8 Afs 78/2006 — Nejvyšší správní soud

29 A 174/2020- 219 - text 8 29 A 174/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně. Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka v právní věci žalobců: a) H. S.-R. b) R. M. B. c) A. G. d) Ch. S.-S. e) E. S. f) E. S. g) G. W. všichni zastoupeni advokátem JUDr. Ondřejem Rathouským sídlem Bělehradská 299/132, 120 00 Praha h) G. S.-R.-R. i) L. S.-R.-R. oba zastoupeni advokátkou Mgr. Magdalenou Dvořákovou Cilinkovou, sídlem Bolzanova 1615/1, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Státní pozemkový úřad sídlem Hroznová 227/17, 603 00 Brno za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Lesy České republiky, s. p., sídlem Přemyslova 1106/19, 500 08 Hradec Králové 2) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, územní pracoviště Brno sídlem Příkop 11, 602 00 Brno 3) Město Blansko sídlem nám. Svobody 32/3, 678 01 Blansko 4) Mendelova univerzita v Brně sídlem Zemědělská 1, 613 00 Brno 5) Jihomoravský kraj sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno 6) Národní památkový ústav sídlem Valdštejnské náměstí 162/3, 118 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 10. 2020, sp. zn. 1RP4052/2011-130753, č. j. SPU 359888/2020, takto: I. V řízení se pokračuje. II. Žaloba se zamítá. III. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. V. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Státní pozemkový úřad – Krajský pozemkový úřad pro Jihomoravský kraj rozhodnutím ze dne 5. 10. 2020, č. j. SPU 318/01/AN/2690 359888/2020, rozhodl dle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), že žalobce a), původní žalobkyně M. S.-R.-R. [jejími nástupci jsou žalobci h) a i)] a původní žalobkyně I. S. [jejími nástupci jsou žalobci b) až g)] nejsou vlastníky nemovitých věci – pozemků PK st. XA stavební plocha o výměře 896 m2 s budovou čp. XB, PK st. XC stavební plocha o výměře 284 m2 s budovou čp. XD, PK st. XE stavební plocha o výměře 187 m2 s fořtovnou čp. XF, PK st. XG stavební plocha o výměře 191 m2 se stodolou, PK st. XH stavební plocha o výměře 374 m2 s chlévem, PK st. XCH stavební plocha o výměře 36 m2 se sklepem, vše v kat. ú. K., nyní dle KN pozemky p.č. st. XI zastavěná plocha a nádvoří, p.č. st. XJ zastavěná plocha a nádvoří, p.č. st. XK zastavěná plocha a nádvoří, p.č. st. XL zastavěná plocha a nádvoří, p.č. st. XM zastavěná plocha a nádvoří, p.č. st. XN zastavěná plocha a nádvoří, vše v kat. ú. K.; pozemků PK č. XO les o výměře 935 m2, PK č. XP louka o výměře 356 m2, PK č. XQ role o výměře 1617 m2, PK č. XX role o výměře 1898 m2, PK č. XY role o výměře 2532 m2, PK č. XZ role o výměře 990 m2, PK č. XXA cesta o výměře 1155 m2, PK č. XXB role o výměře 1234 m2, vše v kat. ú. K., nyní dle KN pozemky p.č. XXC lesní pozemek, p.č. XXD trvalý travní porost, p.č. XXE trvalý travní porost, p.č. XXF trvalý travní porost, XXG trvalý travní porost, p.č. XXH trvalý travní porost, p.č. XXCH ostatní plocha, p.č. XXI ostatní plocha, p.č. XXJ trvalý travní porost, vše v kat. ú. K.; pozemků PK č. XXK pastva o výměře 927 m2, č. XXL les o výměře 964 m2, č. XM les o výměře 5 025 m2, č. XXN pastva o výměře 807 m2, č. XXM les o výměře 10755 m2, vše v kat. ú. K., nyní dle KN pozemky či části pozemků p.č. XXM ostatní plocha, p.č. XXO vodní plocha a p.č. XXP vodní plocha, vše v kat. ú. K., p.č. XXQ lesní pozemek a p.č. XXX lesní pozemek, XXY, vše v kat. ú. T., p.č. XXZ ostatní plocha, p.č. XXXA ostatní plocha, p.č. XXXB lesní pozemek, části p.č. XXXC orná půda, části p.č. XXXD ostatní plocha, p.č. XXXE ostatní plocha, části XXXF ostatní plocha, části XXXG ostatní plocha, části p.č. XXXH lesní pozemek, vše v kat. ú. B.; a nevydal jim tyto nemovitosti do vlastnictví. Žalovaný taktéž uvedl, že na označené nemovitosti se vztahuje věcná působnost zákona o půdě (§ 1 odst. 1 ve spojení s § 30 zákona o půdě). 2. Důvodem rozhodnutí je skutečnost, že vlastnické právo k označeným nemovitostem přešlo z původního vlastníka, H. M. S.-R., na Československou republiku podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Stěžejní předběžnou otázkou pak bylo státní občanství H. M. S.-R., tedy zda byl oprávněnou osobou dle § 4 odst. 1 zákona o půdě ve spojení s § 2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb. Tuto otázku pravomocně rozhodlo Ministerstvo vnitra v rozhodnutí ze dne 10. 