8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

52 A 114/2015- 55 - text  pokračování - 9 - 52A 114/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Petry Venclové, Ph.D. a JUDr. Aleše Korejtka ve věci žalobce: Povodí Labe, státní podnik, IČ 70890005, se sídlem Víta nejedlého 951/8, Hradec Králové 3, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského náměstí 125, Pardubice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22.10.2015, č.j. 68449/ODSH/2015-Sv t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl v souladu s ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále s.ř.), odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Chrudim (dále správní orgán I. stupně) ze dne 3.7.2015, č.j. CR 037963/2015 ODP/KL. Tímto rozhodnutím přitom správní orgán I. stupně uložil žalobci v souladu s ust. § 35 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále zákon o pozemních komunikacích), povinnost provést nezbytná opatření ke stabilizaci skalního svahu nad silnicí III/337 65, nacházejícího se na pozemku p.č. 532/6 v k.ú. Křižanovice, kdy rovněž vymezil, která opatření mají být učiněna v termínu do 60 dní ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí a která mají být provedena nejpozději do 31.12.2017. Ve výroku II. poté dle ust. § 66 odst. 2 s.ř. zastavil řízení podle ust. § 35 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích, jelikož odpadl důvod k řízení. Své rozhodnutí odůvodnil žalovaný tím, že se v dané věci jednalo o situaci předpokládanou ust. § 35 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, jelikož vzniklo nebezpečí pro předmětnou komunikaci z jednání žalobce v pozici vlastníka nemovitostí v jejím sousedství, když zanedbal řádnou údržbu. Rovněž přitom přihlédl k historickým souvislostem, kdy byla tato komunikace vystavěna při stavbě přehrady Křižanovice, resp. přehradní hráze, kvůli čemuž muselo dojít k odtěžení původního skalního masivu, který však nebyl od této doby udržován. Díky tomu došlo k současnému stavu svahu. Odkázal rovněž na Výměr Zemského národního výboru v Praze ze dne 24.3.1947 (dále „Výměr“), který byl podkladem pro tuto výstavbu, v němž je právnímu předchůdci žalobce uložena povinnost zajistit svah vhodným způsobem tak, aby nebyla ohrožena bezpečnost jízdy na silnici. Dále uvedl, že správní orgán I. stupně postupoval zcela v souladu se zákonem, když řízení dle ust. § 35 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích zastavil, jelikož byla věc vyřízena dle ust. § 35 odst. 1 téhož zákona a důvod tohoto řízení proto odpadl, přičemž správní orgán I. stupně pouze vtělil daný výrok do svého rozhodnutí, což není vadou, která by měla za následek jeho nezákonnost. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonem stanovené lhůtě dle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen s.ř.s.) žalobu ke zdejšímu soudu, jíž se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí. Žalobce v žalobě namítal, že je napadené rozhodnutí nesprávné, když se žalovaný s odvoláním, resp. námitkami žalobce nevypořádal dostatečným způsobem a když až dogmaticky považuje povinnost odstraňovat zvětralou horninu a náletové dřeviny za povinnost vlastníka pozemku, na které se skalní masiv nachází, aniž by uvedl, co jej k tomu vede. Dle názoru žalobce navíc došlo k nesprávné aplikaci ust. § 35 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, když by daným výkladem došlo k přesunu povinnosti vlastníka komunikace stanovených zákonem o pozemních komunikacích na vlastníky sousedních pozemků. Dle názoru žalobce je sice jeho povinností pozemek spravovat, ovšem nemělo by to překročit běžnou míru správy obdobných nemovitosti, která nesousedí s komunikací. Je to naopak vlastník komunikace, komu je uložená zákonná povinnost chránit komunikaci před vnějšími vlivy a udržovat ji. I samotné ust. § 35 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích uvádí, že je vlastník přilehlých pozemků povinen strpět zásahy vlastníka komunikace na svém pozemku spočívající v opatření proti padání kamenů, pokud byl tento jev způsoben působením přírodních vlivů. Žalobce odkázal přitom na stanovisko Veřejného ochránce práv ze dne 3.12.2012, sp. zn. 2984/2012/OP/MBČ, ze kterého vyplývá, že se považuje zvětrávání skalního masivu za působení přírodních vlivů a že by mělo být povinností vlastníka komunikace vyhodnocování a odstraňování rizik provozu na