10 Ads 284/2017 — Nejvyšší správní soud

31 Ad 5/2017- 47 - text  7 31 Ad 5/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka v právní věci žalobkyně: 368 s.r.o., IČ 27478726 se sídlem Pod Zámečkem 1761/15, 500 06 Hradec Králové zastoupená JUDr. Arnoštem Urbanem, advokátem se sídlem Československé armády 300/22, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 1. 2017, č. j. MPSV-2016/217365-421/1, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 1. 2017, č. j. MPSV-2016/217365-421/1 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 9.800,- Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu práce – Krajské pobočky Hradec Králové č.j. HKA-T-144/2015 ze dne 29. 8. 2016, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobkyni neposkytuje příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za 3. čtvrtletí roku 2015, celkem ve výši 27 022 Kč. Spornou je v této věci otázka, zda lze jediného společníka a jednatele žalobkyně považovat za zaměstnance v pracovním poměru pro účely čerpání příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě podle § 78 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon č. 435/2004 Sb.“). II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně je přesvědčena, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvodem neposkytnutí příspěvku je názor správních orgánů, že pracovněprávní vztah zaměstnance PhDr. M. H., na kterého byl příspěvek požadován, byl uzavřen neplatně, nelze na něj pohlížet jako na zaměstnance žalobkyně a nelze tedy příspěvek poskytnout. Pracovní poměr byl uzavřen mezi žalobkyní na straně zaměstnavatele, zastoupenou Mgr. S. na základě plné moci udělené jednatelem žalobkyně PhDr. H., a (týmž) PhDr. H. na straně zaměstnance. 3. Žalobkyně nesouhlasí s argumentací žalovaného, že dle § 22 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „občanský zákoník“), nemůže jiného zastupovat ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, a proto je neplatná plná moc k uzavření pracovního poměru s PhDr. H., udělená jím – jeho osobou - z pozice jednatele žalobkyně jiné pověřené osobě. Žalobkyně uvedla, že závěr o neplatnosti plné moci by bylo možné učinit, pokud by existoval rozpor mezi zájmy Mgr. S. a žalobkyně. O žádném takovém střetu se však správní orgán v rozhodnutí nezmiňuje, z provedeného řízení nevyplývá, a předmětnou plnou moc tedy nelze z tohoto důvodu považovat za neplatnou. 4. Přestože žalovaný podpořil své rozhodnutí judikaturou, žalobkyně s uvedeným nesouhlasí, neboť žalovaný z judikatury vyvodil paušální závěry, že je uzavření pracovní smlouvy stejnou osobou na obou stranách neplatné v každém případě. Žalobkyně poukázala na to, že v každém jednotlivém případě je třeba zkoumat, zda tu střet zájmů je či není, což v napadeném rozhodnutí učiněno nebylo. 5. Žalobkyně uvedla, že jednatel společnosti s ručením omezeným může k jednotlivým úkonům zmocnit jinou osobu, tedy i k úkonům pracovněprávním. Dále uvedla, že je možné, aby jednatel společnosti byl zároveň zaměstnancem v téže společnosti v jiné pracovní pozici. Závěrem upozornila, že v předchozích letech až do roku 2015 správní orgán žalobkyni za stejného skutkového stavu opakovaně příspěvek na zaměstnance PhDr. H. přiznal. Napadeným rozhodnutím tak žalovaný porušil zásadu předvídatelnosti. 6. Žalobkyně navrhla rozhodnutí zrušit a žalovanému vrátit k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí, neboť se v něm vypořádal s námitkami vznesenými v žalobě, které byly vzneseny již v odvolání. Žalovaný se domnívá, že v případě, že by nebylo možné předmětnou pracovní smlouvu pokládat za absolutně neplatnou, jednání žalobce vykazuje jednoznačné znaky zneužití práva a neměla by takovému jednání být poskytnuta soudní ochrana. Žalobkyně si byla vědoma, že s panem H. nemůže uzavřít smlouvu, neboť tento byl ve střetu zájmů, a proto tento zákaz obešla udělením plné moci paní S.. Žalovaný tak dovozuje, že na jednání paní S. je nutno hledět jako na jednání pana H.. Na základě principu, že nikdo nemůže zmocnit jinou osobu k jednání, ke kterému není sám oprávněn, je nutno hledět na uzavřenou pracovní smlouvu jako na neplatnou, neboť jejímu uzavření předcházelo nemožné zmocnění. 