4 Ads 72/2011 — Nejvyšší správní soud

31 Ad 1/2025- 76 - text  8 31 Ad 1/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové, soudce Mgr. Ondřeje Bartoše a soudkyně JUDr. Ivony Šubrtové ve věci žalobce: Mgr. J. P. zastoupen JUDr. Ondřejem Vodákem, advokátem se sídlem Washingtonova 1567/25, 110 00 Praha proti žalovanému: Generální ředitel Vězeňské služby České republiky, sídlem Soudní 1672/1a, 140 00 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. října 2024, č. j. VS-102630-22/ČJ-2024-80000P-51ODV takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele Věznice Valdice (dále též „správní orgán prvního stupně“ či „služební funkcionář“) ve věcech služebního poměru ze dne 27. 2. 2024, č. j. VS-5649-11/ČJ-2024-802220, kterým bylo žalobci podle § 155 a 156 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), přiznáno odchodné ve výši 401 982 Kč, proti jehož výpočtu žalobce brojí. II. Žalobní argumentace 2. Žalobce navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení žalovanému. Namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí z důvodu, že správní orgány pochybily při výpočtu odchodného. Průměrný služební příjem podle § 351 an. zákoníku práce měly zjišťovat formou pravděpodobného služebního příjmu v souladu se zásadami obsaženými v zákoníku práce. Správní orgány nezohlednily veškeré okolnosti pro dosažení pravděpodobného průměrného služebního příjmu, a to zejména jakým způsobem byla v rozhodném období odměňována práce, kterou měl žalobce konat, jaké měl pobírat pohyblivé složky služebního příjmu (odměny), jaké měl zaměstnavatel v rozhodném období prostředky pro poskytnutí odměn svým zaměstnancům. 3. Při výpočtu odchodného vyšel žalovaný z důkazů, které do spisu doplnil v odvolacím řízení, čímž porušil zásadu dvojinstančního rozhodování. Z těchto důkazů mělo vyplývat, že žalobce od poloviny roku 2018 vykazoval v oblastech kvality plnění služebních povinností a úrovně teoretických znalostí velice nízkou profesní úroveň. 4. Napadené rozhodnutí je věcně nesprávné, protože když byl žalobce ustanoven na služební místo 1. zástupce ředitele Věznice Valdice, žalovaný musel vycházet z toho, že žalobce je pro tuto pozici vhodným kandidátem s dostačující profesní úrovní. Žalobce vnímá jako absurdní, aby byl ustanoven na služební místo, o němž by se žalovaný domníval, že jej nebude zvládat. Žalovaný mohl žalobce ustanovit na jakékoli služební místo odpovídající jeho zařazení, tj. na služební pozici zařazenou do 9. platové třídy. Proto je nepřijatelný závěr žalovaného, že – vzhledem k předchozímu hodnocení služební činnosti žalobce – bylo možné předpokládat, že by žalobci nebyl přiznán osobní příplatek ani poskytnuta mimořádná odměna. 5. Závěr žalovaného, že v případě, kdy není možné objektivně posoudit výkon služby žalobce v době jeho pracovní neschopnosti, nelze zohlednit mimořádné složky služebního příjmu, které by žalobce jinak byl obdržel, je v rozporu se zákonem a judikaturou Nejvyššího soudu. 6. Výtky ze služebního hodnocení žalobce, který toho času vykonával funkci ředitele Věznice Pardubice, nelze vztahovat i na pozici 1. zástupce ředitele Věznice Valdice, protože tyto se týkaly pouze odpovědnosti ředitele. 7. Žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav nezbytný pro řádné posouzení, jakého pravděpodobného služebního příjmu by žalobce dosáhl, pokud by nebyl v pracovní neschopnosti. Za tímto účelem žalobce navrhl, aby byl správní spis doplněn o údaje o příslušnících Vězeňské služby České republiky a jejich odměňování nenárokovými složkami platu v období 2021–2023. 8. Dne 3. 2. 2025 zaslal žalobce krajskému soudu rozhodnutí žalovaného v řízení o stanovení výsluhového příspěvku, ve kterém spatřuje podporu své argumentace, že při stanovení výše pravděpodobného výdělku žalovaný postupoval nesprávně. Žalovaný v tomto rozhodnutí uvedl, že služební funkcionář měl přistoupit ke zjištění pravděpodobného hrubého měsíčního služebního příjmu při využití analogie ve smyslu § 166 odst. 4 zákona o služebním poměru a výpočet provést na základě hrubého služebního příjmu, kterého by odvolatel pravděpodobně dosahoval po dobu rozhodnou pro výpočet výsluhového nároku. Při výpočtu pravděpodobného průměrného měsíčního hrubého služebního příjmu je nutné posoudit i případný osobní příplatek či poskytnutí mimořádné odměny. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve svém vyjádření uvedl, že se odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se se všemi námitkami žalobce vypořádal. Žalovaný uvedl, že ačkoli v prvostupňovém rozhodnutí byla aplikace zákoníku práce v rozporu s relevantní judikaturou vyloučena, je zjevné, že takové nesprávné tvrzení služebního funkcionáře nemělo vliv ani na výpočet odchodného, ani na zákonnost napadeného rozhodnutí, protože fakticky služební funkcionář při výpočtu pravděpodobného hrubého měsíčního služebního příjmu žalobce postupoval právě v souladu se zásadami vyplývajícími z pracovního práva. Služební funkcionář provedl výpočet na základě hrubého služebního příjmu, který by žalobce pravděpodobně dosahoval po dobu rozhodnou pro výpočet odchodného. 10. Žalovaný své závěry o nezohlednění mimořádných složek služebního příjmu a mimořádných odměn do pravděpodobného měsíčního služebního příjmu žalobce neopřel pouze o nemožnost objektivního posouzení výkonu služby žalobce v době jeho pracovní neschopnosti. V projednávané věci bylo nutné přihlédnout také k předchozímu hodnocení služební činnosti žalobce, která měla za následek neposkytování odměn, odejmutí osobního příplatku a následné odvolání z původního služebního místa pro dosahování neuspokojivých výsledků ve výkonu služby. 11. Vzhledem ke specifičnosti projednávané věci není výše osobních příplatků a mimořádných odměn, které byly nebo by byly poskytovány spolupracovníkům žalobce v době jeho pracovní neschopnosti, pro posouzení předpokládaného příjmu žalobce relevantní. 12. K námitce porušení zásady dvojinstančního rozhodování žalovaný uvedl, že v řízení o služebním poměru se uplatňuje zásada jednotnosti správního řízení, a tedy nadřízený správní orgán (zde žalovaný) může korigovat a doplňovat odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí, pokud obsahuje rozpory, jež nemají vliv na výrokovou část prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný pouze shromáždil další podklady, které potvrdily skutkový stav zjištěný správním orgánem prvního stupně. Všechny doplněné podklady byly žalobci známy již dříve, neboť se týkaly řízení, ve kterých byl účastníkem. Žalobce se před vydáním rozhodnutí se spisovým materiálem seznámil a k podkladům se podáním ze dne 23. 9. 2024 vyjádřil. 13. Žalobce při výkonu služby dosahoval neuspokojivých výsledků, a proto jej nebylo možno ponechat na dosavadním služebním místě, neboť by mohlo dojít k ohrožení zájmu bezpečnostního sboru na řádném plnění úkolů věznice stanovených právními předpisy. Zároveň by to mělo demotivující vliv na ostatní příslušníky, kteří plní své úkoly řádně (viz rozhodnutí generálního ředitele Vězeňské služby ČR ze dne 27. 10. 2020, č. j. VS-178541-15/ČJ-2020-800020). Z uvedených důvodů byl žalobce z dosavadního služebního místa ředitele Věznice Pardubice odvolán a podle § 26 odst. 4 zákona o služebním poměru ustanoven na služební místo, pro něž je stanovena nižší služební hodnost. V rámci Vězeňské služby České republiky je ve věznici ředitel věznice jako jediný zařazen na služebním místě ve služební hodnosti „vrchní rada“ v 10. tarifní třídě a 1. zástupce ředitele je jako jediný zařazen na služebním místě ve služební hodnosti „rada“ v 9. tarifní třídě, tedy o jeden stupeň nižší služební hodnosti. Vzhledem k tomu, že nebylo možné žalobce převést na jiné služební místo než na místo se služební hodností o jeden stupeň nižší, mohl být žalobce ustanoven pouze na neobsazené místo 1. zástupce ředitele Věznice Valdice. Že služební funkcionář neměl žádný prostor pro vlastní uvážení o novém zařazení žalobce, shledal Krajský soud v Hradci Králové v rozsudku ze dne 15. 11. 2022, č. j. 30 Ad 12/2021-56. Postup služebního funkcionáře byl dán zákonem, nikoli důvěrou, že je žalobce pro služební místo 1. zástupce ředitele Věznice Valdice vhodný a bude řádně vykonávat služební povinnosti. Služební místo 1. zástupce ředitele věznice (jak ostatně vyplývá již z názvu této pozice), na které byl žalobce ustanoven, je z hlediska obsahu služební náplně blízké služebnímu místu ředitele věznice, a vyžaduje od příslušníka obdobné manažerské schopnosti. 14. Žalovaný po zohlednění kritérií pro posouzení pravděpodobného výdělku žalobce dovodil, že ve věci nebyl dán důvodný předpoklad, že by byl žalobci bez dalšího přiznán osobní příplatek či poskytnuta mimořádná odměna. Žalovaný na tomto místě připomíná, že uvedené složky služebního p