3 As 21/2005 — Nejvyšší správní soud

31 Ad 10/2013- 46 - text  31Ad 10/2013-46 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobkyně: Pomněnka Overall, s.r.o., se sídlem Přelouč, náměstí 17. listopadu 1519, zast. Mgr. Romanem Klimusem, advokátem v Brně, Dělnická 397/39, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Opava, Horní náměstí 103/2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. února 2013, č.j. 4602/1.30/12/14.3, takto: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Rozhodnutím ze dne 1.2.2013, č.j. 4602/1.3/12/14.3, žalovaný zamítl odvolání žalobkyně do rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Královéhradecký a Pardubický kraj (dále jen prvoinstanční správní orgán“) ze dne 17.9.2012, č.j. 7234/8.30/12/14.3, kterým jí byla uložena pokuta ve výši 25.000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. V jeho odůvodnění žalovaný uvedl, že žalobkyně spáchala správní delikty na úseku odměňování zaměstnanců podle ust. § 26 odst. 1 písm. 1 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci práce“) a na úseku náhrad podle ust. § 27 odst. 1 téhož zákona. Deliktu na úseku odměňování se dle žalovaného dopustila tím, že provedla jiné než stanovené srážky ze mzdy zaměstnankyni J. H. bez dohody o srážkách ze mzdy. Dále jako zaměstnavatel neposkytla zaměstnancům R. M., J. J., I. M., H. M., M. Š., J. K. a J. P. při skončení pracovního poměru náhradu mzdy ve výši pokračování 31Ad 10/2013 -2- průměrného výdělku za nevyčerpanou dovolenou a tím se dopustila deliktu na úseku náhrad. Ve včas podané žalobě žalobkyně v úvodu stručně uvedla, že -rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů zejména stran odůvodnění naplnění skutkových podstat správních deliktů, -zjištění skutkový stav neodpovídá subsumpci jednání žalobkyně pod jednotlivé správní delikty a ani neodráží správní uvážení při ukládané sankce, -rozhodnutí je nezákonné stran nesprávné právní kvalifikace správních deliktů, -rozhodnutí je nezákonné z titulu závažných vad v řízení zejména před správním orgánem prvního stupně a -je nezákonné z titulu nepřiměřenosti uložené sankce v kontextu se zneužitím správního uvážení dle § 78 odst. 1 věta druhá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního v platném znění (dále jen „s.ř.s“)., a její výši zároveň označila za nepřezkoumatelnou pro nedostatek důvodů. Konkrétní žalobní námitky žalobkyně pak zaměřila na vytýkané správní delikty. Nesouhlasila se závěry žalovaného, že srážky ze mzdy prováděné na základě tzv. „dohody o srážkách ze mzdy“ uzavřené mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem nesmí činit více než by činily srážky prováděné při výkonu rozhodnutí. Tvrdila, že na základě dohody o zajištění nadstandardních podmínek pro výkon práce osob se zdravotním postižením neprováděla srážky ve smyslu ust. § 146 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce v platném znění (dále jen „zákoník práce“). Pokud jde o druhý vytýkaný delikt žalobkyně připustila, že neposkytla řádně a včas náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou zaměstnancům specifikovaným v napadeném rozhodnutí, a to proto, že tuto náhradu zaměstnanci dosud nenárokovali. Zaměstnancům však tímto postupem nevznikla škoda a tuto okolnost lze považovat za zohlednitelnou při vyměření sankce. Dále žalobkyně tvrdila, že nevyčerpaná dovolená se shromažďuje a zaměstnanec si ji může nechat proplatit třeba i po třech letech od ukončení pracovního poměru. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne 20.5.2014 a s uplatněnými žalobními námitkami se neztotožnil. Uvedl, že prvoinstanční správní orgán zjistil a prokázal skutečný stav věci u obou spáchaných deliktů a podřadil pod příslušný správní delikt odpovídající porušení povinností. Výrok obou správních rozhodnutí obsahuje výrok, který je jasný, srozumitelný, přesný a určitý. Žalobkyně byla v průběhu správního řízení řádně poučena o svých procesních právech a povinnostech a žádné z nich jí nebylo upřeno. Při určování výše pokuty postupoval dle žalovaného správní orgán prvního stupně v souladu s ust. § 36 odst. 1 zákona o inspekci práce, když zdůvodnil všechna hlediska, na základě kterých byla pokuta uložena, přihlédl k poměrům žalobkyně, k závažnosti