9 As 52/2007 — Nejvyšší správní soud

30 A 102/2012- 54 - text  30A 102/2012-54 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobkyně: obchodní společnost WWTP DKNL, s. r. o., se sídlem v Praze 10 - Vršovicích, Moskevská 63, zast. Mgr. Milanem Šikolou, advokátem se sídlem v Semilech, Bavlnářská 137, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2012, čj. 117510/2012-MZE-15111, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou ze dne 1. 10. 2012 domáhala přezkoumání shora citovaného rozhodnutí žalovaného, kterým zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje (dále také jen „krajský úřad“) ze dne 21. 5. 2012, čj. 2229/ZP/2012-33, jímž byla žalobkyni uložena pokuta za spáchání správního deliktu dle § 33 odst. 5 písm. a) a odst. 9 písm. e) zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“), ve výši 250.000,- Kč a současně uložena povinnost nahradit náklady řízení v paušální částce 1.000,- Kč. pokračování 30A 102/2012 -2- V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že krajský úřad uznal žalobkyni vinnou ze spáchání správního deliktu podle ustanovení § 33 odst. 5 písm. a) zákona o vodovodech a kanalizacích, neboť se měla dopustit protiprávního jednání tím, že ve dnech 6. 2. 2012 v době od 6 do 22 hod., 7. 2. 2012 v době od 4 do 18 hod. a od 21 do 24 hod. a 8. 2. 2012 v době od 0.00 hod. do 18.15 hod. nedovoleně přerušila čištění odpadních vod z kanalizačního systému města Dvůr Králové nad Labem na čistírně odpadních vod ve Dvoře Králové nad Labem (dále také jen „ČOV“) a jednala tak v rozporu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích, v rozporu s provozním řádem pro trvalý provoz ČOV Dvůr Králové nad Labem a v rozporu s provozní smlouvou ze dne 29. 4. 2005. Tím byla naplněna skutková podstata správního deliktu obsažená v ustanovení § 33 odst. 5 písm. a) zákona o vodovodech a kanalizacích, a žalobkyni proto byla uložena pokuta ve výši 250.000,- Kč s povinností nahradit náklady řízení v paušální částce 1.000,- Kč. V reakci na odvolací námitky žalovaný označil žalobkyní uváděné stanovení ceny jednostranně vlastníkem či provozovatelem ČOV za mylný výklad rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 17. 9. 2007, čj. 3329/2007-16330. Uvedl, že v textu rozhodnutí uvedený výrok „stanovovala v souladu s platnými předpisy“ odkazuje na postup při tvorbě ceny v souladu s jednotlivými ustanoveními zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky č. 450/2009 Sb., kterou se provádí zákon o cenách, ve znění pozdějších předpisů, nikoliv na právo společnosti stanovovat jednostranně cenu za čištění odpadních vod. Protože vodovody a kanalizace patří do odvětví s přirozeným monopolem, kde má prodávající určité výhodnější postavení vůči kupujícímu, jsou voda pitná a voda odpadní odvedená zařazeny do seznamu s regulovanými cenami. Cenovým regulačním orgánem v oblasti vodního hospodářství je Ministerstvo financí, které vzhledem k diferencovaným místním podmínkám zvolilo formu věcného usměrňování cen. Do takto regulované ceny lze promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady, přiměřený zisk a daň podle zvláštních právních předpisů. Tato regulace je stanovena výměrem a je spolu s podrobnostmi o tom, co nelze zahrnout do ceny, popsána v každoročně vydávaném výměru zveřejněném Ministerstvem financí v Cenovém věstníku. Z uvedeného dle žalovaného jednoznačně plyne, že cena pro stočné se nestanovuje, ale sjednává, a to jak u cen pro vodné a pro stočné u odběratelů, ale také pro cenu za převzetí odpadních vod k čištění mezi vlastníky provozně souvisejících kanalizací. K odvolací námitce, že provozovatel přerušil přebírání odpadních vod v ČOV oprávněně (pro neplacení městem za tuto službu), žalovaný připustil, že rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 17. 9. 