2 As 394/2019 — Nejvyšší správní soud

30 A 5/2018- 146 - text  10 30 A 5/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Ivony Šubrtové ve věci žalobce: HRADECKÁ REALITNÍ, s. r. o. se sídlem Velké náměstí 149, Hradec Králové zastoupen Mgr. Klárou Holubovou, obecnou zmocněnkyní sídlem Okružní 948, Hradec Králové proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje se sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. listopadu 2011, č. j. KUKHK-33175/UP/2017/Sv, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 8. listopadu 2011, č. j. KUKHK-33175/UP/2017/Sv, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 16. 228 Kč, a to do deseti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám žalobce. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Rozhodnutím ze dne 8. 11. 2011, č. j. KUKHK-33175/UP/2017/Sv, žalovaný zamítl jako nepřípustné odvolání žalobce proti Sdělení Městského úřadu Hořice (dále také jen „správní orgán I. stupně“ nebo „stavební úřad“) ze dne 22. 9. 2017, č. j.: MUHC-SU/14690/2017/VA (dále také jen „Sdělení“). Tímto Sdělením reagoval stavební úřad na podání žalobce ze dne 24. 4. 2017 (doplněné ještě podáními ze dne 14. 6. 2017 a 29. 6. 2017), kterým jej vyzýval k vydání rozhodnutí dle § 28 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), jímž měl určit, zda žalobci v řízení o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby „Rekonstrukce Velkého náměstí“ (dále také jen „Stavba“) přísluší postavení účastníka řízení dle § 85 odst. 2 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon), nebo dle § 82 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Žalovaný shledal odvolání žalobce proti shora označenému Sdělení Městského úřadu Hořice nepřípustným, protože Sdělení dle jeho názoru není rozhodnutím ve smyslu § 67 a násl. správního řádu, jde toliko o úkon správního orgánu dle části čtvrté správního řádu. II. Obsah žaloby 2. S tímto závěrem žalobce nesouhlasí. Uvedl, že předmětné územní řízení bylo zahájeno Oznámením ze dne 9. 6. 2015, přičemž v tomto oznámení byl uveden jako účastník dle § 85 odst. 2 písm. a) stavebního zákona. Tak s ním bylo ze strany stavebního úřadu jednáno i v dalším průběhu řízení. Při nahlížení do správního spisu v dubnu 2017 se však žalobce dozvěděl, že je stavebním úřadem považován za účastníka řízení dle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona. Stavební úřad přitom neučinil žádný procesní úkon, kterým by okruh účastníků řízení nově vymezil. 3. Žalobce se proto přípisem ze dne 24. 4. 2017 obrátil na stavební úřad, aby s ohledem na § 28 odst. 1 správního řádu posoudil, zda žalobci v daném řízení přísluší postavení účastníka řízení dle § 85 odst. 2 písm. a) nebo dle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona. 4. Žadatel o předmětné územní rozhodnutí totiž mezi pozemky, na kterých má být Stavba provedena, označil také pozemek p. č. 138/8 v k. ú. Hradec Králové. Pod tímto pozemkem se ale nachází stavba sklepních prostor 2. PP domu čp. 149, který je ve vlastnictví žalobce. 5. Žalobce upozornil na to, že v obdobných případech (pozemek p. č. 138/1 v k. ú. Hradec Králové, jehož se rekonstrukce dotýká a jsou pod ním rovněž sklepy patřící k domu č. p. 32 ve vlastnictví Biskupství Královéhradeckého) je s vlastníky sklepních prostor nakládáno jako s účastníky řízení dle § 85 odst. 2 písm. a) stavebního zákona. 6. Stavební úřad vyřídil podání žalobce ze dne 24. 4. 2017 Sdělením. Tím ovšem dle žalobce postupoval v rozporu se správním řádem, neboť měl ve věci vydat usnesení dle § 28 správního řádu. Takové usnesení je rozhodnutím, proti kterému je přípustné odvolání a je případně následně přezkoumatelné správními soudy. 7. Žalobce dále poukázal na to, že k dané problematice se vyjádřilo rovněž Statutární město Hradec Králové podáním ze dne 25. 10. 2017. 8. Žalobce vyjádřil nesouhlas s názorem stavebního úřadu, že považuje za nadbytečné vydávat usnesení dle § 28 odst. 1 správního řádu s odkazem na § 89 odst. 4 stavebního zákona a že podání žalobce vyhodnotil jako námitku. Uvedené podání ale dle žalobce nebylo námitkou dle § 89 stavebního zákona, ale žádostí o určení jeho postavení ve vedeném územním řízení. 9. Uvedl, že postavení účastníků dle § 85 odst. 2 písm. a) a dle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona se diametrálně odlišují. Zdůraznil zejména ustanovení § 86 odst. 3 stavebního zákona ve znění do 31. 