spáchaných správních deliktů, zejména ke způsobu jejich spáchání, jejich následkům a okolnostem, za nichž byly spáchány. Vzal v úvahu i majetkové poměry žalobkyně (ztrátu z podnikání) a pokutu uloženou mu příkazem pokračování 31Ad 10/2013 -3- ze dne 3.7.2012, č.j. 7234/8.30/12/14.3, ve výši 50.000 Kč moderoval ve svém rozhodnutí na částku 25.000 Kč. Žalovaný pak při hodnocení výše pokuty postupoval dle svého tvrzení v souladu s ust. § 36 odst. 1 zákona o inspekci práce a § 2 odst. 4 správního řádu a nezbylo mu než v souladu s rozhodovací činností orgánu inspekce práce uloženou pokutu potvrdit, neboť rozhodování o skutkově shodných nebo podobných případech v rámci kontrolní činnosti orgánů inspekce práce nemůže při stanovení výše sankce zakládat vznik nedůvodných rozdílů. Žalovaný tvrzení žalobkyně, že napadené rozhodnutí je nezákonné z důvodů závažných procesních vad, které však nijak nespecifikovala, označil za účelové a důkazně nepodložené. Ohledně obou deliktů spáchaných na úseku odměňování zaměstnanců podle § 26 odst. 1 písm. i) a § 27 odst. 1 zákona o inspekci práce žalovaný odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního s.ř.s. Učinil tak bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 citovaného zákona, když souhlas žalobkyně i žalovaného s takovým postupem byl dán za dodržení podmínek stanovených ve větě druhé zmíněného zákonného ustanovení. O věci usoudil následovně. V úvodu žaloby žalobkyně obecně namítala nezákonnost napadeného rozhodnutí pro závažné vady v řízení zejména před správním orgánem prvního stupně, dále jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů ohledně kvalifikace a naplnění skutkových podstat správních deliktů a konečně tvrdila, že napadené rozhodnutí je nezákonné z titulu nepřiměřenosti uložené sankce, jejíž výše je zároveň nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Krajský soud se nejprve zaměřil na posouzení zákonnosti postupu prvoinstančního správního orgánu. Ze správního spisu zjistil, že ve dnech 2.5.2012 až 7.6.2012 provedli jeho inspektoři u žalobkyně kontrolu dodržování podmínek vyplývajících z předpisů na úseku pracovněprávních vztahů, pracovních podmínek, nelegálního zaměstnávání, bezpečnosti práce a technických zařízení. Za žalobkyni byl kontrole přítomen J. K., oprávněn za žalobkyni jednat dle ověřené plné moci ze dne 23.1.2012. S kontrolním zjištěním byla žalobkyně seznámena dne 7.6.2012 a poučena, že může požádat o přezkoumání protokolu podle § 41 odst. 1 zákona o inspekci práce do 5 pracovních dnů ode dne seznámení s kontrolním protokolem. Ze správního spisu nevyplývá, a žalobkyně to ani netvrdí, že by ve stanovené lhůtě reagovala. Prvoinstanční správní orgán dne 3.7.2012 pod č.j. 7234/8.30/12/14.3, rozhodl, a s odkazem na ust. § 5 odst. 1 písm. 1) bod 1 zákona o inspekci práce a § 67 odst. 1 a § 79 a § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu v platném znění (dále jen „správní řád“) vydal příkaz. V něm žalobkyni uznal vinnou ze správního deliktů na úseku odměňování zaměstnanců dle § 26 odst. 1 písm. i) zákona o inspekci práce a na úseku náhrad dle § 27 odst. 1 téhož zákona, uložil jí pokutu ve výši 50.000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Žalobkyni bylo rozhodnutí doručeno dne 16. července 2012 a ta ve pokračování 31Ad 10/2013 -4- smyslu uděleného poučení podala v zákonné lhůtě odpor, ve kterém svoje pochybení u obou deliktů připustila, uvedla důvody svého jednání a poukázala na to, že nedostatky odstranila. Prvoinstanční správní orgán žalobkyni podání odporu potvrdil dne 26.7.2012 a zároveň ji poučil, že podáním odporu se příkaz ruší, řízení pokračuje a s odkazem na ust. § 52 správního řádu, ji poučil i o jejich dalších právech a povinnostech. Dne 10.8.2012 proběhlo ústní jednání a dokazování seznámením žalobkyně s obsahem listin, které byly podkladem k rozhodnutí. Žalobkyně předložila doklady o zaplacení dlužných mezd, odkázala na obsah podaného odporu a potvrdila, že k věci již nemůže nic dalšího uvést. Prvoinstanční správní orgán vydal rozhodnutí ve věci dne 17.9.2012, žalobkyni uznal vinou ze spáchání stejných deliktů jako v citovaném příkazu ze dne 3.7.2012 a uložil jí pokutu ve výši 25.000 Kč a úhradu nákladů řízení ve výši 1.