3 Afs 167/2020 — Nejvyšší správní soud

30 Af 11/2024- 36 - text  5 30 Af 11/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: M. P. zastoupeného daňovým poradcem Ing. Ladislavem Fancem sídlem Březnická 5565, 760 01 Zlín proti žalovanému: Finanční úřad pro Zlínský kraj sídlem třída Tomáše Bati 21, 761 86 Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 12. 2023, č. j. 2008519/236/3301-51524-702877 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 12. 2023, č. j. 2008519/23/3301-51524-702877, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč, k rukám Ing. Ladislava Fance, daňového poradce, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ve věci prominutí příslušenství daně podle ust. § 259b a 259c zákona č. 280/2009 Sb. daňového řádu, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „daňový řád“) tak, že žalobci bylo prominuto vždy 50 % částky úroku na dani z příjmů fyzických osob podávajících přiznání za zdaňovací období roku 2020 a roku 2021; žalobci bylo prominuto celkem 8 011 Kč na příslušenství uvedených daní. II. Obsah žaloby 2. Žalobce namítá, že napadeným rozhodnutím byla porušena zásada zákonnosti, neboť správce daně nepostupoval v souladu s ust. § 259b odst. 2 a 3 daňového řádu a v souladu s Pokynem k promíjení příslušenství daně, GFŘ – D – 58 (dále jen “Pokyn”). Žalovaný v dané věci nezohlednil všechny zdravotní a sociální hlediska, která negativně dopadají na žalobce a jeho domácnost. Žalovanému je známo, že žalobce je omezen vykonávat práci z důvodu pracovního úrazu, kdy mu byl přiznán první stupeň invalidity, v čehož důsledku má žalobce zkrácený pracovní úvazek. Správní úvaha učiněná žalovaným postrádá jakékoliv konkrétní zohlednění zdravotního stavu žalobce a jeho celkového sociálního stavu, včetně stavu jeho rodiny. Žalovaný se nevypořádal se všemi důvody a skutečnostmi uvedenými žalobcem v žádosti o prominutí příslušenství daně. Z toho důvodu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné a nezákonné. III. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout, neboť vznesené námitky považuje za nedůvodné. I když má žalobce přiznán první stupeň invalidity, nejedná se o výjimečný případ, který je z hlediska lidského omluvitelný a ani o nijak mimořádnou situaci, na jejímž základě by mohlo být postupováno “nad rámec” Pokynu. Musí být zachováno pravidlo, že neplnění zákonné povinnosti má své důsledky, přičemž prominutí úroku v plné výši nemůže sloužit k setření rozdílu mezi těmi, kteří své povinnosti plní řádně a včas a těmi, kteří je neplní. IV. Replika žalobce 4. Žalobce není v dané věci liknavý, nezodpovědný a ani se nedopustil úmyslného jednání. Pracuje jako soustružník (obsluha CNC stroje), což je na rozdíl například od administrativní činnosti fyzicky náročná práce. Snad z pohledu práce spočívající v administrativní činnosti by toto snížení nemělo zásadní dopad do pracovního výkonu. Jinak je tomu ovšem u žalobce, neboť z lékařského posudku a závěru revizní komise vyplývá, že jeho zdravotní stav je natolik špatný, že jeho fyzická zátěž, resp. pracovní náplň, může být pouze 60 %. Žalobce je současně povinen splácet hypotéku na rodinný dům. Své povinnosti plnil řádně a včas, dopustil se toliko neúmyslné chyby. V. Posouzení věci krajským soudem 5. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a jedná se o žalobu přípustnou. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s.ř.s.). 6. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce dne 7. 10. 2023 podal žádost o prominutí úroku z prodlení v souvislosti s platebním výměrem na úrok z prodlení za podání dodatečných přiznání na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2020 a 2021. Žalobce v žádosti uvedl, že výše úroku (v částce 16 022 Kč) pro něj představuje značnou finanční zátěž, neboť žije ve společné domácnosti se dvěma dětmi. Syn R. je plně invalidní a má přiznaný invalidní důchod třetího stupně, přičemž musí být stále pod dozorem. Syn studuje a manželka žalobce z těchto důvodů nemůže nastoupit do práce na hlavní pracovní poměr, resp. její pracovní příležitosti na trhu práce jsou omezené. Využívá příležitostného výdělku z dohod o provedení práce za úklidové práce (do výše cca 4 000 Kč za měsíc). Dalším příjmem manželky žalobce jsou příspěvky od ČSSZ, z titulu péče o dítě, a to v celkové výši cca 16 000 Kč za kalendářní