6 Ads 143/2009 — Nejvyšší správní soud

34 Ad 2/2025- 44 - text 10 34 Ad 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobkyně: M. G. bytem X zast. obecným zmocněncem Mgr. M. G. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2024, sp. zn. SZ/MPSV-2024/206229-921, č. j. MPSV-2024/246084-921, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2024, sp. zn. X č. j. X, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: I. Vymezení věci a předcházející řízení 1. Rozhodnutím Úřadu práce České republiky, Krajské pobočky v Brně ze dne 19. 8. 2024, č. j. 224854/2024/BBA („prvostupňové rozhodnutí“), byl žalobkyni přiznán příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně od 1. 7. 2023. Prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno na podkladě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 9. 7. 2024, kterým byl zdravotní stav žalobkyně posouzen tak, že žalobkyně není samostatně schopna zvládat 4 základní životní potřeby uvedené v § 89 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách („zákon o sociálních službách“), a to mobilitu, tělesnou hygienu, osobní aktivity a péči o domácnost. 2. Rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 11. 2024, sp. zn. X, č. j. X („napadené rozhodnutí“), bylo prvostupňové rozhodnutí změněno tak, že žalobkyni byl přiznán příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně od 1. 7. 2023. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též „PK MPSV“) ze dne 24. 10. 2024. 3. Dle posudku PK MPSV není žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu schopna zvládat 5 základních životních potřeb uvedených v § 89 odst. 1 zákona o sociálních službách, a to mobilitu, tělesnou hygienu, péči o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost, a proto se podle § 8 odst. 2 písm. b) zákona o sociálních službách považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost). II. Žaloba 4. Žalobkyně namítá, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, nezákonné a věcně nesprávné. Trpí také závažnými procesními vadami. Zdravotní stav žalobkyně byl posouzen neúplně, neaktuálně a neobjektivně. Nesouhlasí s tím, že jako zvládané byly vyhodnoceny potřeby orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání a výkon fyziologické potřeby. Posudek podle ní neodpovídá lékařským nálezům ani závěrům sociálního šetření. 5. Žaloba odkazuje na lékařskou dokumentaci od roku 1993, nález MUDr. M. Ž. ze dne 19. 10. 2023 a sociální šetření ze dne 8. 9. 2023. 6. Žalobkyně rozebrala jednotlivé základní životní potřeby, které měla za nezvládané. U každé uvádí konkrétní důkazy a výhrady vůči posudku, který podle ní nezohlednil zpomalené psychomotorické tempo ani poruchy paměti. Tyto obtíže výrazně komplikují zvládání každodenních činností. 7. U orientace nebyla dostatečně posouzena její zhoršená schopnost pohybu mimo domov, která zvyšuje riziko dezorientace a pádů. Odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2023, č. j. 18 Ad 11/2023–36, body 35–38. 8. V oblasti komunikace má žalobkyně potíže s porozuměním, vyjadřováním, telefonováním i psaním. Není schopna reagovat na běžné situace, nerozumí obsahu sdělení a nedokáže používat běžné komunikační prostředky. 9. Ve stravování nezvládá pravidelnost, manipulaci s nádobím a zcela absentuje pocit žízně. Vyžaduje dohled. Posudek podle žalobkyně chybně slučuje stravování s jinými oblastmi, což odporuje pravidlům posuzování – každá potřeba má být hodnocena samostatně. 10. Oblékání a obouvání ovlivňují kognitivní obtíže – žalobkyně není schopna adekvátně vyhodnotit situaci (např. počasí) a zvolit vhodné oblečení. 11. Posudek PK MPSV podle žaloby nezohlednil mentální stránku zvládání činností, jak požaduje judikatura – viz rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2024, č. j. 41 Ad 17/2024–22, body 32 a 33, a NSS ze dne 1. 2. 2022, č. j. 1 Ads 482/2020–33. Pouhé obecné konstatování o absenci těžkého postižení nepostačuje a neumožňuje přezkum. 12. U výkonu fyziologické potřeby se objevují potíže se včasným rozpoznáním potřeby a užíváním inkontinenčních pomůcek. Žalobkyně odkázala na rozsudek NSS ze dne 14. 11. 2023, č. j. 5 Ads 8/2023–25, body 32 a 33, podle něhož je třeba individuálně hodnotit funkční dopady. 