5 Azs 272/2017 — Nejvyšší správní soud

32 Az 43/2023- 22 - text pokračování 8 32 Az 43/2023 [OBRÁZEK] ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: P. G., ev. č. X st. přísl. X v ČR pobytem X zast. Mgr. Martinou Šamlotovou, advokátkou sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 15. 9. 2023, č. j. OAM-1191/ZA-ZA15-ZA01-2023, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 9. 2023, č. j. OAM-1191/ZA-ZA15-ZA01-2023 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení v částce 6 800 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně Mgr. Martiny Šamlotové, advokátky se sídlem Milady Horákové 1957/12, Brno. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 15. 9. 2023, č. j. OAM-1191/ZA-ZA15-ZA01-2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl o zamítnutí jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II. Žaloba 2. Žalobce především namítal, že jej žalovaný zkrátil na jeho právu na spravedlivý proces podle § 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „ LZPS“) , neboť mu neumožnil se seznámit a vyjádřit se k podkladům rozhodnutí podle § 36 odst. 2 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Z napadeného rozhodnutí přitom plyne, že se měl žalobce vzdát práva seznámit se s podklady. Dle žalobce však není žádný zákonný důvod k tomu, aby se žalovaný při pohovoru dotazoval, zda se chce vzdát svého práva na seznámení a vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Žalobce je osoba práva neznalou a nebylo mu dostatečně vysvětleno, co znamená seznámit se s podklady pro rozhodnutí a že se jedná o úkon, kdy ještě sám může předložit správnímu orgánu další důkazní prostředky a sám se může seznámit se zprávami, které žalovaný shromáždil k jeho azylovým důvodům. Žalovaný svým postupem porušil povinnost přiměřeného poučení dle § 4 odst. 2 správního řádu. Žalobce zde odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 41 Az 4/2023. 3. Žalobce dále namítal, že žalovaný nijak nezkoumal možnost vstupu žalobce na gruzínský trh práce, pokud je žalobce sice gruzínské státní příslušnosti, ale azerbajdžánské národnosti. Ze zpráv uváděných žalovaným v napadeném rozhodnutí nevyplývá, že by se jakkoliv zabýval azerbajdžánskou menšinou žijící v Gruzii a zda má tato rovný vstup práce a není jakkoliv diskriminována gruzínskou většinou. III. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný ve vyjádření především uvedl, že žalobce se práva výslovně se vyjádřit k podkladům výslovně vzdal v protokolu o pohovoru ze dne 4. 9. 2023. Žalovaný jej o této možnosti poučil, a tudíž od tohoto procesního práva upustil. Žalovaný v této souvislosti uvedl, že pohovor byl proveden na žádost žalobce v tureckém jazyce za přítomnosti tlumočnice. Pokud by měl problém s porozuměním, pak mohl požádat o přetlumočení a vysvětlení. Žalovaný dále uvedl, že hlavním důvodem žádosti žalobce jsou pouze ekonomické důvody. Žalobce neuvedl žádné skutečnosti svědčící tomu, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 či mu hrozí vážná újma podle § 14 a zákona o azylu. Žalovaný dále uvedl, že žalobce využívá své žádosti k legalizaci pobytu na území ČR, k čemuž však slouží zákon o pobytu cizinců. IV. Posouzení věci krajským soudem 5. Žaloba byla podána osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), ve lhůtě stanovené v ustanovení § 32 odst. 1 zákona o azylu. 6. Soud ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení ústního jednání. 7. V souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání. Při posuzování věci měl přitom na zřeteli čl. 46 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), který zakotvuje povinnost členských států zajistit pro žadatele o mezinárodní ochranu účinný opravný prostředek. Dle odst. 3 tohoto ustanovení pak lze za účinný opravný prostředek považovat pouze takový prostředek, který zabezpečuje „úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany podle směrnice 2011/95/EU[.]