1 As 118/2012 — Nejvyšší správní soud

51 A 8/2025- 46 - text  7 51 A 8/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Blažkem ve věci žalobce: Mgr. V. D. zastoupený advokátem Mgr. Petrem Čechlovským sídlem Purkyňova 2476/102a, 612 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2025, č. j. KUKHK-13085/DS/2025-3 RK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2025, č. j. KUKHK-13085/DS/2025-3 RK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 26 221,18 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Městský úřad Vrchlabí (dále také „městský úřad“) rozhodnutím ze dne 25. 2. 2025 uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 11 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). 2. Uvedeného jednání se žalobce dle městského úřadu dopustil tím, že motorovým vozidlem neoprávněně zastavil a stál na parkovišti vyhrazeném pro vozidlo označené parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením. Stalo se tak dne 12. 4. 2024 v 10:17 hodin v ulici Krkonošská u č. p. 181 v obci Vrchlabí. Tímto jednáním žalobce porušil § 67 odst. 8 zákona o silničním provozu. Za spáchání přestupku městský úřad uložil žalobci pokutu ve výši 4 000 Kč a povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku. 3. Žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí městského úřadu v záhlaví uvedeným rozhodnutím. Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). II. Argumentace účastníků 4. Žalobce úvodem konstatoval, že zastavil své vozidlo tak, že ho postavil za jiné vozidlo, stojící na témže parkovacím místě, vyhrazeném pro vozidla přepravující osoby těžce postižené, a do druhého (v té tobě neobsazeného) parkovacího místa totožně vyhrazeného nijak nezasáhl. Takto vozidlo opustil na cca 1,5 minuty, šel do lékárny vyzvednout léky pro dceru, načež se k vozidlu vrátil a chtěl místo opustit. 5. Svým jednáním tak žalobce nijak nezasáhl do právem chráněného zájmu. V dané lokalitě jsou vyhrazena dvě parkovací místa pro postižené osoby. Kvůli nepoměru velikosti vyhrazených parkovacích míst a vozidla, které první parkovací místo v danou chvíli využívalo, bylo možné zaparkovat vozidlo žalobce tak, že druhé parkovací místo zůstalo stále volné. Současně řidič využívající první místo nebyl omezen ve výjezdu. Žalobce tedy při zastavení dbal na to, aby nijak neomezil ani řidiče, který jedno vyhrazené parkovací místo využíval, ani potenciálního jiného řidiče, který by chtěl využít druhé místo. 6. Podle žalobce tak jeho jednání nebylo společensky škodlivé. Správní orgány se ale touto argumentací vůbec nezabývaly a neuvedly konkrétně, v čem spatřují naplnění materiální stránky přestupku. 7. Správní orgány se pouze dílčím způsobem vyrovnaly s poukazem žalobce na to, že jeho zastavení na místě trvalo cca 1,5 minuty. Správní orgány odkázaly na judikaturu, podle které je úprava obsažená v § 67 odst. 8 silničního zákona speciální k obecné úpravě obsažené v § 27 odst. 1 písm. o) téhož zákona. Neumožňuje tedy ani krátké zastavení, které nepřekročí dobu tří minut, k porušení formální stránky přestupku tak šetřeným jednáním došlo. K žalobcem namítané absenci společenské škodlivosti jeho jednání se však správní orgány ani v této souvislosti nevyjádřily. Napadené rozhodnutí je proto v tomto ohledu nepřezkoumatelné. 8. Žalobce dále namítl, že důkazní prostředky získané strážníky nelze použít, neboť jejich jednání zasáhlo do právem chráněných zájmů řádově více, než jednání žalobce. Městský úřad k tomu uvedl, že strážníci použili výstražná světla, a tak mohli zablokovat jak provoz na komunikaci, tak druhé vyhrazené parkovací místo. Podle žalobce ale není zřejmé, zda strážníci byli oprávněni těchto světel užít. 9. Žalovaný zároveň vydal napadené rozhodnutí, aniž by rozhodl o návrhu žalobce na nařízení ústního jednání v odvolacím řízení. Tím zkrátil žalobce na jeho právu na řádný proces. 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že důkazní prostředky byly získány zákonným způsobem a tvoří ucelený řetězec důkazů svědčících o spáchání přestupku. Žalobce zastavil a stál na vyhrazeném parkovišti, aniž by splňoval zákonem stanovené podmínky. Vzhledem k tomu, že ústní jednání bylo provedeno již v rámci řízení před městským úřadem, nebylo nutné toto jednání opakovat v odvolacím řízení. III. Jednání soudu 11. Soudního jednání konaného dne 31. 