8 As 110/2015 — Nejvyšší správní soud

30 A 1/2017- 87 - text  31 30 A 1/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta v právní věci žalobce: Aleš Novák Elektro s. r. o. se sídlem Zahrádky 200, Trutnov zastoupen Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zlatnici 301/2 proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje se sídlem v Hradci Králové, Pivovarské náměstí 1245 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. října 2016, č. j. KUKHK-35354/DS/2016/GL takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalovaný shora označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Dvůr Králové nad Labem ze dne 7. 7. 2016, č. j. ODP/60706-2016/dum 425-2015/dum/19, který uznal žalobce vinným ze spáchání správního deliktu dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen také „zákon o silničním provozu“), a uložil mu pokutu ve výši 1.500 Kč. 2. Tohoto správního deliktu se měl žalobce dopustit tím, že porušil ustanovení § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu, neboť jako provozovatel motorového vozidla BMW r. z. ... nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. Řidič uvedeného vozidla, jehož totožnost není známa. - dne 26. 8. 2014 v 19:02 hod. na pozemní komunikaci v obci Vlčkovice v Podkrkonoší, silnice II/307 směr Choustníkovo Hradiště, okr. Trutnov, v úseku platnosti dopravní značky IS 12a - „Obec“ a IS 12b - „Konec obce“, při řízení uvedeného vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci stanovenou zvláštním právním předpisem na 50 km/h, přičemž mu byla automatizovaným technickým prostředkem typu SYDO Traffic Velocity, výrobní číslo GEMVEL0011, naměřena rychlost jízdy 66 km/h. Při zvážení možné odchylky měřicího zařízení ve výši ±3 km/h tedy byla naměřena nejnižší skutečná rychlost jízdy 63 km/h, čímž řidič porušil ustanovení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu a dopustil se přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu. - dne 6. 6. 2015 v 08:35 hod. na pozemní komunikaci v obci Dvůr Králové n. L., ulice Tyršova, silnice II/300 směr centrum, okr. Trutnov, v úseku platnosti dopravní značky IS 12a - „Obec“ a IS 12b - „Konec obce“, při řízení uvedeného vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci stanovenou zvláštním právním předpisem na 50 km/h, přičemž mu byla automatizovaným technickým prostředkem typu SYDO Traffic Velocity, výrobní číslo GEMVEL0006, naměřena rychlost jízdy 64 km/h. Při zvážení možné odchylky měřicího zařízení ve výši ±3 km/h tedy byla naměřena nejnižší skutečná rychlost jízdy 61 km/h, čímž řidič porušil ustanovení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu a dopustil se přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu. II. Obsah žaloby 3. Žalobce shrnul žalobní námitky do sedmi bodů. V prvním z nich nazvaném „Vady správního řízení“ vytýkal orgánům veřejné správy řadu pochybení. Předně podle něj nebyl proveden důkaz stanoviskem Ministerstva vnitra ze dne 29. 5. 2013, č. j. 102/2013-160-OST/4, z něhož správní orgány vyšly při zjišťování obsahu pojmu „automatizovaný technický prostředek bez obsluhy“. Žalobce tak neví, zda při měření rychlosti v daných případech bylo použito právě takového zařízení. Dále při dokazování mimo ústní jednání nebyl proveden důkaz souhlasem policie s prováděním úsekového měření na daných místech. Totéž lze dle žalobce říci i o dalších částech správního spisu, které nebyly provedeny při dokazování mimo ústní jednání. Při takovém pochybení dříve žalovaný rozhodnutí správního orgánu I. stupně rušil, nyní se to nestalo. To bylo pro žalobce překvapivé, proto navrhoval, aby si krajský soud vyžádal od žalovaného všechna jeho zrušující rozhodnutí, která v tomto typu správního řízení vydal v roce 2016. Správní orgán měl pochybit dále v tom, že neprovedl dokazování, které by potvrdilo, že celý měřený úsek probíhal zastavěným územím obce ve smyslu stavebního zákona, např. doložením kopie územních plánů obcí. Totéž se týká umístění dopravního značení na začátku a konci obcí. Tyto vady způsobily podle žalobce nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Dále žalobce namítl, že z fotografií z měření není patrné, kde přesně bylo měření provedeno (na jakých místech došlo k zaznamenání počátečního a konečného času průjezdu). Za tím účelem by na fotografiích musely být zachyceny i jiné objekty, než jen vozidlo žalobce a pozemní komunikace. Správní orgány rovněž nezjišťovaly, kde měřený úsek začínal a končil a kde začínat a končit měl. Žalobce tak nemohl použitý rychloměr ohledat, případně namítat, že měřený úsek není v celé délce obcí nebo že délka úseku měření a umístění rychloměru nebyly v souladu s ověřovacím listem. Následně ovšem žalobce namítl, že předmětné rychloměry ohledal a zjistil, že jsou na nich poškozeny úřední značky, tedy ověření rychloměrů dle jeho názoru zaniklo. 