52 Af 10/2023 – Krajský soud v Hradci Králové

52 Af 10/2023- 115 - text 8 52 Af 10/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka, soudce Mgr. Ondřeje Bartoše a soudce Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry v právní věci žalobkyně: Celní jednatelství Zelinka s.r.o., IČ 29376211 sídlem K letišti 1088/59, 161 00 Praha 6 zastoupená Mgr. Janem Slunečkem, advokátem se sídlem Týn 640/2, 110 00 Praha 1 – Staré Město proti žalovanému: Celní úřad pro Pardubický kraj sídlem Palackého 2659, 530 02 Pardubice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2023, č. j. 41790-2/2023-590000-11 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2023, č. j. 12499-3/2023-590000-11, ve znění rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností ze dne 10. 5. 2023, č. j. 41790-3/2023-590000-11, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 51 299 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně napadla žalobou podle § 65 soudního řádu správního (s. ř. s.) v záhlaví specifikované rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl námitku žalobkyně uplatněnou u celního úřadu dne 22. 3. 2023, ve věci neuhrazení úroku z nesprávně stanovené daně ve smyslu § 251c odst. 2 daňového řádu. 2. Generální ředitelství cel vydalo dne 20. 2. 2023 rozhodnutí č. j. 10508/2023-900000-311, kterým bylo zrušeno 32 dodatečných platebních výměrů, vydaných Celním úřadem pro Kraj Vysočina pod č. j. 21090-70 až 99, 117, 118/2022-630000-51 a daňové řízení, kde žalobkyně vystupovala jako solidární dlužník z titulu nepřímého zástupce, bylo zastaveno. Žalovaný vrátil s ohledem na uvedené rozhodnutí dne 17. 3. 2023 na účet žalobkyně uhrazené doměřené clo a úroky z doměřených částek cla. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nevyplatil žalobkyni úrok ve smyslu § 254 odst. 1 daňového řádu, podala žalobkyně v souladu s § 251a odst. 4 daňového řádu námitku, o které žalovaný rozhodl, jak je výše uvedeno. 3. Rozsudkem ze dne 30. 8. 2023, č. j. 52 Af 10/2023-48, krajský soud žalobu zamítl. Tento rozsudek byl ke kasační stížnosti žalobkyně zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2025, č. j. 9 Afs 224/2023-88, a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. 4. Krajský soud v dalším řízení – vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu – dospěl k závěru, že dodatečné platební výměry byly zrušeny z důvodu porušení unijního práva, což žalobkyni zakládá práv na úrok ve smyslu § 254 odst. 1 daňového řádu. Proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě 5. Žalobkyně se domáhala zrušení napadeného rozhodnutí pro jeho nezákonnost. Namítala, že jí žalovaný nepředepsal a ani nevyplatil úrok, o kterém je přesvědčena, že jí z částky odpovídající nezákonně vyměřenému a zaplacenému clu náleží. Žalobkyně nesouhlasila s právním názorem žalovaného, že jelikož právní předpisy Evropské unie neobsahují právní úpravu takového úroku, použijí se ustanovení právních předpisů členských států. V případě České republiky se jedná o § 66 zákona č. 242/2016 Sb., celní zákon, který je speciální úpravou ve vztahu k úpravě daňového řádu o úroku z nesprávně vyměřené daně a vylučuje tak v projednávané věci jejich použití. I přes uvedené vyjádřila žalobkyně přesvědčení, že má na úrok právní nárok a že jedinou účinnou právní úpravu jejího nároku představují ustanovení daňového řádu o úroku z nesprávně stanovené daně (§ 254 daňového řádu). Žalobkyně dále poukazovala na judikaturu Soudního dvora EU (SDEU), zejména na rozsudek ze dne 28. 4. 2022 ve spojených věcech C 415/20, C 419/20 a C 427/20. Uvedla, že aplikace § 66 celního zákona je v rozporu s předpisy Evropské unie, když z uvedených rozhodnutí SDEU nárok na úrok z nezákonně vyměřeného a uhrazeného cla vyplývá. Žalobkyně dále vzpomněla rozsudek SDEU ze dne 10. 3. 2022 ve věci C 177/20, který žalovaný označil za nepřiléhavý, avšak dle žalobkyně z něj vyplývá nepoužitelnost národní právní úpravy pro rozpor s unijním právem. Závěrem žalobkyně uvedla, že nesouhlasí s nastíněným postupem dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci; takový postup je v rozporu s bodem 74 rozsudku SDEU ze dne 28. 4. 2022. