4 Ads 72/2011 — Nejvyšší správní soud

30 Ad 4/2010- 115 - text  30Ad 4/2010-115 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobce: R. M., zastoupeného JUDr. Denisem Mitrovičem, advokátem se sídlem v Týništi nad Orlicí, Mírové náměstí 232, proti žalovanému: ředitel Hasičského záchranného sboru Královéhradeckého kraje, nábřeží U Přívozu 122/4, Hradec Králové, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ve věcech služebního poměru ze dne 5. března 2010, č.j. HSHK-158-8/2010, t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ve věcech služebního poměru ze dne 5. března 2010, č.j. HSHK-158-8/2010, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před krajským soudem ve výši 11. 211,-- Kč k rukám JUDr. Denise Mitroviče, advokáta se sídlem v Týništi nad Orlicí, Mírové náměstí 232, a to do deseti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před Nejvyšším správním soudem ve výši 5. 880,-- Kč k rukám JUDr. Denise Mitroviče, advokáta se sídlem v Týništi nad Orlicí, Mírové náměstí 232, a to do deseti dnů od právní moci tohoto rozsudku. pokračování 30Ad 4/2010 -2- O d ů v o d n ě n í : Žalovaný shora označeným rozhodnutím změnil rozhodnutí ředitele kanceláře žalovaného ve věcech služebního poměru ze dne 29. 5. 2008, č.j. HSHK-437/2008-KŘ v celém rozsahu jeho výrokové části následně: I. Průměrný hrubý měsíční příjem odvolatele pro výpočet náhrady za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě podle ustanovení § 103 zákona o služebním poměru činí 30.221,- Kč pro rok 2007 a 31.128,- Kč pro rok 2008. II. Náhrada za ztrátu na služebním příjmu se odvolateli poskytuje měsíčně ve výši 17.606,- Kč pro rok 2007 a ve výši 18.231,- pro rok 2008. Ve včas podané žalobě vznesl žalobce čtyři žalobní námitky. V prvé z nich namítal, že z výrokové části žalobou napadeného rozhodnutí není zřejmé, zda zůstává v platnosti závěrečná část pojednávající o průměrném měsíčním příjmu pro rok 2008. Žalovaný se dle jeho názoru neřídil pokyny krajského soudu vyslovenými v předcházejícím zrušujícím rozsudku v této věci. Ve druhé žalobní námitce žalobce uvedl, že žalovaný stejně jako prvoinstanční správní orgán nesprávně určil okamžik, kdy mu vznikla škoda a tím nesprávně určil rozhodné období pro zjištění výše průměrného příjmu pro určení výše náhrady ztráty na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě. Oběma správními orgány byl za okamžik vzniku škody vzat den 31. 5. 2007 a tudíž za rozhodné období vzaly první čtvrtletí roku 2007. To je však dle žalobce v rozporu s § 102 odst. 2 věty první zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), podle něhož při další neschopnosti ke službě z důvodu téhož služebního úrazu nebo nemoci z povolání se vychází z průměrného služebního příjmu příslušníka před vznikem této další neschopnosti ke službě. Opakovaná neschopnost ke službě pramenící ze služebního úrazu ze dne 12. 6. 2003, jež nakonec vyústila i v žalobcovo propuštění, totiž nastala dne 15. 1. 2007. Dle žalobce tak v souladu s citovaným ustanovením mělo být za rozhodné období vzato 4. čtvrtletí roku 2006, neboť to bezprostředně předcházelo datu, kdy k další neschopnosti ke službě došlo. Dále žalobce napadl i správnost výpočtu služebního příjmu, při němž žalovaný vycházel z ustanovení § 355 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). Žalovaný měl dle žalobce nesprávně dovodit, že první varianta, tedy že se má vycházet z příjmu, kterého příslušník dosáhl na začátku období, je zákonem preferovaná. Z toho pramení i výsledek, kdy žalovaný vypočetl služební příjem ve výši 30. 221,- Kč, tedy nižší, než měl žalobce mít podle služebního zařazení, tedy 31. 970,- Kč. Žalovaný měl správně při určování průměrného služebního příjmu vycházet dle žalobce z druhé varianty stanovené § 355 odst. 2 zákoníku práce, tedy z pravděpodobného příjmu. Tento pokračování 30Ad 4/2010 -3- postup by zohledňoval i ty složky příjmu, jež v období 1. čtvrtletí 2007 neobdržel, ale obvykle byly příslušníkům vypláceny. Při tomto postupu opomněly správní orgány započíst do jeho příjmu i nemocenskou, jež dle zákona o služebním poměru je pro účely výpočtu náhrady ztráty na služebním příjmu služebním příjmem. Dle žalobce je za výdělek nutno považovat i další odměny poskytované zaměstnanci za práci, tedy i prémie, jež se vyplácejí každoročně a to až po období, jež bylo použito pro výpočet průměrného příjmu. Tento postup by dle názoru žalobce věrněji odrážel jeho skutečné příjmy a naplňoval by smysl náhrady za ztrátu na služebním příjmu, jímž je skutečnost, že u poškozeného by nemělo vlivem služebního úraz dojít ke snížení životní úrovně. Přitom žalobcem navrhovaná varianta byla zohledněna v rozhodnutí ředitele kanceláře žalovaného ve věcech služebního poměru ze dne 24. 