7 Afs 216/2006 — Nejvyšší správní soud

52 A 7/2024- 163 - text 23 52 A 7/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a JUDr. Petry Venclové, Ph.D., ve věci žalobkyně: MUDr. H. L. zastoupená advokátem JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj sídlem Staroměstské náměstí 6, 110 15 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2023, č. j. MMR-82663/2023-83 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 5. 12. 2023, č. j. MMR-82663/2023-83 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve ve výši 52. 969,08 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Ervína Perthena, MBA, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se včasnou žalobou domáhala soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 18. 9. 2023, č. j. KrÚ -76357/2023/116/OMSŘI/Fr, jímž bylo zrušeno ve zkráceném přezkumném řízení sdělení Městského úřadu Holice ze dne 29. 6. 2023, č.j. MÚHO/18622/2023 (dále v textu jen jako „sdělení Stavebního úřadu ze dne 29. 6. 2023“), kterým tento stavební úřad vyslovil souhlas s obnovou stěn objektu rodinného domu čp. X na st. p. č. Y v k. ú. X, vydaný stavebním úřadem podle § 177 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, v platném znění, (dále jen „stavební zákon“). 2. Žalobkyně odůvodnila žalobu následujícím způsobem. 3. Žalobkyně jako stavebník do (dále v textu jen jako „stavebník“ či „stavebnice“) prováděla na základě souhlasu stavebního úřadu provedení stavebních úprav, a to stavební úpravy domu čp. X v obci X, na pozemku st. p. č. Y, parc. č. Z v k. ú. X, přičemž paní L. L. je vlastníkem sousední nemovitosti, konkrétně domu čp. M, postaveného na pozemku st. p. č. N v k. ú. X. Poté, co žalobkyně provedla částečně demoliční práce na uvedeném rodinném domu v souladu s výše zmíněným souhlasem, došlo dne 9. 6. 2023 k náhlému částečnému zřícení některých konstrukcí havárií, přičemž bylo zjištěno, že tyto stěny jsou v důsledku silného podmáčení naprosto nestabilní a hrozí jejich pád. Proto bylo postupováno v souladu s § 177 odstavec 2 stavebního zákona a tyto zbytky stěn byly žalobkyní odstraněny, když byla obava, že dojde k dalším pádu a tím k ohrožení života přítomných osob a majetku stavebníka. O této situaci žalobkyně ihned informovala příslušný stavební úřad, když tuto událost za žalobkyni oznámili osobně na základě plné moci Bc. P. B. a Ing. A. B. Jednalo se o havárii, jejíž příčinou bylo to, že dešťová voda z objektu domu L. L. nebyla odváděna v souladu s právní předpisy, když byla svedena do volného prostoru bezprostředně vedle nemovitosti žalobkyně. Tento právní stav nikdo nepředpokládal a ani předpokládat nemohl. Důvodem havárie bylo pochybení L. L. při nakládání se srážkovými vodami, jejím pochybením došlo k podmáčení domu žalobkyně. Zároveň žalobkyně oznámila stavebnímu úřadu, že tyto stěny podle § 177 odstavec 3 stavebního zákona obnoví. Stavební úřad vydal dne 29. 6. 2023 svůj souhlas s realizací těchto obnovovacích prací. Žalobkyně následně tyto obnovovací práce v dobré víře provedla a dotčené stěny svého domu obnovila, což žalobkyně stavebnímu úřadu též písemně oznámila, a při kontrolní prohlídce stavby prováděné stavebním úřadem dne 31. 8. 2023 bylo konstatováno, že bylo dokončeno první nadzemní podlaží. V současné době tak žalobkyně provádí již pouze stavební práce dle společného souhlasu, původně vydaného k provedení stavebních prací stavebním úřadem dne 3. 11. 2022, kdy s těmito úpravami L. L. vyslovila svůj souhlas. Zrušení souhlasu stavebního úřadu s provedením obnovovacích prací bylo nedůvodné, když to byla samotná L. L., kdo zavinil uvedenou havárii a poškození majetku žalobkyně. Nyní L. L. brojí proti oprávněné snaze žalobkyně následky této havárie způsobené L. L. odstranit, což je v rozporu s dobrými mravy, a to by měly správní orgány rovněž zohlednit. K tomu žalobkyně uvedla, že L. L. na ni neustále útočí, (poslání Policie ČR na stavbu, verbální útok atd.). Závěr žalovaného, který žalovaným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje, jímž bylo zrušeno výše zmíněné sdělení stavebního úřadu ze dne 29. 6. 2023, tak toto rozhodnutí žalovaného není ničím podloženo, respektive není podložen závěr o tom, že další postup žalobkyně jako stavebníka nebyl v souladu se stavebním zákonem. Žalobkyně postupovala v souladu s právní předpisy, když bezodkladně oznámila havarijní stav stavebnímu úřadu, což žalobkyně dokládala dopisy adresovanými stavebnímu úřadu ze dne 22. 