2 Azs 289/2017 — Nejvyšší správní soud

29 Af 73/2021- 93 - text 15 29 Af 73/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ĺubomíra Majerčíka ve věci žalobkyně: S. B., nyní K. zastoupena advokátem JUDr. Tomášem Vymazalem sídlem Wellnerova 1322/3 C, Olomouc proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2021, č. j. 8641-19/2021-900000-314, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Celní úřad pro Zlínský kraj (dále jen „správce daně“) rozhodnutím ze dne 15. 1. 2016, č. j. 2909/2016-640000-42, zřídil zástavní právo k nemovitostem, a to 1) katastrální území X Z., list vlastnictví X, jednotka č. X – byt, 2) katastrální území X Z., list vlastnictví XA, parcela St. X – zastavěná plocha a nádvoří, 3) katastrální území X O., list vlastnictví XB, parcela X – orná půda, X – zahrada, XC – orná půda, za účelem zajištění neuhrazené daně osoby zúčastněné na řízení (manžel žalobkyně) ve výši 659 015 625 Kč. Jako vlastník uvedených nemovitostí byla v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj vedena žalobkyně. 2. Žalobkyně proti výše uvedenému rozhodnutí správce daně podala odvolání, ve kterém uvedla, že postižený majetek není a nikdy nebyl ve společném jmění manželů (dále také „SJM“). Ani dluh vymáhaný správcem daně do společného jmění nepatří, jelikož SJM bylo pravomocně zúženo před jeho vznikem. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí přisvědčil žalobkyni v tom, že vymáhaný dluh skutečně nespadá do společného jmění manželů, nesouhlasil ovšem se závěrem, že by předmětné nemovitosti nikdy nebyly součástí SJM. Rozhodnutí vydané správcem daně změnil tak, že zástavní právo zřídil ke spoluvlastnickému podílu, který má k předmětným nemovitostem osoba zúčastněná na řízení. 3. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „soud“), který žalobu zamítl rozsudkem ze dne 27. 8. 2019, č. j. 29 Af 84/2016-97. Žalobkyně podala kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu (dále také „NSS“), který rozsudkem ze dne 4. 2. 2021, č. j. 7 Afs 336/2019-30, zrušil rozhodnutí krajského soudu včetně rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Důvodem pro zrušení byla skutečnost, že žalovaný neseznámil žalobkyni se změnou právního názoru a s jeho hodnocením důkazů, pročež jí nebyl dán prostor k vyjádření a uplatnění námitek proti právním úvahám žalovaného a tím jí bylo upřeno právo na spravedlivý proces. Žalovaný vydal nové rozhodnutí ze dne 8. 9. 2021, č. j. 8641-19/2021-900000-314 (dále jen „napadené rozhodnutí“), které je předmětem tohoto řízení. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 4. Napadené rozhodnutí je v rozporu se zákonem, bylo nepřípustně zasaženo do vlastnického práva žalobkyně. Spisový materiál a skutkový stav jsou v rozporu. Žalovaný neprovedl navržené důkazy. Závěry a právní hodnocení jsou v rozporu s tím, co vyšlo z dokazování najevo. Nemovitosti v k. ú. O. 5. Žalovaný tendenčně posoudil výslechy svědků, vzal v potaz jen některé okolnosti, informace nehodnotil jako celek. Objektivita výpovědi V. B. je zpochybňována s ohledem na příbuzenský vztah s tím, že může mít zájem na výsledku dokazování. Svědka lze mít za podjatého při zjištění okolností, z nichž lze usuzovat nepravdivost konkrétních sdělení. Výslech svědka je nutno posuzovat v zákonných souvislostech a nepředjímat jeho nepoužitelnost. Žalovaný na něj pohlíží jako na nepoužitelný z důvodu podjatosti, na stranu druhou z něj čerpá poznatky. 6. Stran výpovědi svědka V. G. lze použít obdobné námitky. Byl vykreslen jako osoba, jejíž výpověď nepůsobí věrohodně. Podezřelá je příliš dobrá povědomost o předmětu řízení, o nemovitostech, jež měla žalobkyně nabýt za své výlučné finanční prostředky. Z osobního vztahu k žalobkyni je žalovaný odvozuje omezenou použitelnost důkazu. Odmítá k výpovědi svědka přihlížet pro nevěrohodnost, hodnotí však jeho sdělení a hledá rozpory. Žalovaný vytýká svědkovi, že neuvedl žádné bližší okolnosti o tom, že mu měl o daru říct J. B. Pokud žalovaný dedukuje, že tyto informace nelze z tohoto důvodu použít, vyvstává otázka, proč z jeho strany nepadl cílený dotaz. Těžko lze svědkovi vyčítat, že informace neupřesnil. Dotazem žalobkyně či právního zástupce mohla být tato skutečnost upřesněna, nicméně předpokladem toho je znalost faktu, že právě na tomto zjištění bude žalovaný stavět existenci rozporů v provedených důkazech. Výpovědi svědků B. a G. nelze považovat za nevěrohodné, neboť to není podloženo objektivními a přesvědčivými důvody. S ohledem na absenci reálných důvodů zpochybňujících nepodjatost svědků je nabytí pozemků za výlučné finanční prostředky prokázáno. 