1 Ads 252/2015 — Nejvyšší správní soud

22 Ad 25/2024- 28 - text  5 22 Ad 25/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobkyně: H. P., nar. X bytem X zastoupená advokátkou Mgr. Evou Kantoříkovou, sídlem Jaselská 14, 602 00 Brno proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 9. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně se žalobkyně domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí žalované, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Územní správy sociálního zabezpečení pro Kraj Vysočina, Jihomoravský kraj a Zlínský kraj, Městské správy sociálního zabezpečení Brno, č. j. X, ze dne 10. 7. 2024. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo napadeným rozhodnutím zároveň potvrzeno. 2. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně bylo rozhodnuto dle § 9 odst. 1 až 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, že žalobkyně v letech 2004-2006 nebyla jako osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ) účastna důchodového pojištění. II. Vyjádření účastníků 3. Žalobkyně v podané žalobě shrnula úkony, které předcházely vydání žalobou napadeného rozhodnutí, vč. kontroly plnění povinností v sociálním zabezpečení, a uvedla, že byla v období od 1. 1. 2004 do 31. 12. 2006 OSVČ, ale nehradila důchodové pojištění, neboť si nebyla vědoma zákonné změny od 1. 1. 2004 a domnívala se, že účast na důchodovém pojištění je nadále dobrovolná. Má za to, že rozhodující skutečností pro vznik důchodového pojištění je vedení žalobkyně v živnostenském rejstříku jako podnikatelky. Odkázala na rozdělení OSVČ do dvou skupin dle zákona o důchodovém pojištění podle toho, zda vykonávají činnost OSVČ jako hlavní nebo vedlejší. Namítla, že pokud byla v kalendářním roce 2004, 2005 a 2006 vedena jako podnikatelka v živnostenském rejstříku, má se za to, že samostatnou výdělečnou činnost v tomto období vykonávala, i kdyby jí fakticky nevykonávala. To, že nesplnila svoji povinnost přihlásit se ani MSSZ Brno ani příslušnému finančnímu úřadu, neznamená, že samostatnou činnost nevykonávala. Zároveň namítla, že činnost v období od 1. 1. 2001 do 30. 11. 2003, kdy pracovala jako obchodní zástupce pro zaměstnavatele Galamarket, spol. s r.o., odmítla žalovaná uznat jako dobu zaměstnání, a zároveň tuto činnost označila jako samostatnou výdělečnou činnost. Na základě uvedeného má za to, že v kalendářním roce 2004, 2005 a 2006 byla jako OSVČ účastna důchodového pojištění. 4. Žalovaná ve svém vyjádření nejprve shrnula předcházející řízení a následně k námitkám žalobkyně odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Živnostenský list je pouze dokladem stvrzujícím skutečnost, že daná osoba může, ale nemusí provozovat živnost. Pokud chce být fyzická osoba považovaná za OSVČ a být účastna na důchodovém pojištění jako OSVČ, musí splnit další zákonem stanovené podmínky, mj. faktický výkon samostatné výdělečné činnosti. To žalobkyně nesplnila. Žalovaná odkázala na potvrzení finančních úřadů a sdělení Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR. Dále uvedla, že žalobkyně v průběhu kontroly plnění povinností v sociálním zabezpečení podala oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti od dne 24. 6. 1998 a oznámení o ukončení výkonu samostatné výdělečné činnosti ke dni 31. 1. 2000. Shromážděné podklady podle žalované jednoznačně svědčí pro to, že v letech 2004, 2005 a 2006 nebyla žalobkyní samostatná výdělečná činnost vykonávána a nemohla být v uvedené době ani účastna důchodového pojištění. 5. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované setrvala na svých námitkách a vyjádřila nesouhlas se závěry žalované, neboť oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti je podle ní formální náležitost, za jejíž nesplnění může být sankcionována, ale nemá vliv na účast na pojištění. Prokazování toho zda a v jakém rozsahu vykonává OSVČ samostatnou výdělečnou činnost, je nemožné. Žalovaná se podrobně vyjádřila k replice žalobkyně a odkázala na příslušná zákonná ustanovení, ze kterých podle ní vyplývá, že pokud chce být OSVČ účastna na důchodového pojištění, musí se k samostatné výdělečné činnosti přihlásit a tuto činnost vykonávat. Setrvala na názoru, že žalobkyně splnění povinností neprokázala. III. Posouzení věci 6. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a je přípustná. Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. Žaloba není důvodná. 