1 Afs 2/2012 — Nejvyšší správní soud

22 Af 41/2010- 23 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]22 Af 41/2010 - 23 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobce P. V.,v řízení zastoupeného JUDr. Irenou Tšponovou, advokátkou se sídlem Přerov, Kratochvílova 15, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ostravě se sídlem Ostrava, Na Jízdárně 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15.4.2010 č.j. 356/10-1505-806794, ve věci daňové exekuce, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou v zákonné lhůtě domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 15.4.2010 č.j. 356/10-1505-806794, kterým byla zamítnuta žalobcova odvolání proti rozhodnutím Finančního úřadu v Přerově ze dne 8.9.2009 č.j. 93393/09/ 393940807073 a č.j. 93392/09/393940807073, jimiž byly vůči žalobci jako povinnému nařízeny daňové exekuce. [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 2 - 22 Af 41/2010 Namítá, že: 1) v době, kdy byly vydány vykonávané platební výměry, byla na majetek žalobce nařízena exekuce Exekučním příkazem JUDr. Tomáše Vrány, soudního exekutora v Přerově, prodejem podniku, kdy správcem podniku byl ustanoven Ing. V. D., který ke svému zastupování dále zmocnil Ing. Š. Ani jednomu z nich však nebyl žádný z platebních výměrů doručen, proto nikdy žádný z vykonávaných platebních výměrů nenabyl právní moci; 2) exekuční výkazy jsou nepřezkoumatelné, když odkazují na „vykonatelný výkaz nedoplatků“. Žádný takový výkaz však nebyl nikdy doručen ani žalobci, ani správci podniku ani Ing. Š., proto nemůže být exekučním titulem. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby, kdy plně odkazuje na obsah napadeného rozhodnutí. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)] a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že Finanční úřad v Přerově dne 14.5.2007 vystavil, dne 16.5.2007 vypravil a dne 5.6.2007 žalobci doručil dodatečný platební výměr č. 1070000717 č.j. 71420/07/393912/3404, kterým žalobci dodatečně vyměřil daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2002 ve výši 1.046.612,- Kč; tento platební výměr nebyl napaden odvoláním. Finanční úřad v Přerově dále dne 25.5.2007 vystavil, dne 7.6.2007 vypravil a dne 22.6.2007 žalobci doručil dodatečný platební výměr č.j. 75121/07/393912/3404, kterým žalobci dodatečně vyměřil daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005 ve výši 2.016.884,- Kč; tento platební výměr nebyl napaden odvoláním. Podle těchto platebních výměrů Finanční úřad v Přerově dne 12.7.2007 a dne 25.7.2007 vystavil výkazy nedoplatků, které nebyly žalobci, správci podniku ani Ing. Šellemu doručovány. Dne 8.9.2009 Finanční úřad v Přerově vydal shora označené exekuční příkazy k vymožení shora uvedených daňových pohledávek. Z nich vyplývá, že si je vědom probíhající exekuce prodejem podniku, přičemž každým z exekučních příkazů je nařízena exekuce „k vymožení vykonatelného nedoplatku“ s tím, že žalobce nezaplatil podle „vykonatelného výkazu nedoplatků“ tyto daně: Pořadí rozhodnutí č.j. vydaného dne splatného dne Druh daně splatnou částku (Kč) 1 75121/07/393912/3404 25.05.2007 23.07.2007 Daň z příjmů fyzických osob podávajících 2016884.00 přiznání a Pořadí rozhodnutí č.j. vydaného dne splatného dne Druh daně splatnou částku (Kč) 1 71420/07/393912/3404 14.05.2007 09.07.2007 Daň z příjmů fyzických osob podávajících 1046612.00 přiznání Ve spise je založena plná moc ze dne 6.11.2006, kterou Ing. V. D. jako správce podniku žalobce zmocňuje Ing. M. Š. k provádění veškerých úkonů a zastupování ve vztahu k povinnostem správce podniku vůči Finančnímu úřadu v Přerově. Proti exekučním příkazům podal žalobce včasné společné odvolání, v němž namítl, že proti vykonávaným platebním výměrům podal žalobu. Odvolání bylo zamítnuto napadeným rozhodnutím žalovaného, kdy žalovaný dospěl k závěru, že pro nařízení exekuce je rozhodná toliko existence exekučního titulu a otázka, zda byl dluh zaplacen. K odvolací námitce uvedl, [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 3 - 22 Af 41/2010 že žalovanému se nepodařilo dohledat žádné písemnosti, které by žalobcovu argumentu svědčily a mohly být tak důvodem alespoň pro odklad exekuce. Krajský soud předně dospěl k závěru o nedůvodnosti žalobního bodu 2). Jakkoli