5 As 59/2006 — Nejvyšší správní soud

31 Af 21/2021- 203 - text  14 č. j. 31Af 21/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D., a JUDr. Václava Štencla, MA., v právní věci žalobce: Vodovody a kanalizace Pardubice, a. s. sídlem Teplého 2014, Pardubice zastoupen JUDr. Pavlem Dejlem, LL.M., Ph.D., advokátem sídlem Jungmannova 24, Praha 1 proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 4. 2. 2021, č. j. ÚOHS-39561/2020/322/LKa, sp. zn. ÚOHS-R11/2021/VZ, takto: I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 4. 2. 2021, č. j. ÚOHS-39561/2020/322/LKa, sp. zn. ÚOHS-R11/2021/VZ, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 11 228 Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Dejla, LL.M., Ph.D., do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Shrnutí podstaty věci 1. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 4. 2. 2021, č. j. ÚOHS-39561/2020/322/LKa, sp. zn. ÚOHS-R11/2021/VZ, kterým byl potvrzen výrok II. prvostupňového rozhodnutí ze dne 28. 12. 2011, č. j. 12720/2011/530/Rni, a podaný rozklad v daném rozsahu zamítnut. Výrok III. prvostupňového rozhodnutí předseda žalovaného změnil tak, že snížil uloženou pokutu žalobci na 7 000 000 Kč. 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto třemi výroky, že I. správní řízení se podle § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zastavuje; II. žalobce se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „ZVZ“); III. za spáchání správního deliktu dle výroku II. se žalobci ukládá pokuta ve výši 9 000 000 Kč. II. Shrnutí procesního postoje žalobce 3. Žalobce je navzdory závěrům učiněným v rámci přezkumu původního rozhodnutí předsedy žalovaného Nejvyšším správním soudem (dále jen „NSS“) přesvědčen, že žalovaným i jeho předsedou bylo rozhodováno o spáchání správního deliktu mimo řádně zahájené a vedené správní řízení. Vůči žalobci nebylo žádné řízení z úřední povinnosti zahájeno. Vůči žalobci bylo zahájeno a vedeno výlučně řízení S214 (sp. zn. ÚOHS-S214/2011/VZ), jehož zahájení mu žalovaný oznámil přípisem ze dne 15. 6. 2011. Jestliže toto řízení bylo výrokem I. prvostupňového rozhodnutí zastaveno, nemohlo v něm být z podstaty věci dále rozhodováno. Odlišný závěr učiněný NSS odporuje provedeným důkazům (zejména přípisu žalovaného ze dne 3. 11. 2011) i soudní praxi. NSS se s odklonem od stávající praxe nijak nevypořádal. Takový postup považuje žalobce za protiústavní. Vymezené námitky jsou tak nadále plně relevantní a měly by být v rámci přezkumu napadeného rozhodnutí zohledněny a vypořádány. 4. Žalobce nadále trvá na tom, že svým jednáním nenaplnil znaky skutkové podstaty správního deliktu, za který mu byla uložena pokuta. Žalobce při posouzení nabídek v zadávacím řízení neshledal existenci mimořádně nízkých nabídkových cen, nemusel tak ve zprávě o posouzení nabídek uvádět, jakým způsobem dospěl k výsledkům posouzení a zdůvodnění mimořádně nízkých nabídkových cen. Hodnotící komise si vyžádala vysvětlení vybraných položek pro posouzení, zda některá z nabídkových cen je mimořádně nízká. Jednalo se pouze o dotaz k vybraným položkám nabídkové ceny, který byl položen z čiré pečlivosti v rámci prvotního posuzování nabídek. Nešlo o žádost podle věty druhé § 77 odst. 1 ZVZ, ale podle věty první. Žalobce dále poukazuje na to, že právní úkony je třeba vykládat podle jejich obsahu a podle vůle jednajícího, nikoliv pouze podle jejich označení. 5. Žalobce nemohl porušit § 80 odst. 1 ZVZ, neboť z tohoto ustanovení neplyne povinnost uvést ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek, jakým způsobem zadavatel dospěl k výsledkům posouzení zdůvodnění mimořádně nízkých nabídkových cen uchazečů a vysvětlení nabídek uchazečů. Pokud ZVZ neukládal žalobci takovou povinnost, nelze její existenci dovodit ani z § 6 ZVZ, neboť tam uvedené zásady jsou zadavatelé povinni udržovat při postupu podle ZVZ, tj. při plnění jiných zákonných povinností. 6. Žalobce setrvává rovněž na tom, že nenaplnil ani další znak skutkové podstaty dle § 120 odst. 1 písm. a) ZVZ, protože jednání, které je mu vytýkáno, neovlivnilo ani nemohlo ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky na veřejnou zakázku. Výběr nejvhodnější nabídky mohl být ovlivněn pouze v případě, že by některý z uchazečů skutečně nabídl mimořádně nízkou nabídkovou cenu a měl být z tohoto důvodu vyloučen. Žalobci není do dnešního dne zřejmé, jak jinak měl při posuzování nabídek postupovat. Zadávací řízení neobsahovalo žádnou fázi, kterou by nebylo možné přezkoumat. 