10. 2025 se zúčastnil žalobce a jeho zástupce, žalovaný se z jednání omluvil. Žalobce i jeho zástupce se blíže vyjádřili zejména k otázce (ne)naplnění materiální stránky přestupku v posuzovaném případě. Zástupce žalobce dále poukázal na určitou nejasnost dopravního značení v daném místě. Soud následně vyhlásil rozsudek, kterým žalobě vyhověl a zrušil rozhodnutí žalovaného. IV. Posouzení věci krajským soudem 12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního soudního řádu správního. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného. 13. Správní orgány uznaly žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 11 zákona o silničním provozu. Podle tohoto ustanovení se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích v rozporu s § 67 odst. 4 neoprávněně označí vozidlo parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením nebo v rozporu s § 67 odst. 8 neoprávněně stojí s vozidlem na parkovišti vyhrazeném pro vozidlo označené parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením. Podle § 67 odst. 8 zákona o silničním provozu na vyhrazeném parkovišti pro vozidlo označené parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením je vozidlům bez tohoto označení zakázáno zastavení a stání. 14. Žalobce k tomu předně namítl, že důkazní prostředky získané strážníky jsou procesně nepoužitelné. Tato žalobní námitka není důvodná. 15. Žalobce dovozoval nepoužitelnost důkazních prostředků získaných strážníky z toho, že strážníci zablokovali nejprve provoz na pozemní komunikaci, následně druhé vyhrazené parkovací místo. Jejich jednání tak mělo zasáhnout do právem chráněných zájmů řádově více, než jednání žalobce. Správní orgány ovšem k obdobné námitce uplatněné žalobcem ve správním řízení příhodně odkázaly na § 41 zákona o silničním provozu. Podle tohoto ustanovení řidič vozidla, který při plnění úkolů souvisejících s výkonem zvláštních povinností užívá zvláštního výstražného světla modré nebo modré a červené barvy, případně doplněného o zvláštní zvukové výstražné znamení, není povinen dodržovat vyjmenovaná ustanovení zákona (pouze je povinen dbát potřebné opatrnosti, aby neohrozil bezpečnost provozu na pozemních komunikacích). 16. Soud ve shodě se správními orgány hodnotí postup strážníků při objasňování jednání žalobce jako zákonný, jimi získané podklady tak bylo možné v rámci správního řízení použít jako důkazy. Z podkladů založených ve správním spisu (zejména z fotodokumentace a z kamerového záznamu) je zřejmé, že strážníci zastavili své vozidlo v daném místě v reakci na jednání žalobce. V souladu s § 41 zákona o silničním provozu při tom užili zvláštní výstražné světlo. Soudu se zároveň nejeví, že by tak učinili způsobem, který by ohrozil bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. 17. Současně platí, že strážníci byli oprávněni užít zvláštní výstražné světlo. Úkoly obecní policie jsou upraveny v § 2 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii. Jedním z těchto úkolů je také odhalování přestupků, jejichž projednávání je v působnosti obce [§ 2 písm. h)]. Přestupkové jednání může obecně zjistit a ohlásit kdokoliv, tedy i obecní policie, která je k takovému jednání dokonce povinna dle § 10 odst. 2 zákona o obecní policii. 18. Jiná by byla situace pouze v případě, pokud by obecní policie vyvíjela takovou zjišťovací činnost, která by nebyla a ani nemohla být potřebná pro plnění úkolů obecní policie zejména dle § 2 zákona o obecní policii. Důkazy získané z takové činnosti by byly nutně nezákonné a procesně nepoužitelné (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2018, č. j. 10 As 15/2018-36, který se týkal provozovaní kamerového systému, jehož hlavním cílem bylo monitorovat jízdu na červenou, přičemž zjišťování a projednávání tohoto druhu přestupků bylo mimo působnost obecní policie). To však zjevně nebyl tento případ. 19. Žalobce dále namítl, že žalovaný vydal napadené rozhodnutí, aniž by rozhodl o jeho návrhu na nařízení ústního jednání v odvolacím řízení. Ani tato námitka není důvodná. 20. Soud konstatuje, že podle § 80 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), správní orgán na