6 Azs 235/2004 — Nejvyšší správní soud

31 Az 5/2018- 44 - text  18 31 Az 5/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Magdalenou Ježkovou ve věci žalobce: U. B. N. zastoupen: Organizací pro pomoc uprchlíkům Kovářská 4, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR IČ 00007064, Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2018, č. j.: OAM-763/ZA-ZA11-K03-2016, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce podal dne 4. 9. 2016 žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. O jeho žádosti bylo rozhodnuto tak, že se mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje. Včas podanou žalobou namítá žalobce nezákonnost tohoto rozhodnutí žalovaného. I. Obsah žalobních bodů 2. Žalobce uvedl, že v rámci řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany tvrdil, že je v zemi původu od roku 2005 členem protestního hnutí MASSOB (Movement for Actualization of Sovereign State of Biafra/ Hnutí za obnovu svrchovaného státu Biafra), které si klade za cíl mírovými prostředky prosazovat obnovení Biafry na základě referenda, jehož výsledky budou akceptovány Nigérií, dalšími státy Afriky i zbytkem světa (pozn. kromě hnutí MASSOB v Nigérii od roku 2012 působí hnutí IPOB – Indigenous People of Biafra, které má společný cíl jako hnutí MASSOB, a u pohovoru uvedl, že se chce stát členem tohoto hnutí, jehož divize se zformovala v Praze). V rámci tohoto hnutí se žadatel podílel na organizování demonstrací nebo na osvětové činnosti v místní komunitě mezi mladými lidmi, které seznamoval s významem a cíli hnutí na pravidelných setkáních v místním komunitním centru zhruba jednou až dvakrát za měsíc. Žadatel plnil v hnutí funkci řádového vedoucího. V lednu roku 2016, když se žadatel účastnil jedné z demonstrací hnutí MASSOB, byl zatčen policií a strávil jeden a půl měsíce v zajištění, přesto, že oficiálně nebyl z ničeho obviněn. Po propuštění byl donucen podepsat dokument, dle kterého se již nebude podílet na činnosti hnutí MASSOB. Žalobce však přesto ve svých politických aktivitách pokračoval, čehož si všimla tajná policie, která se ve vesnici, kde žalobce bydlel, informovala u místních lidí na činnost tohoto hnutí. Kromě toho příslušníci tajné policie několikrát navštívili i domov žalobce a ptali se na jeho aktivity žalobcovy manželky. Z toho důvodu se nemohl zdržovat doma a místo toho bydlel u přátel v městě Benin a domů za svou manželkou pouze občas docházel. Díky jednomu z příznivců hnutí, který pracoval u tajné policie, se dozvěděl, že je na seznamu hlídaných osob. V srpnu roku 2016 se proto rozhodl Nigérii opustit a vyhledat mezinárodní ochranu v České republice. Kromě toho žalobce uvedl, že během svého pobytu v České republice vstoupil do IPOB Czech Republic. 3. Žalobce vyslovil přesvědčení, že byl v předcházejícím řízení o udělení mezinárodní zkrácen na svých právech. Rozhodnutí žalovaného napadl v celém rozsahu výroku. Žalovaný v předchozím řízení o udělení azylu porušil tato zákonná ustanovení: § 3 ve spojení s § 2 odst. 4 a § 50 odst. 3 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), § 12 a § 14a zákona o azylu. Žalobce především upozornil, že žalovaný správní orgán je při aplikaci ustanovení § 12 až § 14a zákona o azylu povinen dbát základních zásad správního řízení vyjádřených v § 2 až § 8 správního řádu. Těmito zásadami jsou především požadavek individualizace správního řízení a správního rozhodnutí stanovený v § 2 odst. 4 správního řádu a povinnost správního orgánu zjistit stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, ve smyslu § 3 správního řádu. Podle prvně uvedené zásady každý správní orgán dbá, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem daného případu. To mj. implikuje povinnost správního orgánu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, o jehož právech a povinnostech se rozhoduje. Shromážděné podklady pro rozhodnutí sice může správní orgán hodnotit podle vlastního uvážení, je však povinen pečlivě přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Veškeré skutečnosti a úvahy, které vedly k vydání správního rozhodnutí, je pak žalovaný správní orgán povinen ve smyslu ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu uvést do napadeného rozhodnutí. Žalobce se domníval, že žalovaný správní orgán pochybil, když řádně nezjistil skutkový stav a nepřihlédl ke všem rozhodným skutkovým okolnostem a v důsledku toho nesprávně aplikoval § 12 a § 14a zákona o azylu. 