5 As 20/2003 — Nejvyšší správní soud

30 A 30/2026- 35 - text  6 30 A 30/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D., a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce: L. Z. proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové za účasti: Státní pozemkový úřad sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha 3 - Žižkov v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2026, č. j. KUKHK-DS-2026-10094-2, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2026, č. j. KUKHK-DS-2026-10094-2, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 000 Kč, a to do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Hradci Králové dne 7. 5. 2026 domáhal zrušení výše specifikovaného rozhodnutí žalovaného, kterým tento zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Vrchlabí ze dne 35. 3. 2026, č. j. MUVR/24278/2026/BAJHA (dále jen „rozhodnutí silničního úřadu“). Řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí silničního úřadu, bylo zahájeno z moci úřední k podnětu osoby zúčastněné na řízení a bylo jím žalobci nařízeno odstranění nepovolených pevných překážek – bran a dalšího materiálu žalobce z pozemku parc. č. 2141/1 v k. ú. a obci Prosečné. Pozemek je ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení. 2. Žalovaný ve věci rozhodoval již podruhé, neboť první rozhodnutí silničního úřadu zrušil svým rozhodnutím ze dne 30. 12. 2025, č. j. KUKHK-DS-2025-37977-2, a věc vrátil silničnímu úřadu k dalšímu řízení. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení 3. Žalobce nejprve namítal nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí. Zdůraznil, že žalovaný v nyní žalobou napadeném rozhodnutí zaujal skutkově i právně opačný závěr, než ve svém předchozím zrušovacím rozhodnutí, aniž by tuto změnu přesvědčivě a přezkoumatelně vysvětlil. Žalovaný ve svém původním zrušujícím rozhodnutí ze dne 30. 12. 2025 konstatoval, že existence veřejně přístupné účelové komunikace v daném místě nebyla postavena najisto, nebyla posouzena existence nutné komunikační potřeby, nebyl prokázán souhlas vlastníka s veřejným užíváním a nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci. Žalovaný v nynějším a žalobou napadeném rozhodnutí bez podstatného doplnění dokazování uzavírá, že existence veřejně přístupné účelové komunikace byla dostatečně prokázána. Tuto svou změnu právního názoru ale nikterak přesvědčivě a přezkoumatelně neodůvodňuje. Jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. 4. Dle názoru žalobce nebyla dostatečně posouzena existence veřejně přístupné účelové komunikace. Správní orgány obou stupňů založily své závěry převážně na historické existenci cesty, pasportu komunikací, patrnosti cesty v terénu, historických výzvách k odstranění bran a leteckých snímcích. Dle žalobce ale tyto skutečnosti samy o sobě nepostačují k závěru o existenci veřejně přístupné účelové komunikace. Žalovaný se v této souvislosti nedostatečně vypořádal s tím, že prostor byl dlouhodobě oplocen, byly zde umístěny brány, žalobce prostor užíval na základě soukromoprávního titulu a jde o prostor bezprostředně související s bydlením žalobce. 5. Žalovaný při svém druhém rozhodování dostatečně nerespektoval závazný právní názor, který vyslovil ve svém původním zrušujícím rozhodnutí ze dne 30. 12. 2025. Klíčové otázky: existence veřejně přístupné účelové komunikace a nutné komunikační potřeby, existence souhlasu vlastníka a existence alternativních cest, nebyly dostatečně objasněny a žalovaný přesto dospěl ke zcela opačnému závěru. 6. Zároveň došlo k nepřiměřenému zásahu do vlastnického práva žalobce. Správní orgány se nezabývaly proporcionalitou zásahu do jeho vlastnického práva, zejména za situace, kdy jde o prostor související s rodinným domem žalobce, prostor byl dlouhodobě oplocen, veřejné užívání nebylo jednoznačně prokázáno a nebyla řádně posouzena existence alternativních přístupových cest. 7. Z výše uvedených důvodů proto žalobce navrhoval zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. 8. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že ji považuje za nedůvodnou a navrhl její zamítnutí. Krátce shrnul průběh dosavadního správního řízení a odkazy na části svého rozhodnutí či rozhodnutí silničního úřadu reagoval na žalobní námitky žalobce. 9. Osoba zúčastněná na řízení se ve věci nevyjádřila. III. Posouzení věci krajským soudem 10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, neboť proto byly splněny podmínky ve smyslu § 51 s. ř. s. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body. 11. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 12. Vzhledem k tomu, že žalobce v podané žalobě uplatnil námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, soud se nejprve zabýval otázkou, zda je napadené rozhodnutí žalovaného způsobilé soudního přezkumu. Případná nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí (ať už pro jeho nesrozumitelnost či pro nedostatek důvodů) by totiž byla vadou natolik závažnou, k níž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (ex offo) a pro kterou by muselo být rozhodnutí žalovaného zrušeno dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2004, č. j. 5 A 157/2002-35; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (ve vztahu k soudním rozhodnutím srov. K nesrozumitelnosti rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, č. j. 6 Ads 17/2013-25, bod [19], k nedostatku důvodů pak usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016-123, č. 3668/2018 Sb. NSS, body [29] - [30]). 13. Dle žalobce žalovaný obrátil svůj původní právní názor, který vyslovil ve svém zrušujícím rozhodnutí ze dne 30. 12. 2025, a bez toho, aniž by byly řádně zjištěny okolnosti, jejichž doplňující zjištění požadoval, rozhodl nyní zcela opačně. Sám se tak neřídil závazným právním názorem, který vyslovil ve svém původním rozhodnutí ze dne 30. 12. 2025. To vše ve vztahu k problematice existence veřejně přístupné účelové komunikace v daném místě, k otázce existence souhlasu vlastníka, nutné komunikační potřeby a k otázce existence alternativních cest. 14. Krajský soud na tomto místě připomíná – než přistoupí k vypořádání námitky nepřezkoumatelnosti vznesené žalobcem – že předmětem nyní přezkoumávané věci je nařízení odstranění překážek na veřejně přístupné účelové komunikaci ve smyslu § 29 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „ZOPK“). Jako předběžnou otázku však v takovém řízení bylo nutno zkoumat, zda pozemek, ze kterého mají být odstraněny pevné překážky (nebo jeho část), slouží jako veřejně přístupná účelové komunikace. Krajský soud považuje za vhodné na začátek shrnout relevantní právní úpravu a judikaturu správních i civilních soudů týkající se dané problematiky. 15. Z dikce § 7 odst. 1 ZOPK plyne, že účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Příslušný silniční správní úřad obecního úřadu obce s rozšířenou působností může na žádost vlastníka účelové komunikace a po projednání s Policií České republiky upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka. Úprava nebo omezení veřejného přístupu na účelové komunikace stanovené zvláštními právními předpisy tím není dotčena. 16. Rozhodnutí silničního správního úřadu, resp. jeho posouzení, zda určitá komunikace má charakter veřejně přístupné účelové komunikace ve smyslu § 7 odst. 1 ZOPK či nikoliv, nemá konstitutivní účinky. Silniční správní úřad toliko deklaruje, zda posuzovaná komunikace naplnila všechny ze shora uvedených znaků a je tak veřejně přístupnou účelovou komunikací. 17. Z výše uvedené doslovné citace právní úpravy plynou první dva z celkem čtyř znaků rozhodných (při jejich kumulativním splnění) pro určení existence veřejně přístupné účelové komunikace. Zákon tedy požaduje, že cesta musí být zřetelná, patrná v terénu a zároveň spojuje jednotlivé nemovitosti pro potřeby vlastníků či spojuje jednotlivé nemovitosti s ostatními pozemními komunikacemi či slouží k obhospodařování zemědělských a les