7. Předseda žalovaného rovněž řádně nezohlednil pozdější příznivější právní úpravu. Podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“), by jednání žalobce vůbec nebylo posouzeno jako protiprávní. Tento závěr žalobce opírá o § 48 odst. 4 ZZVZ, ze kterého vyplývá, že zadavatel nemusí vyloučit účastníka, jehož nabídka obsahuje mimořádně nízkou nabídkovou cenu. 8. Krajský soud v Brně zrušil původní rozhodnutí předsedy žalovaného z důvodu nepřezkoumatelnosti ve vztahu k výroku o uložení pokuty ve výši 9 000 000 Kč (rozsudek byl potvrzen rovněž NSS). Novým rozhodnutím předseda žalovaného snížil pokutu na 7 000 000 Kč. Rozhodnutí však zatížil celou řadou zásadních pochybení, která způsobují jeho nezákonnost. 9. Předseda žalovaného ignoroval zákonnou povinnost (§ 36 odst. 3 správního řádu) dát žalobci možnost vyjádřit se ke všem podkladům rozhodnutí. Předseda žalovaného totiž vycházel při novém posouzení věci mj. i z výroční zprávy žalobce za rok 2019. Jednalo se přitom o podklad nově pořízený ve smyslu § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu. Žalovaný ve věci rozhodl v roce 2011, z výroční zprávy tedy vycházet nemohl. Ostatně sám předseda žalovaného v napadeném rozhodnutí uvedl, že možnost seznámit se s výroční zprávou nebyla poskytnuta, neboť se jedná o podklad v dispozici žalobce. Žalobce s touto argumentací nemůže souhlasit. Účelem daného ustanovení není primárně seznámit účastníka řízení s existencí určitého podkladu, ale poskytnout mu možnost se k obsahu podkladu vyjádřit. 10. Předseda žalovaného postupoval rovněž v rozporu s § 152 odst. 6 písm. a) správního řádu. Podle tohoto ustanovení totiž lze v řízení o rozkladu změnit prvostupňové rozhodnutí jen tehdy, pokud se tím plně vyhoví rozkladu a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže s tím všichni, jichž se to týká, souhlasili. Snížení pokuty nelze považovat za plné vyhovění rozkladu. 11. Žalobce současně brojí proti tomu, že vadu nepřezkoumatelnosti vzhledem k výši uložené pokuty se pokusil napravit přímo předseda žalovaného. Tím však nepřípustně nahradil roli prvostupňového orgánu. Odůvodnění výše pokuty správní soudy shledaly zcela nepřezkoumatelným. Za takové situace předseda žalovaného odňal žalobci možnost se proti jeho novým úvahám bránit. Nadto má žalobce za to, že napadené rozhodnutí trpí stejnými vadami, pro které bylo správním soudem zrušeno. Odůvodnění výše pokuty je zcela nepřezkoumatelné. 12. Žalobce je přesvědčen, že se žalovaný dopustil dalších procesních pochybení mající za následek neregulérnost a rozpor správního řízení se správním řádem. Postupem žalovaného bylo porušeno právo žalobce na to, aby mohl náležitě uplatňovat svá procesní práva, zejména právo vyjadřovat se k podkladům rozhodnutí. Proces postupného seznamování žalobce se stále novými skutečnostmi, které budou předmětem správního řízení, byl krajně nestandardní a v rozporu se zásadou procesní ekonomie a povinností správních orgánů účastníky řízení co nejméně zatěžovat. 13. Žalobce tak navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním stanovisku setrval žalobce po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí procesního postoje žalovaného 14. Žalovaný nesouhlasí s tím, že napadené rozhodnutí bylo vydáno mimo rámec správního řízení. K zastavení řízení o spáchání správním deliktu výrokem I. prvostupňového rozhodnutí nedošlo. Tento výrok o zastavení řízení o žádosti neúspěšného uchazeče nabyl právní moci zcela samostatně a nemá žádný vliv na řízení o spáchání správního deliktu. Žalobce byl v průběhu řízení na I. stupni informován o tom, jakým směrem se bude správní řízení ubírat. Jeho procesní práva nebyla žádným způsobem zkrácena. Touto argumentací se již zabývaly rovněž správní soudy, které daly správním orgánům za pravdu. 15. Není sporu o tom, že žalobce naplnil znaky skutkové podstaty správního deliktu tím, že neuvedl, jakým způsobem dospěl k výsledkům posouzení zdůvodnění mimořádně nízkých nabídkových cen uchazečů. Jeho postup byl netransparentní a nepřezkoumatelný. Rovněž touto žalobní argumentací se již zabývaly správní soudy a daly správním orgánům opět zapravdu. Správní orgány se také v soula