4. Žalobce uvedl, že žalovaný zpochybňuje pravost členského průkazu hnutí MASSOB, který žalobce v rámci řízení doložil jako důkaz svého členství v tomto hnutí. Žalovaný poukazuje na to, že průkaz neobsahuje žádné ochranné prvky, takže by bylo snadné jej vytvořit. Kromě toho je dle žalovaného zcela absurdní, aby hnutí, které je nigérijskými úřady označováno za teroristickou organizaci, vydávalo svým členům průkazy s jejich fotografií a adresou bydliště. Proto jej žalovaný považuje za falešný a účelově doložený. S tím žalobce zásadně nesouhlasil. Jedná se o doklad vydaný neoficiálním hnutím, nikoli státním orgánem, je proto přirozené, že nemá žádné bezpečnostní prvky. Kromě toho žalobce jej získal v roce 2005, kdy do hnutí vstoupil, přičemž MASSOB byl za teroristickou organizaci prezidentem označen teprve v roce 2013. Ačkoliv žalovaný tento průkaz nemusí považovat za důkaz s jistotou prokazující členství žalobce v hnutí MASSOB, nelze skutečnost, že žalobce tento průkaz doložil (v dobré víře, že v řízení alespoň nějakým způsobem prokáže svá tvrzení ohledně členství v hnutí MASSOB), vykládat v jeho neprospěch. Hodnocení žalovaného, který průkaz považuje za falešný, žalobce označil za spekulaci a nikoliv za objektivní hodnocení skutkového stavu. 5. Dále žalovaný poukazoval na rozpor v tvrzení žalobce o tom, že nigérijská vláda členy hnutí MASSOB „honí jako lovci zvěř“, že dochází k potlačování demonstrací, během kterých bezpečnostní složky střílí na jejich účastníky nebo je zatýkají. Dle žalovaného toto tvrzení odporuje jednak tomu, že sám žalobce neměl od roku 2005 až do ledna 2016 žádné problémy s bezpečnostními složkami a dále je toto tvrzení dle žalovaného v rozporu s dostupnými informacemi o zemi původu žalobce, z nichž vyplývá, že činnost hnutí je státními orgány tolerována, hnutí není považováno za vážnější hrozbu a k policejním zásahům dochází pouze za účelem zachování veřejného pořádku a potírání násilných aktivit. K tomu žalobce uvedl, že již v rámci doplňujícího pohovoru vysvětlil, že do roku 2015 bývalý nigérijský prezident nepoužíval takové tvrdé metody, jako je tajná policie a bezpečnostní složky. Kromě toho hnutí MASSOB bylo zpočátku více mírumilovné a nepoužívalo takové nátlakové akce, jako v současnosti. Dále na dotaz správního orgánu, co myslel tím, že členové hnutí MASSOB jsou lovnou zvěří, vysvětlil, že dochází k jejich častému zatýkání. Na rozdíl od žalovaného správního orgánu se žalobce domnívá, že tato tvrzení zcela korespondují s dostupnými informacemi o zemi původu žalobce. Tyto zprávy poukazují na to, že přestože se MASSOB prezentuje jako nenásilné hnutí, jehož hlavní činnost spočívá v organizování demonstrací a protestů, ze strany bezpečnostních složek Nigérie pravidelně dochází k brutálnímu potlačování těchto demonstrací, jehož důsledkem jsou často desítky mrtvých nebo zraněných a ještě vyšší počty zadržených příznivců. Souhrnná zpráva Amnesty International z listopadu 2016 týkající se potlačování pro-Biafra aktivistů uvádí, že ze strany ozbrojených sil je často používaná hrubá a nepřiměřená síla, zadržené osoby jsou mučeny nebo podrobeny jiným formám špatného zacházení a tato porušení lidských práv v naprosté většině případů nejsou žádným relevantním způsobem vyšetřována kompetentními státními orgány, neboť je zřejmé, že chybí politická vůle zabývat se těmito případy závažného porušení lidských práv. Kromě toho v rámci celé země dochází k mimosoudním popravám a nuceným zmizením. Proti nezávislosti Biafry se opakovaně vyslovuje i prezident, který kupříkladu v květnu 2016 pronesl, že by raději dovolil celé zemi spáchat sebevraždu, či že by raději všichni měli skočit do vody a utopit se, než aby dovolil rozdělení země. Uvedená zpráva upozorňuje na zaužívaný vzorec svévolného zatýkání a nadměrného používání síly nigérijskou vládou a policií při zasahování proti aktivistům účastnícím se pokojných shromáždění. Během konání demonstrace vždy dojde k zatčení desítek lidí, často náhodně vybraných. Někteří z nich sice jsou posléze propuštěni na svobodu, další jsou však obviněni z vlastizrady, za kterou lze podle nigerijských zákonů uložit trest smrti. Mnoho ze zatčených pro Amnesty International uvedlo, že byli zbiti nebo podrobeni jiným formám špatnému zacházení. Někteří z nich byli dokonce mučeni. Zadrženým je navíc často odepíráno právo