4. V další žalobní námitce žalobce uvedl, že pro vedení správního řízení nebyly naplněny předpoklady, když správní orgán podle něho neučinil všechny potřebné a nezbytné kroky k navázání kontaktu s řidiči předmětného vozidla. V opačném případě pak mohl vést přestupkové řízení právě s nimi. Namítal, že správní orgán prováděl nadbytečná šetření, namísto toho, aby se obrátil přímo na žalobce či jeho zmocněnce, kteří kontakt ať už s panem L. Y., P. 15, P., tak s panem A. a. A., D. 13, B., mohli zprostředkovat, nebo jim přímo písemnosti od správního orgánu osobně doručit. Navíc, pokud správnímu orgánu bylo z úřední činnosti známo, že oba jmenovaní jsou na dané adrese nekontaktní, měl jim ustanovit opatrovníka dle § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu nebo jim doručovat veřejnou vyhláškou dle § 25 odst. 1 téhož zákona. 5. Ve třetím žalobním bodu se žalobce dovolával s odkazem na § 125e odst. 1 zákona o silničním provozu liberace s tím, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení své právní povinnosti stanovené v jeho § 10 odst. 3 zabránil. 6. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobce namítal, že nebylo provedeno ústní jednání či dokazování mimo ústní jednání za jeho účasti. 7. V páté námitce vytýkal žalovanému, že mu včas neposkytl informaci o osobě, která bude rozhodovat o jeho odvolání proti prvoinstančnímu správnímu rozhodnutí. Rovněž s touto vadou spojoval nezákonnost žalovaného rozhodnutí, spatřovanou v tom, že bylo ve věci rozhodnuto podjatou úřední osobou. Pro žalobce bylo překvapivé, že bylo rozhodnuto ve věci, přestože nebyl vyrozuměn o tom, která úřední osoba bude o jeho odvolání rozhodovat. 8. V šestém žalobním bodu žalobce namítal, že při měření rychlosti bylo porušeno ustanovení § 79a zákona o silničním provozu, neboť na něm nezákonně participoval soukromý objekt. Nebylo také nijak prokázáno, zda strážníci, kteří zajišťovali měření rychlosti v obci Vlčkovice v Podkrkonoší, měli k tomuto od této obce zmocnění. 9. V posledním žalobním bodu žalobce namítal protiústavnost skutkové podstaty daného správního deliktu. 10. V podrobnostech se krajský soud vrátí ke shora uvedeným žalobním bodům ještě dále, a to v souvislosti s jejich vypořádáním v části V. odůvodnění tohoto rozsudku. Ostatně obsah žaloby je účastníkům řízení znám a netřeba jej proto již jen z tohoto důvodu znovu opakovat. 11. Žalobce navrhoval zrušit jak žalované rozhodnutí, tak i rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu, jež mu předcházelo, a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 12. Žalovaný se ve svém vyjádření v plné míře odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, jehož obsah de facto okopíroval, s tím, že nad rámec již uvedených skutečností k žalobní námitce týkající se žádosti o sdělení jména oprávněné úřední osoby v řízení o odvolání uvedl, že tuto informaci žalobci ve smyslu ustanovení § 15 odst. 4 správního řádu na jeho žádost poskytl. 13. Stran účasti soukromoprávního subjektu na měření pak žalovaný uvedl, že jedinými subjekty, které mohou měřit rychlost vozidel, jsou Policie ČR a obecní policie, ta přitom pouze za součinnosti s Policií ČR a jen na místech policií určených. Povinná součinnost přitom vyplývá z § 1 odst. 3 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii (dále jen „zákon o obecní policii“), přímá účast příslušníka Policie ČR tak při měření rychlosti není nutná. Záznamy rychlosti vozidel vč. fotografií vozidel a řidičů může pro potřeby správního řízení prováděného obecním úřadem obce s rozšířenou působností provádět obecní policie jakékoliv obce, vždy však pouze na území obce, která ji zřídila a jíž je orgánem, a to bez ohledu na typ pozemní komunikace, anebo na území jiné obce na základě veřejnoprávní smlouvy podle § 3a zákona o obecní