5 Ads 213/2018 — Nejvyšší správní soud

52 A 103/2019- 82 - text  13 52 A 103/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Dvořáka a soudců Aleše Korejtka a Petry Venclové ve věci žalobkyně: H. Ch. zastoupená soudem ustanoveným zástupcem Monikou Ipserovou, advokátkou, sídlem Sladkovského 505, 530 02 Pardubice, proti žalovanému: Magistrát města Pardubic sídlem nám. Republiky 12, 530 21 Pardubice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2019, č. j. OSA/PO-10/19/20, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Úřad městského obvodu Pardubice V (dále též „správní orgán prvého stupně“) obdržel dne 30. 8. 2018 oznámení o přestupku proti majetku a proti občanskému soužití na P. Ch., nar. X, bytem X (manžel žalobkyně) a M. M., nar. X, bytem X. M. M. se měl dopustit přestupku tím, že dne 6. 7. 2018 kolem 19. 50 hod. v domě č. p. X v ulici X v X začal kopat do vchodových dveří bytu P. Ch. (který se v tu dobu nacházel s žalobkyní uvnitř bytu) a u toho křičel „vylez ty svině buzerantská, ať ti rozkopu držku, nebudeš mně tady pouštět cikány, já ty svině černý nesnáším“ (dle M. M. si P. Ch. pouštěl romskou hudbu tak hlasitě, že to obtěžovalo M. M. a jeho matku K. N.). P. Ch. se měl dopustit přestupku tím, že dne 6. 7. 2018 kolem 20.00 hod. na balkoně bytu č. X v domě č. p. X v ulici X v X nazval M. M. „feťáckým hajzlem“ a K. N. „sviní, zlodějkou a píčou“. Přestupek zdokumentovala Policie ČR, jejíž hlídka byla P. Ch. na adresu X, přivolána. 2. Poté, co správní orgán prvého stupně obdržel souhlasy M. M., P. Ch. a K. N. s projednáním přestupků ve věci ublížení na cti ve smyslu § 7 odst. 7 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o některých přestupcích“), zahájil řízení proti M. M. a P. Ch. (řízení bylo vedeno pod sp. zn. P-171, 172/2018) a nařídil ústní jednání ve věci na den 7. 1. 2019, k němuž žalobkyni předvolal jako svědka a v předvolání ji poučil o právech a povinnostech svědka. Mimo jiné správní orgán prvého stupně v předvolání zdůraznil, že každý, kdo není účastníkem, je povinen vypovídat jako svědek (§ 55 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též „správní řád“). Dále žalobkyni poučil že, je povinna dostavit se včas na určené místo; nemůže-li tak ze závažných důvodů učinit, je povinna bezodkladně se s uvedením důvodů správnímu orgánu omluvit (§ 59 správního řádu); nedostaví-li se bez náležité omluvy na předvolání ke správnímu orgánu, může jí správní orgán rozhodnutím uložit pořádkovou pokutu až do výše 50.000 Kč [§ 62 odst. 1 písm. a) správního řádu]. K tomuto jednání se však žalobkyně, ač řádně předvolána (předvolání žalobkyně převzala dne 27. 11. 2018), bez omluvy nedostavila. 3. V průběhu ústního jednání nařízeného na den 7. 1. 2019 došlo k zahájení dalšího řízení (sp. zn. P-241/2018) proti M. M. ve věci dalšího přestupku (kterého se měl M. M. dopustit tím, že 25. 11. 2018 kolem 11. 00 hod. v domě č. p. X v ulici X v X úmyslně strhnul z poštovní schránky P. Ch. samolepku se jmenovkou a dále mu nadával slovy „ty zmrde, buzerante“ a vyhrožoval mu, že „až ho chytí, tak uvidí“; verbálnímu napadení měla být dle P. Ch., který na místo přivolal hlídku Policie ČR, přítomna žalobkyně). 4. Správní orgán prvého stupně následně nařídil na den 25. 2. 2019 (P-171, 172/2018) a na den 27. 2. 2019 (P-241/2018) další ústní jednání a žalobkyni opět předvolal jako svědka a opět ji zevrubně poučil (viz výše). Žalobkyně, ač řádně předvolána (předvolání žalobkyně převzala dne 17. 1. 2019), se opět bez omluvy ani k jednomu ústnímu jednání nedostavila. 5. Vzhledem k výše popsanému jednání žalobkyně správní orgán prvého stupně dne 28. 2. 2019 vydal rozhodnutí č. j. 6878/2018/OIS/Fa-6, jímž žalobkyni za to, že se bez náležité omluvy nedostavila na předvolání ve dnech 25. 2. 2019 a 27. 2. 2019 ke správnímu orgánu prvého stupně, uložil pořádkovou pokutu ve výši 2.000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně odvolala. 6. Rozhodnutím ze dne 26. 7. 2019, č. j. OSA/PO-10/19/20, žalovaný rozhodnutí správního orgánu prvého stupně podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnil tak, že přímo ve výrokové části rozhodnutí uvedl, za jaké konkrétní jednání se pořádková pokuta ukládá. Jinak se zcela ztotožnil se skutkovými a právními závěry správního orgánu prvého stupně. 