29 Af 3/2021 – Krajský soud v Brně

29 Af 3/2021- 342 - text 25 29 Af 3/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka v právní věci žalobce: Severočeské doly a.s., IČO 49901982 sídlem Boženy Němcové 5359, 430 01 Chomutov zastoupený advokátem JUDr. Karlem Muzikářem, LL.M. sídlem Křížovnické náměstí 193/2, 110 00 Praha proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, 604 55 Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 9. 11. 2020, č. j.ÚOHS-35619/2020/310/MHf, takto: I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 9. 11. 2020, č. j. ÚOHS-35619/2020/310/MHf, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 19 456 Kč, a to k rukám žalobcova advokáta JUDr. Karla Muzikáře, LL.M. do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh správního řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, kterým předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „předseda ÚOHS“) zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 8. 2019, č. j. ÚOHS-S337/2014/KD-24117/2019/820/TPi. Žalovaný tímto rozhodnutím shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 22a odst. 1 písm. b) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOHS“), kterého se měl dopustit tím, že v období od 1. 5. 2004 do 31. 12. 2012 uzavíral a plnil kupní smlouvy o prodeji hnědého tříděného uhlí s odběrateli, jež obsahovaly ustanovení o zákazu exportu tohoto uhlí z České republiky do zahraničí, přičemž jednání započalo 1. 5. 2004 plněním kupních smluv se zákazy exportu uzavřených na rok 2004 a pokračovalo až do 31. 12. 2012 uzavíráním a plněním kupních smluv o prodeji hnědého tříděného uhlí. Žalobce měl tedy v rozporu s § 3 odst. 1 ZOHS a čl. 101 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále též „SFEU“) uzavírat a plnit zakázané dohody o zákazu exportu, jejichž cílem bylo narušení hospodářské soutěže. Za tento přestupek žalovaný uložil žalobci zákaz plnění dohod, finanční pokutu ve výši 19 799 000 Kč a povinnost k úhradě nákladů řízení paušální částkou 2 500 Kč. 2. Žalovaný přitom ve věci rozhodoval „podruhé“. První rozhodnutí ze dne 21. 12. 2016, č. j. ÚOHS-S337/2014/KD-50026/2016/820/Tpi, totiž předseda ÚOHS zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 5. 6. 2018, č. j. ÚOHS-R0009/2017/HS-16569/2018/310/MHf). Žalovaný měl nesprávně vymezit relevantní trh jak po produktové stránce, tak po stránce geografické. Předseda ÚOHS současně uvedl, že žalovaný nevyčerpal celý předmět správního řízení, neboť nerozhodl o prvním skutku, pro nějž zahájil správní řízení (jednání žalobce v období od 1. 1. 1994 do 30. 4. 2004). II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobce navrhl krajskému soudu, aby zrušil rozhodnutí předsedy ÚOHS i žalovaného. 4. První žalobní bod – na případ žalobce neměl být vůbec aplikován ZOHS, neboť dohody o zákazu exportu mohou sice ovlivnit hospodářskou soutěž mezi členskými státy Evropské unie, nikoliv však vnitrostátní trh. Je třeba odlišovat cíle chráněné českým a unijním soutěžním právem. Žalovaný pominul judikaturní závěry a nevypořádal se ani s obdobnou rozkladovou argumentací a vlastní předchozí rozhodovací praxí, což způsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Neřídil se taktéž instrukcí předsedy ÚOHS na straně 340 rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0009/2017/HS-16569/2018/310/MHf. Podle žalobce nelze na projednávanou věc vztáhnout závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2013, č. j. 5 Afs 3/2012-131, z důvodu odlišných skutkových i právních okolností. 5. Druhý žalobní bod – správní orgány hodnotily jednání žalobce pouze po formální stránce a vůbec se nezabývaly společenskou škodlivostí smluvních ujednání o zákazu exportu. Žalobce má za to, že hospodářskou soutěž v České republice (v případě, že by ji posuzované jednání vůbec mohlo ovlivnit – viz předchozí žalobní bod) nenarušil, protože doložky o zákazu vývozu vedly i) k větší dostupnosti hnědého tříděného uhlí na tuzemském trhu, ii) k vyšší soutěži mezi distributory o tuzemského zákazníka a iii) tím pádem i k nižším cenám pro spotřebitele. Z šetření provedeného žalovaným pak vyplynulo, že naprostá většina respondentů se necítila exportními doložkami omezena, neboť o exportu uhlí vůbec neuvažovala či o něm neměla zájem. Žalovaný převážně vycházel pouze ze dvou odpovědí v šetření, které navíc desinterpretoval. Posuzovaným jednáním pak už vůbec nemohl být ovlivněn import hnědého tříděného uhlí do České republiky. 