8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

29 Af 44/2022- 43 - text 7 29 Af 44/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Karla Černína a Ľubomíra Majerčíka ve věci žalobce: GREGOCAR, s. r. o., IČ: 27753999 sídlem Vlkošská 279, 696 42 Vracov zastoupený advokátem JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D. sídlem Pivovarská 8, 682 01 Vyškov proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihomoravský kraj sídlem nám. Svobody 4, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2022, č. j. 2969921/22/3010-00540-711474, a ze dne 27. 5. 2022, č. j. 2969989/22/3010-00540-711474 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný v návaznosti na vykonatelný výkaz nedoplatků ze dne 30. 3. 2022, č. j. 1485701/22/3010-00540-711474, sestavený ke dni 29. 3. 2022 (dále jen „Výkaz nedoplatků“) nařídil exekučním příkazem na přikázání pohledávky z účtu ze dne 30. 3. 2022 č. j. 1485700/22/3010-00540-711474 (dále jen „exekuční příkaz 1“) exekuci na bankovních účtech žalobce č. ú. 0289202286/0300 a č. ú. 0293339568/0300 ve výši 2 100 005 Kč. Proti exekučnímu příkazu 1 podal žalobce námitku, o níž žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 27. 5. 2022 č. j. 2969921/22/3010-00540-711474 tak, že se námitka zamítá (dále jen „napadené rozhodnutí 1“). 2. Žalovaný v návaznosti na vykonatelný Výkaz nedoplatků nařídil exekučním příkazem na přikázání pohledávky z účtu ze dne 30. 3. 2022 č. j. 1489435/22/3010-00540-711474 (dále jen „exekuční příkaz 2“, souhrnně „exekuční příkazy“) rxekuci na bankovním účtu žalobce č. ú. 2101082411/2010 ve výši 2 100 005 Kč. Proti exekučnímu příkazu 2 podal žalobce námitku, o níž žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 27. 5. 2022 č. j. 2969989/22/3010-00540-711474 tak, že se námitka zamítá (dále jen „napadené rozhodnutí 2“, souhrnně „napadená rozhodnutí“). II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Napadená rozhodnutí jsou nezákonná z důvodu porušení zákonných předpisů v průběhu řízení. Žalovaný nesprávně vyhodnotil uplatněné důvody námitky. Exekuční příkazy nebyly vydány v souladu se zákonem a daňová exekuce nebyla nařízena a zahájena podle platných právních předpisů. Nedoplatky v exekučních příkazech nesouhlasily s údaji v evidenci daní, což žalobce doložil výpisem z Daňové informační schránky realizovaný ke dni 1. 4. 2022. V exekučním příkazu uvedl žalovaný odlišnou výši dlužné daně, rozdíl není odůvodněn. Daňová exekuce je nařízena buďto pro nesprávnou výši (tedy nezákonná), nebo je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění. Žalobce nemá možnost tvrzení žalovaného ověřit. V rámci exekučního příkazu jsou uvedeny pouze některé daňové pohledávky, jež správce daně u žalobce eviduje, tvrzené započtení tak sice může být pravdivé, ale bez výslovného uvedení v exekučním příkazu není žalobci známo, jakou daňovou pohledávku přeplatkem správce daně uhradil. Ust. § 102 odst. 3 daňového řádu je nutné posuzovat materiálně, tj. správce daně musí uvést jejich specifikaci. Žalovanému nic nebránilo uvést, jak dospěl k výši exekuované částky. Ze správního rozhodnutí je nezbytně nutné, aby měl adresát jasně vymezeny práva i povinnosti. Daňová exekuce je významným zásahem do práv daňového subjektu. Na zákonnost a přehlednost důvodů pro nařízení daňové exekuce je nutné klást vyšší nároky. Nestačí pouhé formální naplnění podmínek. Absencí odůvodnění je zasahováno do práva daňového subjektu. 4. Argumentace žalovaného o možnosti požádat o posečkání dlužné daně či o možnosti rozložení do splátek je pro posouzení věci irelevantní. Žádost nemá vliv na zákonné povinnosti žalovaného. 5. Platí požadavek na řádný výkon správy daní. Cílem je zabezpečení úhrady daně. Správce daně musí zvažovat dopady na daňový subjekt. Nařízením daňové exekuce došlo ke znemožnění podnikatelské činnosti žalobce. Existovaly i jiné formy daňové exekuce. Volba nemůže být svévolná. Žalobce plní svoje povinnosti na úseku správy daní. V samostatných řízeních u Krajského soudu v Brně jsou vedena soudní řízení o zákonnosti postupu žalovaného a/nebo Odvolacího finančního ředitelství (dále jen „OFŘ“) ve věci samotné evidence daní a evidovaných plateb, zápočtů na nedoplatky apod. Tvrzené daňové pohledávky jsou tedy výsledkem daňových kontrol, jež jsou předmětem přezkumu soudu a je pravděpodobnost jejich zrušení pro nezákonnost. Samotný druh nařízené daňové exekuce nesplňuje zákonné požadavky, jelikož jde o rozpor s cílem správy daní. