1 As 149/2013 — Nejvyšší správní soud

22 A 8/2025- 51 - text 13 22 A 8/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobce: J. K., IČ X sídlem Z. 100, Z. zastoupen Mgr. Martinem Sedlákem, advokátem sídlem Havlíčkova 2923/18, 796 01 Prostějov proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2025, č. j. MZE-223/2025-15111, sp. zn. MZE-88051/2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru životního prostředí ze dne 12. 11. 2024, č. j. JMK 156805/2024 (dále též „prvostupňové správní rozhodnutí“). Tím byl žalobce uznán vinným z přestupku dle § 33 odst. 1 písm. f) zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZVK“). 2. Žalobce totiž jako vlastník a zároveň provozovatel kanalizace a čističky odpadních vod pro veřejnou potřebu (dále společně též jen „kanalizace“) ve městě Velké Pavlovice provozoval kanalizaci bez povolení orgánu veřejné správy podle § 6 ZVK, a to v období od 11. 11. 2023 do 29. 10. 2024. 3. Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 60 000 Kč a dále povinnost nahradit náklady přestupkového řízení v paušální výši 1 000 Kč. II. Podání účastníků 4. Žalobce v žalobě namítá, že žalovaný neshledal v rozporu s vyšetřovací zásadou postup prvostupňového správního orgánu, který nezkoumal, kdo byl provozovatelem kanalizace v postihovaném období, ani se nezabýval tím, z jakých důvodů žalobce kanalizaci musel provozovat. Dále žalovanému vytýká, že nepovažoval dokazování provedené ze strany prvostupňového správního orgánu za neúplné, přestože tento své odůvodnění založil pouze na předcházejícím rozhodnutí; sám odvolací správní orgán dokazování nijak nedoplnil. Žalobce rozporuje také aprobování toho, že ve věci nebylo nařízeno ústní jednání. Brojí též proti závěru, že on sám měl prvostupňovému správnímu orgánu aktivně předložit rozhodnutí civilních soudů ukládající mu povinnost provozovat kanalizaci. Nesouhlasí ani s tím, jak žalovaný tato rozhodnutí vyhodnotil. Žalobce je přesvědčen, že na trestnost jemu vytýkaného jednání, popřípadě na výši uložené pokuty, má vliv to, že povinnost odvádění a čištění odpadní vody pro konkrétního odběratele mu byla uložena soudem. Konečně žalobce nesouhlasí ani s tím, že se v jeho případě jedná o kanalizaci pro veřejnou potřebu, neboť toto správní orgány dostatečně neprokázaly. 5. Žalovaný konstatoval, že všechny žalobní námitky považuje za nedůvodné. Prvostupňový správní orgán zahájil řízení z moci úřední na základě vlastního šetření, přičemž bylo prokázáno, že žalobce provozuje kanalizaci bez povolení orgánu veřejné správy. Vyšetřovací zásada sama o sobě nenahrazuje důkazní aktivitu účastníka řízení; žalobce neučinil nic, čím by vyvrátil důvody, pro které bylo přestupkové řízení zahájeno. Správní orgán obecně není povinen nařídit ústní jednání; žalobce o jeho konání v projednávané věci ani nepožádal. Žalobcem předložená civilní soudní rozhodnutí nemají na výsledek přestupkového řízení vliv. Jedná se o soukromoprávní spory, které nemění veřejnoprávní povinnosti žalobce jakožto vlastníka kanalizace; ten měl povinnost zajistit bezpečný provoz kanalizace a získat příslušné povolení k jejímu provozování. Předmětná kanalizace spadá pod působnost ZVK. Je totiž provozně propojena s kanalizací města Velké Pavlovice; nadto žalobcova kanalizace odvádí odpadní vody od společnosti Elis Textil Servis s.r.o. To potvrzují také rozhodnutí civilních soudů, která ji označují za kanalizaci pro veřejnou potřebu. Veškeré veřejnoprávní povinnosti musí plnit sám žalobce, protože nemá uzavřenu smlouvu s žádným provozovatelem kanalizace; neprokázal ani, že by o takové povolení zažádal jiný subjekt. Z evidence živnostenského rejstříku vyplývá, že žalobce kanalizaci provozoval sám až do roku 2023, kdy živnost účelově zrušil, aniž by za sebe zajistil náhradu. Skutkový stav byl dle žalovaného dostatečně zjištěn a nebyla porušena žádná procesní pravidla. III. Jednání 6. Dne 10. 11. 2025 se ve věci konalo jednání soudu (§ 49 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Účastníci řízení při něm odkázali na svá stanoviska tak, jak byla soudu písemně doručena. Žalobce uvedl, že předcházející správní rozhodnutí, jímž byl poprvé uznán vinným z provozování kanalizace bez veřejnoprávního povolení, považoval za zákonné, a proto jej nenapadl správní žalobou; teprve v důsledku rozhodnutí civilních soudů shledává nyní napadené rozhodnutí nezákonným. 