2 Afs 24/2005 — Nejvyšší správní soud

34 A 10/2022- 55 - text 13 34 A 10/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobce: P. K. bytem X zastoupen obecnou zmocněnkyní V. K. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2022, č. j. X, sp. zn. X takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 24. 2. 2022, č. j. X, sp. zn. X, se r u š í a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í: [OBRÁZEK]I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí 1. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2022, č. j. X, sp. zn. X(dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Židlochovice (dále jen „prvostupňový orgán“ nebo „správní orgán I. stupně“), ze dne 14. 12. 2021, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“ nebo „rozhodnutí o přestupku“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Přestupku se měl dopustit tím, že dne 17. 5. 2020 v X hod., v obci Ž., Ž. n., sil. II/425 v km 7,6, jako provozovatel blíže specifikovaného motorového vozidla v rozporu s ustanovením § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu. Blíže neustanovený řidič se dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu tím, že překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci v místě, kde je nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h. Úsekovým měřícím zařízením mu byla naměřena úseková rychlost 66 km/h, při zvážení odchylky byla naměřená nejnižší skutečná rychlost 63 km/h. Uvedené jednání blíže neustanoveného řidiče bylo v rozporu s § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Za přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný popsal prvostupňové rozhodnutí a odvolací námitky žalobce. Zrekapituloval obsah správního spisu a dosavadní průběh řízení. Odvolací námitky žalobce shledal nedůvodnými. Konstatoval, že správní orgán I. stupně postupoval zcela v souladu s právními předpisy a konstantní judikaturou, pokud zahájil řízení o přestupku řidiče vozidla a toto řízení následně zastavil. V souladu s principem presumpce neviny nelze učinit závěr o vině obviněného pouze na základě doznání před zahájením řízení, které následně obviněný v rámci řízení nijak nepotvrdil, a zároveň závěru o vině nenasvědčuje žádný jiný přímý či nepřímý důkaz. 4. Správní orgán I. stupně učinil nadstandartní množství pokusů o kontaktování řidiče a doručoval vždy v souladu s právními předpisy. Postup správního orgánu I. stupně byl přezkoumán odvolacím správním orgánem a detailně odůvodněn v rámci sdělení ze dne 2. 8. 2021, na jehož znění žalovaný odkázal. Námitka podjatosti nebyla důvodná, neboť se jednalo o případ dle § 14 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Pochybení při doručování nemělo vliv na zákonnost řízení. Nebylo nutné ustanovit žalobci opatrovníka, neboť žalobce se správním orgánem obsáhle komunikoval a v řízení byl velmi dobře orientován. Dle žalovaného byly splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o spáchání přestupku provozovatele vozidla dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu. II. Žaloba 5. Podle žalobce je napadené rozhodnutí nedostatečně odůvodněné a založené na nesprávném právním posouzením věci. Řízení před správním orgánem též vykazuje vady, které mají za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. 6. Žalobce jako provozovatel vozidla na základě výzvy prvostupňového orgánu sdělil totožnost řidiče vozidla. Je nesprávný názor žalovaného, že proti označenému řidiči motorového vozidla neexistuje žádný důkaz. Důkazem je samotné označení tohoto řidiče a dále to, že označený řidič se písemně vyjádřil, že vozidlo řídil on. Reagoval na konkrétně popsaný skutek, označený datem, místem, časem a vozidlem. Úvaha správních orgánů, že nebylo možné protiprávní jednání řidiči vozidla prokázat, je nesprávná. Usnesení o zastavení řízení je v rozporu s právními předpisy. 7. Žalobcem označený řidič je a byl kontaktní osobou a má datovou schránku. Správní orgán měl obviněného opakovaně předvolat, přistoupit k uložení pořádkové pokuty či v krajním případě přistoupit k předvedení obviněného. O tom měl být obviněný řádně poučen. Není důvod, aby správní orgán rezignoval na své zákonné nástroje. Došlo by tak k absurdnímu výkladu práva, obviněný ve správním řízení či třeba i trestním řízení se prostě vyhne odpovědnosti tím, že se nedostaví a věc tím bude vyřízena. Obdobnou věc řešil Krajský soud v Hradci Králové v rozsudku ze dne 28. 