8 As 11/2010 — Nejvyšší správní soud

52 A 85/2019- 62 - text  8 52 A 85/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Dvořáka a soudců Aleše Korejtka a Petry Venclové, ve věci žalobkyně: Česká pošta, s. p., IČ 47114983 se sídlem Politických vězňů 909/4, 225 99 Praha 1 proti žalovanému: Magistrát města Pardubic, IČ 00274046 se sídlem nám. Republiky 12, 530 21 Pardubice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2019, č. j. OSA/PO-39/19/23 takto: I. Rozhodnutí Magistrátu města Pardubic ze dne 17. 7. 2019, č. j. OSA/PO-39/19/23, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalobkyni se vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Úřad městského obvodu Pardubice V (dále též „správní orgán prvého stupně“) vydal pod č. j. 1094/20149/OIS/Fa – 2, příkaz podle § 90 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, jímž M. S., nar. X, trvale bytem X, 537 01 Chrudim, uložil za přestupek proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, pokutu ve výši 10.000,- Kč. 2. Příkaz se správní orgán prvého stupně pokusil M. S. doručit prostřednictvím žalobkyně na adresu trvalého pobytu M. S. (X, 537 01 Chrudim). Zásilka se však správnímu orgánu prvého stupně vrátila jako nedoručená s poznámkou, že adresát nebyl vyzván k vyzvednutí zásilky ve smyslu § 23 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), a nebylo mu zanecháno poučení ve smyslu § 23 odst. 5 správního řádu, neboť se adresát „odstěhoval“ a „nemá schránku“. 3. Vzhledem k tomu, že okolnost, že se adresát odstěhoval a nemá schránku, není důvodem pro to, aby poštovní doručovatel nezanechal na jiném vhodném místě na adrese X, 537 01 Chrudim, výzvu (oznámení o neúspěšném doručení písemnosti) s poučením ve smyslu § 23 odst. 4, 5 správního řádu, reklamoval správní orgán prvého stupně doručení příkazu a žádal žalobkyni o jeho opětovné doručení, tentokrát však v souladu se zákonem [§ 23 odst. 1, 3, 4, 5 správního řádu ve spojení s § 3 odst. 2 písm. e) zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o poštovních službách“)]. Současně žalobkyni správní orgán prvého stupně poučil o správném postupu při doručování a upozornil žalobkyni, že pokud nebude při doručování postupovat způsobem, který odpovídá požadavkům úředního doručování písemností podle správního řádu, ustanoví správní orgán prvého stupně žalobkyni opatrovníkem M. S. pro předmětné správní řízení [§ 32 odst. 2 písm. d) správního řádu], neboť pouze v důsledku nesprávného postupu žalobkyně se správnímu orgánu prvého stupně nedaří M. S. doručovat [správní řád neobsahuje obdobné ustanovení jako občanský soudní řád (srov. § 49 odst. 2 větu druhou zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též „o. s. ř.“)]. Současně správní orgán prvého stupně žalobkyni informoval o možnosti uložení pořádkové pokuty podle § 62 odst. 1 písm. c) správního řádu. 4. Žalobkyně však pokyn oprávněné úřední osoby k doručení příkazu v souladu s § 23 správního řádu ignorovala a setrvala na (nesprávném) závěru, že v důsledku absence „domovní schránky adresáta“ nebylo možno na místě zanechat výzvu (oznámení o neúspěšném doručení písemnosti) s poučením ve smyslu § 23 odst. 4, 5 správního řádu [dle již ustálené soudní praxe „domovní schránka není jediným místem, kam lze oznámení vložit“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2011, č. j. 8 As 16/2011 - 83, publ. pod č. 2486/2012 Sb. NSS); jiným vhodným místem může být např. nástěnka (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2020, č. j. 5 Azs 429/2019 – 40), vstupní dveře (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2012, č. j. 7 As 130/2012 – 29) apod.]. Správní orgán prvého stupně se nepokusil o nové doručení zásilky, neuložil žalobkyni pořádkovou pokutu, nepokusil se ani o doručení zásilky sám či prostřednictvím policejního orgánu příslušného podle místa doručení, event. prostřednictvím obecní policie, ale bez dalšího (po jednom neúspěšném pokusu o doručení a následné neúspěšné reklamaci) usnesením ze dne 15. 5. 2019, č. j. 1094/2019/OIS/Fa – 5, ustanovil podle § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu žalobkyni opatrovníkem M. S. V odůvodnění rozhodnutí o ustanovení opatrovníka správní orgán prvého stupně uvedl, že M. S. je osobou, které se prokazatelně nedaří doručovat. Jelikož správní orgán neměl žádné informace o osobách blízkých M. S., považoval správní orgán prvého stupně žalobkyni za jinou vhodnou osobu ve smyslu § 32 odst. 4 správního řádu, která je způsobilá vykonávat funkci opatrovníka, přičemž při volbě opatrovníka přihlédl i k tomu, že to byla žalobkyně, kdo doručování úředních písemností M. S. svým nezákonným postupem „znemožnil“. 