7. Soud při jednání neprováděl žádné dokazování, neboť to účastníci řízení nenavrhli a sám soud nepovažoval za nezbytné doplnit ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. důkazy, které byly provedeny správním orgánem. 8. Závěrem jednání žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí, žalovaný požadoval zamítnutí podané žaloby. IV. Posouzení věci krajským soudem 9. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a je přípustná. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, jež žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a ověřil, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. 10. Žaloba není důvodná. IV.1 Zjištění ze správního spisu 11. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce byl poprvé uznán vinným z přestupku podle § 33 odst. 1 písm. f) ZVK rozhodnutím prvostupňového správního orgánu ze dne 4. 1. 2024, č. j. JMK 170802/2023 (které není předmětem nynějšího soudního přezkumu), a to za provozování kanalizace bez povolení orgánu veřejné správy v období od 7. 9. 2022 do 10. 11. 2023. Prvostupňový správní orgán tehdy konstatoval, že kanalizace je ve vlastnictví žalobce, který je zároveň jejím provozovatelem. Spadá přitom pod působnost ZVK, neboť se jedná o kanalizaci pro veřejnou potřebu; naplňuje totiž podmínku denní produkce z ročního průměru odpadní vody 10 m3 a více. To bylo prokázáno vyjádřením města Velké Pavlovice (které sdělilo, že město vlastní splaškovou kanalizaci, jež odvádí odpadní vody jak z průmyslové zóny, tak i ze 4 rodinných domů, přičemž tato jejich kanalizace je napojena na ČOV žalobce); totéž vyplývá z kolaudačního souhlasu Městského úřadu Hustopeče ze dne 7. 9. 2022, č. j. MUH/59240/22/492, jímž byla zkolaudována kanalizace města Velké Pavlovice. Dále prvostupňový správní orgán vycházel z vyjádření společnosti VINIUM a.s. (která sdělila, že odvádí své odpadní vody do ČOV žalobce, přičemž průměrná denní produkce činí 92 m3) a vyjádření společnosti Elis Textil Servis s. r. o. (která sdělila, že odvádí své odpadní vody do ČOV žalobce, přičemž průměrná denní produkce činí 84 m3). Průběh kanalizace žalobce byl ověřen v Plánu rozvoje vodovodů a kanalizací Jihomoravského kraje a taktéž v pasportu kanalizací v aplikaci GIS. 12. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 5. 2024, č. j. MZE-8679/2024-15111 (které není předmětem nynějšího soudního přezkumu). Žalovaný zdůraznil, že kanalizace žalobce splňuje nejen tu podmínku, že množství průměrné denní produkce odpadních vod je vyšší než 10 m3 (což bylo přesvědčivě prokázáno), ale také další alternativní podmínku spočívající v „provozní souvislosti“ s kanalizací pro veřejnou potřebu. Kanalizace žalobce a kanalizace města Velké Pavlovice jsou totiž vzájemně propojeny; do kanalizace města jsou vypouštěny odpadní vody z průmyslového areálu, které jsou čištěny právě v ČOV žalobce. Žalovaný proto uzavřel, že bylo nad jakoukoli pochybnost prokázáno, že kanalizace ve vlastnictví žalobce naplňuje zákonnou definici kanalizace pro veřejnou potřebu. 13. Následně prvostupňový správní orgán dne 17. 10. 2024 oznámil žalobci zahájení dalšího (nyní přezkoumávaného) přestupkového řízení pro podezření ze spáchání přestupku spočívajícího v tom, že žalobce i nadále provozuje kanalizaci pro veřejnou potřebu bez povolení. Tento závěr správní orgán založil na tom, že od žalobce neobdržel žádost o povolení k jejímu provozování. Současně prvostupňový správní orgán žalobce informoval, že má možnost se vyjádřit k podkladům pro vydání rozhodnutí ve stanovené lhůtě, nahlédnout do správního spisu, případně požadovat nařízení ústního jednání. Ničeho z toho žalobce nevyužil. 14. Prvostupňový správní orgán bezprostředně po uplynutí stanovené lhůty vydal rozhodnutí, jímž žalobce podruhé uznal vinným z provozování kanalizace bez povolení orgánu veřejné správy. Konstatoval, že žalobce nadále provozuje kanalizaci, nepožádal o příslušné povolení, tudíž udržuje