komunikaci. Žalovaný se pak dle žalobce nevypořádal ani s námitkou, že takovéto práce jsou uloženy podzákonným předpisem právě vlastníkovi komunikace. Konečně žalobce uvedl, že je rovněž irelevantní i argumentace žalovaného historickými souvislostmi, kdy by ad absurdum byly obce povinny hradit údržbu obchvatů kolem svých území, protože vznikly za účelem nezatěžování území obce dálkovou dopravou. Z uvedených důvodů proto žalobce navrhl zrušení žalovaného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na názoru, že rozhodnutí v předmětné věci bylo vydáno na základě úplných a přesně zjištěných skutečností, kdy se v napadeném rozhodnutí vyrovnal se všemi námitkami žalobce, a navrhl zamítnutí žaloby. Žalobce jako vlastník pozemku zanedbal svoje povinnosti, kdy lze toto jednání (opomenutí) hodnotit jako rozhodující pro vznik nebezpečí pro přilehlou komunikaci. Navíc byla žalobci tato povinnost uložena Výměrem, není tedy možné, aby se domáhal ochrany toliko běžné míry údržby jeho pozemku. Rovněž dané historické souvislosti vzniku komunikace jsou ve věci rozhodující, když byla žalobci uložena povinnost udržovat pozemek tak, aby nedošlo k ohrožení komunikace pravomocným rozhodnutím, právě výše zmíněným Výměrem. K další námitce žalobce týkající se úpravy podzákonných právních předpisů poté uvedl, že ust. § 9 vyhlášky č. 104/1997 Sb. pouze stanoví, že je cílem údržby a oprav odstranit závady ve sjízdnosti, opotřebení nebo poškození komunikace, jejich součástí a příslušenství. Rozsah a obsah je pak uveden v příloze 5 tohoto předpisu. Dané ustanovení tedy taxativně uvádí, co je předmětem údržby a opravy, kdy přilehlá skála u silnice není ani komunikací ani její součástí či příslušenstvím (§ 12 a §13 zákona č. 13/1997 Sb.). Z tohoto důvodu není možné tuto úpravu na danou věc aplikovat. Zmíněné stanovisko Veřejného ochránce práv se pak dotýkalo ust. § 29 zákona o pozemních komunikacích, tedy odstranění překážky na pozemní komunikaci, nikoli ust. § 35 téhož zákona. Žalovaný přitom nezpochybňuje, že zvětrávání skalního masivu bylo zapříčiněno působením přírodních vlivů, na druhou stranu to však byl žalobce, komu byla zmíněným Výměrem uložena povinnost zajistit ji vhodným způsobem tak, aby nebyla ohrožena bezpečnost jízdy na silnici. Žalobce však neučinil žádné opatření. Krajský soud po zjištění, že žaloba byla proti pravomocnému rozhodnutí žalovaného podána oprávněnou osobou (§ 65 s.ř.s.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 72 odst. 1 s.ř.s.) a po zjištění, že je žaloba přípustná (§ 68 s.ř.s.), přezkoumal napadané rozhodnutí v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů (§ 71 odst. 1 písm. d a §75 odst. 2 s.ř.s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při přezkoumávání rozhodnutí přitom krajský soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§75 odst. 1 s.ř.s., přičemž o věci rozhodl ve smyslu ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení jednání, jelikož s tímto postupem žalobce souhlasil a žalovaný se v dané lhůtě nevyjádřil. Z obsahu správního spisu byly zjištěny následující pro rozhodnutí soudu podstatné skutečnosti: Dne 9.7.2014 Správa a údržba silnic Pardubického kraje oznámila správnímu orgánu I. stupně zdroj ohrožení silnice III/33765 v k.ú. Křižanovice a zdroj rušení provozu na této silnici, a to zhoršený stav skalního masivu na pozemku p.č. 532/6, ostatní plocha, v k.ú. Křižanovice ve vlastnictví ČR, s nímž hospodaří žalobce. Toto oznámení přitom podložila komunikací se žalobcem týkající se možné nápravy situace. Žalobce zaslal správnímu orgánu I. stupně podnět k zahájení řízení o provedení nezbytných opatření k zabránění padání kamenů na místní komunikaci III/33765 na daném pozemku dne 4.9.2014. I tento podnět byl podložen komunikací mezi žalobcem a Správou a údržbou silnic o možnostech nápravy, kdy svůj podnět opřel o vypracované Inženýrskogeologické posouzení a rámcový návrh stabilizace skalního svahu, který si nechal v dubnu r. 2009 vypracovat Ing. J. P., odpovědným geologem pro inženýrskou a environmentální geologii. Z daného Inženýrskogeologického posouzení a rámcového návrhu stabilizace skalního svahu plyne, že je předmětný skalní svah výsledkem terénních úprav spojených s výstavbou přehrady a blízké silniční komunikace, kdy zářez pro nově budovanou silnici „ukrojil“ z původní podoby mrazového srubu několik metrů horninového masivu a patrně zvětšil strmost líc