3 As 241/2014 — Nejvyšší správní soud

34 A 16/2023- 47 - text 7 34 A 16/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobce: P. K. bytem X zast. advokátem JUDr. Ondřejem Stehlíkem, LL.M., MBA, se sídlem Plzeňská 3350/18, 150 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2023, č. j. KUOK 61603/2023, sp. zn. KÚOK/23347/2023/ODSH-SD/9011, takto: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: [OBRÁZEK]I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí 1. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2023, č. j. KUOK 61603/2023, sp. zn. KÚOK/23347/2023/ODSH-SD/9011 („napadené rozhodnutí“), jímž bylo částečně změněno a částečně potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Prostějova ze dne 24. 1. 2023, č. j. PVMU 13899/2023 16a, sp. zn. OOZ2 1027/2022 Hu („prvostupňové rozhodnutí“ nebo „rozhodnutí o přestupku“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích („zákon o silničním provozu“). Přestupku se žalobce dopustil tím, že dne X v 00:25 hodin řídil blíže specifikované motorové vozidlo po dálnici X v okrese P., ve směru jízdy na Olomouc, přestože v rozporu s § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění k řízení uvedeného vozidla, což bylo zjištěno hlídkou Policie České republiky, Dálničním oddělením Kocourovec, při šetření dopravní nehody v km X. Žalobce měl platný zákaz řízení všech motorových vozidel od X do X. Za spáchaný přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 25 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Žalobci byla uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 3. Napadeným rozhodnutím byl upřesněn výrok prvostupňového rozhodnutí v části popisu skutku, kterého se měl žalobce dopustit. Bylo specifikováno, že žalobce řídil jízdní soupravu složenou z motorového vozidla a přípojného vozidla v době, kdy nebyl držitelem řidičského oprávnění pro skupinu vozidel C+E. Řidičské oprávnění pozbyl na základě příkazu Městského úřadu Mohelnice ze dne 18. 10. 2021, č. j. MUMO-OD/32420/21. 4. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že se obviněný dopustil jednání, které mu bylo kladeno za vinu. Uvedené vyplynulo z dokazování, jehož hodnocení žalovaný doplnil. Nelze dávat k tíži prvostupňovému orgánu, že se žalobce nemohl seznámit s příkazem, kterým pozbyl potřebné řidičské oprávnění a který mu byl doručen fikcí. Tuto skutečnost si zavinil sám žalobce. Jednání, kterého se žalobce dopustil, z tohoto důvodu nelze hodnotit jako úmyslné, ale lze jej hodnotit jako nedbalostní. II. Žaloba 5. Dle žaloby v řízení nebylo prokázáno zavinění žalobce. Předchozí zákaz řízení byl žalobci udělen příkazem vydaným Městským úřadem Mohelnice, který mu byl doručen pouze fikcí a pouze na evidenční adresu trvalého pobytu. Žalobce ve vztahu ke správnímu úřadu neprojevil vůli o doručování na tuto adresu. Proto nelze žalobci prokázat ani jednání v nevědomé nedbalosti. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že se žalobce s příkazem fakticky neseznámil, doručen mu byl jen ve smyslu příslušných procesních předpisů. Příkaz byl navíc prvním a posledním úkonem správního orgánu vůči žalobci. 6. Žalobce poukázal na přednost práva EU, směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/13/EU ze dne 22. 5. 2012 o právu na informace v trestním řízení, a odkázal na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 14. 5. 2020, U. Y., C-615/18 (dále též „rozsudek SDEU ve věci U. Y.“). Do žaloby zahrnul jeho body 63 až 74. Žalobce argumentoval, proč jsou právní závěry vyslovené v tomto rozsudku pro posuzovanou věc závazné. Dle žalobce unijní právo brání tomu, aby byla uložena sankce osobě, která neplní příkazem pravomocně uložený zákaz řízení, jestliže tato osoba nevěděla o existenci takového příkazu k datu, kdy zákaz řízení porušila, což je přesně případ žalobce. 7. Důvody, pro které se žalobce se zásilkou obsahující příkaz s uloženým zákazem řízení neseznámil, jsou následující. Prvotní přestupkové řízení se týkalo technického stavu vozidla a žalobce nemohl předpokládat, že bude přestupek směřovat i přímo proti němu, nikoliv jen proti provozovateli vozidla. Žalobce byl nucen ponechat si úřední adresu trvalého pobytu na již neaktuální adrese z důvodu nesouhlasu pronajímatele s přepisem adresy trvalého pobytu a měl tak výrazně ztíženou možnost dozvědět se o zásilkách doručovaných na adresu trvalého pobytu v jiném městě. 