3 Ads 77/2011 — Nejvyšší správní soud

28 Ad 9/2025- 32 - text  8 28 Ad 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Konečnou ve věci žalobce: M. K. zast. zmocněncem Mgr. et Mgr. J. M., DiS. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 9. 2025, čj. RN-xx-SP, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 29. 9. 2025, čj. RN-xx, se zrušuje a věc se jí vrací k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a rozhodnutí správního orgánu 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila prvoinstanční rozhodnutí ze dne 30. 5. 2025, čj. R-30.5.2025-42/xx, kterým byl žalobci odňat invalidní důchod podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), neboť bylo zjištěno, že již není invalidní, když jeho pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 20 %. II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí, navrhl jeho zrušení a vrácení věci žalované a přiznání nákladů řízení. Svoje žalobní námitky soustředil do následujících tří žalobních bodů: 1) Vada řízení 3. Žalobce namítl, že byl zásadně krácen na svých právech v rámci celého řízení. Před vydáním rozhodnutí ČSSZ v prvním stupni mu nebyl zaslán posudek o invaliditě ze dne 14. 5. 2025 a neměl žádnou možnost se k němu před vydáním rozhodnutí v 1. stupni vyjádřit. Totéž se stalo i v případě rozhodnutí o námitkách, ačkoliv tuto vadu ve vztahu k řízení v 1. stupni namítal. Posudek o invaliditě mu nebyl zaslán a jeho obsah tak do dnešního dne nezná, resp. některé závěry jsou převedeny do napadeného rozhodnutí. Takový postup je však nezákonný a zásadním způsobem omezuje ústavní právo žalobce na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Toto právo je pak navíc blíže vymezeno v ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), který stanoví, že účastníkovi řízení musí být před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost se vyjádřit k podkladům pro rozhodnutí. Dle žalobce tato vada nemůže být v soudním řízení odstraněna a soud by tak měl bez dalšího napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalované k dalšímu řízení. 2) Nepřezkoumatelnost rozhodnutí 4. Žalobce uvedl, že rozhodnutí ČSSZ napadal i z hlediska nepřezkoumatelnosti závěrů posudkového lékaře, neboť ten dostatečně nevysvětlil, z jakého důvodu hodnotí zdravotní stav tak, jak určil v posudku a proč řadí dané postižení právě do kapitoly XV oddílu B položky 9a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „vyhláška o posuzování invalidity“), a v souvislosti s tím namítal nepřezkoumatelnost (nejen) tohoto závěru. 5. Stejnou vadou však trpí i napadené rozhodnutí, resp. posudek, ze kterého vychází a který zůstal žalobci utajen. Podle napadeného rozhodnutí i lékař Institutu posuzování zdravotního stavu (dále také jen „IPZS“), který přezkoumával předchozí posudek, dospěl ke stejnému závěru a vůbec nevysvětlil důvod tohoto zařazení, ačkoliv právě to žalobce namítal. Žalobce uvedl, že v rámci námitkového řízení namítal další řadu okolností, například nesprávné hodnocení zdravotního postižení podle posudkových kritérií (nedostatečná svalová síla dle lékařských zpráv, funkce končetin, celková pohyblivost, chůze, stání a dopad na celkovou výkonnost a schopnost vykonávat denní aktivity). V rámci těchto námitek navrhoval zařadit svůj zdravotní stav ve vztahu ke kapitole XV do oddílu B a položky 9c, resp. 9b vyhlášky o posuzování invalidity. A dále namítal, že pokud posudkový lékař hodnotil velmi mírně postižení kyčlí, mělo by v takovém případě rozhodují příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu převzít onemocnění páteře, tedy výhřez ploténky. Napadené rozhodnutí se však nezabývalo těmito všemi jeho námitkami, a v důsledku toho je nepřezkoumatelné. 6. Žalobce má zato, že v kombinaci s vadou procesu popsanou shora by soud by neměl přebírat činnost správního orgánu a pokračovat v řízení vydáním vlastního posudku prostřednictvím posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, jak je v těchto případech obvyklé, ale měl by napadené rozhodnutí bez dalšího jako nepřezkoumatelné zrušit a věc vrátit žalované k dalšímu řízení. 