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Nesporoval, že pro správu cla se subsidiárně použije daňový řád, který upravuje institut úroků z nesprávně stanovené daně. V žalované věci je však nesporná k němu existující speciální úprava v § 66 celního zákona, jež použití takového institutu vylučuje. Žalovaný při rozhodování o námitce vycházel z § 66 celního zákona a skutečnosti, že právní předpisy Evropské unie upravující správu cla neobsahují právní úpravu úroku z nesprávně stanoveného cla. Nad rámec žalovaného rozhodnutí odkázal na čl. 116 odst. 6 nařízení evropského parlamentu a rady EU č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (UCC), který upravuje placení úroků, a to v případě, kdy celní orgány nevrátí clo ve lhůtě tří měsíců od vydání rozhodnutí o vrácení cla. Uvedenou povinnost žalovaný splnil, ani žalobkyně to nijak nerozporovala. Úroky podle UCC a § 254 daňového řádu nevznikají s ohledem na účinnost § 66 celního zákona vedle sebe a žalobkyní poukazovaná judikatura SDEU je v souvislosti s tím nepřípadná. IV. Další vyjádření stran 7. Žalobkyně dne 21. 5. 2025 v reakci na kasační rozsudek Nejvyššího správního soudu dne sdělila, že má za to, že ke zrušení dodatečných platebních výměrů došlo proto, že clo bylo vyměřeno v rozporu s unijním právem. Důvodem vydání dodatečných platebních výměrů byl odlišný názor celního úřadu ohledně celního zařazení sporného zboží. Tato oblast je přitom upravena výlučně unijním právem – a tedy bylo clo neoprávněně vyměřeno v rozporu s ním. K tomu žalobce odkázal na rozhodnutí Generálního ředitelství cel o odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům ze dne 20. února 2023, z něhož důvody zrušení dodatečných platebních výměrů vyplývají. 8. Žalobkyně dne 6. 6. 2025 své vyjádření doplnila. Nejvyšší správní soud podle ní postavil najisto, že v případě, že byly dodatečné platební výměry změněny nebo zrušeny z důvodu nesprávného sazebního zařazení zboží, byly změněny nebo zrušeny z důvodu porušení unijního práva. K tomu žalobkyně odkázala na bod 33 rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Afs 219/2022-127. Dále poukázala na interní předpis Generálního ředitelství cel – Metodickou informaci č. 9/2024. V souladu s ní jsou celní orgány povinny hradit úrok i ze zaplacených úroků a penále. Žalobkyni tak náleží úrok nejen z neoprávněně vybraného cla, ale také z jeho příslušenství (§ 2 odst. 5 daňového řádu). 9. Žalovaná se dále ve věci nevyjádřila. V. Jednání 10. Krajský soud věc projednal dne 18. 6. 2025 za účasti jednatele žalobkyně, zástupce žalobkyně a pověřeného pracovníka žalovaného. Strany přednesly podstatné body své dřívější argumentace. 11. Krajský soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 20. 2. 2023, založeného na č. l. 25 soudního spisu. 12. Závěrem strany setrvaly na dříve vznesených návrzích. VI. Posouzení věci krajským soudem 13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů podle § 75 odst. 2 s. ř. s., vycházeje ze skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného ve smyslu § 75 odst. 1 s. ř. s. Podle § 110 odst. 4 s. ř. s. byl při posouzení věci vázán právním názorem, vyjádřeným ve shora uvedeném rozsudku Nejvyššího správního soudu. 14. Žaloba je důvodná. 15. Krajský soud na začátku považuje za nutné zrekapitulovat úpravu vrácení cla v komunitárním a českém právu. UCC v preambuli deklaruje, že Evropská unie je založena na celní unii, proto je oblast cel jednou z nejvíce harmonizovaných. Úprava úroku z vráceného cla je obsažená v čl. 116 odst. 6 UCC a zní: Pokud celní orgány clo vrátí, nejsou povinny platit úrok. Úrok však musí být zaplacen, jestliže rozhodnutí o vrácení cla nebylo provedeno do tří měsíců ode dne přijetí tohoto rozhodnutí, s výjimkou případů, kdy nedodržení lhůty bylo mimo kontrolu celních orgánů. 16. Podle § 3 odst. 1 celního zákona platí, že při výkonu působnosti podle tohoto zákona se postupuje podle daňového řádu, nestanoví-li přímo použitelný předpis Evropské unie nebo tento zákon jinak. Podle § 66 celního zákona při správě cla se neuplatní ustanovení daňového řádu o úroku z nesprávně stanoveného cla. 17. Daní se rozumí i clo (§ 2 odst. 3 písm. a) daňového řádu). Podle § 251c odst. 1 písm. b) daňového řádu úrokem hrazeným správcem daně je úrok z nesprávně stanovené daně. Podle odst. 2 cit. ust. vznikne-li úrok hrazený správcem daně, je správce daně povinen jej uhradit daňovému subjektu. Ustanovení § 254 daňového řádu pak upravuje podrobnosti úroku z nesprávně stanovené daně – základ pro výpočet úroku, okamžik vzniku úroku a další. 18. K