8. Žalobce je přesvědčen, že na místě kontroly, která vedla k vydání původního zákazu řízení, sdělil kontrolujícímu policistovi svou kontaktní adresu. Kontaktní adresa žalobce se jen nedopatřením do správního spisu nedostala, přičemž žalobce neměl v dané době žádnou kontrolu nad tím, zda policejní orgán do správního spisu žalobcem oznámenou doručovací adresu zanesl či nikoliv. V mezidobí byl žalobce podroben minimálně dvěma silničním kontrolám, přičemž ani při jedné z těchto kontrol nebyl konfrontován s faktem, že mu byl uložen zákaz řízení. I proto byl žalobce v dobré víře, že mu zákaz řízení nebyl uložen, jinak by již na to byl při proběhnuvších kontrolách upozorněn. III. Vyjádření žalovaného 9. Dle žalovaného nemohou mít námitky žalobce vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Pro přihlášení k trvalému pobytu na adresu svého bydliště žalobce nepotřeboval souhlas vlastníka nemovitosti. Postačuje předložit platnou nájemní smlouvu. Žalobce si také mohl pro komunikaci s úřady zřídit datovou schránku. Žalovaný v otázce doručování odkázal na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2016, č. j. 3 As 241/2014-41. 10. Rozsudek SDEU ve věci U. Y. nekoresponduje s řešeným případem. Zde bylo posuzováno doručování rozhodnutí německého soudu účastníkovi řízení polské národnosti s trvalým pobytem v Polsku. Trestní příkaz byl navíc doručován prostřednictvím zmocněnce ustanoveného soudem. V řešené věci je však žalobce českým státním příslušníkem, s trvalým pobytem v České republice. Žalobce se o výsledek předchozího správního řízení nezajímal, což odporuje zásadě vigilantibus iura scripta sunt, podle které se mocenská ochrana poskytuje těm subjektivním právům, jejichž držitelé o ně dbají a aktivně je vykonávají. Žalovaný dále do vyjádření zkopíroval argumentaci napadeného rozhodnutí. IV. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu 11. Součástí správního spisu je oznámení o přestupku ze dne 24. 3. 2022, ze kterého plyne, že dne X v 00:25 hodin v okrese P. na dálnici X ve směru jízdy na Olomouc v kilometru X došlo k dopravní nehodě bez zranění osob. V rámci šetření dopravní nehody bylo lustrací žalobce zjištěno, že žalobce má platný zákaz řízení všech motorových vozidel, a to na dobu 10 měsíců, konkrétně od X do X. 12. Součástí správního spisu je příkaz vydaný Městským úřadem Mohelnice ze dne 18. 10. 2021, který byl žalobci doručen fikcí a právní moci nabyl dne 27. 11. 2021. Příkazem byl žalobce shledán vinným z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 a písm. k) zákona o silničním provozu a dle § 34e odst. 3 písm. b) a d) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Žalobci byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení od X do X. Kopie doručenky příkazu je součástí správního spisu. Z doručenky plyne, že žalobce byl na adrese svého trvalého pobytu neznámý, na místě byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky s poučením o důsledcích nevyzvednutí nebo odmítnutí převzetí. Zásilku nebylo možné vložit do schránky, žalobce v místě neměl poštovní schránku. V. Posouzení věci krajským soudem 13. Při splnění podmínek řízení soud přistoupil k přezkumu napadeného rozhodnutí v intencích § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s.ř.s.“). Ve věci rozhodoval bez jednání, neboť pro tento postup byly splněny zákonem stanovené podmínky [§ 51 odst. 1 s.ř.s.]. 14. Žaloba není důvodná. 15. Podstatou řešené věci je otázka, zda bylo prokázáno nedbalostní zavinění žalobce u přestupku spočívajícího v porušení zákazu řídit motorová vozidla, pokud se žalobce neseznámil s příkazem, jímž bylo o tomto zákazu rozhodnuto, neboť tento příkaz mu byl doručen fikcí. 16. Dle § 15 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich („zákon o odpovědnosti za přestupky“), se k odpovědnosti fyzické osoby za přestupek vyžaduje zavinění. Postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákonodárce jinak. 17. Dle § 15 odst. 3 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky je přestupek spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel „nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl.“ Jedná se o zavinění ve formě nevěd