2007 bylo v bodě 4, části „Práva společnosti EVORADO IMPORT“, umožněno společnosti EVORADO IMPORT, a. s. (dále jen „společnost EVORADO“), přerušit nebo omezit přebírání odpadních vod k čištění po předchozím upozornění v případě prodlení odběratele služby s placením podle sjednaného způsobu úhrady stočného po dobu delší než 60 dnů. Vzhledem ke skutečnosti, že do dnešního dne nebyla dohodnuta cena ani sjednán způsob úhrady platby za čištění odpadních vod mezi městem Dvůr Králové nad Labem a společností pokračování 30A 102/2012 -3- EVORADO, příp. se žalobkyní, však nelze dle žalovaného uvedené ustanovení na tento případ použít. Žalovaný dále poukázal na nutnost čištění odpadních vod jako veřejný zájem a v tomto směru odkázal na ustanovení § 1 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích. Přerušení provozování ČOV bez navazujícího zajištění náhradního způsobu čištění odpadních vod proto bylo v přímém rozporu s veřejným zájmem. K otázce týkající se pravidelných měsíčních plateb města Dvůr Králové nad Labem provozovateli ČOV ve výši 1.673.000,- Kč uložených předběžným opatřením Městského úřadu Dvůr Králové nad Labem ze dne 9. 11. 2005 žalovaný uvedl, že jeho platnost byla pouze do doby vykonatelnosti rozhodnutí ve věci samé. Předmětné předběžné opatření vodoprávního úřadu proto platilo pouze do doby nabytí právní moci rozhodnutí téhož vodoprávního úřadu o úpravě vzájemných práv a povinností vlastníků provozně související kanalizace pro veřejnou potřebu vydaného dne 22. 9. 2006. Uvedené rozhodnutí posléze pozbylo platnosti dnem nabytím právní moci rozhodnutí Ministerstva zemědělství čj. 3329/2007-16330 ze dne 17. 9. 2007, kterým bylo v uvedené věci znovu rozhodováno v důsledku změny kompetence v novele zákona o vodovodech a kanalizacích z roku 2006. Žalovaný současně zdůraznil, že ani otázka výše ceny za čištění odpadních vod nemohla být pro dané sankční řízení relevantním údajem. Město Dvůr Králové nad Labem pravidelně platí provozovateli částku, kterou je možno označit jako zálohu za sjednané čištění odpadních vod, ve výši 1.673.000,- Kč, a správní orgán není oprávněn k posuzování, zda je tato částka adekvátní a dostačující k řádnému provozu čistírny odpadních vod. Včas podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí a navrhla jeho zrušení. Předně popsala okolnosti provozování kanalizace ve Dvoře Králové nad Labem. Síť kanalizačních stok je ve vlastnictví města Dvůr Králové nad Labem, zatímco ČOV vlastní od roku 2005 společnost EVORADO (před ní byla vlastníkem společnost TIBA, a. s.) a od května 2005 do dubna 2012 provozovala zmíněnou ČOV žalobkyně. Po celou dobu panovala mezi městem a společností EVORADO, potažmo žalobkyní, neshoda o obsahu vzájemných práv a povinností, zejména o výši ceny za čištění odpadních vod. Dle žalobkyně se správní orgány v souladu s ustanovením § 8 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích pokoušely spornou situaci řešit, a to ve třech řízeních. V prvním řízení vydal Městský úřad Dvůr Králové nad Labem dne 22. 9. 2006 rozhodnutí o úpravě vzájemných práv a povinností mezi vlastníky provozně souvisejících částí kanalizace ve Dvoře Králové nad Labem na dobu do konce roku 2006. Ve druhém řízení vydal Městský úřad Dvůr Králové nad Labem již dne 9. 11. 2005 předběžné opatření, kterým byla městu uložena povinnost platit společnosti TIBA, a. s., zálohu za čištění odpadních vod v ČOV ve výši 1.673.000,- Kč, a to až do rozhodnutí ve věci samé. Ve třetím řízení vydal žalovaný dne 17. 9. 2007 rozhodnutí o úpravě vzájemných práv a povinností vlastníků provozně pokračování 30A 102/2012 -4- souvisejících částí kanalizace ve Dvoře Králové nad Labem, kterým upravil vztahy účastníků obecně na dobu neurčitou. Žalobkyně dále uvedla, že podle smlouvy o provozování předmětné ČOV uzavřené žalobkyní jako provozovatelem ČOV a vlastníkem tohoto zařízení náleželo žalobkyni právo na úplatu za čištění odpadních vod. Ta ji vypočítanou jako součet ekonomicky oprávněných nákladů přiměřeného zisku a daně z přidané hodnoty účtovala Městu Dvůr Králové nad Labem. Město však nikdy tuto účtovanou cenu nehradilo a všechny faktury vracelo jako neoprávněné. Na místo účtovaných cen platilo pouze částku stanovenou předběžným opatřením Městského úřadu ze dne 9. 11. 2005 ve výši 1.673.000,- Kč měsíčně, která byla cca dvakrát nižší než žalobkyní účtovaná. V důsledku nehrazení účtovaných cen se žalobkyně dostala do svízelné finanční situace, proto v únoru 2012 přerušila přebírání odpadních vod z městské kanalizace k čištění v ČOV. Žalobkyně připustila, že provoz