lze žalobci přisvědčit, že výkaz nedoplatků může být exekučním titulem (sám o sobě) jen, je-li povinnému řádně doručen, nelze přehlížet skutečnost, že v exekučních příkazech jsou zcela jasně a nezaměnitelně popsány daňové pohledávky za žalobcem odkazem na vyměřovací rozhodnutí, a to vždy druhem daně, č.j. rozhodnutí, datem rozhodnutí a splatností pohledávky. Z uvedeného vyplývá, že vykonatelným exekučním titulem tvořícím podklad exekučních výměrů jsou právě tato rozhodnutí – platební výměry – se kterými byl žalobce řádně seznámen. Byly-li tedy exekuce nařízeny na podkladě těchto exekučních titulů – platebních výměrů – nelze vůči žalovanému, příp. správci daně, účinně vytýkat, že by se jednalo o exekuční příkazy vydané bez vykonatelného exekučního titulu. Ve vztahu k žalobnímu bodu 1) si je krajský soud vědom vývoje předcházejícího řízení žalobce proti žalovanému vedeného Krajským soudem v Ostravě původně pod sp. zn. 22 Ca 249/2008, později pod sp. zn. 22 Af 16/2010, jehož průběh rekapituluje: • dne 18.6.2009 rozsudkem č.j. 22 Ca 249/2008-39 krajský soud zamítl žalobcovu žalobu, když dospěl k závěru, že ve smyslu § 338k odst. 6 o.s.ř. ve spojení s § 71 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „e.ř.“), je správce podniku ve sporech a v jiných řízeních, v nichž je povinný účastníkem a které se týkají podniku, oprávněn povinného zastupovat i bez jeho souhlasu; má přitom obdobné postavení jako zástupce účastníka na základě procesní plné moci. V těchto případech je pak povinností finančních orgánů správce podniku, který je oprávněn povinného jako účastníka řízení na základě zákonného zmocnění zastupovat, informovat o probíhajícím řízení a umožnit mu vyjádřit se k tomu, zda bude povinného (žalobce) v daném řízení zastupovat či nikoli. Uvedené však neznamená, že by se nařízením exekuce a ustanovením správce podniku něco změnilo na postavení žalobce jako daňového subjektu ve smyslu § 6 odst. 1 ZSDP. Správci podniku vzniká pouze oprávnění dle § 338k odst. 6 o.s.ř. a je na jeho vůli, zda jej využije či nikoliv, přičemž se nestává daňovým subjektem místo povinného (žalobce). K případnému porušení povinností správcem podniku při výkonu jeho funkce nelze při posouzení otázky, zda žalobce jako povinného v daňovém či soudním řízení zastupoval, přihlížet, protože dle § 338k odst. 6 o.s.ř. jde pouze o oprávnění správce podniku a je tak výlučně na jeho vůli (i odpovědnosti), zda tohoto oprávnění využije či nikoliv; • uvedený rozsudek krajského soudu byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 10.3.2010 č.j. 5 Afs 83/2009-63*), v němž Nejvyšší správní soud vyslovil, že dle ust. § 338k odst. 6 o.s.ř. ve spojení s ust. § 71 e.ř. je správce podniku ve sporech a v jiných řízeních, v nichž je povinný účastníkem a které se týkají podniku, oprávněn povinného zastupovat i bez jeho souhlasu; má přitom obdobné postavení jako zástupce účastníka na základě procesní plné moci. Z citované právní úpravy lze naopak dovodit, že správce podniku v daňovém řízení bude vždy zastupovat povinného, a to i bez jeho souhlasu. V případě nařízení exekuce a ustanovením správce podniku sice povinný neztrácí způsobilost být daňovým subjektem dle ust. § 6 odst. 1 ZSDP, výkon jeho práv a povinností je však omezen *) dostupné na http://www.nssoud.cz tím, že je nevykonává povinný osobně, nýbrž prostřednictvím správce podniku. Per analogiam lze do určité míry postavení a úlohu správce podniku přirovnat [OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 4 - 22 Af 41/2010 např. k postavení insolvenčního správce, disponuje obdobnými právy a povinnostmi jako daňový subjekt, a je nutno na něj takto v daňovém řízení i nahlížet. Rovněž nelze vyloučit, aby si osoba, jež je oprávněna jednat za daňový subjekt, zvolila svého zástupce; • krajský soud, při respektování závaznosti právního názoru Nejvyššího správního soudu v této věci (§ 110 odst. 3 s.ř.s.) rozsudkem ze dne 29.6.2011 č.j. 22 Af 16/2010-88 žalobě vyhověl. Shora uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10.3.2010 č.j. 5 Afs 82/2009-63 však nepředstavuje ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu k předmětné otázce, když Nejvyšší správní soud již 29.4.2010 v rozsudku č.j. 8 Afs 49/2009-73*), bez předložení věci rozšířenému senátu pod