7. Že provedené důkazy nebudou posouzeny ve prospěch žalobkyně, plyne z úvodního sdělení, kde je uvedeno, že důkazní situace podporuje její verzi, nicméně sdělené skutečnosti zůstávají pouze v rovině tvrzení. Žalovaný dává bez patřičné dokumentace odmítá žalobkyni uvěřit, neboť svědecké výpovědi nemají potřebnou hodnotu. Neexistuje právní předpis, který stanovuje, jakým důkazem má být ta která skutečnost podložena. Tvrzení svědka je důkazem, nelze jej ignorovat a bez dalšího hodnotit jako neprůkazné. Skutkový stav je třeba vzít za základ rozhodnutí tak, jak byl svědky prezentován a prokázán, jinak by se hodnocení důkazů dostalo do kolize s § 76 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). Žalovaný nepřípustně vycházel pouze z některých tvrzení od svědků, aniž by je konfrontoval s dalšími zjištěními. 8. Optikou žalovaného nejsou vyjádření týkající se půjček dostatečně určité, tj. žalobkyně a V. B. k nim neuvedli „žádné bližší okolnosti". Po totožném zjištění u výpovědi svědka G. však žalovaný k tomuto odmítl přihlížet. V případě zcela nekonkrétně popsaných půjček jde o sdělení, které má patřičnou váhu a destruuje verzi žalobkyně. Žalovaný nepostupuje korektně, hodlá respektovat důkazy svědčící v neprospěch žalobkyně, ale poznatky podporující její tvrzení jsou přehlíženy. Pro závěr o smíšení výlučných peněz (dar od J. B.) a finančních prostředků tvořících SJM představujících úroky z půjček nebyla shromážděna potřebná zjištění, tj. kdy a jaké částky byly půjčeny, jakým osobám; zda a jaký úrok byl sjednán; zda a jaký úrok byl uhrazen atd. Neúplné informace nelze vůbec hodnotit, natož jimi vyvracet skutková tvrzení prezentovaná žalobkyni. 9. Skutkový stav, ke kterému dospěl žalovaný, nemá oporu ve spise. Skutková zjištění neodpovídají tomu, co vyplývá z provedených důkazů. Hodnocení důkazů žalovaným neodpovídá zásadě uvedené v § 8 odst. 1 daňového řádu. Bytová jednotka – Z. 10. Žalovaný poukazuje to, že ve vyjádření žalobkyně hovoří o daru, ovšem ve výpovědi uvedla, že šlo o postupné půjčky. O daru konzistentně žalobkyně mluví ve svých podáních a taktéž převod financí formou darování potvrzují všichni slyšení svědkové. Žalovaný měl hodnotit důkazy ve vzájemných souvislostech. 11. Nelze souhlasit se závěrem o neprokázání původu darovaných peněz. Matka žalobkyně se jako svědkyně vyjádřila k majetkovým poměrům v jejich rodině, finanční prostředky získala z dědictví. Žalovaný nelogicky pochybuje nad výdělkovými možnostmi dárců, aniž by položil svědkyni cílený dotaz. Svědkyně považovala prezentovaná sdělení za dostatečná. Pochybnosti žalovaného jsou nepodložené. To, že si sama žalobkyně, případně právní zástupce, měli „pohlídat“, aby svědkyně řekla vše, co chce žalovaný slyšet, je absurdní. 12. Ke složené částce 2 650 000 Kč do advokátní úschovy byla předložena smlouva o úschově a dále výňatek z výpisu z účtu ohledně vkladu kupní ceny na úschovní účet. I přes drobné rozpory ve výpovědi žalobkyně a v předložených důkazech bylo prokázáno nabytí bytové jednotky z výlučných prostředků žalobkyně. Její vysvětlení se liší pouze v detailech. 13. Pokud má žalovaný za to, že výpovědi slyšených svědků nebyly co do detailního popisu věci dostatečné, je třeba zdůraznit, že jsou zde projednávány události, které se staly před deseti roky. K tomuto žalobkyně citovala rozsudek NSS ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 Afs 2/2013-26. 14. Žalobkyně navrhovala výslech bývalého manžela, R. B. Žalovaný tento důkazní návrh odmítl, odůvodnil neprovedení tohoto důkazu, nicméně tak učinil za cenu porušení procesních práv žalobkyně. Je nepřípustně předjímána, resp. devalvována, hodnota navrhovaného důkazu – je vycházeno z domněnek a spekulací. Je znemožněno prokazování tvrzení účastníka řízení pouze s poukazem na to, že vyslýchaný má mít zájem na výsledku řízení. Manželství S. a R. B. nebylo idylické, roku 2008 se rozešli; příčinou byla manželova nevěra. Žalobkyně přichází o svůj majetek z důvodu horentních dluhů bývalého manžela. Těžko si představit, že by byl účastník řízení ve shodě se svoji bývalou manželkou a jeho výpověď tím by