8. 2007. Postup použitý v tomto rozhodnutí měl být použit i v případě žalobou napadeného rozhodnutí, přičemž žalovaný tento rozpor nevysvětlil. Vzhledem k tomu, že v 1. čtvrtletí roku 2007 pobíral žalobce stále služební příjem, neměl být použit dle jeho mínění výpočet pravděpodobného výdělku dle § 355 odst. 2 zákoníku práce, ale vypočítán průměrný služební příjem z daného služebního příjmu v tomto období. V něm mu totiž nebyla vyplácena nemocenská, ale služební příjem na základě § 124 odst. 5 písm. b) zákona o služebním poměru. Výše služebního příjmu byla určena rozhodnutím ze dne 1. 1. 2007 a 28. 2. 2007, dále výpočtem náhrady za ztrátu na služebním příjmu po dobu neschopnosti ke službě a rozhodnutím ze dne 24. 8. 2007. Náhrada za ztrátu na služebním příjmu po dobu neschopnosti ke službě je peněžité plnění poskytované ve výši a za podmínek zákona o služebním poměru, a proto je služebním příjmem dle § 112 odst. 1 téhož zákona. Podle toho měl činit žalobcův služební příjem v měsíci leden 2007 37. 500,- Kč a v měsících únor a březen 2007 42.054,- Kč. V poslední žalobní námitce brojil žalobce proti postupu žalovaného spočívajícího v tom, že mu od průměrného měsíčního služebního příjmu odečetl poměrnou část minimální mzdy, dle žalobce na základě nepřípustného extenzivního výkladu § 103 zákona o služebním poměru. V jeho odstavci 1 je uvedena podmínka nároku na náhradu za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě, a to, že příslušník musí být buď výdělečně činný nebo pobírat některou z uvedených sociálních dávek. V odst. 2 je uvedeno: „ Za dosahovaný výdělek se považuje výdělek alespoň ve výši minimální mzdy …“ Jelikož sociální dávky nejsou výdělkem, nelze u těchto dávek vycházet z minimální mzdy, a proto nelze odečítat minimální mzdu při pobírání sociálních dávek. Tento závěr dle žalobce potvrzuje i poslední věta § 103 odst. 2 zákona o služebním poměru, v níž je uvedeno: „Z minimální mzdy se vychází též v případě, že skončila výplata podpory v nezaměstnanosti nebo podpory při rekvalifikaci z důvodů uplynutí doby, po kterou se podpora v nezaměstnanosti nebo podpora rekvalifikace poskytuje“, tzn. že z minimální mzdy se vychází až po skončení výplaty sociálních dávek. Žalovaný dle žalobce měl v této otázce, která je upravena zákonem o služebním poměru, chybně aplikovat ustanovení § 71 zákoníku práce. Takový nepřípustně extenzivní výklad pokračování 30Ad 4/2010 -4- však zasahuje nepřípustným způsobem do jeho práv a je v rozporu se zákonem o služebním poměru. Žalobce proto navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. K žalobě podal žalovaný podrobné vyjádření, které v řadě částí korespondovalo s obsahem odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Pokud jde o první žalobní námitku uvedl, že formulace žalobcem napadeného výroku rozhodnutí vyplývá z procesních možností daných § 190 odst. 8 zákona o služebním poměru. V přezkoumávané věci žalovaný u prvoinstančního rozhodnutí změnil v celém rozsahu jeho výrokové části, tzn. fakticky je v plném rozsahu nahradil novým zněním. Obsah výroku rozhodnutí formuloval tak, aby bylo zcela zřejmé, že kromě skutečnosti, že se žalobci poskytuje náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě, byl stanoven i průměrný hrubý měsíční příjem, z něhož se při výpočtu zmíněné náhrady vychází, jakož i náhrada sama. Dle názoru žalovaného při formulaci výroku postupoval plně v souladu s doporučeními krajského soudu obsaženými v jeho předcházejícím zrušujícím rozsudku ve věci. Pokud jde o druhou žalobní námitku, žalobce dle žalovaného zaměňuje dva samostatné druhy náhrad, na které má příslušník, který utrpěl služební úraz, nárok. A to náhradu za ztrátu na služebním příjmu po dobu neschopnosti příslušníka ke službě (§ 102 zákona o služebním poměru) a náhradu za ztrátu na služebním příjmu po skončení nesc