10 As 350/2022 — Nejvyšší správní soud

31 A 12/2021- 171 - text  12 31 A 12/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Petra Sedláka, PhD., a JUDr. Václava Štencla, MA, ve věci žalobce: Svaz vodovodů a kanalizací JIHLAVSKO, IČO 48460915 sídlem Žižkova 93, 586 01 Jihlava zastoupený advokátem JUDr. Oldřichem Chudobou sídlem Při Trati 1084/12, 141 00 Praha 4 proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava za účasti osoby zúčastněné na řízení: městys Luka nad Jihlavou, IČO 00286192 sídlem 1. Máje 76, 588 22 Luka nad Jihlavou zastoupený advokátkou JUDr. Boženou Zmátlovou sídlem Dvořákova 1927/5, 586 01 Jihlava o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 12. 2020, č. j. KUJI 114435/2020 a č. j. KUJI 114436, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 4. 12. 2020, č. j. KUJI 114435/2020, se zrušuje ve výroku I. a III. a v této části se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 4. 12. 2020, č. j. KUJI 114436/2020, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 26 570 Kč, a to k rukám JUDr. Oldřicha Chudoby, advokáta se sídlem Při Trati 1084/12, 141 00 Praha 4, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Osoba zúčastněná na řízení uplatnila žalobami ze dne 27. 7. 2015 a 2. 7. 2018 u Okresního soudu v Jihlavě vůči žalobci nároky na zaplacení částek 15 514 894,50 Kč a 3 102 978,90 Kč, které měly představovat alikvótní část nájemného inkasovaného žalobcem od společnosti Vodárenská akciová společnost a. s. mimo jiné za nájem majetku, který měl být vydán osobě zúčastněné na řízení po jejím vystoupení ze žalobce. Okresní soud v Jihlavě řízení pravomocně zastavil (usneseními ze dne 21. 3. 2018, č. j. 108 C 57/2015-354, a ze dne 4. 1. 2019, č. j. 21 C 290/2018-111) s tím, že po právní moci bude věc postoupena žalovanému, a zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů posléze usnesením ze dne 18. 6. 2020, č. j. Konf 4/2019-67, potvrdil, že k rozhodnutí o uvedených žalobách je příslušný žalovaný. Ten proto následně vydal ve věci dne 4. 12. 2020 dvě rozhodnutí č. j. KUJI 114435/2020 a č. j. KUJI 114436/2020 (dále také „napadená rozhodnutí“). Rozhodnutím č. j. KUJI 114436/2020, uložil žalobci povinnost zaplatit osobě zúčastněné na řízení jednak částku 16 004 567,04 Kč z titulu bezdůvodného obohacení a náhrady škody spolu s úroky z prodlení (výrok I.), jednak částku 4 719 Kč představující náhradu nákladů řízení (výrok II.). Rozhodnutím č. j. KUJI 114435/2020, pak žalovaný uložil žalobci povinnost zaplatit osobě zúčastněné na řízení jednak částku 3 088 388,18 Kč z titulu bezdůvodného obohacení a náhrady škody spolu s úroky z prodlení (výrok I.), jednak částku 4 719 Kč představující náhradu nákladů řízení (výrok III.), a zamítl návrh osoby zúčastněné na řízení co do nároku ve výši 14 590,72 Kč (výrok II.). Proti oběma rozhodnutím podal žalobce dvě samostatné žaloby, které soud usnesením ze dne 23. 2. 2021, č. j. 31 A 12/2021-81, spojil ke společnému řízení. II. Stanoviska účastníků řízení 2. Žalobce se domáhá zrušení napadených rozhodnutí a vrácení věcí žalovanému k dalšímu řízení. Vůči oběma rozhodnutím shodně namítá, že nebyl vůbec pasivně legitimován ve vztahu k nároku na nájemné za majetek s právem hospodaření. Osoba zúčastněná na řízení se měla domáhat úhrady nájemného po provozovateli. Žalovaný se touto námitkou vůbec nezabýval a jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Zánikem členství v žalobci vstoupila osoba zúčastněná na řízení ve vztahu k majetku s právem hospodaření do postavení pronajímatele. Měla se tedy placení nájemného domáhat z titulu splnění smluvního závazku přímo vůči nájemci. Pokud ten platil žalobci nějaké nájemné, pak se jednalo o smluvní plnění, které žalobce inkasoval po právu. Ze stejného důvodu měl být návrh zamítnut také v části týkající se majetku vybudovaného vlastní činností žalobce, který byl podle žalovaného také v právu hospodaření. Žalovaný dále přiznal osobě zúčastněné na řízení neexistující nárok na náhradu škody. Jeho podmínkou je porušení povinnosti, k čemuž ze strany žalobce nedošlo. Naopak osoba zúčastněná na řízení je v prodlení. Žalobce musel plnit všechny povinnosti vlastníka vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu. Žalovaný