7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

62 Af 53/2023- 720 - text pokračování 16 62 Af 53/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci žalobce: T-Mobile Czech Republic a.s. sídlem Tomíčkova 2144/1 Praha proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno za účasti: 1. Česká republika – Ministerstvo průmyslu a obchodu sídlem Na Františku 1039/32, Praha 2. Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest sídlem Štěpánská 567/15, Praha 3. Agentura pro podnikání a inovace sídlem Štěpánská 796/44, Praha 4. Česká agentura na podporu obchodu sídlem Štěpánská 567/15, Praha 5. Uměleckoprůmyslové museum v Praze sídlem 17. listopadu 2/2, Praha 6. Česká republika – Ministerstvo financí sídlem Letenská 15, Praha 7. Moravská zemská knihovna sídlem Kounicova 65a, Brno 8. Národní památkový ústav sídlem Valdštejnské nám. 3/162, Praha 9. Česká republika – Generální finanční ředitelství sídlem Lazarská 15/7, Praha 10. Vodafone Czech Republic a.s. sídlem náměstí Junkových 2808/2, Praha zastoupena Mgr. Martinem Dolečkem, advokátem sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 6.11.2023, č.j. ÚOHS-42947/2023/163, sp.zn. ÚOHS-R0115/2023/VZ, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Shrnutí podstaty věci 1. Zadavatel (Česká republika – Ministerstvo financí), v postavení centrálního zadavatele, zadával v otevřeném řízení veřejnou zakázku „Poskytování mobilních telekomunikačních služeb 2022+ II“; oznámení o jeho zahájení bylo uveřejněno v Úředním věštníku Evropské unie dne 13.3.2023 pod ev. č. 2023/S 051-151492. 2. Žalobce (dodavatel) podal k žalovanému návrh na zahájení správního řízení o uložení nápravného opatření směřující proti zadávacím podmínkám, neboť se domníval, že byly nastaveny netransparentně a nepřiměřeně (nezákonně). Žalobce především namítal kumulaci negativních efektů vyplývajících z jednotlivých požadavků zadavatele, jež ve svém souhrnu podle žalobcova názoru činily zadávací podmínky nepřiměřenými; ve světle aktuální situace na trhu, tržní síly zadavatele a zadavatelů pověřujících pak žalobce zpochybňoval zejména samotné centralizované zadávání, nerozdělení veřejné zakázky na části, rozsah plnění, „zastropování“ nabídkových cen ze strany zadavatele, rozsah smluvních pokut a limitu náhrady škody ve smlouvě, povinnost přenosu dat z mobilních telefonů a archivace, oprávnění zadavatele ke zveřejnění položkových cen atd. 3. Žalovaný prvostupňovým rozhodnutím ze dne 11.8.2023, č.j. ÚOHS-30120/2023/500, sp.zn. ÚOHS-S0271/2023/VZ, řízení částečně zastavil, neboť podle jeho názoru návrhu v příslušných částech nepředcházely řádně a včas podané námitky (výrok I.), a částečně návrh zamítl pro nedůvodnost (výrok II.). 4. Předseda žalovaného pak nyní napadeným rozhodnutím výrok I. prvostupňového rozhodnutí zrušil (první výrok nyní napadeného rozhodnutí) a výrok II. prvostupňového rozhodnutí změnil tak, že celý žalobcův návrh zamítl pro nedůvodnost (druhý výrok nyní napadeného rozhodnutí). II. Shrnutí procesního postoje žalobce 5. Podle žalobce je napadené i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí nepřezkoumatelné z důvodu absence řádného odůvodnění a nedostatečného vypořádání žalobcových námitek a též nezákonné; k tomu žalobce podrobně argumentuje. 6. Žalobce je především toho názoru, že centralizovaným zadáváním veřejné zakázky byla omezena hospodářská soutěž ve prospěch vybraného dodavatele; postupem (centrálního) zadavatele byla na relevantním trhu nezákonně nakumulována tržní síla, která se svým rozsahem vymyká běžným zadávacím řízením. Podle žalobce měl zadavatel pro zachování konkurenčního prostředí veřejnou zakázku rozdělit na části a věnovat větší péči vymezení funkčního celku. 7. Dále žalobce setrvává na svém přesvědčení, že zadavatel nezákonně stanovil maximální jednotkové ceny, které jsou v některých případech podnákladové. Současně prý zadavatel nezohlednil specifickou cenotvorbu odpovídající relevantnímu trhu, a proto jsou nastavené jednotkové ceny zcela mimo reálné náklady na poskytování poptávaného plnění. 