9 As 140/2019 — Nejvyšší správní soud

62 A 66/2024- 79 - text  7 62 A 66/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci žalobce: OTE, a. s. sídlem Jihlavská 1558/21, Praha 4 zastoupen JUDr. Martinem Klimplem, advokátem sídlem U Prašné brány 1078/1, Praha 1 proti žalovanému: Energetický regulační úřad sídlem Masarykovo náměstí 91/5, Jihlava o žalobě proti rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 16. 7. 2024, č.j. 16924-12/2023-ERU, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V projednávané věci je předmětem sporu otázka, zda Energetický regulační úřad nepochybil, odmítl-li rozhodovat spor týkající se neoprávněně čerpané podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů podle § 52 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energií („zákon o POZE“), aniž by podal návrh zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů („zvláštní senát“). 2. Žalobce dne 16. 10. 2023 podal k žalovanému návrh proti společnosti ČEZ Prodej, a. s., kterým se domáhal zaplacení 130 784 322,03 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 23. 9. 2023 do zaplacení a nákladů řízení z důvodu, že ČEZ Prodej, a. s. jako povinně vykupující obchodník u žalobce nárokovala od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2019 podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie ve formě povinného výkupu, ačkoli nesplnila zákonné předpoklady pro získání nároku na výplatu podpory, neboť byla vyplácena v souvislosti s nezákonným nárokem na podporu společnosti TENERES, a. s. Žalovaný usnesením ze dne 10. 11. 2023, č. j. 16924-3/2023-ERU, návrh žalobce na zahájení sporného řízení správního odložil podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Měl za to, že s ohledem na novelizaci § 52 zákona o POZE provedenou zákonem č. 382/2021 Sb. od 1. 1. 2022 není dána jeho příslušnost rozhodovat ve věci. Odkázal proto žalobce na občanské soudní řízení. 3. Rada žalovaného rozklad žalobce zamítla a usnesení o odložení věci potvrdila. II. Žaloba 4. Žalobce považuje napadené i prvostupňové rozhodnutí za nezákonné. Žalovaný věc odložil, aniž by se podrobně zabýval všemi relevantními skutečnostmi, na které byl žalobcem upozorněn. Tím došlo k odepření spravedlnosti. 5. Žalovaný dovodil svoji nepříslušnost v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí civilních soudů a zvláštního senátu. Žalovaný měl buďto ve věci rozhodnout, nebo měl zvláštnímu senátu podat návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu. Bylo totiž předem jasné, že civilní soudy svoji pravomoc s odkazem na zmiňovanou judikaturu popřou. Žalovaný však naznačeným způsobem nepostupoval a donutil žalobce uplatnit nárok v civilním řízení, s čímž byla spojena povinnost uhradit vysoký soudní poplatek a další náklady řízení. Civilní soud nakonec dle očekávání svou příslušnost k rozhodování ve věci popřel a věc postoupil zpět žalovanému. Skutečnost, že zvláštní senát následně rozhodl, že příslušným k rozhodnutí v této věci je soud, na nezákonnosti postupu žalovaného nic nemění. Odložením věci totiž žalovaný žalobci fakticky zamezil řádně zahájit řízení u orgánu veřejné moci a úspěšně v něm uplatnit svůj nárok. 6. Žalovanému byla věc civilním soudem postoupena ještě před vydáním napadeného rozhodnutí. Vedl tak dvě řízení s totožným předmětem, na což žalobce žalovaného upozornil a současně navrhl tato dvě řízení spojit. To žalovaný neučinil a rozhodl o rozkladu v době, kdy již existoval kompetenční spor; žalovaný tak nemohl potvrdit odložení věci. 7. Navrhl proto, aby soud napadené rozhodnutí Rady žalovaného i jemu předcházející usnesení o odložení věci zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním postoji setrval i v podané replice. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný je přesvědčen, že postupoval v souladu se zákonem. Ustálená judikatura civilních soudů a zvláštního senátu, na kterou odkazuje žalobce, se na projednávanou věc neuplatní. Týká se totiž znění zákona o POZE účinného do 31. 12. 2021. Od 1. 1. 2022 je žalovaný oprávněn rozhodovat podle § 52 zákona o POZE toliko spory o úhradu samotné podpory. Tento výklad potvrdil i zvláštní senát. Judikatura zmiňovaná žalobcem tedy byla po novelizaci provedené zákonem č. 382/2021 Sb. překonána. Žalovaný postupoval v souladu se zákonem, pokud věc odložil a odkázal žalobce k civilním soudům. Věc nemohla být rovnou předložena zvláštnímu senátu, neboť v době vydání prvostupňového rozhodnutí kompetenční spor neexistoval. Podmínky pro podání návrhu zvláštnímu senátu nastaly až poté, co byla v návaznosti na usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 1. 