6 Ads 22/2009 — Nejvyšší správní soud

34 Ad 23/2025- 43 - text 7 34 Ad 23/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobkyně: M. O. bytem X. proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2025, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předcházející řízení 1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 7. 2025, č. j. X („napadené rozhodnutí“), bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky, Krajské pobočky v Brně, ze dne 9. 6. 2025, č. j. 366735/25/BM („prvostupňové rozhodnutí“). Tím úřad práce rozhodl o vzniku přeplatku na dávce státní sociální podpory příspěvek na bydlení ve výši 6 845 Kč a o povinnosti žalobkyně vrátit uvedený přeplatek do 9. 9. 2025 dle § 62 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění účinném do 30. 9. 2025 (dále „zákon o státní sociální podpoře“). 2. V napadeném rozhodnutí se mj. uvádí, že žalobkyně dne 6. 4. 2025 doložila své příjmy prostřednictvím aplikace Jenda bez uvedení jakýchkoliv příjmů ze zaměstnání. Podle žalovaného nebylo povinností úřadu práce ověřovat, zda žalobkyně výši svých příjmů uvedla správně. Povinnost sdělit výši příjmů má žalobkyně. Pokud by žalobkyně uvedla identifikační údaje zaměstnavatele, pak by úřad práce příjmy zjišťoval. Žalobkyně však prohlásila, že žádné příjmy nemá. O povinnostech dokládat pravidelně náklady na bydlení a příjmy byla poučena již v oznámení o přiznání dávky v roce 2022 a dále také v každém dalším oznámení o změně výše dávky. Žalobkyně příjmy pravidelně dokládala. Nelze vyhovět námitce žalobkyně, že nebyla o své povinnosti dostatečně informována. Výplata příspěvku na bydlení proběhla dne 21. 5. 2025, žalobkyně své příjmy dodatečně oznámila dne 22. 5. 2025. Žalovaný uvedl způsob výpočtu přeplatku na dávce, který odpovídá dříve nezapočítané částce v podobě průměrného měsíčního příjmu žalobkyně za první čtvrtletí roku 2025 vynásobeného koeficientem 0,30. Přeplatek po zaokrouhlení činí 6 845 Kč. 3. Závěrem žalovaný konstatoval, že žalobkyně může úřad práce požádat o splátkový kalendář, jakmile bude rozhodnutí o přeplatku pravomocné. Zákon o státní sociální podpoře prominutí přeplatku neumožňuje. Lhůta pro vrácení přeplatku však byla úřadem práce stanovena vstřícně na dobu 3 měsíců. II. Obsah žaloby 4. Žalobkyně v žalobě souhlasila s tím, že při podání žádosti dne 6. 4. 2025 neuvedla svého zaměstnavatele ani své příjmy. Uvedla, že šlo o nedorozumění a domnívala se, že úřad práce je povinen si příjmy zjistit, nebo žalobkyni vyzvat k jejich doložení. Příjmy doložila neprodleně po zjištění pochybení dne 22. 5. 2025. Žalobkyně po celou dobu pobírání dávek své příjmy řádně a včas dokládala, jednalo se proto o ojedinělý a neúmyslný omyl, nikoliv o úmyslné zatajení příjmů. 5. Dle § 62 zákona o státní sociální podpoře je povinnost vrácení přeplatku podmíněna tím, že příjemce musel z okolností předpokládat neoprávněnost výplaty. V tomto případě to vzhledem ke komunikaci s úřadem práce a vzhledem k nedostatku informací nebylo možné očekávat. 6. Příspěvek na bydlení byl žalobkyni formálně vyplacen, avšak byl okamžitě stržen bankou k uhrazení dlužného vyúčtování na úvěru, což může žalobkyně doložit výpisem z bankovního účtu. Žalobkyně nikdy vyplacenou částkou nedisponovala. Vyplacenou částku nemohla použít a přeplatek proto nemohla ani vrátit. Požadavek na vrácení celé částky je nepřiměřený a pro žalobkyni je likvidační. 7. Výše dávky příspěvku na bydlení byla navíc vypočtena chybně a převyšovala skutečné náklady na bydlení. Ze strany úřadu práce došlo k chybě ve výpočtu výše dávky. Nebyly ověřeny skutečné náklady a žalobkyně nebyla vyzvána k doplnění informací. Úřad práce měl a mohl nesrovnalosti odhalit již při prvním zpracování žádosti. Přeplatek na bydlení tak nevznikl vinou žalobkyně ale i v důsledku pochybení správního orgánu, který řádně nepřezkoumal podklady. Skutečné náklady žalobkyně může doložit, např. nájemní smlouvou či inkasem. 8. Závěrem žalobkyně poukázala na svou tíživou finanční situaci. Uvedla, že má více závazků a hrozí jí nebezpečí dluhové spirály. Okamžité vrácení přeplatku ve výši 6 845 Kč je pro ni nemožné a mohlo by vést k následkům jako je exekuce, či ztráta bydlení. Správní orgán měl zvážit možnost povolení splátek, o kterou žalobkyně žádala již v odvolání. 9. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému s tím, že má být zohledněna finanční situace žalobkyně, možnost hradit přeplatek prostřednictvím splátek a spoluzavinění úřadu práce na vzniku přeplatku. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve vyjádření setrval na své argumentaci v napadeném rozhodnutí. Uvedl že dle § 62 zákona o státní sociální podpoře postačuje pro vznik povinnosti vrátit přeplatek na příspěvku na bydlení zavinění nedbalostní. Žalobkyně sama potvrdila, že v elektronickém podání ze dne 6. 4. 2025 neuvedla žádné příjmy ani zaměstnavatele. 11. Na základě nesprávného tvrzení o příjmu byl žalobkyni vyplacen vyšší příspěvek na bydlení, než jaký jí skutečně náležel. Vznikl tak přeplatek na dávce příspěvku na bydlení. Dávka byla žalobkyni vyplacena dne 21. 5. 2025 a žalobkyně dodatečně oznámila své příjmy dne 22. 5. 2025. 12. Nelze zohlednit, na co byl vyplacený příspěvek využit. Správní orgány jsou povinny hájit veřejný zájem, kterým je pouze oprávněné čerpání ze státního rozpočtu. Žalovaný vysvětlil, proč při stanovení výše dávky nedošlo k pochybení na straně úřadu práce. Není pravdou, že žalobkyni nebyla nabídnuta žádná alternativa ke způsobu uhrazení přeplatku. V napadeném rozhodnutí byla žalobkyně informována o tom, že o splátkový kalendář může úřad práce požádat, jakmile bude rozhodnutí o přeplatku pravomocné. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Replika žalobkyně 13. Úřad práce měl veškeré informace o zaměstnavateli žalobkyně i o charakteru jejích příjmů již z jejích předchozích podání. Tyto okolnosti se nezměnily, změnila se pouze výše příjmů. Úřad práce žalobkyni nevyzval k upřesnění jejího podání a nevynaložil žádné úsilí k odstranění jeho zjevné neúplnosti. Tím porušil zásadu materiální pravdy a zásadu součinnosti, což nemůže být dáváno k tíži žalobkyně. Chybějící údaje žalobkyně později doplnila z vlastní iniciativy, bez jakékoliv výzvy správního orgánu. 14. Výše poskytnutého přeplatku na bydlení ve výši 11 767 Kč převýšila reálně uznatelné náklady žalobkyně, které činily 11 500 Kč. Přeplatek vznikl mechanickým výpočtem provedeným úřadem práce, nikoliv v důsledku jednání žalobkyně. Nebylo v možnostech žalobkyně jakkoliv ovlivnit výši dávky, a to ani jejím odmítnutím či odmítnutím její části. 15. Požadavek na úhradu přeplatku je nepřiměřený. Pro žalobkyni není s ohledem na její sociální situaci možné uhradit přeplatek ani v tříměsíční lhůtě. Snahu žalobkyně situaci konstruktivně řešit potvrzuje to, že nyní řádně hradí schválený splátkový kalendář ve výši 500 Kč měsíčně. 16. Správní orgán je povinen pečlivě vyhodnotit podklady a tvrzení žadatele o příspěvek na bydlení a nesmí se omezit na pouhé formální posouzení (viz rozsudek NSS ze dne 3. 12. 2024, č. j. 5 Ads 36/2024–26). Tento závěr je plně aplikovatelný na případ žalobkyně, kdy úřad práce nevyhodnotil dostupné informace a chybně dovodil zavinění. Procesní vady, zejména nedostatky v komunikaci a zjišťování skutkového stavu, mohou vést ke zrušení rozhodnutí (viz rozsudek NSS ze dne 16. 10. 2024, č. j. 6 As 161/2024-19). V řešené věci úřad práce neprovedl základní šetření a nezkontroloval dostupné podklady. Správní orgán je povinen důsledně přezkoumat okolnosti vzniku přeplatku příspěvku na bydlení. Mechanické posouzení bez zjištění reálného stavu věci je nedostatečné (viz rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 2. 2020, č. j. 16 Ad 23/2019-76). Uvedená situace nastala i v případě žalobkyně. Vady řízení týkající se přeplatku mohou mít vliv na zákonnost celého rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2025, č. j. 6 Afs 14/2024-52). 17. Žalobkyně shrnula, že úřad práce nedostatečně zjistil skutkový stav věci, opomenul existující informace a nezajistil součinnost, neprokázal zavinění žalobkyně, postupoval v rozporu se zásadou přiměřenosti a jeho závěry jsou v rozporu s judikaturou správních soudů. V. Posouzení věci krajským soudem 18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného [§ 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.]. Ve věci rozhodl bez jednání, neboť pro to byly splněny zákonné podmínky (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 19. Žaloba není důvodná. Relevantní právní úprava a judi