10 Azs 438/2021 — Nejvyšší správní soud

32 A 23/2024- 30 - text pokračování 8 32 A 23/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: T. D. H. st. přísl. X zastoupený JUDr. Bc. Marcelou Lafek advokátkou se sídlem Národní 416/37, Praha proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha o žalobě proti rozhodnutí ze dne 24. 7. 2024, č. j. MV-85733-4/SO-2024, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 24. 7. 2024, č. j. MV-85733-4/SO-2024, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná j e p o v i n na zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13 200 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce, JUDr. Bc. Marcely Lafek, advokátky se sídlem Národní 416/37, Praha. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci 1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítal odvolaní žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 6. 5. 2024, č.j. OAM-17169-12/ZM-2024 (dále též „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), kterým byla podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojen s § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/199 Sb., o pobytu cizinců (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítnuta jeho žádost o vydání zaměstnanecké karty, neboť jeho pobyt na území není v zájmu ČR. II. Žaloba 2. Žalobce především uvedl, že od září roku 2023 pobývá na území ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, přičemž studium spočívá v jazykové přípravě k navazujícími akreditovanému vysokoškolskému studiu. Dne 13. 3. 2024 podal žádost o změnu účelu pobytu s tím, aby byl oprávněn pobývat na území za účelem výkonu zaměstnání. V případě pobytu za účelem studia pak zákon nestanoví dobu, po kterou by cizinec na území musel strávit před podáním žádosti o změnu účelu. Správní orgány přitom nevyložily, jaká doba studia by byla adekvátní či zda žádný vietnamský státní příslušník nemůže změnit účel studia na zaměstnání. Rozhodnutí jsou proto nepřezkoumatelná. 3. Žalobce dále namítal, že Nařízení vlády č. 220/2019 Sb. (dále též „nařízení“), o které správní orgány opřely svůj závěr, je určeno toliko pro žádosti podávané prostřednictvím velvyslanectví. Není určeno pro žádosti o změnu účelu pobytu, které jsou upraveny samostatně a jsou zahajovány podáním žádosti ministerstvu vnitra na území ČR. Nařízení ani nevymezuje okruh svých adresátů na základě státní příslušnosti, ale stanovuje jednotlivým zastupitelským úřadům stanoveným v tomto nařízení maximální počet žádostí o zaměstnaneckou kartu, které jsou za dané období oprávněné přijmout. Okruh adresátu je tedy vymezen obvodem jednotlivých zastupitelských úřadů. 4. Žalobce rovněž namítal, že rozhodnutí správních orgánů jsou nepřezkoumatelná pro nedostatek ve výkladu neurčitého právního pojmu „zájem České republiky“ Došlo i k porušení rovnosti před zákonem a porušení zásady rozhodování skutkově podobných věcí shodně. III. Vyjádření žalované 5. Žalovaná ve svém vyjádření především uvedla, že v zájmu ČR není pobyt žalobce za účelem zaměstnání na nekvalifikované pracovní pozici, nikoliv jeho pobyt za účelem studia VŠ, jehož cílem je získat vzdělání umožňující ji výkon výdělečné činnosti na kvalifikovaných pracovních pozicích. Kvóty v nařízení jsou pak stanoveny pro ekonomickou migraci z Vietnamu, které mají omezit příliv nekvalifikovaných pracovníku. Není ani relevantní argumentace žalobce, že potřebuje finanční prostředky ke svému studiu, neboť předpokladem povolení dlouhodobého pobytu za účelem studia je dispozice dostatečnými finančními prostředky, což žalobce doložil. Žalovaná rovněž uvedla, že jsou ji známy rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Azs 158/2024 a sp. zn. 5 Azs 149/2024, s kterými však zásadně nesouhlasí a ve věci sp. zn. 4 Azs 93/2024 se obrátila na IV. senát Nejvyššího správního soudu, aby věc postupem dle § 17 odst. 1 s.