2024, č. j. 40 C 295/2023-33, věc postoupena zpět žalovanému. Poté dne 5. 4. 2024 podal žalovaný návrh na rozhodnutí kompetenčního sporu zvláštnímu senátu, který usnesením ze dne 20. 11. 2024, č. j. Konf 2/2024-29, rozhodl, že příslušným rozhodovat ve věci je soud. 9. Řízení o žalobcově rozkladu a řízení postoupené žalovanému Obvodním soudem pro Prahu 4 nebylo možné spojit, jak žalobce navrhoval. Spojit lze jen zahájená a probíhající správní řízení, k nimž je správní orgán příslušný. V případě řízení o rozkladu však šlo o usnesení, jímž byla věc odložena pro nedostatek příslušnosti. Byť je podle § 44 odst. 1 správního řádu řízení o žádosti zahájeno jejím dojitím správnímu orgánu, musí jít o správní orgán místně a věcně příslušný. K tomu v tomto případě nedošlo a řízení tak nebylo vůbec zahájeno. 10. Navrhl tedy žalobu zamítnout. IV. Posouzení věci 11. Žaloba není důvodná. 12. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce podal dne 16. 10. 2023 k žalovanému návrh na zahájení správního řízení sporného o zaplacení 130 784 322,03 Kč s příslušenstvím vůči společnosti ČEZ Prodej, a. s. podle zákona o POZE. Žalovaný věc odložil usnesením ze dne 10. 11. 2023, č. j. 16924-3/2023-ERU, jelikož dospěl k tomu, že správní orgány nejsou příslušné o věci rozhodovat. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 28. 11. 2023 rozklad. Ještě před podáním rozkladu, dne 13. 11. 2023, podal žalobce žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aniž by v ní zmínil, že před podáním žaloby byla žalovaným ve věci popřena příslušnost. Obvodní soud pro Prahu 4 řízení o věci zastavil usnesením ze dne 8. 1. 2024, č. j. 40 C 295/2023-33, jelikož shledal, že není dána pravomoc civilních soudů ve věci rozhodovat, a věc postoupil žalovanému. Žalovaný rozhodnutím Rady ze dne 16. 7. 2024, č.j. 16924-12/2023-ERU, zamítl žalobcův rozklad proti usnesení o odložení věci; rozhodnutí nabylo právní moci 18. 7. 2024. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nezmínil, že žalobce podal po vydání usnesení o odložení věci žalobu k soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení, který popřel svoji pravomoc a dne 7. 3. 2024 věc postoupil zpět k rozhodnutí žalovanému, přičemž žalovaný dne 5. 4. 2024 podal zvláštnímu senátu návrh na rozhodnutí negativního kompetenčního sporu. Proti rozhodnutí Rady žalovaného o rozkladu podal žalobce dne 18. 9. 2024 nyní projednávanou žalobu. Následně zvláštní senát usnesením ze dne 20. 11. 2024, č. j. Konf 2/2024-29, rozhodl, že pravomocným rozhodnout předmětný spor je soud. 13. Nejprve se soud zabýval námitkou nesprávného posouzení pravomoci žalovaného k rozhodování věci. Zde soud pro stručnost plně odkazuje na usnesení zvláštního senátu ze dne 20. 11. 2024, č. j. Konf 2/2024-29, podle kterého je příslušným vydat v projednávané věci rozhodnutí soud. Podle zvláštního senátu, „legislativní změnou § 52 zákona o POZE účinnou od 1. 1. 2022 došlo ke zúžení pravomoci navrhovatele oproti předchozímu znění účinnému do 31. 12. 2021. Uvedené plyne již ze samotné textace předchozího znění § 52 zákona o POZE (…) a nynějšího znění § 52 zákona o POZE. (…) Od 1. 1. 2022 tak do pravomoci ERÚ spadají pouze spory o nesplnění povinnosti k úhradě podpory. Z logiky věci půjde pouze o takové spory, které zahájili samotní výrobci jako věřitelé, nikoli o spory jiné, zahajované jinými subjekty, ani o spory o vrácení již poskytnutých plateb z titulu bezdůvodného obohacení, ať už v oblasti financování podpory nebo v oblasti podpory samotné.“ Závěr žalovaného vyslovený v napadeném rozhodnutí o nedostatku jeho pravomoci k rozhodování předmětného sporu tak byl správný. 14. Dále žalobce namítal, že žalovaný pochybil tím, že vydal usnesení o odložení věci, namísto toho, aby věc s odkazem na žalobcem zmiňovanou judikaturu postoupil zvláštnímu senátu k rozhodnutí kompetenčního sporu. 15. Z § 1 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb. vyplývá, že se podle tohoto zákona postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost (dále jen „pravomoc“) vydat rozhodnutí, jehož stranami jsou a) soudy a orgány moci výkonné územní, zájmové nebo procesní sam