“ S ohledem na promeškání transpoziční lhůty ze strany českého zákonodárce se citované ustanovení procedurální směrnice vyznačuje (pro řízení zahájená na základě žádostí o mezinárodní ochranu podaných po 20. 7. 2015) vertikálním přímým účinkem a je povinností krajského soudu přihlížet v řízení i k případným novým skutečnostem, ačkoliv nemohly být žalovanému správnímu orgánu v době jeho rozhodování známy. 8. Krajský soud po individuálním posouzení případu žalobce dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 9. Podstatou nyní posuzované věci je otázka, zda, případně za jakých podmínek může být žalobce jako žadatel o mezinárodní ochranu vyzván žalovaným k vyjádření, zda se vzdává svého práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. 10. Z obsahu napadeného rozhodnutí plyne, že žalovaný při posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce vycházel i z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Gruzii. Konkrétně vycházel z Informace OAMP – Gruzie – Základní přehled o zemi ze dne 28. 11. 2022 a Informace OAMP – Gruzie, situace gruzínských občanů vracejících se do země po dlouhodobém pobytu v zahraniční, přístup úřadů a společnosti, přístup ke vzdělávání, lékařské péči, sociálním službám a na trh práce, ze dne 8. 9. 2023. 11. Soud k věci uvádí, že obdobná věc byla řešena rozsudkem zdejšího soudu ze dne 17. 5. 2023, č.j. 41 Az 4/2023, proti němuž podal žalovaný kasační stížnost. Kasační stížnost byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2024, č.j. 5 Azs 120/2023-24. Soud přitom ze závěru shora uvedených rozsudků při svém posouzení vychází. 12. Soud k věci uvádí, že dle § 36 odst. 3 správního řádu „[n]estanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal“. 13. K právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí se opakovaně vyjádřil ve své judikatuře Nejvyšší správní soud, přičemž např. v rozsudku ze dne 12. 1. 2017, č. j. 5 Azs 229/2016-44, publ. pod č. 3560/2017 Sb. NSS, konstatoval: „V prvé řadě je třeba podotknout, že právo účastníka řízení vyjádřit se k podkladům rozhodnutí představuje jedno ze základních procesních práv ve správním řízení, které je současně zárukou základního práva podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dle něhož má každý právo, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2014, č. j. 9 As 42/2014-35). Uvedené právo účastníka správního řízení přitom nezahrnuje jen pasivní roli správního orgánu spočívající v tom, že nebude účastníkům řízení v uplatňování tohoto práva bránit, nýbrž předpokládá, že správní orgán účastníka řízení vyzve, aby se k podkladům rozhodnutí vyjádřil (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2009, č. j. 9 Azs 33/2009-95). Odkázat lze rovněž na judikaturu Nejvyššího správního soudu k § 33 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), který byl obsahově v podstatě shodný se současným § 36 odst. 3 správního řádu. Z této judikatury vyplývá, že smyslem daného procesního práva je umožnit účastníku řízení, aby ve fázi „před vydáním rozhodnutí“, tedy poté, co správní orgán ukončil shromažďování podkladů rozhodnutí, mohl uplatnit své výhrady, resp. učinit procesní návrhy tak, aby rozhodnutí skutečně vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Vzhledem k tomu, že si účastník řízení sám nemůže učinit právně relevantní úsudek o tom, kdy je shromažďování podkladů rozhodnutí ukončeno, musí z výzvy správního orgánu k seznámení být zřejmé, že shromažďování podkladů bylo ukončeno (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2003, č. j. 7 A 112/2002-36, publikovaný pod č. 303/2004 Sb. NSS).“ 14. Podle názoru Nejvyššího správního soudu, který se ztotožnil se závěry krajského soudu, k účinnému vzdání se práva na vyjádření se k podkladům rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu na základě dotazu žalovaného může v řízení o žádosti o mezinárodní ochranu dojít až poté, co žalovaný již veškeré podklady shromáždil, a pouze v případě, že žadatele náležitě poučí o důsledcích takového kroku, aby jej žadatel mohl infor