7. Podstatou žalobní klíčové námitky je tvrzení žalobkyně, že byla v období od 1. 1. 2004 do 31. 12. 2006 OSVČ, ale nehradila důchodové pojištění, neboť si nebyla vědoma zákonné změny od 1. 1. 2004, a to, že rozhodující skutečností pro vznik důchodového pojištění je vedení žalobkyně v živnostenském rejstříku jako podnikatelky. 8. Z obsahu správního spisu vyplývá (a žalobkyně to ani nezpochybnila), že u žalobkyně proběhla kontrola správnosti stanovení výše pojistného na důchodové a nemocenské pojištění, záloh na pojistné na důchodové pojištění a jejich odvodu, provedené z účetních dokladů OSVČ dle zákona č. 582/1991 Sb. a zákona č. 187/2006 Sb. Z protokolu č. 67/2012 ze dne 28. 5. 2012 vyplývá, že žalobkyně podala oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti ke dni 24. 6. 1998 a že podala i oznámení o ukončení samostatné výdělečné činnosti ke dni 31. 1. 2000. Z vyjádření Finančního úřadu Brno II. ze dne 22. 3. 2012 plyne, že žalobkyně v letech 2004, 2005 a 2006 nepodávala daňové přiznání; to samé plyne i z vyjádření Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, územní pracoviště Znojmo, ze dne 27. 3. 2024. Z podání VZP ČR ze dne 22. 4. 2024 plyne, že v období od 1. 12. 2003 do 5. 9. 2009 měla žalobkyně pobývat v zahraničí. 9. Soud zdůrazňuje, že takto zjištěný skutkový stav žalobkyně nezpochybnila. 10. Základ argumentace žalobkyně v průběhu správního řízení i v soudním řízení je postaven na tvrzení, že, pokud byla v kalendářním roce 2004, 2005 a 2006 vedena jako podnikatelka v živnostenském rejstříku, má se za to, že samostatnou výdělečnou činnost v tomto období vykonávala, i kdyby jí fakticky nevykonávala. Jinými slovy, podle žalobkyně pouhé evidování její osoby ve veřejném rejstříku osob, které jsou držitelem živnostenského listu, automaticky znamená, že vykonává samostatnou výdělečnou činnost. Žalobkyně tedy ztotožňuje formální existenci živnostenského oprávnění [zřejmě ve spojení s § 9 odst. 3 písm. b) zákona o důchodovém pojištění] s výkonem samostatné výdělečné činnosti. Tento názor nepovažuje soud za správný. 11. Pro výkon samostatné výdělečné činnosti ve smyslu zákona o důchodovém pojištění není nutným předpokladem registrace v živnostenském rejstříku, neboť provozování živnosti na základě oprávnění provozovat živnost podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, je pouze jednou z možností, které považuje zákon o důchodovém pojištění za výkon samostatné výdělečné činnosti. Zároveň samotné vedení osoby v evidenci neznamená, že je živnost fakticky vykonávána. 12. Ze § 9 odst. 3 písm. b) zákona o důchodovém pojištění vyplývá, že toto ustanovení klade rovnítko mezi výkon samostatné výdělečné činnosti a provozování živnosti na základě oprávnění provozovat živnost podle zvláštního zákona. Živnost je dle § 2 živnostenského zákona činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem. 13. Z obou ustanovení jasně vyplývá, že k provozování živnosti a k výkonu samostatné výdělečné činnosti není postačující faktická registrace k možnosti provozovat živnost, ale je nutná aktivita provozovatele živnosti, tj. faktický výkon samostatné výdělečné činnosti, resp. provozování živnostenského oprávnění. 14. Jak správně poukázaly správní orgány, totéž vyplývá i z § 9 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, dle kterého jsou (důchodového) pojištění účastny osoby samostatně výdělečně činné [§ 5 odst. 1 písm. e)], pokud vykonávají samostatnou výdělečnou činnost na území České republiky a splňují dále stanovené podmínky. Za samostatnou výdělečnou činnost vykonávanou na území České republiky se považuje i samostatná výdělečná činnost prováděná mimo území České republiky, jestliže je vykonávána na základě oprávnění k výkonu takové činnosti vyplývajícího z právních předpisů České republiky. 15. Tedy i z citovaného ustanovení vyplývá, že předpokladem účasti na důchodovém pojištění je vykonávání samostatné výdělečné činnosti na území ČR, resp. provádění samostatné výdělečné činnosti mimo území ČR za stanovených podmínek. V obou případech je předpokladem aktivní výkon samostatné výdělečné činnosti. Nelze opomínat ani to, že žalobkyně nijak nezpochybnila vyjádření VZP ČR, dle kterého v předmětném období pobývala mimo ČR. Pokud skutečně pobývala mimo území ČR, pak by musela pro účast na důchodovém pojištění v ČR jednak prokázat provádění samostatné výděl