9 As 71/2008 — Nejvyšší správní soud

30 A 42/2025- 108 - text  13 30 A 42/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobců: a) Mgr. K. N. b) Ing. M. N. oba bytem X oba zastoupeni advokátem Mgr. Christianem Grymem, LL.M. se sídlem Velké náměstí 149, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: Ministerstvo dopravy se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody1222/12, 110 15 Praha 1 za účasti: 1. J. Ch. zastoupen advokátem Mgr. Ondřejem Krotilem se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 2. Město Třebechovice pod Orebem, IČ 00269719 sídlem Masarykovo náměstí 14, 503 46 Třebechovice pod Orebem zastoupeno advokátem JUDr. Antonínem Ondrákem se sídlem Brandlova 261/3, 500 03 Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2025, č. j. MD-XJ19/2025-940/3, MD-XJ19/2025-940 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2025, čj. MD-XJ19/2025-940/3, MD-XJ19/2025-940, a rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 1. 11. 2024, čj. KUKHK-25346/DS/2024-14 (Ma), se zrušují a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 32.538,80 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a rozhodnutí správního orgánu 1. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku žalovaný zamítl odvolání žalobců a potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje (dále také jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 1. 11. 2024, čj. KUKHK-25346/DS/2024-14 (Ma), který deklaroval existenci veřejně přístupné účelové komunikace (dále také jen „VPÚK“) na části pozemku parc. č. XA vymezené oranžovým ohraničením na snímku katastrální mapy v obci a katastrálním území xx, uložil žalobcům povinnost odstranit z ní pevnou překážku a povinnost uhradit náklady správního řízení. 2. Dále v textu tohoto rozsudku uváděné pozemky (příp. další nemovitosti) se všechny nacházejí v obci a katastrálním území xx, proto nebude tento údaj u jednotlivých nemovitostí nadále pokaždé uváděn. II. Shrnutí žalobních bodů 3. Včas podanou žalobou se žalobci domáhali přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí, navrhli jeho zrušení, jakož i zrušení prvostupňového rozhodnutí, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení a přiznání nákladů řízení. 4. Dle žalobců rozhodnutí žalovaného i prvostupňové nemohou obstát zejména z procesních i faktických důvodů, zejména z důvodu nedostatečného odůvodnění obou rozhodnutí, jejich neurčitosti a nepřezkoumatelnosti, nedostatečného provedení důkazů a jejich hodnocení, vadnosti skutkových zjištění, nedostatečného vypořádání se s důkazními návrhy žalobců, vadného spojení dvou řízení, jejichž spojení nebylo možné, nesprávného postupu při řešení předběžné otázky, nesprávného posouzení předběžné otázky vydržení a nesprávného posouzení existence účelové komunikace. 5. Dále se žalobci k některým vadám podrobně vyjádřili: Spojení řízení a okruh účastníků řízení 6. Dle žalobců jsou obě rozhodnutí nicotná nebo přinejmenším vadná, jelikož nebyly splněny zákonné podmínky ke spojení řízení o odstranění pevné překážky a vydání deklaratorního rozhodnutí o existenci veřejně přístupné účelové komunikace, o projednávaných věcech nemělo být vedeno jedno správní řízení a správní orgán neměl pravomoc vydat rozhodnutí tak, jak učinil. Nedostatečné odůvodnění a náležitosti správního rozhodnutí 7. Z rozhodnutí neplynou základní náležitosti jako konstatování provedených důkazů, skutečnosti z důkazů zjištěné, hodnocení důkazů, vypořádání se s námitkami žalobců, právní úprava nebo úvahy správního orgánu. V důsledku nedostatečného odůvodnění je prvostupňové rozhodnutí zcela nepřezkoumatelné a žalovaný proto pochybil, když se touto námitkou žalobců zcela nedostatečně zabýval a prvostupňové rozhodnutí jako správné potvrdil. Neurčitost výroku rozhodnutí 8. Již v rámci odvolání žalobci namítali, že výroky prvostupňového rozhodnutí jsou zcela neurčité, jelikož nedostatečně vymezují prostor, kde se má nacházet VPÚK a jaká pevná překážka má být odstraněna. Pokud jde o výrok I. prvostupňového rozhodnutí, žalobci vyslovili nesouhlas s tvrzením žalovaného, že k vymezení výroku rozhodnutí postačí vložení fotografie bez jakéhokoli slovního popisu. K námitkám vůči výroku II. se pak žalovaný nevyjádřil vůbec. I z něj je přitom zřejmé, že se jedná o výrok neurčitý, když výslovně uvádí, že brána se má nacházet „v prostoru mezi domy č. p. XB a