9 Afs 216/2020 — Nejvyšší správní soud

62 Af 63/2018- 75 - text pokračování 19 62 Af 63/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: I. Š. bytem X zastoupen JUDr. Vítem Buršou, advokátem sídlem Růžová 1254, Uherské Hradiště proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9.5.2018, č.j. 21551/18/5200-10423-705778, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9.5.2018, č.j. 21551/18/5200-10423-705778, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 19 456 Kč k rukám JUDr. Víta Burši, advokáta, sídlem Růžová 1254, Uherské Hradiště, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce podanou žalobou napadá rozhodnutí žalovaného ze dne 9.5.2018, č.j. 21551/18/5200-10423-705778, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Zlínský kraj (dále jen „správce daně“) – platební výměr ze dne 31.3.2017, č.j. 484195/17/3308-52522-706317, kterým byla žalobci vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2011 ve výši 154 920 Kč. I. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce uvádí, že správce daně založil své pochybnosti na tom, že žalobce k výzvě správce daně uvedl u nákupu vozidla FIAT RIMOR částku 36 000 EUR a doložil kupní smlouvu na 36 400 EUR; správce daně tento překlep zneužil. Měl však v první řadě vyzvat žalobce, aby uvedené rozpory v žalobcově tvrzení a doložené listině odstranil. 3. Podle žalobce žalovaný pochybil, pokud správce daně odmítl provést navržené důkazy a žalovaný je shledal jako nezbytné a nařídil je správci daně provést v odvolacím řízení. Žalovaný měl prvostupňové rozhodnutí zrušit. Žalovaný porušil zásadu dvojinstančnosti řízení a neumožnil hodnotit všechny důkazy k tomu příslušnému správci daně a žalobci uplatnit již v odvolání námitky a rovněž navrhnout i další důkazy. 4. Pokud jde o neprovedení výslechu důležitého svědka J. Š., tak tomu jeho zdravotní stav pouze dočasně nedovoluje dostavit se k výslechu. Závěr o nezpůsobilosti k výslechu nemá žalovaný ničím podložen (lékařskou zprávou). 5. Ohledně příjmu z prodeje vozidla FIAT RIMOR správní orgány zpochybnily kupní smlouvu na základě informací od rakouských státních orgánů; v případě jejich pravdivosti je evidentní, že se žalobce stal obětí podvodu nezjištěné osoby, která žalobci vozidlo prodala, žalobce vozidlo nabyl v dobré víře a zaplatil kupní cenu; možnost prokázání výdajů je omezena na žalobcovo tvrzení a výslech J. Š. 6. V případě nákupu vozidla FIAT RIMOR měl správce daně jednoznačně stanovit, zda jím zpochybněná písemná smlouva je či není platná, a nezpochybňovat úhradu a výši kupní ceny; pokud smlouvu považuje za neplatnou, je třeba se zabývat tím, zda byla uzavřena jiná, ústní smlouva, o jakém obsahu a zda je platná. Obsah smlouvy plyne ze žalobcových tvrzení a dalších důkazů o existenci vozidla, jeho přihlášení, existenci příslušenství k vozidlu atd. Pokud správce daně považuje kupní smlouvu za neplatnou, nemohl žalobce platně uzavřít ani smlouvu o prodeji tohoto vozidla a mít z ní příjem a tedy ani předmět zdanění. 7. Pokud jde o příjem z prodeje vozidla VOLVO XC 90, tak nelze nahrazovat nepřezkoumatelnost rozhodnutí správce daně úvahami žalovaného. Správní orgány hodnotily provedené důkazy účelově a tendenčně, zjištěný skutkový stav neodpovídá realitě. V případě směny vozidel VOLVO XC 90 a JEEP GRAND CHEROKEE je zřejmé, že nebyl zjištěn skutkový stav z hlediska příjmů i výdajů. Pokud žalovaný vychází z toho, že žalobcovým nepeněžitým příjmem byl příjem vozidla JEEP GRAND CHEROKEE, pak musí být zjištěna obvyklá cena tohoto vozidla v době získání jeho vlastnictví, jinak nelze nepeněžitý příjem zjistit; v případě výdaje na pořízení tohoto vozidla je rozhodnou cena, za kterou žalobce uvedené vozidlo pořídil, plus eventuální další náklady. 8. U příjmů z pronájmu vozidel neuznal žalovaný žalobcovy výdaje, přestože je žalobce prokázal svým tvrzením a výpovědí svědka P. C.; svědek nemusel mít žádné písemné smlouvy, neměl důvod si je nechávat několik let a nebyl povinen dokazovat obsah své výpovědi. O účelnosti hodnocení žalovaného svědčí také to, že proti svědkovi bylo zahájeno daňové řízení z důvodu zdanění příjmů, ohledně nichž ve výpovědi uvedl, že je od žalobce obdržel. 