2 Afs 58/2007 — Nejvyšší správní soud

31 Af 26/2023- 105 - text  11 31 Af 26/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Ondřeje Bartoše ve věci žalobce: ASIPO s.r.o., IČO: 63218828 sídlem Ohnišov 134, 517 84 Ohnišov proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. srpna 2023, č.j. 24656/23/5000-10612-706239 takto: I. V řízení se pokračuje. II. Žaloba se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Včas podanou žalobou namítal žalobce nezákonnost shora identifikovaného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj ze dne 22. 6. 2022, č.j. 1317836/22/2700-31472-602623 potvrdil. I. Vymezení věci 2. Dne 1. 7. 2019 uzavřel žalobce s poskytovatelem (Ministerstvo průmyslu a obchodu, dále také „MPO“ nebo „poskytovatel“) smlouvu č. FV40252 o poskytnutí účelové podpory na řešení projektu formou dotace z výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace (dále jen „Smlouva“), a to ve smyslu ustanovení § 9 zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů. Předmětem Smlouvy bylo poskytnutí účelové podpory žalobci na řešení projektu ev.č. FV40252 „Vývoj zařízení a postupu pro tvorbu mikročástic pomocí superkritického antisolventu“ (dále také „Projekt“). Správce daně zahájil u žalobce daňovou kontrolu za účelem zjištění okolností rozhodných pro správné zjištění a případné stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně. Na základě výsledku kontrolního zjištění v rámci provedené daňové kontroly dospěl správce daně k závěru, že poskytovatel prováděl finanční kontrolu u příjemce podpory (žalobce), ten mu však doložil neúplnou dokumentaci, což bylo současně důvodem pro odstoupení od Smlouvy č. 2 v souladu se stanovenými podmínkami. Při stanovení výše odvodu postupoval správce daně dle § 44a odst. 4 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“), když stanovil odvod v částce, v jaké byla porušena rozpočtová kázeň, tj. ve výši 6 734 000 Kč. II. Žalobní důvody 3. K takto vymezeném skutkovému stavu žalobce uvedl, že za podpory poskytované ročně částkou 3 367 000 Kč vyvíjel výzkumnou činnost, a to také za pomoci dalšího účastníka (Ústav chemických procesů AV ČR), s nímž měl uzavřenou smlouvu o účasti na řešení Projektu. 4. Žalobce rovněž poukázal na to, že do skončení Smlouvy byly prostředky účelové podpory z hlediska účelu i rozsahu použity v souladu se Smlouvou. Žalobce v rámci svého podílu na řešení Projektů finančně využil jak plánované vlastní zdroje, tak i předmětnou účelovou podporu. Jde o esenciální náklady, které musely být vynaloženy (nemohly nebýt vynaloženy). K tomu žalobce doložil znalecký posudek č. 4/23/1412 – Technologie mikročástic oceňující technologie k projektu FV40252. 5. Žalobce zdůraznil, že napadené rozhodnutí považuje za nezákonné i pokud jde o posouzení platnosti odstoupení od Smlouvy ze dne 5. 11. 2021. Žalobce v této souvislosti musí opakovat většinu argumentace použitou v civilním řízení o určení trvání Smlouvy. 6. Trval na tom, že pokud podle čl. VIII Smlouvy platí, že smluvní strany budou veškeré spory řešit nejprve smírně vzájemnou dohodou a nebude-li dohody dosaženo v přiměřené době, má každá strana právo věc předložit k posouzení příslušnému soudu, pak odstoupení je třeba považovat za předčasné, protože poskytovatel svým postupem na uvedené ustanovení zcela rezignoval. Žalobce v dobré víře v platnost jednotlivých ustanovení Smlouvy předpokládal vyvolání jednání, které bude mít za cíl spory mezi stranami urovnat. Zdůvodnění žalovaného k této námitce v bodě 25 dle názoru žalobce vybízí k nerespektování zásady pacta sunt servanda, když říká, že to sice ujednáno bylo, ale bylo nereálné to realizovat, což ale není pravda. 7. Žalovaný si pak v bodě 24 protiřečí, když na jednu stranu uvádí, že není oprávněn vyjadřovat se k postupu poskytovatele a jakkoli jej hodnotit či přezkoumávat, avšak na druhé straně má za to, že od Smlouvy bylo odstoupeno platně. Žalobce je toho názoru, že úkolem žalovaného a před ním i správního orgánu prvního stupně rozhodně je přezkoumat tento hlavní akt poskytovatele, od něhož se pak tvrzené porušení rozpočtové kázně odvíjí. 8. Žalobce trval na tom, že Smlouvu neporušil, resp. neporušil ji podstatným způsobem tak, aby následně musel čelit odstoupení od Smlouvy a pro něj fatálním následkům z toho vyplývajícím, tj. vrátit velkou částku z několika let poskytované podpory. 