33 A 8/2025 – Krajský soud v Brně

33 A 8/2025- 55 - text pokračování 12 33 A 8/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobce: I. B. státní příslušnost X bytem X zastoupen: Mgr. Pavlína Zámečníková, advokátka se sídlem Milady Horákové 13, 602 00 Brno proti žalovaného: Ministerstvo vnitra odbor azylové a migrační politiky sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4 za účasti: a) N. B. b) nezl. S. B. oba bytem X zastoupeni: Mgr. Pavlína Zámečníková, advokátka se sídlem Milady Horákové 13, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2025, č.j. OAM-13756-15/ZR-2024, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2025, č.j. OAM-13756-15/ZR-2024 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 269 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Pavlíny Zámečníkové, advokátky, se sídlem Milady Horákové 13, Brno. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou napadl žalobce rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2025, č.j. OAM-13756-15/ZR-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl tak, že zrušil platnost jeho zaměstnanecké karty ve smyslu § 37 odst. 1 písm. a) ve spojení s ustanovením § 46e odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPC“), a dále stanovil lhůtu k vycestování žalobce v délce 30 dnů od právní moci napadeného rozhodnutí. II. Napadené rozhodnutí 2. Z napadeného rozhodnutí plyne, že žalobce byl pravomocně odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 11. 2024, č.j. 1 T 140/2024, a to za spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle ustanovení § 274 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobci byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání 5 měsíců, který byl podmíněně odložen se zkušební dobou 18 měsíců, a dále byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 2 let. 3. Proto žalovaný zahájil řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty z důvodu pravomocného odsouzení za úmyslný trestný čin. V průběhu správního řízení nebylo zjištěno, že by na území ČR pobýval někdo z rodinných příslušníků žalobce, takže žalovaný přiměřenost důsledků napadeného rozhodnutí blíže nezkoumal. Podmínky pro zrušení zaměstnanecké karty tedy byly naplněny. 4. Žalovaný citoval ustanovení § 37 odst. 1 písm. a) a § 46e odst. 1 ZPC. Žalobce byl odsouzen za úmyslný trestný čin a splňuje tak podmínku pro zrušení platnosti zaměstnanecké karty dle ust. § 37 odst. 1 písm. a) ve spojení s ust. § 46e odst. 1 ZPC, dle něhož nepřísluší zabývat se přiměřeností vydaného rozhodnutí ve vztahu k soukromému a rodinnému životu žalobce. Pro zrušení platnosti zaměstnanecké karty v dané věci postačí pouhé naplnění podmínky uvedené v ust. § 37 odst. 1 písm. a) ve spojené s ust. § 46e odst. 1 ZPC, tedy to, že byl žalobce pravomocně odsouzen pro spáchání úmyslného trestného činu, což je obsahem spisového materiálu prokázáno a žalobce to v průběhu řízení nezpochybnil. Nejvyšší správní soud se otázkou rušení platnosti zaměstnanecké karty z důvodu pravomocného odsouzení zabýval v minulosti již několikrát, a to zejména výkladem souvisejícího ust. § 37 odst. 1 písm. a) ZPC, a tedy poměřováním veřejného zájmu na ochraně před cizinci páchajícími úmyslnou trestnou činnost v České republice a základního práva cizince na rodinný život v České republice. 5. Z judikátů Nejvyššího správního soudu (dále také „NSS“) vyplývá, že dle ust. § 37 odst. 1 písm. a) ZPC neposkytuje správnímu orgánu možnost užít správní uvážení, a naopak stanoví správnímu orgánu jednoznačně povinnost rozhodnout určitým způsobem za předpokladu splnění podmínek uvedených v zákoně (srov. kupř. rozsudek NSS sp. zn. 8 As 34/2011, či rozsudek ze dne 27.11.2014, č. j. 7 Azs 204/2014-35). Podle této judikatury správní orgán nemá povinnost zabývat se dopadem vydaného rozhodnutí a jeho přiměřeností při aplikaci § 37 odst. 1 ZPC Podle tohoto ustanovení ZPC oproti následujícímu ustanovení (§ 37 odst. 2) správní orgán není povinen při posuzování přiměřenosti tohoto rozhodnutí přihlížet k jeho dopadům do soukromého nebo rodinného života cizince. Nejnověji takto NSS judikoval v rozsudku 4. 1. 2017, č.j. 9 Azs 288/2016 ze dne 4. 1. 