1 Afs 107/2004 — Nejvyšší správní soud

31 Af 21/2020- 61 - text  16 31 Af 21/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: KRKONOŠSKÉ PAPÍRNY a. s., IČO: 45534284 sídlem Nádražní 266, 543 71 Hostinné zastoupen advokátem Mgr. Ing. Michalem Hanychem, LL.M. sídlem Renneská třída 393/12, 639 00 Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2020, č. j. 14389/20/5200-11432-709409, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce emitoval v roce 2012 dluhopisy znějící na jméno se jmenovitou hodnotou 1 Kč. Předpokládaná celková jmenovitá hodnota emise dluhopisů měla činit podle emisních podmínek 140 000 000 Kč. Účelem emise bylo zajištění dlouhodobé finanční stability skupiny KRPA. Finanční prostředky měly být použity na dlouhodobé půjčky pro společnosti KRPA PAPER, KRPA FORM a PAPÍRNY BRNO. Splatnost dluhopisu byla vymezena ke dni 31. 12. 2022 a výnos z dluhopisů je stanovený v emisních podmínkách úrokovou sazbou ve výši 5 %. 2. Finanční orgány v projednávané věci posuzovaly, zda lze vyčíslené úroky související s emisí a upsáním tzv. korunových dluhopisů uznat jako daňově účinný náklad, tedy hodnotily ekonomické opodstatnění emise korunových dluhopisů. Dospěly k závěru, že úroky nelze uznat jako daňově účinný náklad, protože žalobce měl uskutečnit emisi a následné upsání dluhopisů za účelem zneužití práva. V případě transakcí souvisejících s emisí dluhopisů a systému zápočtů se jednalo o účelově vykonstruované schéma, které postrádalo ekonomický smysl, a jeho jediným významem bylo získání daňového zvýhodnění. 3. Finanční úřad pro Královéhradecký kraj (dále jen „správce daně“) vydal dne 21. 5. 2019 celkem 4 dodatečné platební výměry na daň z příjmů právnických osob, kterými vyměřil žalobci daň za zdaňovací období 2012 ve výši 142 690, za zdaňovací období 2013 ve výši 1 084 140 Kč, za zdaňovací období 2014 ve výši 1 084 140 Kč a za zdaňovací období 2015 ve výši 1 084 140 Kč podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), a podle § 147 a § 143 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 280/2009, daňový řád (dále jen „daňový řád“). Žalobci současně vznikla zákonná povinnost uhradit penále ve výši 20 % z částek doměřené daně podle § 251 odst. 1 písm. a) daňového řádu. Žalobce podal proti uvedeným platebním výměrům odvolání, o nichž žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 17. 4.2020, č. j. 14389/20/5200-11432-709409 (dále jen „napadené rozhodnutí“), tak, že podaná odvolání zamítl a platební výměry potvrdil. 4. Žalobce napadl uvedené rozhodnutí žalovaného žalobou dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě 5. Žalobce předně shrnul, že je součástí skupiny KRPA Holding CZ, jejímž jediným akcionářem je společnost KRPA Holding CZ a bylo tomu tak i v období, kdy došlo k posuzované obchodní transakci. Součástí této skupiny jsou i další společnosti. KRPA Holding CZ převzala dne 31. 5. 2012 aktiva a pasiva lucemburské společnosti KRPA Holding S.A. Součástí převzatých pasiv byl i dluh vůči 25 fyzickým osobám (většinou akcionářům) z dluhopisů KRPA Holding S.A. a ze zpětného odkupu tzv. převoditelných prioritních kapitálových certifikátů (PPKC). Zbývající část dluhu byla splatná k okamžiku žádosti věřitele o splacení a představovala tedy dlouhodobé finanční riziko. 6. Z ekonomických důvodů proto došlo k transakci označované správcem daně za třístranný zápočet, jíž se toto riziko přesunulo z KRPA Holding CZ na žalobce, který je sesterskou společností zbývajících společností, a těmto společnostem poskytuje služby. Část akcionářů jako věřitelů KRPA Holding CZ souhlasila s transformací krátkodobých pohledávek splatných na žádost do dluhopisů se splatností 10 let, což bylo provedeno ve dvou krocích. 7. Fyzické osoby (věřitelé), které se rozhodly transformace účastnit, poskytly žalobci přísliby půjček. Žalobce se zavázal poskytnout KRPA Holding CZ půjčku ve výši 120 600 000 Kč. Následně došlo k realizaci zápočtů dluhu fyzických osob vůči žalobci, dluhu KRPA Holding CZ vůči fyzickým osobám a dluhu žalobce vůči KRPA Holding CZ. 8. V druhém kroku žalobce vydal dluhopisy v celkovém objemu 140 000 000 Kč. Celková hodnota úpisu v roce 2012 činila 137 195 542 Kč, přičemž částka 115 418 359 Kč byla uhrazena zápočtem na dluh žalobce vůči fyzickým osobám. 