6 Ads 23/2011 — Nejvyšší správní soud

29 Az 24/2014- 80 - text 7 pokračování 29Az 24/2014 Číslo jednací: 29Az 24/2014 - 80 B001916 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobce A.G., t.č. PoS Kostelec nad Orlicí, Rudé armády 1000, zast. Mgr. Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem AK Praha 9, Čihákova 871/15, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2014, čj. OAM-387/ZA-ZA08-ZA14-2013, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2014, čj. OAM-387/ZA-ZA08-ZA14-2013 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Včasnou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání správnosti a zákonnosti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2014, kterým mu nebyla udělena mezinárodní ochrana podle §§ 12 – 14b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. V žalobě žalobce namítal porušení některých ustanovení správního řádu, zejména § 3, § 50, § 52 a 68, uváděl, že správní orgán nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v nezbytném rozsahu, nevyšel tak ze spolehlivě zjištěného stavu věci a neprovedl důkazy, které byly k jeho řádnému zjištění potřebné. Nedostatečné je i odůvodnění napadeného rozhodnutí. V doplnění žaloby, provedeném soudem ustanoveným zástupcem žalobce se pak uvádí, že žalobce splňuje podmínky ust. § 12 písm. b) zákona o azylu, neboť má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu náboženství a příslušnosti k určité sociální skupině ve státě, jehož má občanství, dále pak podmínky ust. § 14, tedy podmínky pro udělení humanitárního azylu. Pro případ návratu do země původu je žalobce ohrožen nebezpečím vážné újmy a jsou tak naplněny i podmínky ust. § 14a cit. zákona. Žalovaný se nevypořádal dostatečně se situací a příběhem žalobce, když ten uváděl mj. špatnou politickou a bezpečnostní situaci v Arménii, obavy z náboženského pronásledování, nedostatečné lékařské péče pro případ nuceného návratu, také svůj nedobrý zdravotní stav, konečně i skutečnost, že v ČR žijí jeho dva synové, s nimiž ho pojí silné pouto. Dále žalobci nelze, dle jeho přesvědčení, přičítat k tíži, že se jedná o jeho opakovanou žádost, navíc, když několik řízení bylo ukončeno na základě zpětvzetí jeho žádosti. Žalobce namítal, že hodnocení jeho zdravotního stavu a jeho obav z nedostatečné lékařské péče v Arménii není správné, žalovaný zcela pominul některé zásadní okolnosti, zejména potvrzenou počínající závažnou psychickou nemoc. Lékaři dle doložených vyšetření navrhují realizaci dalších komplexních vyšetření, která by mohla specifikovat závažnost žalobcovy choroby a teprve následnou nejvhodnější léčbu. Je tak nemožné, aby žalovaný uváděl, že péče, kterou potřebuje, je v Arménii dostupná, když ještě ani zde nebyl učiněn uvedený potřebný závěr, s přihlédnutím ke všem rizikům a komplikacím. Zdravotní stav žalobce je vážný, péče v Arménii je nedostatečná. V komplexní zprávě Světové zdravotnické organizace (WHO) je Arménie kritizována za nedostatečný rozvoj a za nedostupnost kvalitní zdravotnické péče pro většinu populace. Tuto situaci, stejně jako komplikované okolnosti svého zdravotního stavu se snažil žalobce žalovanému objasnit při pohovoru a následných úkonech. Žalovaný, jak plyne z rozhodnutí, se však v této situaci nedokázal zorientovat a spokojil se se zjednodušeným závěrem. V případě žalobce nelze generalizovat ani argumentem, že ani zde není ve všech případech lékařská péče zdarma, neboť u něho se jedná o zcela konkrétní a specifickou lékařskou péči, která je v zemi původu nedostatečná, a to nejen s ohledem na její finanční náročnost. Žalovaný zcela opominul nedostupnost z jiných důvodů, a to praktickou, neexistenci léčebných zařízení či postupů atd… Jako další důvod své žádosti žalobce uváděl pronásledování z důvodu náboženských pro případ jeho návratu. Zde poukazoval na potřebu eurokonformního výkladu § 19 odst. 1 zákona o azylu, plynoucí z čl. 8 odst. 2 písm. b) směrnice Rady 2005/85/ES, o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka (procedurální směrnice). Žalovaný v tomto směru vycházel z nesprávných podkladů a tyto nesprávně vykládal. Žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, čj. 6 Azs 235/2004 …“není povinností žadatele o azyl, aby pronásledování své osoby prokazoval jinými důkazními prostředky než vlastní věrohodnou výpovědí. Je naopak povinností správního orgánu, aby v pochybnostech shromáždil všechny dostupné důkazy, které věrohodnost výpovědí žadatele o azyl vyvracejí či zpochybňují…“ V dalším rozhodnutí NSS ze dne 25. 