3) Nesprávné posouzení skutkového stavu 7. Žalobce má současně zato, že ani samotný závěr posudků, resp. napadeného rozhodnutí, nemůže obstát. Již jen samotná skutečnost, že se podrobil velké operaci kyčlí, po které mu zůstaly jizvy, a z tohoto důvodu ani svaly plně neplní svou funkci, sama postačí k tomu, aby mu byl invalidní důchod přiznán. Pokud se k tomu ale dále připojí podle jeho názoru těžký výhřez ploténky (jak uvedl v rámci námitkového řízení s odkazem na odborný článek – výhřez o velikosti 6 mm identifikovaný u žalobce je řazen jako středně těžký až těžký stav), nelze o tom, že by žalobci měl být invalidní důchod v některém stupni invalidity ponechán pochybovat. Nesprávnost závěru napadeného rozhodnutí je zřejmá již jen z toho, že posudky uvádějí, že „pracovní zařazení ve vyučeném oboru truhlář nezvládal“, nebo že „je posuzovaný pracovně zařazen s úlevami – omezení zatížení kyčelních kloubů a zvedání břemen“, aniž by tyto závěry žalovaná, resp. posudkoví lékaři, jakkoliv zpochybnili. 8. Žalobce závěrem uvedl, že posouzení jeho zdravotního stavu by předně mělo proběhnout v řízení před ČSSZ s možností využití práv účastníka řízení, nikoliv poprvé správně až v rámci řízení soudního. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná podrobně popsala předchozí průběh řízení a zopakovala argumentaci uvedenou v odůvodnění napadeného rozhodnutí. 10. Uvedla, že lékař IPZS pro námitkové řízení zařadil zdravotní postižení žalobce podle kapitoly XV, oddílu B, položky 9a vyhlášky o posuzování invalidity, kde je uvedeno funkční postižení u ztuhnutí nebo omezení pohybu v kyčelním, kolenním kloubu či kloubech. Podle uvedené položky se hodnotí stavy, kdy přetrvává lehké omezení hybnosti v jednom nebo více kloubech končetiny/končetin. Podle doložené dokumentace je hybnost v kyčelních kloubech v normě, došlo k úpravě svalové síly stehenních svalů, chůze je samostatná s dobrým stereotypem. Míra poklesu pracovní schopnosti je dána procentním rozpětím 5-10 %. Lékař IPZS zvolil hodnotu na horní hranici tohoto rozpětí, tj. 10 %, s přihlédnutím k proběhlým operacím. Pro další postižení zdravotního stavu (bolestivý páteřní syndrom) a profesi byla tato hodnota dále navýšena o maximálně možných 10 procentních bodů na celkových 20 %, neodpovídá proto žádnému stupni invalidity. Po provedeném přezkumu lékař IPZS pro námitkové řízení konstatoval potvrzení prvoinstančního posudkového závěru ze dne 14. 5. 2025 lékaře IPZS. Protože žalovaná neshledala prvoinstanční rozhodnutí v rozporu s právními předpisy, ani že by bylo nesprávné, popř. že by nastala skutečnost, která by odůvodňovala zastavení řízení, námitky zamítla a prvoinstanční rozhodnutí potvrdila podle ustanovení § 90 odst. 5 správního řádu. 11. V reakci na žalobní námitku, že žalobci nebyl posudek o invaliditě zaslán, a jeho obsah tak do dnešního dne nezná, žalovaná poznamenala, že zdravotní stav žalobce byl v námitkovém řízení přezkoumán dne 24. 9. 2025, dne 25. 9. 2025 byl vyhotoven posudek a následně odeslán zástupci žalobce do datové schránky. K právu vymezenému v ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu uvedla, že se v řízení ve věcech důchodového pojištění nepoužije. K nesouhlasu žalobce s medicínským posouzením jeho zdravotního stavu navrhla provedení důkazu odborným lékařským posouzením posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, neboť posudek těchto komisí se podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu považuje za tzv. povinný důkaz, který musí soud provést, pokud přezkoumává rozhodnutí žalované o invalidním důchodu. IV. Posouzení krajským soudem 12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona s. ř. s. Učinil tak bez nařízení jednání při splnění podmínek ustanovení § 76 odst. 1 s. ř. s. a po prostudování předloženého správního spisu dospěl k následujícím zjištěním a právním závěrům, přičemž žalobu shledal důvodnou. 13. V prvním žalobním bodě žalobce namítl, že byl zásadně krácen na svých právech v rámci celého řízení, neboť mu před vydáním obou rozhodnutí ČSSZ nebyly zaslány posudky o invaliditě a neměl možnost se k nim před vydáním rozhodnutí vyjádřit. V tomto směru poukazoval na své ústavní právo na spravedlivý p