9. Žalobce namítl, že ze zprávy o daňové kontrole není zcela patrné, co je předmětem sporu a jaké transakce jsou zneužitím práva. Rozhodnutí správce daně považuje za zmatečné. Správce daně totiž ve zprávě o daňové kontrole konstatoval, že „[n]a základě výše uvedeného správce daně považuje nákladové úroky související s dluhopisy upisovanými zápočtem za daňově neuznatelné, neboť daňový subjekt neprokázal, že se jedná o náklady, které byly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů dle § 24 odst. 1, a že byly uplatněny v souladu s § 23 odst. 1 zákona o daních z příjmů.“ Zároveň však uvádí, že „[p]ři hodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti vyšlo najevo, že se v případě tohoto systému [systému třístranného zápočtu] jednalo o zneužití práva, jak je již podrobně uvedeno ve výsledku kontrolního zjištění.“ 10. Tvrzení správce daně jsou nepřezkoumatelná pro vnitřní rozpornost, protože nemohl uplatnit zásadu zákazu zneužití práva a současně tvrdit nesplnění podmínek pro daňovou neuznatelnost úroků z dluhopisů. Obdobným pochybením se zabýval také Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 2. 2019, č. j. 5 Afs 314/2016 - 55. Žalobce namítl, že v důsledku toho mimo jiné nebylo zřejmé rozložení důkazního břemene a byl nucen prokazovat korporátní transakce uskutečněné před rokem 2012, které správce daně prvního stupně zpochybňoval. Přitom žalovaný v odvolacím řízení poukázal, že transakce uskutečněné před rokem 2012 nejsou vůbec předmětem sporu. 11. Žalobce poté uvedl, že žalovaný sice napravil vady rozhodnutí správce daně, avšak přitom porušil povinnost stanovenou § 115 odst. 2 daňového řádu, protože neseznámil žalobce s předmětnou změnou právního názoru a neumožnil mu vyjádřit se k této změně. 12. Následně se žalobce vyjádřil k posouzení ekonomické podstaty transakcí finančními orgány. Vydání dluhopisů ke konci roku 2012 žalobce nepovažuje za nestandardní. Poukázal na tiskovou zprávu Ministerstva financi, dle které se „jedná o legální možnost, která zde existuje již dlouhou dobu.“ Šlo proto o běžnou reakci tržního podnikatelského prostředí, jehož je žalobce součástí. Úroky z dluhopisů, jejichž úpis nebyl financován formou zápočtu, žalovaný posoudil jako daňově uznatelné, a je proto patrné, že nominální hodnota nezakládá zneužití práva. 13. Za absurdní žalobce považuje pochybnosti žalovaného o tom, proč dluhopisy nebyly nabízeny k obchodování na regulovaném trhu s cílem oslovit externí investory, protože ignorují tržní realitu financování obchodních korporací. S kótováním dluhopisů na regulovaném trhu jsou spojeny značné náklady a rizika sankcí v případě pochybení emitenta. Nabízení cenných papírů na regulovaných trzích je vysoce administrativně a ekonomicky náročný proces, který je v rozporu s cílem předmětné transakce, kterým bylo zajištění finanční stability skupiny. Je tak zcela mimo rámec správního uvážení žalovaného vnucovat žalobci ekonomicky neracionální rozhodnutí, respektive dovozovat z nich negativní důsledky pro posouzení věci. Zákon nestanoví konkrétní účel vydání dluhopisu ani nestanoví povinnost nabízet dluhopisy neomezenému množství osob. Je zcela racionálním rozhodnutím nabízet dluhopisy za tržní ceny osobám akcionářů, neboť transakční náklady se zprostředkováním takového úpisu jsou řádově menší oproti nabídce na regulovaném trhu. 14. Žalobce nepopírá návaznost jednotlivých kroků transakce, tedy provedeného třístranného zápočtu a následného úpisu dluhopisů hrazených též zápočtem. Řetězec transakcí byl proveden se zcela jasným ekonomickým cílem, přičemž zápočet jako takový je zcela legálním právním prostředkem, který umožňuje šetřit transakční náklady a snižovat rizika spojená se skutečným tokem peněžních prostředků. Připouští současně, že nedošlo k faktickému toku finančních prostředků v rozsahu, ve kterém byl úpis dluhopisů hrazen zápočty, avšak tato skutečnost není v rozporu s ekonomickým důvodem emise dluhopisů, jímž byla finanční stabilizace skupiny. 15. K ekonomickému účelu emise dluhopisů žalobce uvedl, že předmětnými transakcemi došlo k restrukturalizaci dluhu a k finanční stabilizaci skupiny, přičemž žalovaný v napadených rozhodnutích nevzal v potaz podstatu transakce. Žalobce neměl povinnost zvolit nejvýhodnější variantu, ale variantu ekonomicky smysluplnou. Tvrzení žalovaného, že „[j]e potřeba vždy doložit, že jedinou nejvýhodnější alternativou získání finanč