č. p. XC“. Brána umožňující vstup na pozemky žalobců se však nenachází v „prostoru mezi domy“, nýbrž až dále směrem k pozemkům žalobců. Posouzení předběžné otázky 9. Správní orgány v rámci řízení pochybily, když neodkázaly účastníky řízení ve vztahu k otázce vydržení části pozemku parc. č. XA (dále také jen „dotčená část pozemku“) na řízení ve věcech občanskoprávních a správní řízení do rozhodnutí v této věci nepřerušily. Dle žalobců jsou nesprávné závěry žalovaného, že správní orgán byl oprávněn posouzení otázky vydržení provést v rámci vlastního úsudku. Vydržení části pozemku 10. Pokud správní orgán přistoupí k posouzení vydržení jakožto předběžné otázky namísto toho, aby odkázal účastníky řízení na občanskoprávní soudy, je povinen zkoumat tuto otázku komplexně v celém jejím rozsahu. Správní orgány v rámci řízení nedostatečně posoudily otázku vydržení předmětné části pozemku parc. č. XA a nedostatečně se vypořádaly s argumentací žalobců, přičemž zdůraznili, že z jejich strany došlo k vydržení přinejmenším části shora uvedeného pozemku pod a za branou. Existence veřejně přístupné účelové komunikace 11. Žalobci opakovaně uvádí, že v místě, kde se nachází brána do jejich areálu a za touto bránou, se nenachází a nemůže nacházet VPÚK. Z jejích definičních znaků (tj. 1) znatelnost a stálost dopravní cesty 2) účel spojování nemovitostí, 3) veřejnost a 4) nenahraditelnost přístupu k nemovitostem, není naplněn ani druhý, ani čtvrtý znak, neboť část předmětného pozemku pod a za branou není jediným přístupem k okolním nemovitostem a neslouží ke komunikační potřebě. Není naplněn ani znak veřejnosti, neboť daná část pozemku není užívaná veřejností a město Třebechovice pod Orebem nedalo souhlas (konkludentní nebo výslovný) s tím, aby část pozemku byla užívána veřejností. Takový souhlas nikdy nebyl městem udělen, na čemž nic nemění ani vyjádření zástupce města v rámci správního i občanskoprávního řízení. Takové závěry jsou naopak v rozporu s tím, že umístění brány je dlouhodobým stavem, který nebyl doposud nikým rozporován a všechny zúčastněné osoby dlouhodobě souhlasí a souhlasily s tím, že veřejnost je z užívání dané části pozemku vyloučena. Není tedy naplněn ani třetí definiční znak účelové komunikace Absurdita postupu správních orgánů 12. Žalobci zopakovali, že se neztotožňují s posouzením otázky vydržení a že i nadále trvají na tom, že jsou vlastníky předmětné části pozemku. V návaznosti na to poukázali na absurditu postupu správního orgánu, když pokud by bylo možné připustit, že z jejich strany nedošlo k vydržení předmětné části pozemku, znamenalo by to rovněž to, že nejsou vlastníky předmětné brány, která má být překážkou a kterou jim bylo správním orgánem a žalovaným uloženo odstranit. Vlastnictví brány jakožto stavby trvale spojené se zemským povrchem je v souladu se zásadou superficies solo cedit vázáno výhradně na vlastnictví pozemku, na němž je brána postavena. Nejsou-li pak žalobci vlastníky brány, nemůže jim být ani uloženo tuto překážku odstranit, jelikož v souladu s ustanovením § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích může být povinnost odstranit pevnou překážku uložena pouze vlastníkovi této pevné překážky. Tvrdí-ly tedy správní orgány, že vlastníkem pozemku je město Třebechovice pod Orebem, pak je město rovněž vlastníkem předmětné brány. Rozhodnutí správních orgánů by tak v případě správnosti posouzení otázky vydržení správním orgánem byla rozhodnutími vadnými až nicotnými, protože ukládají povinnost osobě, které ze zákona takovou povinnost uložit nemohou. III. Vyjádření a postup žalovaného po podání žaloby 13. V písemné reakci na žalobu žalovaný krajskému soudu sdělil svůj záměr uspokojit žalobce ve smyslu § 62 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a § 153 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), konkrétně zrušením žalobou napadeného rozhodnutí v přezkumném řízení. 14. Následně zaslal krajskému soudu rozhodnutí ze dne 29. 8. 2025, čj. MD-XJ19/2025-940/10, MD-XJ19/2025-940, kterým napadené rozhodnutí zrušil, a to k datu právní moci rozhodnutí soudu o zastavení řízení o žalobě vedené pod sp. zn. 30 A 42/2025. Z odůvodnění tohoto zrušujícího rozhodnutí je zřejmý aktuální názor žalovaného na věc. 15. Krajský soud ve věci však nepostupoval ve smyslu ustanovení § 62 s. ř. s. a po vydání nového rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2025, čj. M