32 Ad 1/2025 – Krajský soud v Brně

32 Ad 1/2025- 46 - text pokračování 1 32 Ad 1/2025 32 Ad 1/2025-46 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem v právní věci žalobce: D. L. bytem X zast. opatrovnicí P. L., bytem tamtéž proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne X, č. j. X, ve věci přiznání invalidního důchodu, t a k t o : I. Rozhodnutí žalované ze dne X, č.j. X s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci 1. Žalobce brojil svou žalobou proti rozhodnutí žalované ze dne X, č.j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty jeho námitky a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí žalované ze dne X, č.j. X (dále jen “prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci ode dne 2. 9. 2021 přiznán invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. II. Žaloba 2. Žalobce předně uvedl, že prvostupňovým rozhodnutí žalované ze dne 13. 2. 2024, č. j. Xbyl žalobci přiznán invalidní důchod III. stupně. Následně však prvostupňovým rozhodnutím, které bylo potvrzeno rozhodnutím žalované, byl žalobci přiznán invalidní důchod II stupně. V posuzované věci existuje posudek Institutu pro posuzování zdravotního stavu (dále též „IPZS“) MUDr. J. P. ze dne 21. 8. 2023 a posudek MUDr. M. F. ze dne 29. 4. 2024. Obě posudkové lékařky měly k dispozici stejné lékařské zprávy, a přesto posoudily žalobcův zdravotní stav odlišně. Podle názoru žalobce u lékařky MUDr. F. nebylo dostatečně zhodnoceno jeho zdravotní postižení. Žalobce dále konkretizuje, co mělo být posouzeno. 3. Žalobce dále odkázal na novou lékařskou zprávu MUDr. L., Psychiatrická ambulance pro děti i dospělé, ze dne 5. 6. 2024 a cituje z ní. Odkázal i na rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 2. 5. 2024, č.j. 83 Nc 906/2023-36, jimž byl žalobce omezen na svéprávnosti a jeho opatrovníkem byla jmenována jeho matka. 4. Žalobce dále uvedl, že je zcela nesoběstačný, do školy i ze školy ho rodiče vozí autem. Ve škole má žalobce asistenta, potřebuje neustálý dohled a pomoc. Nechápe okolní svět, není schopen se v něm orientovat, nenakoupí, doma není schopen pomáhat ani se základními domácími pracemi. Neuklidí po sobě ani oblečení ani nádobí a náčiní po jídle, na zahradě. Má vzhled dospělého muže, ale duší a chováním je stále dítětem. Má důvěru toliko k rodičům, jinak je bezradný, zmatený. Bez pocitu bezpečí je nejistý, což přechází až v manické stavy a vyúsťuje v sebepoškozování (bije se do hlavy a břicha). Vyžaduje neustálou pozornost a dohled. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaná ve vyjádření především uvedla, že rozhodnutí o dávkách důchodového pojištění jsou vydávána s výhradou změny poměrů, což umožňuje i žadatelům – navzdory existenci pravomocných rozhodnutí – iniciovat kdykoliv v budoucnu řízení nové. Navrhla zamítnutí žaloby. IV. Jednání před soudem 6. Zástupkyně žalobce při jednání především odkázala na obsah posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též „PK MPSV“) ze dne 5. 6. 2025. Dále uvedla, že stav žalobce se zhoršil. 7. Žalovaná při jednání především odkázala na vyjádření a napadené rozhodnutí. 8. Soud provedl dokazování posudkem PK MPSV ze dne 5. 6. 2025. Zástupkyně žalobce k posudku uvedla, že žalobce navštěvuje školu, aby se zabavil a byl v kolektivu. Nebyl však schopen ani závěrečné zkoušky. Žalovaná se k posudku již dříve písemně vyjádřila. V. Posouzení věci krajským soudem 9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 10. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 ZDP, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. 11. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011-43, přístupný na www.nssoud.cz). 12. Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhl. č. 359/2009 Sb.“) Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, čj. 4 Ads 19/2012-18, přístupný na www.nssoud.cz). 13. Soud k věci tedy dodává, že posouzení míry poklesu pracovní schopnosti představuje odbornou medicínskou otázku, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí, též znalosti z oboru posudkového lékařství a jejíž posouzení je zákonem svěřeno posudkovým orgánům (srov. § 4 odst. 2, § 8 a § 16 a zákona o provádění sociálního zabezpečení). Odborné posudkové závěry ovšem nepodléhají hodnocení soudu z hlediska jejich správnosti, neboť k tomu soudci nemají odborné lékařské znalosti. V posudku musí být uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení je považováno za jeho rozhodující příčinu. Za rozhodující příčinu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity). Procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze k vyhlášce o posuzování invalidity. Posudková komise je povinna odůvodnit zařazení