9 As 48/2013 — Nejvyšší správní soud

31 Ad 7/2022- 115 - text  14 č. j. 31Ad 7/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: Romaniv Servis s. r. o., IČO 28573854 sídlem Hablov 63, 798 12 Olšany u Prostějova zastoupený advokátem Mgr. Jiřím Šubrtem sídlem Palackého 592/19, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2022, č. j. 7724/1.30/21-9, takto: I. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 7. 7. 2022, č. j. 7724/1.30/21-9, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 564 Kč, a to k rukám Mgr. Jiřího Šubrta, advokáta se sídlem Palackého 592/19, 779 00 Olomouc, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Oblastní inspektorát práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj (dále jen „inspektorát práce“) vydal rozhodnutí ze dne 7. 4. 2022, č. j. 30166/10.30/20-40 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým uznal žalobce vinným ze spáchání tří přestupků dle § 140 odst. 1 písm. c) a g) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti). Přestupky měly spočívat v tom, že žalobce ve dvou případech (výroky I. a III.) umožnil cizinci výkon závislé práce v rozporu se zaměstnaneckou kartou a v jednom případě (výrok II.) umožnil cizinci výkon závislé práce mimo pracovněprávní vztah. Za tyto přestupky uložil inspektorát práce žalobci pokutu ve výši 170 000 Kč (výrok V.) a povinnost k náhradě nákladů řízení (výrok VI.). Vedle toho inspektorát práce zastavil řízení týkající se dalšího přestupku dle § 140 odst. 1 písm. g) zákona o zaměstnanosti (výrok IV.). Žalovaný následně na základě odvolání žalobce formulačně upřesnil výroky I. a III. prvostupňového rozhodnutí a ve zbytku zamítl odvolání žalobce a prvostupňové rozhodnutí potvrdil rozhodnutím ze dne 7. 7. 2022, č. j. 7724/1.30/21-9 (dále jen „napadené rozhodnutí“). II. Stanoviska účastníků řízení 2. Žalobce se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Předně namítá nepřiměřené průtahy ve správním řízení a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Dále uplatňuje věcnou argumentaci vůči jednotlivým skutkům. 3. Ve vztahu k V. I. žalobce uvádí, že s ním uzavřel dohodu o přeložení zaměstnance, takže výkon práce na jiném místě, než je uvedeno v zaměstnanecké kartě, nebyl výkonem práce v rozporu se zaměstnaneckou kartou. Pojem pracovní zařazení dle § 42g odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) nezahrnuje místo výkonu práce. Případné pochybení je navíc na straně držitele zaměstnanecké karty, který je povinen hlásit změnu. Ministerstvo vnitra navíc V. I. nakonec prodloužilo platnost zaměstnanecké karty, takže jeho jednání nepovažovalo za natolik závažné, že by se mělo jednat o výkon nelegální práce. Kontrola trvala pouze 40 minut a za tu dobu nemohl být zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností. Neprovedly-li správní orgány výslech V. I., porušily zásadu materiální pravdy. 4. V. F. byl podle žalobce osobou podnikající dle živnostenského zákona. Společnost FELADA – společnost pro stavbu a úklid (dále jen „FELADA“), jíž je společníkem, uzavřela se žalobcem smlouvu o dílo. V. F. nevykonával stavební práce pro žalobce a FELADA pro žalobce nevykonávala činnost soustavně. I když společnost dle § 2716 občanského zákoníku nemá právní subjektivitu, společník jedná na účet společnosti. Žalovaný se nezabýval otázkou závazkového vztahu žalobce s FELADA. Skutkové závěry nelze mít za prokázané. Nelze hovořit o výkonu závislé práce, pokud se jedná pouze o jediný den výkonu. Výrok po zpřesnění navíc nekoresponduje s odůvodněním. 5. Pokud jde o V. D., odkazuje žalobce na svou argumentaci k V. I., neboť i on měl uzavřenu dohodu o přeložení. Kontrolní orgán neřešil možnost přeložení. Jestliže by požadoval doložení, z jakého důvodu vykonával práci v Olomouci, byla by mu předmětná dohoda předložena. 6. Na závěr žalobce brojí proti výši pokuty. Namítá její nepřiměřenost, neboť dochází k zásadnímu zásahu do majetkové sféry žalobce již samotným řízením. Ministerstvo vnitra totiž přerušilo řízení o vydání zaměstnaneckých karet uchazečů o zaměstnání u žalobce. Došlo tím ke znemožnění rozvoje podnikatelské činnosti, neboť žalobce nemá dostatek pracovních sil. Měsíčně vzniká žalobci škoda ve výši 360 000 Kč. 7. Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na napadené a prvostupňové rozhodnutí a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Dodává, že nelze uzavřít, že by docházelo k nedůvodným průtahům. Žalobce nebyl v důsledku nedodržení pořádkových lhůt krácen na svých právech. Odkazy na prvostupňové rozhodnutí nejsou náhodné a jsou součástí vypořádání námitek. Je nepochybné, jakým způsobem inspektorát práce hodnotil důkazy a jak se vypořádal s námitkami žalobce. Neopomenul činit skutkové závěry a na ně aplikovat právní normy, popřípadě brojit proti argumentaci žalobce. V. I. a V. D. byly vydány zaměstnanecké karty na místo výkonu práce v Praze a pracovali na stavbách v Prostějově a Olomouci. Žalovaný odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2013, č. j. 9 As 48/2013-46 (všechny zde citované rozsudky jsou dostupné na www.nssoud.cz), týkající se obcházení povolení pro více míst výkonu práce prostřednictvím opakovaného vysílání cizince na pracovní cesty. To podle něj platí rovněž pro aplikaci institutu přeložení zaměstnance. Není dán rozpor mezi odůvodněním napadeného rozhodnutí a závěrem o umožnění výkonu závislé práce mimo pracovněprávní vztah po dobu nejméně jednoho dne. Co se týče výše pokuty, správní orgány rozhodovaly za zjištěného stavu v době vydání rozhodnutí. Výše pokuty byla řádně odůvodněna a byla zohledněna zákonná kritéria. 8. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou, v níž uvádí, že vyjádření žalovaného vnímá jako formální přípis s nulovou přidanou hodnotou. V replice opakuje některé žalobní argumenty a částečně je rozvádí. III. Posouzení věci krajským soudem 9. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), a řízení předcházející jeho vydání. Soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci soud rozhodl přednostně na návrh žalobce, v němž osvědčil možný vznik újmy v důsledku trvání soudního řízení přes přiznaný odkladný účinek žalobě. Procesní námitky 10. Námitky poukazující na nečinnost správních orgánů a průtahy v řízení soud neshledal důvodnými. Obecně platí, že průtahy v rámci správního řízení nemohou přivodit nezákonnost rozhodnutí, které bylo v takovém řízení vydáno (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2019, č. j. 10 Afs 43/2018-45, všechna zde citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz, respektive http://nalus.usoud.cz). Opačný závěr by totiž vedl k tomu, že žádné správní řízení stižené průtahy by nemohlo být ukončeno, neboť jakékoliv rozhodnutí vydané v tomto řízení (včetně například rozhodnutí o zastavení řízení) by bylo stiženo nezákonností. Není sice pravdou, jak tvrdí žalovaný, že v případě nedodržení pořádkové lhůty se nedostavuje žádný právní následek, nicméně takovým následkem rozhodně nemůže být nezákonnost rozhodnutí. Nečinnost správních orgánů je protiprávním stavem, proti němuž se může účastník řízení bránit žádostí o uložení opatření proti nečinnosti či následně správní žalobou. Jako každý jiný protiprávní stav může i tento vyvolat újmu na straně účastníka řízení a pak přichází v úvahu také odpovědnost státu za škodu. Dodržování pořádkových lhůt tedy ve správním řízení plní důležitou roli. Jelikož však nečinnost nemůže založit nezákonnost správního rozhodnutí, nemohou námitky žalobce vést ke zrušení napadeného rozhodnutí. Jedná se tedy o námitky z povahy věci nedůvodné a bylo by zcela nadbytečné zabývat se tím, zda skutečně správní orgány byly v řízení nečinné. 11. Soud neshledal důvodnými ani námitky nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Reakce na konkrétní odvolací námitky je, co do šíře odůvodnění, spjata s otázkou hledání míry. Povinnost orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit nelze interpretovat jako požadavek na detailní odpověď na každé tvrzení. Proto zpravidla postačuje, jsou-li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008-13), případně, za podmínek tomu přiměřeného kontextu, i s akceptací odpovědi implicitní, což připouští Ústavní soud (srov. např. usnesení ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II.