2 Afs 58/2007 — Nejvyšší správní soud

31 Af 24/2023- 125 - text  11 31 Af 24/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Ondřeje Bartoše ve věci žalobce: ASIPO s.r.o., IČO: 63218828 se sídlem Ohnišov 134, 517 84 Ohnišov proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. srpna 2023, č.j. 24239/23/5000-10612-706239 takto: I. V řízení se pokračuje. II. Žaloba se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Včas podanou žalobou namítal žalobce nezákonnost shora identifikovaného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj (dále také „správce daně“) ze dne 22. 6. 2022, č.j. 1321934/22/2700-31472-602623 potvrdil. I. Vymezení věci 2. Dne 6. 3. 2018 uzavřel žalobce s poskytovatelem – Ministerstvem průmyslu a obchodu (dále také „poskytovatel“ nebo „MPO“) smlouvu č. FV30300 o poskytnutí účelové podpory na řešení projektu formou dotace z výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace (dále také „Smlouva“ nebo „Smlouva č. 3“), a to ve smyslu ustanovení § 9 zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů. Předmětem Smlouvy bylo poskytnutí účelové podpory žalobci na řešení projektu ev.č. FV30300 „Získávání a využití rostlinných látek s účinky proti stresovým a jiným neurodegenerativním chorobám“ (dále také „Projekt“). 3. Na základě výsledku kontrolního zjištění v rámci provedené daňové kontroly dospěl správce daně k závěru, že poskytovatel prováděl finanční kontrolu u příjemce dotace, ten mu však doložil neúplnou dokumentaci, která nebyla ani následně doplněna, a tím znemožnil poskytovateli finanční kontrolu provést. Příjemce dotace tak porušil dle názoru správce daně podmínku čl. VI odst. 21 Smlouvy č. 3, dále neprokázal vedení samostatné účetní evidence o uznaných nákladech dle čl. VI odst. 5 Smlouvy č. 3 a nebyl schopen prokázat správnost a oprávněnost čerpání a použití poskytnuté podpory v jednotlivých letech v souladu s čl. VI. odst. 1., 2. a 5 Smlouvy č. 3. Porušením povinnosti vrátit částku poskytnuté podpory ve stanoveném termínu došlo dle názoru správce daně ve smyslu § 3 písm. f) zákona o rozpočtových pravidlech k zadržení poskytnutých peněžních prostředků a tím dle § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech k porušení rozpočtové kázně. Na základě těchto závěrů pak správce daně žalobci vyměřil odvod za porušení rozpočtové kázně v celkové výši 11 783 601 Kč. II. Žalobní důvody 4. K takto vymezeném skutkovému stavu žalobce uvedl, že za podpory poskytované ročně částkou ve výši 3 927 867 Kč vyvíjel výzkumnou činnost, a to také za pomoci dalších účastníků (Ústav chemických procesů Av ČR, Vysoká škola chemicko-technologická v Praze), s nimiž měl uzavřenou smlouvu o účasti na řešení Projektu. 5. Poukázal rovněž na to, že do skončení smluvního vztahu byly prostředky účelové podpory z hlediska účelu i rozsahu použity v souladu s touto Smlouvou. Žalobce v rámci svého podílu na řešení Projektů finančně využil jak plánované vlastní zdroje, tak i předmětnou účelovou podporu. Jde o esenciální náklady, které musely být vynaloženy (nemohly nebýt vynaloženy). K tomu žalobce doložil znalecký posudek č. 5/23/1412 – Technologie frakční superkritické extrakce biologicky aktivních látek oceňující technologie k projektu FV30300. 6. Žalobce zdůraznil, že napadené rozhodnutí považuje za nezákonné i pokud jde o posouzení platnosti odstoupení od Smlouvy ze dne 22. 12. 2021. Žalobce v této souvislosti zopakoval většinu argumentace použité v civilním řízení o určení trvání Smlouvy. 7. Trval na tom, že pokud podle čl. VIII Smlouvy platí, že smluvní strany budou veškeré spory řešit nejprve smírně vzájemnou dohodou a nebude-li dohody dosaženo v přiměřené době, má každá strana právo věc předložit k posouzení příslušnému soudu, pak odstoupení je třeba považovat za předčasné, protože poskytovatel svým postupem na uvedené ustanovení zcela rezignoval. Žalobce v dobré víře v platnost jednotlivých ustanovení Smlouvy předpokládal vyvolání jednání, které bude mít za cíl spory mezi stranami urovnat. Zdůvodnění žalovaného k této námitce v bodě 25 napadeného rozhodnutí dle názoru žalobce vybízí k nerespektování zásady pacta sunt servanda, když říká, že to sice ujednáno bylo, ale bylo nereálné to realizovat, což ale není pravda. 