8. Nepřiměřený způsob cenotvorby je dle žalobce umocněn tím, že zadavatelé nejsou povinni od vybraného dodavatele odebrat žádný minimální objem poptávaných služeb, a proto hrozí, že plnění veřejné zakázky bude pro vybraného dodavatele ve výsledku ztrátové, což reflektuje rovněž absence inflační doložky ve smlouvě. 9. Stejnou optikou žalobce nahlíží na stanovení smluvních pokut, kterých je celkem 22 typů násobeno 55 zadavatelskými subjekty v postavení odběratelů, které v souhrnu dvojnásobně převyšují předpokládanou hodnotu veřejné zakázky a neodpovídají důsledkům porušení povinností, jejichž plnění zajišťují. Některé z nich nadto nejsou podle žalobce dostatečně transparentní a srozumitelné. 10. Za nezákonný žalobce považuje také požadavek na přenesení dat z mobilních telefonů, neboť v situaci, kdy by migraci dat požadovalo všech 55 zadavatelů současně, by žalobce musel provést výměnu cca 20 000 SIM karet, na což není kapacitně připraven. 11. Dále žalobce nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že jednotkové ceny nespadají pod definici obchodního tajemství. 12. Žalobce tedy na základě podrobné argumentace navrhuje, aby zdejší soud napadené i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí zrušil. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí procesního postoje žalovaného 13. Žalovaný setrvává na závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí, neboť žalobce podle žalovaného uplatňuje tytéž argumenty, se kterými se žalovaný v podrobnostech v napadeném (případně v prvostupňovém) rozhodnutí vypořádal; žalovaný na tyto závěry z podstatné míry odkazuje. 14. Žalovaný je tedy toho názoru, že zadávací podmínky byly stanoveny v souladu se zákonem. Ke stanovení maximální výše jednotkových cen a nepřiměřenosti smluvních pokut žalobce uvádí toliko obecnou a ničím nepodloženou argumentaci. Co se týče nepředvídatelnosti objemu odebíraných služeb, ta je dle žalovaného dána charakterem poptávaného plnění. K začlenění inflační doložky do smlouvy není zadavatel ze zákona povinen, a proto mu nelze její absenci vytýkat. K přenesení dat z mobilních telefonů žalovaný uvádí, že žalobce vychází z předpokladu, že u všech 55 zadavatelů nastane mimořádná událost odůvodňující potřebu migrace dat současně, což však nelze důvodně předpokládat. Výši jednotkových cen žalovaný nepovažuje za obchodní tajemství, neboť kritériem hodnocení je v nynější věci celková nabídková cena, která je složena právě z jednotkových cen; proto o neveřejnou informaci nemůže jít. 15. Žalovaný tedy navrhuje zamítnutí žaloby. I žalovaný na svém procesním postoji setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. IV. Posouzení věci 16. Žaloba byla podána osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“) a včas (§ 72 odst. 1 s.ř.s.). Žaloba je přípustná (především § 65, § 68, § 70 s.ř.s.). Napadené rozhodnutí bylo přezkoumáváno v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). 17. Žaloba není důvodná. 18. Zdejší soud se nutně nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť pouze přezkoumatelné rozhodnutí je způsobilé být předmětem hodnocení z hlediska tvrzených nezákonností či vad předcházejícího správního řízení. Namítá-li žalobce nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, pak ji sice opírá o tvrzení, že se předseda žalovaného (či žalovaný v prvním stupni) nevypořádal se žalobcovými argumenty, eventuálně že způsob vypořádání je nesrozumitelný, současně však žalobce s nosnou argumentační linií obou postupně vydaných rozhodnutí žalovaného podrobně a věcně polemizuje a konkrétními argumenty s ní nesouhlasí. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů či pro nesrozumitelnost musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro skutečnou nemožnost zjistit samotný obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. například usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19.2.2008, č.j. 7 Afs 212/2006 - 76); není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztahovat jej i na situace, kdy se správní orgán podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty uplatněné námitky, popř. se dopustí dílčího nedostatku odůvodnění. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je