5. Proti usnesení Úřadu městského obvodu Pardubice V ze dne 15. 5. 2019, č. j. 1094/2019/OIS/Fa – 5, podala žalobkyně včasné odvolání (žalobkyně též podala odpor proti příkazu ze dne 19. 3. 2019, č. j. 1094/20149/OIS/Fa – 2, ten však již včasný nebyl; žalobkyně tak hned po ustanovení opatrovníkem selhala při výkonu této funkce). V odvolání, které nemělo odkladný účinek (§ 76 odst. 5 správního řádu), žalobkyně namítala, že ji nelze považovat za jinou vhodnou osobu ve smyslu § 32 odst. 4 správního řádu. Žalovaný však odvolání žalobkyně rozhodnutím ze dne 17. 7. 2019, č. j. OSA/PO-39/19/23, zamítl a usnesení Úřadu městského obvodu Pardubice V ze dne 15. 5. 2019, č. j. 1094/2019/OIS/Fa – 5, potvrdil. 6. Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2019, č. j. OSA/PO-39/19/23, podala žalobkyně žalobu, v níž stejně jako v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně namítala, že ji nelze považovat za jinou vhodnou osobu ve smyslu § 32 odst. 4 správního řádu, neboť M. S. nezná, nemá k němu žádný vztah, navíc v místě trvalého pobytu M. S. ani v místě sídla správního orgánu prvého stupně nemá žádného kvalifikovaného zaměstnance, který by mohl být vykonavatelem opatrovnictví. Dle žalobkyně měla být v situaci, kdy správním orgánům nebyla známa žádná osoba M. S. blízká, ustanovena opatrovníkem obec, v níž je M. S. hlášen k trvalému pobytu. Ze všech výše uvedených důvodů by dle žalobkyně mělo být rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2019, č. j. OSA/PO-39/19/23, zrušeno. 7. Žalovaný v obsáhlém vyjádření k žalobě (vyjádření bylo třikrát delší než odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, byť jsou žalobní námitky totožné s námitkami odvolacími) připomněl, že M. S. se nedařilo doručovat, přičemž příčinou tohoto stavu byl nesprávný, resp. nezákonný postup zaměstnance žalobkyně, který nezanechal na jiném vhodném místě na adrese X, 537 01 Chrudim, výzvu (oznámení o neúspěšném doručení písemnosti) s poučením ve smyslu § 23 odst. 4, 5 správního řádu, ačkoliv takovému postupu nic objektivně nebránilo, neboť v objektu na adrese X, 537 01 Chrudim, se nachází provozovny a sídla řady podnikatelů, nejde o opuštěný objekt, jde o objekt v dobrém stavu (v širším centru města Chrudim). Byly tak splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka dle § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu. Jelikož správní orgány v řízení o přestupku nejsou oprávněny ze základního registru obyvatel a z informačního systému evidence obyvatel získávat informace o příbuzných (event. jiných osobách blízkých) procesně plně způsobilého přestupce, který se nenachází v péči jiné osoby, přičemž správní orgány žádnými informacemi o osobách blízkých přestupci S. z úřední činnosti nedisponovaly, hledaly jinou vhodnou osobu ve smyslu § 32 odst. 4 správního řádu a dospěly k závěru, že žalobkyně „již fakticky zájmy přestupce hájí (myšleno zřejmě mařením doručování – pozn. soudu) a tedy jej může hájit i nadále“. Současně je dle žalovaného žalobkyně dostatečně personálně vybavena k tomu, aby mohla funkci opatrovníka vykonávat (disponuje právním odborem, který je schopen na základě podkladů zajištěných zaměstnanci žalobkyně v místě sídla správního orgánu vyhotovit potřebná podání, event. se žalobkyně může nechat zastoupit). Žalobkyni tedy ve výkonu funkce opatrovníka nebránily žádné závažné důvody. Jelikož současně nebylo správním orgánům známo (a žalobkyní ani tvrzeno), že by žalobkyně měla zájem na výsledku řízení, který odůvodňuje obavu, že nebude řádně hájit zájmy M. S., nebylo možno odvolání žalobkyně vyhovět, přičemž žalovaný současně neshledal důvod pro ustanovení města Chrudim opatrovníkem M. S., neboť to byla žalobkyně, kdo znemožnil doručování žalobci a město Chrudim by „k této agendě přišlo jak slepý k houslím“. Dle žalovaného proto žaloba není důvodná a měla by být zamítnuta. Závěrem žalovaný dodal, že správní orgány jsou opakovaně nuceny u žalobkyně reklamovat doručení zásilek, přičemž pochybení žalobkyně způsobují v průběhu správních řízení komplikac