7. 2005, čj. 5 Azs 116/2005 pak soud konstatuje, že …“český zákon o azylu nezakotvuje v režimu azylového řízení zásadu in dubio pro reo, pokud jde o tvrzení žadatele o azyl. V praxi pak zmírnění důsledků neexistence této zásady představuje rozdělení důkazního břemene mezi žadatele a stát tím způsobem, že stát je zodpovědný za náležité zjištění reálií o zemi původu, ale žadatel musí unést důkazní břemeno stran důvodů, které se týkají výlučně jeho osoby….“ Žalovaný se nevypořádal s otázkou možného pronásledování žalobce z náboženských důvodů a jeho možných následků, ani s intenzitou jeho obav dostatečně a jím použité argumenty a podklady nejsou přiléhavé situaci žalobce. Žalovaný se konečně vůbec nezabýval tvrzením žalobce o sociální genocidě, která se line celým jeho příběhem, ani se nepokusil tento jím opakovaný pojem nějak vysvětlit či objasnit. Správní orgán neposkytl žalobci, i s ohledem na jeho zdravotní a psychický stav, příležitost k vysvětlení dílčích nesrovnalostí, uchýlil se k zjednodušenému výkladu situace a závěru o neshledání azylově relevantních důvodů. Tyto výtky platí i vůči ust. § 12b) zákona o azylu. Pokud se týče ust. § 14 tohoto zákona, kdy udělení humanitárního azylu je volnou úvahou žalovaného, je žalobce přesvědčen, že ani tato zásada žalovaného nezbavuje povinnosti řádně se vypořádat se všemi významnými tvrzeními žalobce. V napadeném rozhodnutí však z tohoto pohledu zcela chybí úvaha o tom, jaký bude mít vliv omezený rozsah zdravotní péče v zemi původu na zdravotní stav žalobce, rozhodnutí je tak nezákonné. Žalobce má problémy se srozumitelným vyjádřením se, s pamětí, nucené vycestování do země původu by bylo v rozporu s mezinárodními závazky ČR, konkrétně např. s čl. 3 EÚLP. Argumentace žalovaného je z výše uvedených důvodů nekomplexní a účelová, jedná se o porušení § 3 správního řádu, rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné, žalobce navrhuje jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení. Žalovaný reagoval na žalobní námitky písemným vyjádřením ze dne 9. září 2014, v němž s žalobou nesouhlasil, uváděl, že žaloba směřuje již proti šestému rozhodnutí o žádosti o mezinárodní ochranu, proto správní orgán přehledně shrnul dosavadní výsledky jednotlivých správních i soudních řízení, zásadní písemnosti pak pocházejí z řízení o čtvrté a páté žádosti, proto je formou fotokopií učinil součástí správního spisu. S žalobcem byl na jeho žádost proveden doplňující pohovor, nebyly pominuty jím předkládané písemnosti, žalobce tak měl jistě dostatek příležitosti sdělit vše, co považoval za potřebné a nebyl tak ve svých právech nijak zkrácen. Důvody žalobce se opakovaně zabýval žalovaný, ale i krajský soud a Nejvyšší správní soud, žalobní argumentace je z pohledu žalovaného lichá. V napadeném rozhodnutí je logicky a srozumitelně popsáno, z jakých důvodů nemohl správní orgán tvrzením žalobce o jeho náboženských a politických důvodech přiznat důkazní hodnotu. Důvody souvisí s žalobcem paranoidně psychopatologicky nazíranou minulostí i současností a s jeho utkvělými představami, žalobní námitky tak jsou neopodstatněné. Na podporu tohoto stanoviska odkazuje žalovaný na většinu žalobcových ručně psaných podání, založených ve spise a obsah lékařských zpráv. Součástí spisu jsou nicméně i žalovaným obstarané aktuální informace o Arménii. Na rozdíl na obecný odkaz žaloby na podklady WHO žalovaný pracoval s konkrétními podklady, vztahujícími se k onemocnění žalobce a dospěl k závěru o dostupnosti psychiatrické péče v Arménii a odůvodnění neudělení humanitárního azylu tak považuje za dostatečné. V Arménii žijí dva bratři žalobce, nelze tak tvrdit, že v zemi původu nemá žádné příbuzné. Podmínky pro neudělení doplňkové ochrany žalovaný odůvodnil s ohledem na zjištěný skutkový stav rovněž dostatečně, navrhuje proto zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Při jednání soudu dne 16. 3. 2015 zástupce žalobce uvedl, že s klientem se mu již několik týdnů nepodařilo spojit, omlouvá tak jeho neúčast na jednání. Stěžejním bodem žaloby je nedostatečné posouzení zdravotního stavu žalobce, u něhož se krom dalších zdravotních problémů projevila silná porucha osobnosti, potřebné podklady však nebylo možné zabezpečit, právě kvů