měsíc. Další syn žalobce je ve věku osmi let a je žákem základní školy. Ze společných příjmů se platí hypotéka na rodinný dům ve výši přibližně 21 000 Kč měsíčně. Žalobce má z důvodu úrazu přiznán první stupeň invalidity a má proto zkrácený pracovní úvazek. Obě děti žalobce jsou školou povinné, což představuje výdaje související s jejich školní docházkou, ošatným a výživou a jsou nemalé. Žalobce dále uvedl, že se jedná o jeho prvé pochybení, jinak si plní řádně a včas veškeré daňové povinnosti. Předepsaná platba úroku by zasáhla významným způsobem do rodinného rozpočtu; k této žádosti žalobce přiložil potvrzení o splácení hypotéky, o výši příspěvku na studium, rozhodnutí o příspěvku a rozhodnutí o invaliditě. 7. Podle ust. § 259b odst. 1 daňového řádu platí, že daňový subjekt je oprávněn požádat správce daní o prominutí úroku z prodlení nebo úroku z posečkané částky, pokud byla uhrazena daň, v důsledku jejíhož neuhrazení úrok vznikl. 8. Podle ust. § 259b odst. 2 daňového řádu platí, že správce daně může zcela nebo zčásti prominout úrok z prodlení nebo úrok z posečkané částky, pokud k prodlení s úhradou daně došlo z důvodu, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit. Přitom není vázán návrhem daňového subjektu. 9. Podle ust. § 259b odst. 3 daňového řádu platí, že při posouzení rozsahu, ve kterém bude úrok prominut, správce daně zohlední skutečnost, zda ekonomické nebo sociální poměry daňového subjektu zakládají tvrdost uplatněného úroku. 10. Podle ust. § 259c odst. 1 daňového řádu platí, že při posouzení žádosti o prominutí daně nebo příslušenství daně správce daně zohlední četnost porušování povinností při správě daní daňovým subjektem. 11. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že svojí povahou nejde o řízení zahajované ex oficio, ale na žádost (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2020, č. j. 3 Afs 167/2020 – 57). Předvídatelnost postupu při vyřizování žádosti o prominutí úroku z prodlení je dána citovanými zákonnými ustanoveními a dále také podrobnějšími pravidly uvedenými v Pokynu. 12. Z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný ověřil, že žalobce v posledních třech letech závažným způsobem neporušil daňové nebo účetní právní předpisy (§ 259c odst. 2 daňového řádu). Uvedl, že úrok z prodlení daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období kalendářního roku 2020 i 2021 vznikl z doměřené daně na základě dodatečných daňových přiznání podaných žalobcem bez výzvy správce daně, jejímž předmětem bylo vyloučení žalobcem dříve v řádných daňových přiznáních uplatněného daňového zvýhodnění na vyživované dítě žijící s žalobcem ve společně hospodařící domácnosti podle ust. § 35c zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho uplatnění. Žalovaný poté aplikoval článek IV.2. Pokynu, přičemž zjistil, že je zde důvod dle bodu 7 tohoto článku a byl podle Pokynu procentuálně ohodnocen 20 % (úrok z prodlení vznikl z daně doměřené na základě dodatečného daňového tvrzení podaného daňovým subjektem bez výzvy správce daně). Žalovaný dále zjišťoval na základě ust. § 259b odst. 3 daňového řádu, zda ekonomické nebo sociální poměry žalobce zakládají tvrdost uplatněného úroku. Žalovaný přitom použil IV.4. Pokynu. Posoudil ve smyslu článku IV.4. Pokynu výši ročního příjmu žalobce za předcházející zdaňovací období, přičemž dospěl k závěru, že posuzovaný příjem činí částku 592 830 Kč. Z tohoto zjištění žalovaný dovodil, že žalobce splňuje podmínku nepříznivé ekonomické a sociální situace u fyzických osob vymezenou Pokynem a ohodnocenou zvýšením rozsahu prominutí o 30 % (24násobek až 48násobek minimální mzdy, tj. 415 200–830 400 Kč). Žalovaný konstatoval, že byla splněna podmínka uvedená v § 259b odst. 3 daňového řádu, tj. že ekonomické nebo sociální poměry žalobce zakládají tvrdost uplatněného úroku, přičemž podle Pokynu je naplnění této podmínky ohodnoceno zvýšením rozsahu prominutí o 30 %. 13. Proti těmto závěrům žalovaného vyplývajícím z citované “tabulkové” části Pokynu žalobce nijak nebrojí. Namítá však, že jeho ekonomické a sociální poměry vyplývající z ekonomických a sociálních poměrů jeho domácnosti je třeba hodnotit nad rámec “tabulkové” části Pokynu. 14. Žalovaný k této možnosti v rámci napadeného rozhodnutí uvedl následující úvahy. Vyšel z ust. § 259b odst. 2 daňového řádu, podle něhož, jak