5 Ads 94/2014 — Nejvyšší správní soud

29 Ad 10/2013- 29 - text  29Ad 10/2013-29 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobkyně A. Š., proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze, Křížová 25, PSČ: 225 08, o doplatek plného invalidního důchodu, k žalobě proti rozhodnutí žalované o námitkách ze dne 16. 5. 2013, čj. „x“, t a k t o : I. Rozhodnutí žalované o námitkách ze dne 16. 5. 2013, čj. „x“ se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím o námitkách rozhodla žalovaná dne 16. 5. 2013 tak, že své rozhodnutí ze dne 6. 2. 2013 zčásti změnila tak, že se doplňuje výrok – Doplatek plného invalidního důchodu podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů náleží od 10. 1. 2008. Ve zbytku se napadené rozhodnutí potvrzuje. pokračování 29Ad 10/2013 -2- V žalobě pak žalobkyně namítala, že dne 10. 1. 2013 proběhlo posouzení jejího zdravotního stavu a pracovní schopnosti, kdy na základě podnětu veřejného ochránce práv bylo jednáno též o posunutí data vzniku invalidity z 11. 1. 2006 na 9. 12. 1999, toto posudkový lékař uznal. Její vážné zdravotní problémy započaly již v dětském věku, v r. 1999 jí bylo 17 let a jednalo se tak o invaliditu z mládí a s ní související vyšší vyměření důchodu. Na základě svého rozhodnutí ze dne 6. 2. 2013 jí však žalovaná vyplatila doplatek pouze za pět let zpětně od zjištění nároku, tj. od 10. 1. 2008. Žalobkyně v této souvislosti apeluje na ust. § 56 odst. 1 písm. b) ZDP, tedy, že pokud došlo k chybnému výpočtu důchodu na základě pochybení ČSSZ, měl jí být doplacen důchod od 1. 1. 2006. Za pochybení považuje skutečnost, že v r. 2006, kdy jí byl přiznán plný invalidní důchod ve výši pouhých 3.071,- Kč měsíčně, byly k dispozici v řízení již podklady pro to, aby bylo datum vzniku její invalidity stanoveno na 9. 12. 1999, na což opakovaně poukazovala, její námitky však byly vždy ústně žalovanou zamítány. V rozhodnutí ze dne 16. 5. 2013 trvá žalovaná na stanovené výši doplatku od 10. 1. 2008 dle § 56 odst. 1 písm. b) ZDP a potvrzuje rozhodnutí ze dne 6. 2. 2013 s odůvodněním, že výpočet důchodu k původnímu datu přiznání dne 11. 1. 2006 byl proveden z jiných podkladů, na základě posouzení zdravotního stavu ze dne 23. 2. 2006. Přestože výše důchodu byla vypočtena jako rozdílná, nižší, nelze tuto skutečnost s ohledem na jiné podklady považovat za pochybení, v rámci posouzení v r. 2006 prý nedošlo k pochybení (přehlédnutí skutečnosti, početní chybě, nebylo použito nesprávných podkladů). Došlo pouze k nesprávnému vyhodnocení zdravotního stavu, dle ČSSZ posudkový lékař neopomněl žádnou skutečnost, pouze ji posoudil jinak, což nelze považovat za nesprávný postup. S takovým hodnocením ovšem žalobkyně nesouhlasí, v tu dobu již stěžejní materiály lékař měl. Žalobkyně poukazuje i na závěry veřejného ochránce práv. ČSSZ rovněž namítá, že žalobkyně v r. 2006 proti rozhodnutí nevyužila řádné opravné prostředky, ani mimořádné, v tu dobu však takového jednání nebyla, pro dlouhodobě vážný zdravotní stav a akutní naprostou dekompenzaci, takových úkonů vůbec schopna, nemohla uvedeným možnostem ani porozumět, natož v nich jednat. Několikrát se později obrátila na OSSZ, ale pomoc v řešení jí byla odmítnuta. Žalobou chce žalobkyně docílit doplatku invalidního důchodu za delší období. Žalovaný správní orgán reagoval na žalobu vyjádřením ze dne 8. 8. 2013, v němž uvedl, že stanovení data vzniku invalidity, stejně jako jejího stupně, je věcí odborného lékařského posouzení zdravotního stavu posuzovaného. Pokud posudkový lékař neopomněl jakýkoliv podklad či okolnost uvedenou v podkladu, pouze ji posoudil jinak, odlišně, nelze to považovat za nesprávný úřední postup. Jedná se o nesprávné vyhodnocení podkladů, v jehož důsledku byl datum vzniku invalidity stanoven chybně. Toto chybné vyhodnocení zdravotního stavu a chybné stanovení data vzniku invalidity však rozhodně nelze považovat za nesprávný úřední postup dle citovaného ustanovení zákona, doplatek důchodu proto žalobkyni náleží pouze za dobu pěti roků od uplatnění nároku. Žalovaná proto navrhuje zamítnutí žaloby, náklady řízení neúčtuje. Soud se souhlasem účastníků řízení rozhodl ve věci bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2001 Sb., soudní řád správní – s.ř.s.). pokračování 29Ad 10/2013 -3- Napadeným rozhodnutím žalované o námitkách ze dne 16. 