8. 2014, č. j. 30 A 92/2013-27, či Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 13. 12. 2016, č. j. 22 A 37/2015-35. 8. V případě, že se jedná o věrohodně označeného přestupce, je na místě využít případně i předvedení této osoby (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2020, č. j. 9 As 260/2018–21). Z judikatury jasně vyplývá, že pouze předvolání označené osoby nepředstavuje vyvinutí dostatečného úsilí ze strany správního orgánu ke zjištění pachatele přestupku. Žalovaný navíc nikdy v minulých letech nevyužil ani pořádkovou pokutu, ani institut převedení. Z toho je zřejmá systémová podjatost správního orgánu a úřední osoby (viz písemnost správního orgánu ze dne 17. 05. 2021, č. j. Mzi-TAJ/8863/2021-2). 9. Dále žalobce namítal, že v řízení s provozovatelem vozidla došlo k pochybení při doručování. Vyrozumění o pokračování řízení ze dne 13. 5. 2021 se stanoveným termínem nebylo doručeno oprávněné osobě. Zmocněnkyně žalobce, V. K., byla zmocněna vždy pouze pro určitý úkon v řízení, nikoliv pro celé řízení. Správní orgán jí přesto zaslal vyrozumění o pokračování v řízení a toto vyrozumění nezaslal žalobci. 10. Postup správního orgánu, který se měl pokusit ověřit pravost lékařské zprávy vydané MUDr. E. S., praktickou lékařkou, byl nezákonný a nepřezkoumatelný. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, proč měl správní orgán pochybnosti o pravosti lékařské zprávy, ani jakým způsobem se pokusil lékařku kontaktovat. I když správní orgán v odůvodnění rozhodnutí opakovaně odkazuje na lékařské zprávy vydané psychiatrickou ambulancí Medkontakt, z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by se správní orgán pokusil toto odborné lékařské zařízení kontaktovat za účelem ověření pravosti a pravdivosti lékařských zpráv, které žalobce přiložil. 11. Správní orgán se dopustil dehonestace žalobce. Uvedl, že jeho přítomnost při provádění důkazů listinou nebyla obligatorní, jestliže mu to činilo psychické potíže. Žalobce nikdy netvrdil, že by mu osobní přítomnost na úkonech řízení způsobovala psychické potíže. Jeho zdravotní stav je dlouhodobě takový, že mu nedovoluje dané činnosti vykonávat, což žalobce opakovaně řádně dokládal lékařskými zprávami. Nadto je žalobci přiznána invalidita nejvyššího stupně, a to již od roku 2019, což opětovně vyplývá z lékařských zpráv. Invalidita je přiznána rozhodnutím jiného správního orgánu. Jedná se tedy o pravomocné rozhodnutí jiného správního orgánu, které je pro správní orgán závazné. 12. Žalobce považuje za svévolnou argumentaci správního orgánu, že obviněný sám disponuje několika vysokoškolskými tituly. Bez ohledu na počet vysokoškolských titulů žalobci jeho zdravotní stav nedovoluje se s daným řízením řádně seznámit a činit potřebné úkony. Vše bylo opakovaně řádně doloženo lékařskými zprávami. Žalobce osvědčil svůj nepříznivý zdravotní stav rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení, a to posudkem o invaliditě sp. zn. X ze dne 09. 06. 2020, ze kterého vyplývá vznik invalidity již ode dne 17. 11. 2019. Rovněž z posudku o invaliditě zn. X ze dne 29. 10. 2021 vyplývá, že nepříznivý zdravotní stav žalobce se nezlepšil a že trvá invalidita v plném rozsahu nejvyššího stupně. Pokud měl správní orgán i přes četné lékařské zprávy pochybnosti o zdravotním stavu žalobce, měl jej vyzvat k doplnění podkladů či řádně zajistit součinnost ze strany lékařů žalobce, což neučinil. 13. V řízení došlo k vadě spočívající v neustanovení opatrovníka žalobci v rozporu s § 32 správního řádu. Zdravotní stav žalobci prokazatelně nedovoloval v řízení jednat z důvodu duševní poruchy. Správní orgán si v rozporu se zákonem ani nevyžádal odborný lékařský posudek. K tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 19. 05. 2010, č. j. IV. ÚS 2992/08-2, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 06. 2011, č. j. 6 Ads 23/2011–60. 14. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, a