6 Ads 216/2023 — Nejvyšší správní soud

29 Ad 17/2024- 47 - text  12 29 Ad 17/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka ve věci žalobce: Oldřich Janda Consultancy, s.r.o., IČ: 04297636 sídlem Václavkova 1134/26, 615 00 Brno zastoupený advokátem Ing. Jaromírem Škárou sídlem Milady Horákové 2047/23, 602 00 Brno proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2024, č.j. 10000/6898935/24/351/NR, sp. zn. 794/2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce nyní podanou žalobou brojí proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 9. 2024, č.j. 10000/6898935/24/351/NR, sp. zn. 794/2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Územní správy sociálního zabezpečení pro Kraj Vysočina, Jihomoravský kraj a Zlínský kraj, Městská správa sociálního zabezpečení Brno (dále jen „ÚSSZ“), který vydal dne 18. 7. 2024 rozhodnutí (dále jen „platební výměr“) č. j. 7002/029241/24/410/SV/8014/150/1489/772, jímž rozhodl tak, že žalobce je povinen uhradit podle § 4 až § 9 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojistném“), dlužné pojistné ve výši 14 711 Kč a penále ve výši 7 944 Kč, vypočtené k datu vydání platebního výměru podle § 20 téhož zákona ve znění platném a účinném pro účely stanovení jeho výše, celkem tedy 22 655 Kč. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Ve včas podané žalobě žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. K porušení ustanovení o řízení před správním orgánem 3. K porušení ustanovení o řízení došlo již v průběhu řízení před správním orgánem prvního stupně. Pro vydání platebního výměru nebyly splněny zákonné předpoklady. Nelze akceptovat, aby správní orgán vydal konečné rozhodnutí ve věci dříve, než rozhodne o opravných prostředcích. Ze strany správních orgánů došlo k porušení procesních práv žalobce. Vady řízení byly namítány již v odvolání a žalovaná tato porušení nenapravila. K nesprávnému právnímu posouzení (vadnému právnímu hodnocení) 4. Žalovaná se nevypořádává s tvrzeními a argumentací žalobce. Zákonné podmínky pro prominutí pojistného (§ 2 a 3 zákona č. 300/2020 Sb., dále jen „o prominutí pojistného“) jsou aplikovatelné i na zaměstnavatele, pro něž vykonávají práci pouze jednatelé na základě smlouvy o výkonu funkce jednatele. Podmínky jsou splněny za použití výkladu e ratione legis. Jednatel je jedinou ekonomicky aktivní osobou, je přihlášen k účasti na pojištění podle § 5 písm. a) bod 16 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (dále jen „o nemocenském pojištění“) a je poplatníkem pojistného podle § 3 odst. 1 písm. b) bod 14. zákona o pojistném, stejně jako zaměstnanci. Mezi takovými jednateli a zaměstnanci v pracovním poměru není žádného rozdílu. Napadené rozhodnutí bylo přijato na základě nesprávné aplikace právního předpisu a žalovaná dospěla na základě vadného výkladu k nesprávnému právnímu posouzení věci. 5. Žalobce namítal absenci řádného právního hodnocení a nesprávné právní posouzení věci již ve správním řízení. Pokud zákon o pojistném považuje za zaměstnance i jednatele, není důvod pro jeho vyloučení z působnosti zákona o prominutí pojistného. Tento závěr je souladný se smyslem a účelem zákona. Pokud jednatel vykonává práci na základě smlouvy o výkonu funkce jednatele, která zahrnuje i činnosti nesouvisející s výkonem funkce statutárního orgánu, pak je závěr o nemožnosti uplatnění nároku na snížení vyměřovacího základu neudržitelný. S tímto se žalovaná řádně nevypořádala. Stačilo by změnit povahu právního vztahu mezi společností a jednatelem a zaměstnavatel by byl oprávněn těžit z výhod zákona o prominutá pojistného. Blízkost obou právních titulů pro výkon činnosti jednatele lze dovodit i z ustálené judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2018 sp. zn. 31 Cdo 4831/2017). 6. Napadené rozhodnutí neobsahuje validní právní hodnocení a posouzení věci. Odůvodnění stran výkladu právních předpisů je nedostatečné, zjednodušující, postrádající věcnost a právní i logické opodstatnění. Nesprávnost právního posouzení spočívá v nesprávné aplikaci § 2 a 3 zákona o prominutí pojistného. Správní orgány se nezabývaly smyslem a účelem, který byl tímto zákonem (§ 2 a § 3) sledován. Výsledný výklad právní normy má být v souladu s účelem interpretované právní normy (viz nález Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2015 sp. zn. II.