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný napadená rozhodnutí řádně odůvodnil. Exekuční příkazy obsahují výši aktuálního nedoplatku, pro který jsou exekuce nařizovány, včetně identifikace jednotlivých pohledávek, tj. odkaz na exekuční tituly. Exekuční příkazy byly vydány v souladu se zákonem. Údaje v evidenci daní jsou správné. Žalobce nespecifikuje, v čem spatřuje nesoulad s údaji v evidenci daní. Žalovaný je s žalobcem v rozporu nikoliv s údajem v evidenci daní, ale rozpor patrně tkví v aktuální výši vykázaného nedoplatku, jež byl v exekučních příkazech, a který zohledňuje provedené platby. Žalovaný prokázal existenci exekvovatelné pohledávky a správnost evidence daní. 7. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. IV. Ústní jednání 8. Při ústním jednání dne 25. 3. 2025 účastníci setrvali na svých dosavadních stanoviscích. Žádný z účastníků ve věci nenavrhla dokazování. Soud proto věc posoudil na základě skutečností zjištěných ze správního spisu. V. Posouzení věci soudem 9. Krajský soud v Brně (dále také „soud“) v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného včetně řízení předcházejícího jeho vydání, a shledal, že žaloba není důvodná. 10. Předmětem sporu v nyní posuzované věci je postup žalovaného jako správce daně při vydání exekučních příkazů a zákonnost nařízených daňových exekucí. 11. Soud při meritorním posouzení důvodnosti žaloby vyšel zejména z následující relevantní právní úpravy. 12. Podle § 149 odst. 1 daňového řádu [s]právce daně vede evidenci daní, kde zaznamenává stanovení daně, vznik, splnění, popřípadě jiný zánik daňových povinností, a z toho vyplývající přeplatky, nedoplatky a případné převody. Tyto údaje jsou evidovány na osobních daňových účtech. 13. Podle § 149 odst. 2 daňového řádu je osobní daňový účet veden pro jednotlivé daňové subjekty odděleně za každý druh daně. S ohledem na přehlednost evidence daní může být daný druh daně rozčleněn na několik částí, o nichž se vedou samostatné osobní daňové účty. 14. Podle § 152 odst. 1 daňového řádu se úhrada daně na osobním daňovém účtu použije na úhradu splatných daňových pohledávek postupně podle těchto skupin: a) nedoplatky na dani a splatná daň, b) nedoplatky na příslušenství daně, c) vymáhané nedoplatky na dani, d) vymáhané nedoplatky na příslušenství daně. 15. Podle § 152 odst. 4 daňového řádu se úhrada daně použije nejdříve na splatné daňové pohledávky s dřívějším datem splatnosti. 16. Podle § 159 daňového řádu se může proti úkonu správce daně při placení daní, pokud nejde o rozhodnutí, u něhož zákon připouští podání odvolání, osoba zúčastněná na správě daní uplatnit námitku ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se o úkonu dozvěděla. 17. Podle § 164 odst. 1 daňového řádu je daňový subjekt povinen uvést, na kterou daň je platba určena, a správce daně ji na tuto daň přijme. 18. Ze spisového materiálu soud zjistil, že exekučními příkazy byly nařízeny daňové exekuce přikázáním pohledávky z účtu, a to stran daně z příjmů právnických osob (dále též „DPPO“). Exekuční příkazy byly vydány v návaznosti na vykonatelný Výkaz nedoplatků. 19. Předně soud považuje za důležité uvést, že žalobní námitky se v mnohém neliší od námitek podaných žalobcem proti exekučním příkazům. Jak Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) setrvale judikuje, v žalobě je třeba odlišovat uplatněné žalobní námitky a jednotlivé dílčí argumenty na jejich podporu. Správní soud má povinnost vypořádat se přezkoumatelným způsobem se všemi uplatněnými žalobními námitkami, což ale neznamená, že musí nutně reagovat na každý dílčí argument či tvrzení žalobce (viz rozsudek ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 As 79/2012-54; všechna zde citovaná rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz). Odkáže-li soud v případě shody mezi svým názorem a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí na toto odůvodnění, jde o běžnou a možnou praxi, neboť není smyslem soudního přezkumu opakovat již dříve vyřčené (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005130, č. 1350/2007 Sb. NSS). 20. Žalovaný dle žalobce nesprávně vyhodnotil uplatněné námitky a napadená rozhodnutí jsou nezákonná z důvodu porušení zákonných předpisů v průběhu řízení. Žalobce tyto námitky blíže nekonkretizoval a nespecifikoval, v čem přesně porušení spočívá. Soud považuje za nutné akcentovat, že „míra precizace žalobní