8. Žalovaný si pak v bodě 24 napadeného rozhodnutí protiřečí, když na jednu stranu uvádí, že není oprávněn vyjadřovat se k postupu poskytovatele a jakkoli jej hodnotit či přezkoumávat, avšak na druhé straně má za to, že od Smlouvy bylo odstoupeno platně. Žalobce je toho názoru, že úkolem žalovaného a před ním i správce daně je rozhodně přezkoumat tento hlavní akt poskytovatele, od něhož se pak tvrzené porušení rozpočtové kázně odvíjí. 9. Žalobce trval na tom, že Smlouvu neporušil, resp. neporušil ji podstatným způsobem tak, aby následně musel čelit odstoupení od Smlouvy a pro něj fatálním následkům z toho vyplývajícím, tj. vrátit velkou částku z několika posledních let poskytované podpory. 10. Poskytovatel ve svém oznámení z 22. 12. 2021 uvádí jako důvod odstoupení od Smlouvy porušení těchto povinností: - žalobce nepředložil při kontrole soupis nákladů a tím neumožnil provést kontrolu účetní evidence a čerpání a užití účelové podpory, čímž porušil čl. VI odst. 21 Smlouvy, - žalobce nedoložil vedení samostatné účetní evidence ve smyslu čl. VI odst. 5 Smlouvy, - žalobce neprokázal správnost a oprávněnost čerpání a použití poskytnuté dotace ve smyslu čl. VI odst. 1, 2 a 5 Smlouvy, - žalobce v každém roce neprodleně nepřevedl dalším účastníkům jejich část poskytnuté podpory v rozporu s čl. IV odst. 4 Smlouvy. 11. Shora popsaná porušení Smlouvy považoval poskytovatel za závažné porušení Smlouvy, pro které od Smlouvy odstupuje v souladu s čl. VII odst. 3 Smlouvy. 12. Žalobce uvedl, že dle čl. VII odst. 3 Smlouvy je poskytovatel oprávněn od Smlouvy odstoupit mimo jiné pokud žalobce závažným způsobem poruší jinou povinnost (vyjma v ustanovení výslovně uvedených) uloženou mu Smlouvou. Z ustanovení plyne, že se k jeho uplatnění vyžaduje porušení povinnosti ve vyšší intenzitě, než je méně závažné porušení povinnosti. Jelikož je sousloví „závažným způsobem“ neurčité, vykládá si je žalobce v kontextu celého ustanovení a dále v kontextu obecné úpravy odstoupení dle občanského zákoníku. 13. Žalobce vyslovil přesvědčení, že i kdyby došlo k tvrzeným porušením povinností (což dle žalobce nenastalo, jak bude dále uvedeno), pak taková porušení nedosahují intenzity předvídané čl. VII odst. 3 Smlouvy. Ustanovení totiž uvádí výslovně některá další porušení povinností, konkrétně použití dotace v rozporu s účelem nebo na jiný účel, či závažné změny v majetkoprávním postavení. Je zřejmé, že jde o ty nejzávažnější představitelné situace, kdy je jasné, že předmět Smlouvy je prakticky znemožněn. V prvém případě jde dokonce o jednání naplňující znaky trestného činu dotačního podvodu podle § 212 trestního zákoníku. Druhým případem je zřejmě myšlena závažná majetková situace typu úpadku ve smyslu insolvenčního zákona, která rovněž logicky významně ohrožuje možnost naplnění Smlouvy. Žalobci vytýkaná porušení Smlouvy se ani vzdáleně neblíží výše uvedeným případům. Je třeba si uvědomit zcela zásadní dopady na činnost žalobce s ohledem na dosavadní plnění, kdy žalobce se několik let plně věnoval výzkumu financovanému z velké části právě prostřednictvím dotace, když požadavek na vrácení dosud vyplacených (a pochopitelně spotřebovaných) částek ve výši přes 11 mil. Kč je pro žalobce naprosto likvidační, donucující ho výzkum nedokončit a zahodit tak roky vědeckých prací a výzkumu. I z tohoto pohledu nemůže být pro poskytovatele takto snadné Smlouvu ukončit. 14. Žalobce dále posuzoval termín „závažné porušení“ ve světle úpravy § 2002 zákona č. 89/2012 Sb, občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), tedy v porovnání s termínem „porušení smlouvy podstatným způsobem“. Dle tohoto ustanovení je za podstatné porušení považováno takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala. Ani pod tuto definici nelze v odstoupení žalobci vytýkaná porušení Smlouvy 2 podřadit. 15. K jednotlivým vytýkaným „porušením“ povinností žalobce dále uvedl následující argumenty. 16. Čl. VI odst. 21 Smlouvy – Podle tohoto ustanovení je žalobce povinen umožnit poskytovateli či pověřeným osobám provádět komplexní kontrolu plnění cílů projektu, využití výsledků řešení projektu a účetní evidence o uznaných nákladech a čerpání a užití poskytnuté účelové podpory, a to kdykoliv v průběhu trvání projektu. Žalobce zdůraznil, že uvedenou povinnost neporušil. Dle žalobce by se o závažn