7 Ads 163/2024 — Nejvyšší správní soud

31 Ad 5/2023- 75 - text  8 31 Ad 5/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Václava Štencla, MA, ve věci žalobce: System4u s. r. o. sídlem Lidická 1879/48, Brno zastoupený JUDr. Alešem Ondrušem, advokátem sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 5. 2023, č. j. 47000/011946/23/020/CHT, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 11. 5. 2023, č. j. 47000/011946/23/020/CHT, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 24 456 Kč k rukám advokáta JUDr. Aleše Ondruše do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Shrnutí podstaty věci 1. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 11. 5. 2023, č. j. 47000/011946/ 23/020/CHT, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městské správy sociálního zabezpečení Brno ze dne 27. 3. 2023, č. j. 47002/310-8013-15.9.2020-1546/772/Z. 2. Prvostupňový orgán nevyhověl žádosti žalobce o vrácení přeplatku ve výši 323 656 Kč, neboť žalobce nesplnil podmínky pro prominutí povinnosti hradit pojistné ve smyslu § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 300/2020 Sb., o prominutí pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti placeného některými zaměstnavateli jako poplatníky v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii v roce 2020 a o změně zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění („zákon o prominutí pojistného“). Prvostupňový správní orgán konstatoval, že žalobcem realizovaná platba pojistného za měsíc červen roku 2020 byla na účet příslušné správy sociálního zabezpečení v rozporu se zákonem stanovenou podmínkou připsána až po lhůtě splatnosti pojistného, tj. dne 21. 7. 2020, přestože poslední den splatnosti pojistného připadl na den 20. 7 2020. Žalobci tak nárok na prominutí pojistného nevznikl. II. Shrnutí procesního postoje žalobce 3. Žalobce nesouhlasí se závěrem správních orgánů, že nesplnil podmínku včasného odvedení pojistného. Správní orgány se dopustily zcela formalistického výkladu norem jednoduchého práva. Marginální prodlení s připsáním platby na účet příslušné správy sociálního zabezpečení, a to z administrativních důvodů mimo sféru vlivu žalobce, je nedůvodně sankcionováno částkou 323 656 Kč. Žalobce dále namítá, že správní orgány postupovaly v rozporu se zásadami zákonnosti, zdrženlivosti, volného hodnocení důkazů a materiální pravdy. Správní orgány se rovněž nevypořádaly se všemi námitkami, které přednesl v průběhu řízení. Nezohlednily ani to, že výkaz nedoplatků, kterým mu bylo předepsáno dlužné pojistné a penále, pozbyl ze zákona platnosti. 4. Žalobce tak navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalované k dalšímu řízení. Na svém procesním stanovisku setrval žalobce po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí procesního postoje žalované 5. Žalovaná ve svém vyjádření odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí a setrvává na svém právním názoru. Podrobně se vypořádává s jednotlivými žalobními námitkami, aniž by jakoukoli shledala důvodnou. 6. Žalovaná tedy se žalobou nesouhlasí a navrhuje ji jako nedůvodnou zamítnout. Na svém procesním stanovisku setrvala během celého řízení před zdejším soudem. IV. Posouzení věci 7. Žaloba byla podána včas (§ 72 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen „s. ř. s.“/), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). 8. Soud o žalobě již jednou rozhodoval a rozsudkem ze dne 3. 7. 2024 ji zamítl. Nejvyšší správní soud však tento rozsudek zrušil (rozsudkem ze dne 26. 9. 2024, č. j. 7 Ads 163/2024-20), neboť se zdejší soud nezabýval žalobní námitkou, že chybí právní titul předepisující dlužné pojistné a penále. 9. Soud tak o žalobě rozhodoval znovu, vázán právním názorem zaujatým ve zrušovacím rozsudku Nejvyššího správního soudu. Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s); rozhodoval bez jednání za splnění podmínek podle § 51 s. ř. s. 10. Žalobce uplatnil žalobní bod (sporující právní posouzení věci správními orgány) obsahující několik dílčích námitek; všechny se týkaly výkladu jedné z podmínek vzniku nároku na prominutí pojistného, a to podmínky uvedené v § 2 odst. 1 písm. d) zákona o prominutí pojistného. Ostatní podmínky nebyly pro posouzení důvodnosti žaloby právně významné. 