4. 2009, č. j. VS-953/51/2-1998, tak, že československé státní občanství H. M. S.-R. nebylo zachováno. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Žalobci se domáhají vyslovení nicotnosti napadeného rozhodnutí. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2012, č. j. 28 Cdo 3745/2011, namítají, že žalovaný v napadeném rozhodnutí rozhodoval o nemovitostech, jež nebyly předmětem žádosti o vydání nemovitostí. Chybí tak zákonný podklad pro vydání rozhodnutí (§ 50 odst. 1 správního řádu). Jednotlivé nemovitosti dle zápisu v pozemkových knihách rovněž neodpovídají v rozhodnutí označeným nemovitostem dle aktuálního zápisu v katastru nemovitostí. Z napadeného rozhodnutí tak nelze seznat, na které nemovitosti, resp. na které části nemovitostí, dle aktuálního zápisu v katastru nemovitostí napadené rozhodnutí dopadá, toto rozhodnutí je tak rovněž vnitřně rozporné. Žalovaný tak zatížil své rozhodnutí zásadními vadami, které činí napadené rozhodnutí nicotným ve smyslu § 77 odst. 1 správního řádu. Žalobci konkrétně uvádějí, že z devatenácti položek nemovitostí, o jejichž vlastnictví žalovaný rozhodoval, u devíti z nich neodpovídá výměra pozemkovým knihám a katastru nemovitostí, a u čtyř dalších není zřejmé, jakou část parcel rozhodnutí zahrnuje. 4. V doplnění žaloby ze dne 11. 3. 2021 žalobci uvedli, že další dvě položky nemovitostí byly v napadeném rozhodnutí označeny správně. V této části již tedy napadené rozhodnutí za nicotné nepovažují. III. Vyjádření žalovaného k žalobě, replika žalobců 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhuje žalobu zamítnout. Napadené rozhodnutí podle něj není zatíženo takovými vadami, které by způsobovaly jeho nicotnost. Dále upozornil, že v průběhu správního řízení vyzval žalobce k vyjádření k podkladům řízení dle § 33 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, přičemž tehdejší právní zástupce žalobců po nahlédnutí do spisu neuvedl, že by snad označené pozemky neexistovaly či měly nesprávnou výměru. Žalovaný má dále za to, že žalobci nevyužili možnosti posouzení namítané nicotnosti u nadřízeného správního orgánu (§ 77 odst. 2 správního řádu), pročež nevyčerpali všechny opravné prostředky. 6. Žalobci v replice reagovali, že nicotnost rozhodnutí je objektivní skutečnost, je tedy irelevantní, pokud se bývalý právní zástupce žalobců v tomto smyslu nevyjádřil. Podnět dle § 77 odst. 2 správního řádu není řádným opravným prostředkem (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013, č. j. 7 As 100/2010-65). Žalobci dále uvedli další důvod nicotnosti napadeného rozhodnutí – nepřípustnou (konstitutivní) aplikaci dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. IV. Posouzení věci krajským soudem 7. Krajský soud usnesením ze dne 10. 3. 2021, č. j. 29 A 174/2020-107, soud řízení přerušil podle § 48 odst. 2 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), neboť s ohledem na povahu nyní projednávané věci (přezkum rozhodnutí o vydání konfiskovaných nemovitostí podle zákona o půdě) a na skutečnost, že z důvodu úmrtí žalobkyně c) nebyl znám okruh oprávněných dědiců po žalobkyni c), coby potenciálních procesních nástupců v nyní probíhajícím řízení, neboť dědické řízení nebylo dosud skončeno, krajský soud rozhodl o přerušení řízení o podané žalobě. 8. Krajský soud byl následně přípisem právního zástupce žalobců a) a b) informován o průběhu dědického řízení, resp. o jeho výsledku, a proto krajský soud shledal, že odpadl důvod pro přerušení řízení, pročež dle § 48 odst. 6 s. ř. s. vyslovil ve výroku I. tohoto rozsudku, že se v řízení pokračuje, a to s právními nástupci po zemřelých žalobkyních b) a c), neboť tito vyslovili souhlas se vstupem do řízení ve smyslu § 107 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle něhož platí, že „ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří vstoupili do práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde.“ 9. Krajský soud se dále zabýval otázkou přípustnosti žaloby. Podle § 68 písm. b) s. ř. s., je žaloba proti rozhodnutí nepřípustná, „jde-li o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci, vydané v mezích zákonné pravomoci správního orgánu.“ 10. Pravomoc soudů v občanském soudním řízení je pro tyto věci založena v § 7 odst. 2 o. s. ř., který stanoví, že spory a jiné právní věci,