12. 2017, podle něhož zasahuje-li záměr posuzovaný v územním řízení do nemovitosti, která není ve vlastnictví žadatele, musí žadatel současně s podanou žádostí předložit souhlas dotčené osoby. V dané věci je žadatelem o územní řízení Statutární město Hradec králové, uvedený souhlas mu však žalobce neposkytl. 10. Ve Sdělení se stavební úřad s touto skutečností nikterak nevypořádal. Neodůvodnil taky, proč považuje podání žalobce ze dne 24. 4. 2017 a následná doplňující podání za námitku do řízení. 11. Odvolání žalobce proti Sdělení pak žalovaný odmítl jako nepřípustné s tím, že Sdělení není rozhodnutím. Obsahem podání žalobce ze dne 24. 4. 2017 se vůbec nezabýval. 12. Žalobce s odkazem na znění § 28 správního řádu uvedl, že při použití výkladové metody logického výkladu založeného na argumentu per analogiím legis, je zřejmé, že pro vyjasnění postavení účastníka se analogicky použije postup dle § 28 správního řádu. Stavební úřad měl tedy povinnost vydat o žádosti žalobce usnesení. Jeho postup tak byl v rozporu s citovaným ustanovením správního řádu. Žalovaný pak toto pochybení nenapravil. 13. Navrhl proto závěrem, aby krajský soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 14. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě zopakoval skutkový stav případu a dodal, že Sdělení bylo stavebním úřadem vydáno v dosud neukončeném územním řízení. Vzhledem k zásadě dvoustupňovosti tohoto správního řízení nemůže nadřízený správní orgán do neukončeného řízení zasahovat, neboť je zároveň orgánem odvolacím. Proto se na základě žalobcem podaného odvolání ke Sdělení nijak nevyjadřoval (byť poznamenal, že jeho obsah nepovažuje za nezákonný). Pokud by Sdělení trpělo vadami (které ovšem žalovaný nezaznamenal), byl by stavební úřad (nikoliv žalovaný) povinen postupovat dle § 156 správního řádu. 15. Dle žalovaného stavební úřad jedná se žalobcem jako s účastníkem správního řízení, doručuje mu jednotlivé listiny, žalobce má možnost podávat námitky, proto není důvodu aplikovat postup dle § 28 odst. 1 správního řádu. V dosud neukončeném řízení je pak povinností stavebního úřadu po celou dobu zkoumat, jaká postavení jednotlivé osoby mají (a to i ve vztahu k 85 odst. 2 písm. a) nebo b) stavebního zákona) a podle toho shromažďovat podklady pro vydání rozhodnutí (např. ve smyslu § 86 odst. 3 stavebního zákona). 16. Proto navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. IV. Rozhodnutí krajského soudu a Nejvyššího správního soudu, činnost krajského soudu po vrácení věci k dalšímu řízení 17. Krajský soud o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 9. 12. 2019, č. j. 30 A 5/2018-96, a to tak že žalobu zamítl. Vyšel z předpokladu, že Sdělení není rozhodnutím dle § 67 správního řádu, neboť za dané situace nedošlo k zásahu do žádného z žalobcových veřejných subjektivních práv, a proto nebyl stavební úřad povinen vydat rozhodnutí dle § 28 odst. 1 správního řádu. A tedy že odvolání žalobce proti Sdělení bylo nepřípustným, protože nesměřovalo proti rozhodnutí ve smyslu § 82 odst. 1 správního řádu. 18. Ke kasační stížnosti žalobce však Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 8. 12. 2020, č. j. 2 As 394/2019-24 (dále také jen „Rozsudek NSS“), shora citovaný rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 19. Z obsahu Rozsudku NSS považuje krajský soud za vhodné ocitovat následující pasáže. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou dopadu Sdělení do hmotných práv žalobce: „[16]………Pokud jde o dopad do hmotných práv, nelze krajskému soudu přisvědčit, že k závěru o jejich shodném postavení stačí, že obě skupiny účastníků řízení mohou podávat námitky. V § 89 odst. 4 stavebního zákona je toto právo skutečně přiznáno všem účastníkům řízení, každý však může uplatňovat námitky proti projednávanému záměru v rozsahu, jakým může být jeho právo přímo dotčeno. Toto dotčení může být mezi účastníky podle § 85 odst. 2 písm. a) a podle písm. b) téhož ustanovení odlišné; ostatně odlišný rozsah jejich hmotných práv je kritériem pro zařazení do obou skupin účastníků řízení. Dopad do hmotných práv tu tedy může být rozdílný, nehledě na stěžovatelem tvrzený zásah do hmotného práva tím, že zařazením mezi účastníky řízení podle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona je také popřeno právo vlastníka pozemku na vyjádření souhlasu či nesouhlasu podle § 86 odst. 3 [nyní § 86 odst. 2 písm. a)] stavebn