5. 2013 reagovala žalovaná na námitky žalobkyně, které byly uplatněny proti rozhodnutí ze dne 6. 2. 2013. Původním rozhodnutím došlo k přiznání plného invalidního důchodu, a to od 9. 12. 1999 (na základě čl. II. bod 1 zákona č. 306/2008 Sb. a ust. § 56 odst. 1 písm. b) ZDP ve znění platném do 31. 12. 2009) ve výši 4.805,- Kč. V rozhodnutí pak následují výpočty důchodu dle jednotlivých nařízení vlády, dle nichž probíhaly valorizace dávek, s tím, že od ledna 2009 pak náleží dávka v celkové výši 7.422,- Kč. Pod bodem II. pak žalovaná rozhodla, že podle čl. II bod 8 zákona č. 306/2008 Sb. se plný invalidní důchod ve výši, v jaké náležel k 31. 12. 2009, považuje od 1. 1. 2010 za invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, s tím, že na základě dalších valorizačních opatření tento se od ledna 2013 zvyšuje na celkovou částku 7.925,- Kč. V rozhodnutí se mj. uvádí, že doplatek důchodu náleží podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) ZDP pět let zpět od zjištění nároku, tj. od 10. 1. 2008. Rozhodnutím o námitkách ze dne 16. 5. 2013 pak žalovaná změnila zčásti své prvoinstanční rozhodnutí tak, že doplňuje výrok : Doplatek plného invalidního důchodu podle ust. § 56 odst. 1 písm. b) ZDP náleží od 10. 1. 2008, ve zbytku napadené rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění žalovaná odkázala na § 56 odst. 1 písm. b) ZDP s tím, že žalobkyni náleží doplatek důchodu pět let zpětně od posouzení ze dne 10. 1. 2013, tedy od 10. 1. 2008, s tím, že výpočet důchodu k původnímu datu přiznání dne 11. 1. 2006 byl proveden z jiných podkladů, a to na základě posouzení zdravotního stavu ze dne 23. 2. 2006 a jiného data vzniku invalidity dne 11. 1. 2006. Přestože tak jeho výše byla po provedeném výpočtu rozdílná, nižší, nelze tuto skutečnost s ohledem na jiné podklady považovat za pochybení, nedošlo k přehlédnutí okolností, která již byla v podkladech v době rozhodování v r. 2006, ani nebylo použito nesprávných podkladů, nedošlo k početní chybě či záměně podkladového materiálu, došlo pouze k nesprávnému vyhodnocení zdravotního stavu, příslušný lékař pouze posoudil věc jinak, což nelze považovat za nesprávný postup ve smyslu ust. § 56 odst. 1 písm. b) ZDP. Pro takové účely slouží řádné a mimořádné opravné prostředky, které nebyly využity. Od 1. 1. 2006 tak nelze provést doplatek dávky. Dále žalovaná odkazuje na ust. § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., kdy na řízení o námitkách se vztahuje správní řád a na ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, dle něhož učinila výrok současného rozhodnutí. Z dávkového spisu žalobkyně plyne, že dne 25. 1. 2006 podala žalobkyně žádost o plný invalidní důchod, dne 23. 2. 2006 došlo k jejímu posudkovému posouzení lékařem OSSZ Trutnov, který mj. v posudku uvádí, že žadatelka od dětství léčena na psychiatrii, opakované hospitalizace na psychiatrii, pro dekompenzaci zdravotního stavu hospitalizována na psychiatrickém oddělení Pardubice od 4. 12. 2005 do 11. 1. 2006. Lékař stav uzavřel jako mánii s psychotickými příznaky, mj. měl k dispozici i propouštěcí zprávu z hospitalizace pacientky v PL Havlíčkův Brod z prosince 1999 s dg. akutní polymorfní psychotické poruchy s příznaky schizofrenie, s dalším ambulantním sledováním. Podkladem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pacientky je závažné psychické onemocnění, pro které byla opakovaně nutná hospitalizace, trvá nutnost ambulantní péče, míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti lékař stanovil ve výši 70 %, a to zařazením do kap. V, pol. 3 a pokračování 29Ad 10/2013 -4- písmene c) vyhlášky č. 284/1995 Sb. v platném znění, s tím, že její pracovní zařazení je možné jen se souhlasem ošetřujícího psychiatra v rámci pracovního pokusu. Jako datum vzniku invalidity je stanoven 11. 1. 2006. Rozhodnutím ze dne 7. 4. 2006 byl žalobkyni přiznán od 11. 1. 2006 plný invalidní důchod podle ust. § 39 odst. 1 písm. a) ZDP ve výši 3.071,- Kč. V dávkovém spisu se dále nachází záznam pro oddělení 123, vypracovaný v oddělení 311/2 (interní přípis žalované ze dne 30. 1. 2013), kde se uvádí, že dne 10. 1. 2013 byla z podnětu veřejného ochránce práv na pokyn odb. 62 provedena mimořádná kontrolní lékařská prohlídka, v rámci níž byl vypracován posudek, dle něhož je žalobkyně posouzena do 31. 12. 2009 jako plně invalidní