§ 89 zákon o sociálních službách – Opatření omezující pohyb osob
Zákon o sociálních službách · 108/2006 Sb. · Sociální zabezpečení
Stručně: Paragraf 89 zákona o sociálních službách stanovuje přísné podmínky pro použití opatření omezujících pohyb osob, kterým jsou poskytovány sociální služby, přičemž taková opatření jsou povolena pouze v případě bezprostředního ohrožení zdraví a života, a to jen na nezbytně nutnou dobu a po vyčerpání mírnějších alternativ. (§ 89 zákona č. 108/2006 Sb., zákon o sociálních službách, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Opatření omezující pohyb osob
- Týká se: dítě, zaměstnanec
- Lhůta nebo doba (odst. 5): „…sociálních služeb je povinen o použití opatření omezujícího pohyb osob informovat bez zbytečného odkladu zákonného zástupce nebo opatrovníka osoby, které jsou poskytovány sociální služby…“
- Judikatura: na § 89 odkazují 4 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Právní otázky k tomuto ustanovení: Co znamená „Opatření omezující pohyb osob“ podle zákona?
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 108/2006 Sb.
(1) Při poskytování sociálních služeb nelze používat opatření omezující pohyb osob, jimž jsou sociální služby poskytovány, s výjimkou případů přímého ohrožení jejich zdraví a života nebo zdraví a života jiných fyzických osob, a to za dále stanovených podmínek pouze po dobu nezbytně nutnou, která postačuje k odstranění přímého ohrožení jejich zdraví a života a života jiných fyzických osob.
(2) Opatření omezující pohyb osob lze použít pouze tehdy, pokud byla neúspěšně použita jiná opatření pro zabránění takového jednání osoby, které ohrožuje její zdraví a život nebo zdraví a život jiných fyzických osob. Poskytovatel sociálních služeb je proto povinen podle konkrétní situace nejdříve využít možnosti slovního zklidnění situace a jiné způsoby pro zklidnění situace, například odvrácení pozornosti, rozptýlení, aktivní naslouchání. Osoba musí být vhodným způsobem informována, že může být vůči ní použito opatření omezující její pohyb.
(3) Poskytovatel sociálních služeb je povinen v případě použití opatření omezujících pohyb osob zvolit vždy nejmírnější opatření. Zasáhnout lze nejdříve pomocí fyzických úchopů, poté umístěním osoby do místnosti zřízené k bezpečnému pobytu, popřípadě lze na základě ordinace přivolaného lékaře a za jeho přítomnosti podat léčivé přípravky.
(4) Poskytovatel sociálních služeb je povinen poskytovat sociální služby tak, aby metody poskytování těchto služeb předcházely situacím, ve kterých je nezbytné použít opatření omezující pohyb osob.
(5) Poskytovatel sociálních služeb je povinen o použití opatření omezujícího pohyb osob informovat bez zbytečného odkladu zákonného zástupce nebo opatrovníka osoby, které jsou poskytovány sociální služby, nebo jde-li o nezletilou osobu, která byla svěřena na základě rozhodnutí příslušného orgánu do péče jiné osoby, tuto osobu, anebo fyzickou osobu, kterou osoba, které jsou poskytovány sociální služby, s jejím předchozím souhlasem určí.
(6) Poskytovatel sociálních služeb je povinen vést evidenci případů použití opatření omezujících pohyb osob v rozsahu
a) jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození osoby,
b) datum, čas počátku a místo použití opatření omezujícího pohyb osob a druh tohoto opatření,
c) důvod použití opatření omezujícího pohyb osob,
d) jméno, popřípadě jména, a příjmení osoby, která opatření omezujícího pohyb osob použila,
e) podání léčivého přípravku jako opatření omezujícího pohyb osoby,
f) datum a čas ukončení použití opatření omezujícího pohyb osob,
g) popis bezprostředně předcházející situace před použitím opatření omezujícího pohyb osob, popis průběhu situace při použití tohoto opatření a její zhodnocení a popis bezprostředně následující situace,
h) záznam o splnění povinnosti stanovené v odstavci 5,
i) popis případných poranění osob, ke kterým došlo při použití opatření omezujícího pohyb osob,
j) popis způsobu informování osoby podle odstavce 2,
a umožnit nahlížení do této evidence osobě, u níž bylo použito opatření omezující pohyb osob, fyzické osobě, kterou osoba s jejím předchozím souhlasem určí, zákonnému zástupci nebo opatrovníkovi osoby nebo osobě jí blízké nebo fyzické osobě, které byla nezletilá osoba svěřena rozhodnutím příslušného orgánu do péče, zřizovateli zařízení, lékaři, inspektorům při provádění inspekce poskytování sociálních služeb a veřejnému ochránci práv, ochránci práv dětí, jejich zástupci a jimi pověřeným zaměstnancům Kanceláře veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Poskytovatelé sociálních služeb nesmí omezovat pohyb osob, pokud nejde o přímé ohrožení zdraví a života dané osoby nebo jiných osob.
- Před použitím omezujících opatření je nutné vždy zkusit jiné, mírnější způsoby zklidnění situace, jako je slovní zklidnění, odvrácení pozornosti nebo aktivní naslouchání.
- Pokud už je omezení pohybu nezbytné, musí být zvoleno to nejmírnější možné opatření, přičemž se postupuje od fyzických úchopů, přes umístění do bezpečné místnosti, až po podání léků na základě ordinace lékaře.
- O každém použití omezujícího opatření je nutné bezodkladně informovat zákonného zástupce, opatrovníka nebo jinou určenou osobu a vést o tom podrobnou evidenci.
Na co si dát pozor
- Omezení pohybu je vždy až krajní řešení a smí trvat jen po dobu nezbytně nutnou k odstranění přímého ohrožení.
- Osoba, vůči které má být opatření použito, musí být o této možnosti vhodným způsobem informována.
- Poskytovatel má povinnost předcházet situacím, které by vedly k nutnosti použití omezujících opatření.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 89
Jak soudy aplikují § 89
Závěry přijaté v tomto rozhodnutí vycházely ze zcela jiných skutkových okolností, jakož i z odlišné právní úpravy obsažené v § 89 odst. 4 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.
… na péči ve výši 4 900 Kč měsíčně od měsíce srpna roku 2024. Prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno na podkladě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS) ze dne 2. 10. 2024, kterým byl zdravotní stav žalobkyně posouzen tak, že žalobkyně není samostatně schopna zvládat 6 základních životních potřeb uvedených v § 89 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách („zákon o sociálních službách“), a to mobilitu, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, péči o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost.
Prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno na podkladě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 9. 7. 2024, kterým byl zdravotní stav žalobkyně posouzen tak, že žalobkyně není samostatně schopna zvládat 4 základní životní potřeby uvedené v § 89 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách („zákon o sociálních službách“), a to mobilitu, tělesnou hygienu, osobní aktivity a péči o domácnost.
Právní otázky
Související
§ 89a Přechodná ustanovení (Zákon, kterým se mění zákon č. 100/1988 )§ 51 (Vyhláška o opatřeních pro předcházení a )§ 5 Přiměřenost (Nařízení vlády o předávání údajů nezbytn)§ 21 Zkušební předměty pro získání odborných způso (Vyhláška Ministerstva dopravy o způsobil)§ 13 Účinnost (Nařízení vlády o technických požadavcích)