8. K námitce žalobkyně, že nebyl zkoumán konkrétní střet zájmů, žalovaný uvádí, že se touto námitkou v napadeném rozhodnutí zabýval. Konkrétní okolností střetu zájmů bylo právě to, že žalobkyně je společností s ručením omezeným s jediným jednatelem, přičemž pracovní vztah byl uzavírán právě s tímto jednatelem. Takováto skutečnost sama o sobě zakládá střet zájmů (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3864/2008 ze dne 24. 2. 2009, a sp. zn. 29 Odo 1082/2005 ze dne 24. 4. 2007). Vztah mezi panem H. a žalobkyní nemohl být vztahem pracovněprávním, neboť byl uzavřen v rozporu s § 22 odst. 2 občanského zákoníku, za účelem získat plnění ze státního rozpočtu, které však slouží pouze k podpoře zaměstnávání osob se zdravotním pojištěním. Příspěvek na zaměstnávání osoby se zdravotním postižením je určen jen na podporu zaměstnávání a nikoli na podporu jiné výdělečné činnosti těchto osob. 9. K údajné odlišné rozhodovací praxi v minulosti žalovaný uvedl, že pokud v minulosti docházelo k neoprávněnému přiznávání příspěvku ze strany úřadu práce, nemůže tato skutečnost být důvodem k aprobaci postupu v právě projednávané věci. Žalovaný jako nadřízený správní orgán má jen omezené možnosti, jak takovýto stav zjistit, nicméně jeho rozhodovací praxe je zcela konzistentní. 10. Žalobu navrhl jako nedůvodnou zamítnout. IV. Posouzení věci krajským soudem 11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). Po prostudování správního spisu dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům, přičemž při tom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného. 12. V projednávané věci bylo třeba především vyjasnit, zda pracovní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a PhDr. H., potažmo plná moc mezi jednatelem žalobkyně a Mgr. S. zmocňující k uzavření uvedené pracovní smlouvy, je platná. Pokud lze učinit dílčí závěr o platnosti těchto jednání, je nutno pokračovat v posouzení, zda vznikl žalobkyni nárok na čerpání příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě podle § 78 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, vztahující se k zaměstnanci PhDr. H.. 13. Soud ze správního spisu zjistil, že dne 30. 7. 2011 udělil PhDr. M. H., jednatel žalobkyně, plnou moc Mgr. K. S., a to ve věci: jednání a podpisu a případnému převzetí listin v souvislosti s podpisem pracovní smlouvy se zaměstnancem panem PhDr. M. H.. 14. Dne 30. 7. 2011 byla uzavřena pracovní smlouva mezi žalobkyní na straně zaměstnavatele a PhDr. H. na straně zaměstnance, s ujednaným druhem práce: vedení účetnictví, zpracování daňové evidence; pracovní poměr byl sjednán na 40 hodin týdně, nárok na dovolenou 20 dní. Pracovní smlouva je – na základě plné moci – podepsána Mgr. S. na straně zaměstnavatele a PhDr. H. na straně zaměstnance. 15. Dne 20. 10. 2015 podala žalobkyně žádost o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě, za rozhodné období 3. čtvrtletí roku 2015. 16. Odůvodnění rozhodnutí orgánu I. stupně stojí na argumentu, že pracovněprávní vztah PhDr. H.a nesplňuje podmínky, neboť právní jednání směřující ke vzniku pracovního poměru učinila jménem zaměstnavatele stejná fyzická osoba, která je druhým účastníkem pracovněprávního vztahu jako zaměstnanec. Dle správního orgánu nelze zastupovat jiného v případě, že zájmy zástupce jsou v rozporu se zájmy zastoupeného; na pracovní smlouvu navíc nahlížel tak, že jednatel uzavřel smlouvu sám se sebou. Nad to správní orgán uvedl, že uzavřená pracovní smlouva se obsahem a účelem příčí zákonu, obchází jej, tudíž pracovněprávní vztah byl uzavřen neplatně a na PhDr. H. nelze pohlížet jako na zaměstnance. 17. Žalovaný v napadeném rozhodnutí o odvolání závěry prvostupňového správního orgánu potvrdil a setrval na premise, že pracovní smlouva je neplatná od počátku a pracovní poměr mezi stranami nikdy nevznikl, neboť nesplňuje vztah nadřízenosti a podřízenosti. Na pracovní smlouvu nahlížel jako na smlouvu uzavřenou na obou stranách PhDr. H.. Nad to označil podanou žádost jako pokus o zneužití práva. Pracovní smlouva, kterou žalobkyně uzavřel