6. Třetí žalobní bod – žalobce nesouhlasí s názorem, že by uzavírané dohody s odběrateli měly za cíl narušit hospodářskou soutěž. Žalovaný postupoval při kvalifikaci těchto dohod v rozporu s rozhodovací praxí Soudního dvora Evropské unie (SDEU), kterou popsal Generální advokát M. Bobek ve svém stanovisku ve věci C-228/18 Budapest Bank. Žalobce již v rozkladu namítal alternativní vysvětlení hospodářského opodstatnění posuzovaných smluvních doložek, předseda ÚOHS se s tím však nevypořádal. Vzhledem k argumentaci v prvním žalobním bodu má pak žalobce za to, že exportní doložky nemohly být kvalifikovány jako jednání s cílem narušit hospodářskou soutěž v České republice i na vnitřním trhu Evropské unie, ale nanejvýše jako jednání s možnými protisoutěžními účinky. Žalovaný nezkoumal konkrétní právní a ekonomický kontext věci, přičemž žalobce upozorňuje za prvé na zavedený systém exkluzivní distribuce, který vedl k prosoutěžním účinkům na vnitřním trhu Evropské unie, za druhé na významné náklady spojené s přeshraničním prodejem. Žalovaný neprokázal, že exportní doložky omezovaly i pasivní prodej hnědého tříděného uhlí. Ujednáním o zákazu exportu byli omezeni všichni odběratelé žalobce, nelze tedy hovořit o omezení soutěže v rámci značky. Zákaz zpětného importu uhlí na český trh, jež žalobce upravil v ujednáních se společností Carbounion, nemohl reálně ovlivnit hospodářskou soutěž. 7. Čtvrtý žalobní bod – žalobce nesouhlasí s vymezením produktového i geografického relevantního trhu. Má za to, že po produktové stránce měl žalovaný provést objektivní tzv. SSNIP test, aby zjistil zastupitelnost hnědého tříděného uhlí jinými palivy. Žalovaný se namísto toho respondentů v rámci šetření dotazoval na jejich subjektivní zkušenosti a dojmy, a i odpovědi na tyto nesprávně položené otázky následně nesprávně interpretoval a bagatelizoval v neprospěch žalobce. Produktový relevantní trh tak měl žalovaný vymezit šířeji, aby obsahoval i jiná paliva substituující hnědé tříděné uhlí sloužící pro spalování v malých zdrojích s výkonem do 5 MWt. Správní orgány odmítly zohlednit důkaz korelační analýzou, což způsobuje nepřezkoumatelnost jejich rozhodnutí, byť jej ve vysoké míře využívaly v „prvním“ kole správního řízení. Žalovaný do relevantního produktového trhu nesprávně zahrnul i dodávky hnědého tříděného uhlí určeného pro průmyslové odběratele. Případně měl do produktového trhu zařadit i hnědé energetické uhlí (HEU). Žalovaný přezkoumatelným způsobem nevysvětlil odklon od své předchozí správní praxe. Z hlediska geografického měl žalovaný podle žalobce relevantní trh vymezit šířeji než jen Českou republiku, a to alespoň na země, kam žalobce prokazatelně hnědé tříděné uhlí vyvážel, i v tomto případě nesprávně interpretoval výsledky dotazníkového šetření. Pokud pak jde o delikt dle čl. 101 odst. 1 SFEU, měl žalovaný relevantní trh vymezit geograficky i na zahraniční trhy, které mělo domnělé protiprávní jednání žalobce omezit. Celkově pak příliš úzké vymezení relevantního trhu dopadá na možnost použití blokových výjimek i pravidla de minimis. 8. Pátý žalobní bod – žalovaný v rozporu s judikaturou SDEU neposoudil, zda jednání žalobce bylo způsobilé znatelně ovlivnit obchod mezi členskými státy. Objem vyváženého hnědého tříděného uhlí z České republiky byl totiž marginální, přičemž žalobcův podíl na řádně vymezeném produktovém i geografickém trhu byl také marginální. Vliv na obchod mezi členskými státy pak není znatelný, jestliže tržby z prodeje hnědého tříděného uhlí nepřesahují 40 milionů eur, nebo pokud tržní podíl některého ze subjektů nepřesahuje 5 %. Ani jedna z těchto podmínek nebyla podle žalobce splněna. 9. Šestý žalobní bod – Žalobce namítá, že z důvodu veřejného zájmu na zajištění dostatečného množství hnědého uhlí pro tuzemskou spotřebu nemohl nést odpovědnost za údajné protiprávní jednání. Opatřeními o omezení exportu tak žalobce pouze plnil povinnost uloženou mu státem v privatizačním rozhodnutí a posléze jediným akcionářem. Sou