2017, kde se zejména v bodech 36 a 37 na příkladu ust. § 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., hovoří o tom, že „zcela jistě se mohl zákonodárce rozhodnout a do zákona vložit požadavek na zkoumání přiměřenosti dopadů rozhodnutí dle ust. § 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., do soukromého a rodinného života. K tomuto kroku však u daného ustanovení nepřistoupil. Zkoumání přiměřenosti dopadů rozhodnutí dle zmíněného ustanovení do soukromého a rodinného života není nezbytné ani z hlediska čl. 8 odst. 1 Úmluvy“. 6. Podle žalovaného na území České republiky nepobývá nikdo z rodinných příslušníků žalobce, ale jeho manželka paní N. B., nar. X, st. přísl. X, se kterou má nezletilého syna S., nar. X žije na území Moldavské republiky. Z uvedeného je tedy evidentní, že rodina žalobce na území České republiky nežije a zároveň žalobce neuvedl ani žádné další rodinné příslušníky, kteří by na území České republiky žili. Na území České republiky pobývá žalobce nepřetržitě od roku 2021, a to na základě zaměstnanecké karty. Tudíž lze uvést, že vztahy ke svému domovskému státu nemohly být ze strany žalobce za tak krátkou dobu narušeny a nic nebrání k jeho návratu do jeho domovské země. 7. Žalovaný se dále věnoval povaze trestního jednání žalobce a zdůraznil, že řídil osobní motorové vozidlo, přestože věděl, že se nachází pod vlivem alkoholických nápojů, kdy při dechové zkoušce vykazoval v dechu ve výši 2,10‰ alkoholu. Dále je nutné uvést, že zjištěná hladina alkoholu v krvi je hladina neslučitelná s bezpečným řízením motorového vozidla v silničním provozu na pozemních komunikacích, jedná se o stav těžké opilosti. Na základě výše uvedeného žalovaný uzavřel, že žalobce svým úmyslným trestním činem ohrožoval ostatní účastníky provozu, kdy jen shodou okolností nezávislých na jeho vůli a zákroku Policie ČR, nedošlo k ohrožení života, zdraví a majetku ostatních, i cizince samotného, a nemůže od správního orgánu proto očekávat, že k jeho odsouzení nebude přihlížet, když svým chováním, ohrožoval zdraví a zároveň i majetek ostatních obyvatel. Žalovaný podpůrně poukázal na statistiky Policie ČR k nehodovosti od vlivem alkoholu. 8. V případě, že dojde ke zhoršení ekonomické situace žalobce případně jeho rodiny, žalovaný uvedl, že za případné zhoršení situace si může žalobce sám, tím že spáchal trestnou činnost a byl odsouzen. Žalovaný dodal, že případné zrušení pobytového titulu může účastníkovi řízení způsobit jisté komplikace, ale do nekomfortní situace se dostal sám svým protiprávním jednáním. Zároveň je třeba konstatovat, že účastníkovi řízení byl jeho dlouhodobý pobyt za účelem zaměstnanecké karty udělen na základě zaměstnání u společnosti EKOČEK s.r.o., kde je zaměstnán od 30. 3. 2021, což bylo doloženo i čestným prohlášením od zaměstnavatele. Žalobce navíc v důsledku svého trestního jednání již není bezúhonný. Lze tedy závěrem konstatovat, že žalobce v současné době nesplňuje podmínku pro udělení nebo případné prodloužení dlouhodobého pobytu na území České republiky. 9. K argumentaci žalobce výjimečností jeho trestního jednání, který je jinak zcela konformní a následky svého trestu bez výhrad přijal, poukázal žalovaný na to, že není kompetentní k tomu, aby zohledňoval míru zavinění. K tomu je příslušný soud, který rozhoduje o vině a trestu za způsobené trestné činy. Žalovaný pouze rozhoduje o tom, zda s cizincem zahájí řízení o zrušení pobytu na území České republiky, a to v případě, že byl příslušným soudem odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu, tak jako je to v předmětné věci, a splňuje tak podmínky k zahájení řízení o zrušení pobytu na území České republiky. 10. K aplikaci čl. 8 Úmluvy žalovaný uvedl, že může do soukromého nebo rodinného života zasáhnout v rozmezí stanoveném zákonem. Toto řízení se vede z důvodu závažného narušení veřejného pořádku, ochrany většinové společnosti a rovněž i z důvodu možného předcházení zločinnosti. Ze spisového materiálu vyplývá, že zrušení platnosti zaměstnanecké karty v daném případě je přiměřené a plně v souladu s čl. 8 Úmluvy, přičemž žalobce sám neuvedl natolik závažné, výjimečné a specifické okolnosti, na základě, kterých by se zrušení platnosti zaměstnanecké karty v daném případě dalo považovat za nepřiměřené a v rozporu s čl. 8 Úmluvy, respektive se k tomuto nevyjádřil vůbec. Žalovaný dodal, že čl. 8 Úmluvy garantuje právo na rodinný život, jak je uvedeno již výše, ale cizinec má veškeré rodinné vazby mimo Českou republiku. I z toho důvodu nelze zrušení zaměstnanecké karty v tomto případě považovat za akt, který je v rozpor