9. Žalobce již v reakci na odstoupení poskytovatele od Smlouvy vylíčil, proč postup poskytovatele považuje za nesprávný, resp. proč odstoupení nepovažuje za platné. 10. Poskytovatel ve svém oznámení z 5. 11. 2021 uvádí jako důvod odstoupení od Smlouvy porušení těchto povinností: - žalobce neumožnil provést finanční kontrolu projektu, čímž porušil čl. VI odst. 22 Smlouvy, - žalobce neprokázal vedení samostatné účetní evidence o uznaných nákladech projektu ve smyslu čl. VI odst. 5 Smlouvy, - žalobce nebyl schopen ani jinak prokázat, že náklady, na které čerpal dotaci, jsou skutečně uznanými náklady ve smyslu čl. V odst. 2 Smlouvy. 11. Shora popsaná porušení Smlouvy považoval poskytovatel (a činí tak nyní žalovaný i správní orgán prvního stupně) za závažné porušení Smlouvy, pro které od Smlouvy odstupuje v souladu s čl. VII odst. 3 Smlouvy. 12. Žalobce předně namítal, že v čl. VI odst. 22 Smlouvy je uvedena povinnost předat údaje o dosažených výsledcích projektu po jeho skončení. Tato povinnost žalobce tedy nemohla být porušena, neboť ke skončení Projektu nedošlo, protože bez podpory žalobce nemohl dále v Projektu pokračovat. 13. Žalobce je ale názoru, že neporušil ani ustanovení o povinnosti umožnit finanční kontrolu projektu (čl. VI odst. 21 Smlouvy). Ve výzvě z 20. 7. 2021 předané osobně jednateli žalobce jsou uvedeny požadavky, které žalobce již dříve dokládal (v dubnu 2021), konkrétně uvedené pod body 5,6,7,11 (rok 2019) a 3,4,9,10 (rok 2020). Zbylé požadavky pak mají takovou povahu, která není vzhledem k povaze projektu relevantní. Žalobce trval na tom, že v rozsahu potřebném pro účel Smlouvy dostatečnou finanční kontrolu umožnil. 14. S výše uvedeným argumentem souvisí i tvrzené porušení povinnosti prokázat vedení samostatné účetní evidence a uznané náklady. Žalobce za tím účelem uzavřel smlouvu s auditorem Ing. V. K., zapsaným v Komoře auditorů pod č. 0307. Auditor posuzoval dodržení podmínek stanovených k plnění Smlouvy, konkrétně: - ověření průkaznosti vedení oddělené účetní evidence nákladů (výdajů) určených na řešení projektu, - ověření správnosti účtování o přijetí a použití poskytnutých finančních prostředků, - ověření věcné a časové souvislosti nákladů vyúčtovaných na řešení projektu, způsobilosti v souladu s podmínkami programu, - ověření správnosti údajů o čerpání finančních prostředků na řešení projektu uvedených v „Čerpání rozpočtu“ za rok 2019 a 2020, - ověření zřízení a vedení samostatného bankovního účtu pro financování projektu účelové podpory, - ověření přehledu nákladů na řešení projektu hrazených z účelové podpory, ověření čerpání účelové podpory na základě výpisu z bankovního účtu pro financování projektu z poskytnutých účelových prostředků, - ověření interního předpisu upravujícího použití a účtování finančních prostředků určených na řešení projektu a postup při plnění dalších povinností vyplývajících z podmínek programu. 15. Poskytovatelem požadované údaje z výzvy spadají do předmětu ověření auditorem. Za zásadní žalobce považoval to, že za sledované období r. 2019 a 2020 skončil vždy audit se závěrem: „bez výhrad“. Žalobci tak není jasné, o co by se měly opírat jakékoliv další kontroly dokladů, nad rámec toho, co již kontroloval auditor – ve Smlouvě k tomuto chybí jakákoliv specifikace. 16. Ze shora uvedených důvodů považoval žalobce za zřejmé, že se namítaných porušení Smlouvy nedopustil nebo se jich minimálně nedopustil v míře předvídané článkem VII odst. 3 Smlouvy, tj. „závažným způsobem“. Dle žalobce by se o takto závažné porušení odůvodňující odstoupení od Smlouvy jednalo např. v případě úplné nečinnosti při finanční kontrole, nedoložení řádného auditu apod. Žalobce trvá na tom, že Smlouvu věcně plnil a případná drobná pochybení nemohla dosáhnout intenzity uvedené v čl. VII odst. 3 Smlouvy. 17. Dle čl. VII odst. 3 Smlouvy je poskytovatel oprávněn od Smlouvy odstoupit mimo jiné pokud žalobce závažným způsobem poruší jinou povinnost (vyjma v ustanovení výslovně uvedených) uloženou mu Smlouvou. Z ustanovení plyne, že se k jeho uplatnění vyžaduje porušení povinnosti ve vyšší intenzitě, než je méně závažné porušení povinnosti. Jelikož je sousloví „závažným způsobem“ neurčité, vykládá si jej žalobce v kontextu celého ustanovení a dále v kontextu obecné úpravy