11. Mimo to žalobce ještě namítl nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí. S touto námitkou bylo třeba vypořádat se přednostně, neboť pouze přezkoumatelné rozhodnutí je způsobilé být předmětem hodnocení z hlediska tvrzených nezákonností či vad předcházejícího správního řízení. 12. O nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů lze hovořit v situaci, kdy se správní orgán v rozhodnutí řádně nevypořádá se všemi námitkami účastníků řízení, případně své rozhodnutí neodůvodní vůbec nebo nedostatečně vzhledem k požadavkům zákona. 13. Žalobce na str. 10-11 podané žaloby obšírně uvádí závěry z judikatury vrcholných soudů, které se týkají nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí, přičemž dospívá k závěru, že v posuzované věci se správní orgány soustředily na rekapitulační část, jež představuje větší část rozhodnutí, ale poté se již nevypořádaly se všemi námitkami žalobce. 14. Žalobce však vůbec neuvádí, s jakými námitkami se správní orgány nevypořádaly. Zdejší soud tak k námitce žalobce stejně obecně uvádí, že napadená rozhodnutí nepřezkoumatelnými neshledal. Z napadených rozhodnutí je zřejmé, jak bylo rozhodnuto i proč správní orgány rozhodly tak, jak rozhodly. O tom, že jsou napadená rozhodnutí opřena o dostatek relevantních důvodů, ostatně svědčí i skutečnost, že žalobce se závěry správní orgánů věcně polemizuje, což by v případě nepřezkoumatelnosti rozhodnutí fakticky nebylo možné. 15. S ohledem na to, že žalobní argumentace je téměř totožná s tou odvolací, je třeba zdůraznit, že není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 – 130, publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006 – 86, a ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012 – 47). 16. V posuzované věci není mezi účastníky sporu o tom, že platba pojistného za červen 2020 byla připsána na účet prvostupňového orgánu dne 21. 7. 2020. 17. Podle § 2 odst. 1 zákona o prominutí pojistného měl nárok na prominutí pojistného za kalendářní měsíc zaměstnavatel, jestliže (kumulativně): a) počet jeho zaměstnanců v pracovním poměru, kteří jsou účastni nemocenského pojištění, nepřesahuje v posledním dni kalendářního měsíce 50, b) počet jeho zaměstnanců v pracovním poměru, kteří jsou účastni nemocenského pojištění, činí v posledním dni kalendářního měsíce aspoň 90 % počtu těchto zaměstnanců v posledním dni března 2020, c) úhrn vyměřovacích základů zaměstnanců v pracovním poměru za kalendářní měsíc činí aspoň 90 % úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců v pracovním poměru za březen 2020, d) odvedl pojistné, které jsou povinni platit jeho zaměstnanci, ve stanovené lhůtě a ve výši uvedené na přehledu podle § 9 zákona o pojistném, a e) za kalendářní měsíc nečerpá prostředky na částečnou úhradu mzdových nákladů poskytovaných zaměstnavatelům z Cíleného programu podpory zaměstnanosti, který jako cílený program k řešení zaměstnanosti podle § 120 zákona o zaměstnanosti byl schválen vládou České republiky ke zmírnění negativních dopadů onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem označovaným jako SARS CoV-2 na zaměstnanost v České republice. 18. Z důvodové zprávy k zákonu o prominutí pojistného plyne, že tento zákon byl přijat v reakci na nepříznivé ekonomické následky pandemie onemocnění koronaviru; jeho účelem bylo podpořit udržení zaměstnanců a omezit jejich propouštění. K naplnění tohoto cíle zákonodárce přiznal zaměstnavatelům za splnění podmínek stanovených tímto zákonem nárok na prominutí pojistného na sociálního zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Nejedná se však o podporu neomezenou či nepodmíněnou. Účelem přijetí zákona o prominutí pojistného bylo kromě prominutí pojistného, také jasně definovat podmínky pro jeho prominutí. 19. Správní soudy již řešily skutkově i právně obdobnou problematiku týkající se posouzení podmínek, za nichž lze prominout pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti v souladu s mimořádnými opatřeními při pandemii koronaviru v roce 2020 dle § 2 odst. 1 zákona o prominutí pojistného. Jedná se například o rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 10. 2021, č. j. 77 Ad 1/2