6.2023 a 23. 6. 2023, a protokolem vyhotoveným 9. 6. 2023 Ing. Mgr. J. B., autorizovaným stavitelem, písemným prohlášením Bc. P. B. a Ing. A. B. ze dne 20. 9. 2023 a záznamem stavebního úřadu ze dne 23. 6. 2023. Z těchto podkladů vyplývá, že žalobkyně 12. 6. 2023 havárii bezodkladně stavebnímu úřad ohlásila a oznámila, že bude provádět obnovovací práce, tj. obnovení stěn. Správní orgány se k těmto dokladům vůbec nevyjádřily, dospěly k závěru, že stavebník havárii bez zbytečného odkladu neoznámil, žalované rozhodnutí nemá oporu ve správním spisu, je nepřezkoumatelné. Provedení těchto důkazů k prokázání tvrzení o tom, že nastala popsaná havárie, žalobkyně navrhovala již v řízení, v němž bylo vydáno žalované rozhodnutí, žádný takový důkaz však žalovaný neprovedl a vůbec se s důkazními návrhy nevypořádal. Žalobkyně dále namítla, že žalovaný a správní orgán prvního stupně nesprávně aplikovaly ustanovení § 98 správního řádu, žalobci byla neoprávněně odňata možnost se k věci vyjádřit. Následný závěr o tom, že v daném případě nemůže být chráněna dobrá víra žalobkyně, nemá oporu v podkladech, žalovaný a správní orgán prvního stupně učinily své závěry přímo v rozporu s obsahem správního spisu (např. například závěr o tom, že stavebník havarijní stav neprodleně stavebnímu úřadu neoznámil). Ustanovení § 98 nemělo být vůbec aplikováno. Nebyly splněny podmínky pro aplikaci ustavení § 98 správního řádu, souhlas dle § 177 stavebního zákona s provedením obnovovacích prací byl ve zkráceném přezkumném řízení zrušen až poté, co tyto obnovovací práce již byly prokazatelně provedeny. Žalobkyně odkázala i na rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 3 A 48/2004–29 a rozhodnutí NSS č.j. 3 As 69/2015–78, přičemž tato rozhodnutí se týkají možnosti aplikace zkráceného přezkumného řízení v obdobných věcech, přičemž z nich vyplývá, že využití tohoto přezkumného řízení není na místě tam, kde zjevně existují protichůdné zájmy subjektů dotčených případným rozhodnutí v přezkumném řízení, nebo jim takovým rozhodnutím může být způsobena újma, která by zrušením nebo změnou přezkoumávaného rozhodnutí vznikla některému účastníkovi, který nabyl práva z rozhodnutí v dobré víře a ta by byla ve zjevném nepoměru k újmě, která vznikla jinému účastníkovi nebo veřejnému zájmu, neboť uvedená hlediska by měla být principiálně hodnocena v klasickém přezkumném řízení. Žalobkyni v dané věci byla nepochybně způsobena zrušením souhlasu s provedením obnovovacích prací „velká újma“, žalobkyně obnovovací práce již provedla a pokračuje v realizaci stavby dle platného společného souhlasu – územního souhlasu a souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru vydaného stavebním úřadem dne 3. 11. 2022. Zkrácené přezkumné řízení nemělo být aplikováno. Dále žalobkyně uvedla námitku, která směřuje proti závěru správních orgánů o aplikaci ustanovení § 177 stavebního zákona, podle názoru žalobkyně pojem „závažná havárie“, je pojmem obecným a nejedná se pouze o havárii ve smyslu vodního zákona tak, jak ji uvádí správní orgán I. stupně. V daném případě se jistě jednalo o závažnou havárii, v rozhodnutí žalovaného není obsažena úvaha týkající se pojmu havárie ve smyslu § 177 stavebního zákona, tj. zda se o ní jednalo či nikoliv, žalovaný jen potvrdil nesprávný závěr správního orgánu I. stupně, že závažnou havárií je pouze havárie ve smyslu vodního zákona. Tento závěr je nesprávný. Dále žalobkyně namítla, že provedla práce v dobré víře ve správnost souhlasu stavebního úřadu, když zde uvedla další podrobnější argumentaci týkající se této námitky, přičemž zdůraznila, že žalobkyně jednala vždy transparentně, vzniklou havárii ihned ohlásila, vyžádala si souhlas stavebního úřadu s tímto postupem, viníkem havárie byla L. L., která proti realizaci obnovovacích prací brojí. Pokud by „L. L. řádně sváděla srážkovou vodu ze svého domu, nemusely být žádné obnovovací práce prováděny“. Došlo tak k porušení zásady presumpce správnosti veřejnoprávních aktů a principu ochrany dobré víry stavebníka. K tomu uvedla žalobkyně argumentaci odkazující i na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 17/16, vztahující