13. V souhrnu žalobkyně tvrdí, že posudek neobsahuje komplexní ani individuální hodnocení jejího stavu. Neřeší všechny potřebné aspekty, vychází jen z části nálezů, ignoruje komorbidity a přeceňuje schopnost využívat podpůrné prostředky. Posudek je tak neúplný, nepřesvědčivý a odporuje zásadám objektivního posuzování. Žalobkyně navrhuje napadené rozhodnutí zrušit. III. Vyjádření žalovaného 14. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že PK MPSV vycházela z doložené zdravotní dokumentace, která je obsažena jak v posudku ze dne 24. 10. 2024, tak v napadeném rozhodnutí. Tuto dokumentaci vyhodnotila jako dostatečnou pro přijetí posudkového závěru. Zohlednila rovněž závěry sociálního šetření ze dne 8. 9. 2023. Žalovaný odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2022, č. j. 33 A 56/2020–49, podle něhož jsou hodnoticí závěry odborných lékařů pouze podkladovým materiálem pro posudkové hodnocení. 15. Podle žalovaného musí být pro uznání nezvládání konkrétní základní životní potřeby v dokumentaci doložen odpovídající medicínský korelát, a to na podkladě těžké funkční poruchy. Samotné tvrzení, že osoba danou potřebu nezvládá, k závěru o závislosti nestačí. Posudková komise neshledala ve zdravotním stavu žalobkyně objektivní podklad, který by takové hodnocení odůvodňoval. 16. K námitce týkající se slučování různých oblastí základních životních potřeb žalovaný uvedl, že aktivity již jednou zhodnocené by neměly být znovu posuzovány v rámci jiné potřeby. Duplicitní hodnocení může vést k nadhodnocení celkového posouzení, a tím k chybnému určení stupně závislosti. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2024, č. j. 4 Ads 75/2014–20. IV. Replika žalobkyně 17. V replice žalobkyně vyjádřila nesouhlas se závěrem, že zdravotní dokumentace a výsledky sociálního šetření byly objektivně zhodnoceny. Upozornila, že PK MPSV sice uznala kognitivní deficit jako důvod nezvládání potřeby péče o zdraví, avšak tentýž deficit nepovažovala za relevantní pro orientaci a komunikaci. Takový postup označil Nejvyšší správní soud za vnitřně rozporný a nepřesvědčivý (rozsudek NSS ze dne 9. 1. 2025, č. j. 9 Ads 209/2024–69). 18. K tvrzení žalovaného, že odborné lékařské zprávy jsou pouze podkladem a samy neposuzují závislost, žalobkyně namítla, že posudkový orgán se s těmito zprávami musí řádně vypořádat. Jejich opomenutí nebo nedostatečné hodnocení může vést k nesprávnému závěru o míře závislosti. Podle žalobkyně není nezbytné, aby zdravotní dokumentace výslovně uváděla těžkou funkční poruchu – rozhodující je reálné funkční omezení, patrné ze spojení lékařských nálezů, výsledků šetření a běžného fungování osoby. Srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2023, č. j. 18 Ad 11/2023–36, a ze dne 28. 2. 2022, č. j. 19 Ad 33/2021–50. 19. Žalobkyně dále zdůraznila, že vliv konkrétního zdravotního problému (např. poruch paměti, kognitivního deficitu či poruch mobility) nelze při posuzování dalších životních potřeb opomíjet jen proto, že byl již zohledněn jinde. Každá potřeba musí být hodnocena individuálně, podle skutečných schopností osoby. Odkazovaný rozsudek připouští, že jeden zdravotní stav může vést k nezvládání více životních potřeb, pokud reálně omezuje různé činnosti, které do nich spadají. V. Posouzení věci krajským soudem 20. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného [§ 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.]. Ve věci rozhodl bez jednání, neboť s tímto postupem účastníci řízení souhlasili (§ 51 odst. 1 s. ř. s.) a soud zároveň shledal, že zde jsou důvody pro postup podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. 21. Žaloba je důvodná. 22. Právní úprava poskytování příspěvku na péči je obsažena v zákoně o sociálních službách a ve vyhlášce č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách („vyhláška“). Pro účely poskytování příspěvku na péči jsou rozlišovány čtyři stupně závislosti, přičemž kritériem pro hodnocení míry závislosti oprávněné osoby na pomoci jiné osoby, a tedy i pro zařazení do jednotlivých kategorií, je zvládání deseti základních životních potřeb vymezených v § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách. Jedná se o následující potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, v