navíc přiznal osobě zúčastněné na řízení nárok v nesprávné a zcela neodůvodněné výši. Kvalifikoval-li nárok jako nárok na náhradu škody, měl povinnost zjistit výši škody, konkrétně výši ušlého zisku. Měl zjistit výši nájemného, které by osoba zúčastněná na řízení za provozování předmětného majetku inkasovala, pokud by se stala vlastníkem. V takovém případě by s ohledem na cenovou solidaritu v rámci svazku sama osoba zúčastněná na řízení inkasovala podstatně nižší částku. Žalovaným provedený výpočet nemá oporu ve stanovách, provozní smlouvě či zákoně. Návrh na provedení svědeckých výpovědí či ustanovení znalce přitom odmítl a rozhodl dle vlastních nesprávných úvah bez opory v dokazování. Napadená rozhodnutí jsou podle žalobce také nepřezkoumatelná, neboť se žalovaný nezabýval jeho věcnými námitkami. Ve vztahu k rozhodnutí č. j. KUJI 114436/2020 pak nad rámec výše uvedeného žalobce uplatňuje námitku nezákonnosti z důvodu, že rozhodnutí přiznává nárok v jiné výši, než v jaké jej osoba zúčastněná na řízení uplatňovala. Porušil tím zásadu dispoziční a § 141 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 3. Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na napadené rozhodnutí a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. 4. Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření uvádí, že pro postoj žalobce nikdy nedošlo k uzavření dohody o vypořádání, žalobce jí řádně nevydal vodohospodářský majetek a stále pobíral finanční plnění za užívání jejího majetku. III. Předchozí rozsudky krajského soudu a Nejvyššího správního soudu 5. Krajský soud v Brně na základě podaných žalob rozsudkem ze dne 19. 10. 2022, č. j. 31 A 12/2021-123, (dále také „předchozí rozsudek“) zrušil napadená rozhodnutí v žalobcem navrhovaném rozsahu a věci vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dospěl totiž k závěru, že ze stanov svazku měst a obcí „Svaz vodovodů a kanalizací Jihlavsko“ neplynula povinnost žalobce „vrátit“ majetek v jeho vlastnictví osobě zúčastněné na řízení. Nemohl tudíž takovou povinnost porušit a osobě zúčastněné na řízení zároveň nemohlo vzniknout právo na náhradu škody. Ve vztahu k majetku ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení, který byl vložen do hospodaření svazku, však krajský soud shledal, že se žalobce bezdůvodně obohatil na úkor osoby zúčastněné na řízení. Zároveň krajský soud přisvědčil námitce, že žalovaný svým rozhodnutím nepřípustně překročil návrh. 6. Na základě kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení následně Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 24. 4. 2024, č. j. 7 As 307/2022-68, (dále také „zrušující rozsudek“) zrušil předchozí rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Neaproboval zejména jeho závěr, že ze stanov nevyplývá povinnost žalobce vrátit osobě zúčastněné na řízení majetek ve vlastnictví žalobce. Nevyloučil proto, že by prodlením žalobce se splněním této povinnosti mohl vzniknout osobě zúčastněné na řízení nárok na náhradu škody. Zároveň Nejvyšší správní soud uložil krajskému soudu, aby se zabýval otázkou platnosti dohod o převodu vlastnictví na žalobce datovaných před rokem 2000 s ohledem na námitku, kterou osoba zúčastněna na řízení uplatnila až v kasační stížnosti. IV. Nové posouzení věci krajským soudem 7. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadená rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), jakož i řízení předcházející jejich vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Při rozhodování soud vycházel z obsahu správních spisů, nad jejichž rámec nebylo potřeba provádět dokazování. 8. Nejdříve se soud zabýval námitkami nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí. Tyto námitky přitom neshledal důvodnými. Žalovaný popsal veškeré skutkové okolnosti, které vzal za prokázané a které považoval za rozhodné pro posouzení věci. Stejně tak uvedl rozhodnou právní úpravu a zcela jasně ji interpretoval a aplikoval. Z napadených rozhodnutí je zcela zřejmé, jaký názor na ty které námitky žalobce žalovaný zastává, byť tento postoj žalovaného je v některých případech vyjádřen implicitně, tj. úvahou, která je ve zjevné kontrapozici k úvaze žalobce. Například ze způsobu výpočtu ušlého zisku je zcela zřejmé,