9. Podle žalobce nelze souhlasit se závěrem, že příjmy z prodeje vozidel, které nebyly ve vlastnictví žalobce, jsou žalobcovým zdanitelným příjmem bez ohledu na případné závěry orgánů činných v trestním řízení (trestný čin zpronevěry spočívající v prodeji vozidel svěřených žalobci na základě leasingové smlouvy); případný příjem z trestné činnosti nemůže podléhat dani z příjmů, protože se fakticky o příjem nejedná. Otázka posouzení platnosti kupních smluv na vozidla FIAT DUCATO 2,8 JTD a VOLVO XC 90 je otázkou, kterou jako předběžnou musí řešit správce daně, aby mohl posoudit, zda žalobce mohl z neplatné smlouvy získat zdanitelný příjem. 10. Pokud jde o zpětný leasing, tak na straně nájemce nedochází k žádnému příjmu či navýšení majetku; při koupi věci je vynaložen výdaj, a pokud se stane věc dočasně předmětem vlastnictví jiné osoby z titulu tzv. zpětného prodeje, nejedná se o klasický výdaj na pořízení věci, nýbrž o vrácení toho, co bylo za věc získáno. Z ekonomického a účetního hlediska se u zpětného leasingu jedná fakticky o půjčku zajištěnou zajišťovacím převodem vlastnictví, s úroky ve výši poplatků leasingové společnosti; podle žalobce je správné, aby při „definitivním“ prodeji vozidla byl oproti tomuto příjmu posuzován výdaj na jeho „původní“ pořízení. 11. Podle žalobce správní orgány nesprávně započítávaly příjmy a výdaje; nelze započítávat výdaj do roku nákupu a příjem z prodeje do roku prodeje, vždy musí být zachováno, že výdaj se započítá až v momentě (zdaňovacím období) příjmu. 12. Svoji argumentaci žalobce rozvedl v podané replice, v níž mimo jiné odkázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 3.4.2019, č.j. 62 Af 72/2017-39, kdy zdejší soud dospěl k závěru, že výslech J. Š. je způsobilým důkazem k prokázání zaplacení kupní ceny a její výše. 13. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby zdejší soud napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí prvostupňové zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. II. Shrnutí vyjádření žalovaného 14. Žalovaný nesouhlasí se žalobou, napadené rozhodnutí považuje za správné a odůvodněné. Věcně setrvává na závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí. 15. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem, a navrhl, aby zdejší soud žalobu zamítl. III. Posouzení věci 16. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 17. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumával v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 18. Zdejší soud o věci rozhodoval podruhé, vázán ve smyslu § 110 odst. 4 s.ř.s. právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v jeho rozsudku ze dne 30.11.2022, č.j. 9 Afs 216/2020-41, kterým Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti žalovaného zrušil předchozí rozsudek zdejšího soudu v této věci ze dne 19.8.2020, č.j. 62 Af 63/2018-46, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud ve svém zrušovacím rozsudku nesouhlasil se závěrem zdejšího soudu vysloveným v předchozím rozsudku, že nelze se žalovaným souhlasit v tom, že k daňové uznatelnosti výdajů je třeba prokázat nepochybně osobu, která plnění poskytla (část III. a/ tohoto rozsudku), a dále se závěrem, že úvahy správce daně a žalovaného, pokud jde o příjem z transakce spočívající v prodeji vozidla VOLVO XC 90 na základě smlouvy ze dne 3.6.2011 I. V., nejsou dostatečně zdůvodněné a jsou nepřezkoumatelné (část III. b/ tohoto rozsudku). 19. V posuzované věci je sporné, zda žalobce v rámci zdaňovacího období roku 2011 získal příjmy podléhající dani z příjmů z realizovaných obchodů s motorovými vozidly (prodej a pronájem vozidel), resp. zda unesl důkazní břemeno ohledně vynaložení daňově uznatelných výdajů na dosažení, zajištění a udržení těchto zdanitelných příjmů. 20. Podle § 10 odst. 4 věty první zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), je základem daně (dílčím základem daně) příjem snížený o výdaje prokazatelně vynaložené na jeho dosažení. 21. Podle § 23 odst. 1 ZDP je základem daně rozdíl, o který příjmy, s výjimkou příjmů, které nejsou před