7. Proti rozhodnutí žalovaného (které tvoří společně s rozhodnutím správního orgánu prvého stupně materiálně jeden celek) podala žalobkyně žalobu, v níž nezpochybňovala klíčový skutkový závěr žalovaného, že se ve dnech 25. 2. 2019 a 27. 2. 2019 nedostavila na předvolání ke správnímu orgánu prvého stupně, pouze obecně namítala, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, skutková zjištění jsou nedostatečná (dle žalobkyně si měl žalovaný např. „vyžádat informace Policie ČR o tvrzených skutečnostech ohledně nebezpečnosti M. M.“), právní posouzení nesprávné. Dále žalobkyně žalovanému vytkla, že nepřihlédl k žádostem manžela žalobkyně (o „oddělený výslech“ od obviněného M. M. apod.) a nevypořádal se s jím vznesenou námitkou podjatosti. Dle žalobkyně měl též žalovaný přihlédnout k tomu, že je žalobkyně invalidní, pohybuje se s pomocí vozíku a úřední jednání jí stresují. V minulosti na ni dokonce „byl činěn nátlak ze strany úřadu“. Žalovaný proto měl žalobkyni ex officio zajistit sociální službu ve smyslu § 37 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o sociálních službách“). Jelikož se tak nestalo, nelze dle žalobkyně její jednání považovat za ztěžování postupu řízení. Nadto je dle mínění žalobkyně uložená pořádková pokuta v hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaný měl přihlédnout při ukládání pořádkové pokuty též ke zdravotnímu stavu žalobkyně a k její majetkové situaci, když jejím jediným příjmem je invalidní důchod, příspěvek na bydlení, příspěvek na mobilitu a příspěvek na péči. Ze všech výše uvedených důvodů by dle žalobkyně mělo být žalobou napadené rozhodnutí zrušeno. Pokud by však soud dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, navrhla žalobkyně dne 6. 5. 2020 (podání ze dne 5. 5. 2020), tj. po uplynutí lhůty pro podání žaloby, aby soud pořádkovou pokutu snížil, nebo od jejího uložení upustil. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě (jež není nutno podrobně rekapitulovat, neboť jeho obsah účastníci znají, nadto v řízení byl žalovaný úspěšný, přičemž v odůvodnění rozsudku je třeba vypořádat základní námitky toho účastníka, kterému soud za pravdu nedal) setrval na závěrech obsažených v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, které je dle jeho názoru plně přezkoumatelné, věcně správné a zákonné, a navrhl, aby soud žalobu zamítl. 9. Soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“) žalobou napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 10. Předně soud zdůrazňuje, že ačkoliv je povinností orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit, nelze tuto povinnost interpretovat jako požadavek odpovědi na každou námitku, resp. argument. Rozsah reakce na konkrétní námitky je co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry (proto zpravidla postačuje, jsou-li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení), případně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akceptací odpovědi implicitní - tzn., že na námitky lze reagovat i (např.) tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí orgán veřejné moci prezentuje od názoru žalobce odlišný názor, který zdůvodní tak, že toto zdůvodnění poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí. Ostatně i Ústavní soud v případě, že námitky stěžovatelů nejsou způsobilé změnit výrok rozhodnutí, tyto nevypořádává (srov. např. odstavec 24 nálezu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. II. ÚS 2029/08), neboť si je plně vědom toho, že požadavky kladené na orgány veřejné moci - pokud jde o detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami adresátů jejich aktů - nesmí být přemrštěné. Takové přehnané požadavky by byly výrazem přepjatého formalismu, který by ohrožoval funkčnost těchto orgánů, především pak jejich schopnost efektivně (zejména v přiměřené době a v odpovídajícím rozsahu) plnit zákonem jim uložené úkoly. Z výše uvedených důvodů soud není povinen reagovat na košatou a obsáhlou žalobu stejně košatým a obsáhlým rozsudkem. 11. Implicitně lze vypořádat i důkazní návrhy účastníků řízení (k tomu srov. z poslední doby např. nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. III. ÚS 35/19, bod 62, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2019, č. j. 5 Ads 213/2018 – 25, bod 18). 12. Nelze též zapomínat, že není smyslem soudního přezkumu stále dokola po