ÚS 533/15, rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 12. 2. 2020 č. j. 6 Ads 207/2019-31 a ze dne ze dne 16. 7. 2009 č. j. 1 As 31/2009-81). III. Vyjádření žalované k žalobě 7. Ve vyjádření k žalobě žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Veškeré žalobní námitky byly již uplatněny v rámci odvolacího řízení a žalovaná se s nimi dostatečně vypořádala. ÚSSZ námitky řádně vyřídila. ÚSSZ pochybila. Nevyhotovila dodatek k protokolu o kontrole, ale vydala nový protokol s další možností uplatnění námitek. Bylo vysvětleno, proč pochybení nevedlo ke zrušení rozhodnutí. 8. Byť se jedná o zaměstnance ve smyslu zákona o pojistném na sociální zabezpečení a zákona o nemocenském pojištění, nejedná se o zaměstnance v pracovním poměru, tak jak je vymezeno v zákoně o prominutí pojistného. Pokud by se pracovní smlouva zcela kryla s výkonem funkce jednatele, jednalo by se o neplatný pracovní poměr. 9. Judikatura Nejvyššího správního soudu zdůrazňuje, že jazykový výklad je jen prvotním východiskem interpretce právních předpisů. Právní úprava nedává možnost provádět jiný než jazykový výklad. Je formulována jasně a srozumitelně, je v souladu s jejím účelem a smyslem. V případě aplikace právního ustanovení je nutno prvotně vycházet z jeho doslovného znění. IV. Replika 10. Žaloba zahrnuje námitky, které správní orgány nevypořádaly. Závěr žalobce podporuje i důvodová zpráva k zákonu o prominutí pojistného. Žalovaná se zásadami při výkladu právních předpisů neřídila. Právnímu názoru žalobce svědčí i nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 2025, sp. zn. I. ÚS 1937/24. Pokud měla být záměrem zákonodárce snaha pomoci v obtížné době (jak je zdůrazňováno v rozhodnutích Ústavního soudu, např. nález sp. zn. II. ÚS 2039/24 ze dne 2. 10. 2024), pak není důvod vyloučit žalobce. Nejedná se o účelové jednání žalobce. Jeho postavení je shodné s postavením menšího zaměstnavatele. 11. ÚSSZ byla více než 3 roky (téměř 4 roky) nečinná. Skutečnost, pro kterou uložila povinnost doplatit pojistné a kterou zjistila při kontrole dne 13. 5. 2024, jí byla dobře známa. V právním státě by měla platit Ústavou České republiky stanovená pravidla pro výkon státní moci. Orgány státní správy mohou pouze to, co jim dovolí zákon a plnění zákonných povinností vymáhat bez zbytečného odkladu (§ 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, dále jen „správní řád“). Postup ÚSSZ nebyl souladný se zákonem. Správní orgány porušily zákonné povinnosti, ústavní normy, § 2 správního řádu, ale i další základní zásady své činnosti (§§ 3, 4 a 6 odst. 1 správního řádu). 12. Protokol o kontrole ze dne 10. 6. 2024 č. 1489/24/772, č. j. 47002/229463/24/410/SV/5002/1489/772, konstatoval nedostatky i u „Přehledu o výši pojistného za období červenec 2020,“ ačkoliv pojistné za toto období bylo žalobcem uhrazeno v nesnížené výši. Po upozornění žalobce ÚSSZ vydal dne 8. 7. 2024 opravný (nový) protokol o kontrole pod shodným č. 1489/24/772 a č. j. 47002/229463/24/410/SV/5002/1489/772, v němž se již tato chyba nevyskytuje (kontrolované období červenec 2020 vypuštěno). Žalovaná nesprávnosti MSSZ Brno dále převzala i do svého vyjádření k žalobě ze dne 16. 4. 2025. Na různých úrovních správního řízení dochází k pouhému kopírování rozhodnutí, aniž by byly námitky věcně vypořádávány. V. Vyjádření žalované k replice 13. Nálezem Ústavního soudu byla sice uznána důvodnost stížnosti a rozsudek NSS č. j. 4 Ads 289/2023-31, byl zrušen, nicméně následně NSS rozsudkem ze dne 24. 2. 2025 znovu zamítl kasační stížnost a konstatoval, že Krajský soud v Praze posoudil právní otázku správně. Úkolem ÚSSZ bylo v předmětných měsících pouze zkontrolovat splnění podmínky dle § 2 odst. 1 písm. d) zákona o prominutí pojistného. Nebylo reálné provádět u všech zaměstnavatelů okamžitou kontrolu. ÚSSZ mají povinnost v souladu s § 6 odst. 3 písm. o) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon organizaci a provádění sociálního zabezpečení“), a § 84 odst. 2 písm. i) zákona o nemocenském pojištění, kontrolovat plnění povinností zaměstnavatelů v sociálním zabezpečení. ÚSSZ postupovala ve smyslu § 2 odst. 1 a § 3 správního řádu. Zaměstnavatelé byli dostatečně informováni o všech l