ř.s. postoupil věc k rozhodnutí Rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. IV. Replika 6. Žalobce v replice především uvedl, že hodlá na území ČR setrvat trvale. O vydání povolení k trvalému pobytu lze žádat po 5 letech nepřetržitého pobytu na území, avšak v případě pobytu na území ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia se doba strávená v ČR započítává pouze jednou polovinou. V případě 5 ti letého studia tak bude žalobci započítáno pouze 2, 5 roku. Tuto skutečnost správní orgány jako důvod žádosti o zaměstnaneckou kartu zcela pomíjí. Dále uvedl, že žalovaná vykládá zájem ČR v souvislosti se žádostmi podávanými prostřednictvím velvyslanectví. Žalobce však takovou žádost nepodal, proto se na něj obecné vyjádření o jakémsi bezpečnostním riziku a nekontrolovatelném přílivu nevztahují. Rozhodnutí o žádosti navíc musí být odůvodněno individuálně dle situace žadatele. Žalobce závěrem repliky odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2024, č.j. 5 Azs 149/2024-56. V. Posouzení věci krajským soudem 7. Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 s.ř.s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s) a jde o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 8. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, jež žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s.ř.s), jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). 9. Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud při svém rozhodování vyšel z následujících skutečností, úvah a závěrů. 10. Přednostně se zdejší soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť se jedná o tak závažnou vadu, že se jí musí zabývat i tehdy, pokud by to žalobce nenamítal, tedy z úřední povinnosti. Je-li totiž správní rozhodnutí nepřezkoumatelné, lze jen stěží uvažovat o jeho přezkumu správním soudem, což ostatně vyplývá již z lingvistické stránky věci, kdy nepřezkoumatelné rozhodnutí logicky nelze věcně přezkoumat. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí tedy obvykle bývá překážkou posouzení důvodnosti dalších žalobních námitek, což však v daném případě nenastalo. 11. Krajský soud neshledal žádnou z vad, pro kterou by bylo napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, ať už pro nesrozumitelnost (nelze seznat určitý a jednoznačný výrok, jde o výrok s obsahem rozporuplným, nevykonatelným apod.), nebo pro nedostatek důvodů (odůvodnění je v rozporu s výrokem, popř. jiné důvody než ty, v nichž má mít dle zákona oporu, odůvodnění postrádá rozhodný důvod pro výrok či neobsahuje žádné hodnocení provedených důkazů a závěr z nich učiněný). Je pouze na žalované, aby námitky či důkazy vypořádala, logicky odůvodnila a argumentovala s uvedením skutkových a právních důvodů. 12. To se ve zde projednávaném případě stalo a soud proto nemůže přisvědčit žalobci ani v jednom z jeho odkazů na vady, které by vedly k nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Zdejší soud má za to, že žalovaná zdůvodnila a srozumitelně uvedla, co ji vedlo k závěru napadeného rozhodnutí. 13. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je tak seznatelné, které otázky žalovaná považovala za rozhodné. Vzájemná souvislost jednotlivých úvah, jež v napadeném rozhodnutí vyslovila žalovaná, je zřetelná. Napadené rozhodnutí proto krajský soud považuje za přezkoumatelné. Ostatně sám žalobce s tímto rozhodnutím polemizuje, což by v případě nepřezkoumatelnosti nebylo možné, a skutečnost, že se závěry žalované žalobce nesouhlasí, nutně neznamená, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. 14. Ve světle těchto skutečností považuje krajský soud námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí za nepřípadnou. Přistoupil proto k posouzení podstaty projednávané věci. 15. Soud při posouzení věc vyšel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2024, č.j. 5 Azs 149/2024-56, který se zabýval obdobnou věcí. 16. Pro posouzení věci byla rozhodná právní úprava vztahující se k rozhodování o vydání zaměstnanecké karty, která je jedním z druhů povolení k dlouhodobého pobytu podle zákona o pobytu cizinců. Podle § 42g odst. 1 věty první tohoto zákona zaměstnanecká karta opravňuje cizince k přechodnému pobytu na území delšímu než 3 měsíce a k výkonu zaměstnání na pracovní pozici, na kterou byla zaměstnanecká karta vydána, nebo která byla za splnění dalších zákonných podmínek oznámena. O zaměstnaneckou kartu lze žádat několika způsoby. Podle § 42g odst. 5 první a druhé věty zákona o pobytu cizinců „[ž]ádost o vydání zaměstnanecké karty se podává na zastupitelském úřadu. V průběhu pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů nebo na povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem může cizinec žádost o vydání zaměstnanecké karty podat ministerstvu.“ Toto usta