5 Afs 3/2013 — Nejvyšší správní soud

22 Af 94/2011- 159 - text pokračování - 14 - 22 Af 94/2011 22 Af 94/2011 - 159 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobce PLASTSERVIS, a.s., se sídlem Zlín, Devadesátá 7008, v řízení zastoupeného JUDr. Radkem Židlíkem, advokátem se sídlem Zlín, Vavrečkova 5262, proti žalovanému Celnímu ředitelství Olomouc se sídlem Olomouc, Blanická 19, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 6.4.2011 č.j. 758-2/2011-130100-21, ze dne 7.4.2011 č.j. 759-2/2011-130100-21, ze dne 8.4.2011 č.j. 760-2/2011-130100-21 a ze dne 5.5.2011 č.j. 1102-2/2011-130100-21, ve věcech spotřební daně, t a k t o : I. Změna žaloby provedená podáním žalobce ze dne 10.10.2011, aby soud přezkoumal též rozhodnutí Celního ředitelství Olomouc ze dne 8.9.2011 č.j. 3892-3/2011-130100-21, č.j. 3892-4/2011-130100-21, č.j. 3892-8/2011-130100-21 a č.j. 3892-9/2011-130100-21, se připouští. II. Změna žaloby provedená podáním žalobce ze dne 9.12.2011, aby soud přezkoumal též rozhodnutí Celního ředitelství Olomouc ze dne 14.10.2011 č.j. 3892-5/2011-130100-21, č.j. 3892-6/2011-130100-21 a č.j. 3892-7/2011-130100-21, se připouští. III. Rozhodnutí Celního ředitelství Olomouc ze dne 6.4.2011 č.j. 758-2/2011-130100-21, ze dne 7.4.2011 č.j. 759-2/2011-130100-21, ze dne 8.4. 2011 č.j. 760-2/2011-130100-21, ze dne 5.5.2011 č.j. 1102-2/2011-130100-21, ze dne 8.9.2011 č.j. 3892-3/2011-130100-21, ze dne 8.9.2011 č.j. 3892-4/2011, ze dne 14.10.2011 č.j. 3892-5/2011-130100-21, ze dne 14.10.2011 č.j. 3892-6/2011-130100-21 a ze dne 14.10.2011 č.j. 3892-7/2011-130100-21 se zrušují a věci se vracejí žalovanému k dalšímu řízení. IV. Žaloba, aby soud zrušil rozhodnutí Celního ředitelství Olomouc ze dne 8.9.2011 č.j. 3892-8/2011-130100-21 a č.j. 3892-9/2011-130100-21, se zamítá. V. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 47.780,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Radka Židlíka, advokáta se sídlem Zlín, Vavrečkova 5262. O d ů v o d n ě n í : A. Původně podaná žaloba Žalobce se původně podanou žalobou (podanou k poštovní přepravě dne 2.6.2011) domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného: 1) ze dne 6.4.2011 č.j. 758-2/2011-13011-21, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzen platební výměr Celního úřadu Zlín ze dne 14.10.2010 č. 19/2010, jímž byl žalobci vyměřen nárok na vrácení spotřební daně za říjen 2009 ve výši 0,- Kč, 2) ze dne 7.4.2011 č.j. 759-2/2011-13011-21, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzen platební výměr Celního úřadu Zlín ze dne 14.10.2010 č. 20/2010, jímž byl žalobci vyměřen nárok na vrácení spotřební daně za leden 2010 ve výši 0,- Kč, 3) ze dne 8.4.2011 č.j. 760-2/2011-13011-21, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzen platební výměr Celního úřadu Zlín ze dne 14.10.2010 č. 21/2010, jímž byl žalobci vyměřen nárok na vrácení spotřební daně za únor 2010 ve výši 0,- Kč, a 4) ze dne 5.5.2011 č.j. 1102-2/2011-13011-21, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzen platební výměr Celního úřadu Zlín ze dne 2.12.2010 č. 30/2010, jímž byl žalobci vyměřen nárok na vrácení spotřební daně za březen 2010 ve výši 0,- Kč. V žalobě žalobce namítá, že nakoupil technický benzín za cenu se spotřební daní, neboť nedisponoval povolením k přijímání vybraných výrobků s osvobozením od daně, který spotřeboval k účelům uvedeným v § 56a zák. č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSD“), pročež uplatnil nárok na vrácení daně. Nesouhlasí s názory žalovaného o tom, že by na posuzovaný případ bylo třeba aplikovat § 11 odst. 2, § 12 odst. 3, § 13 a § 49 odst. 2 ZSD. Žalovaný podle žalobce vnucuje daňovým subjektům jen jeden z možných způsobů obchodování s technickými benzíny. Má za to, že je třeba odlišovat nákup benzínů za cenu bez daně (při splnění zákonem stanovených podmínek) a nárok na vrácení spotřební daně při nabytí benzínu za cenu s daní. Žalovaný podle žalobce zcela neporozuměl vztahům mezi obecnými a zvláštními ustanoveními ZSD. Žalobce tak (za situace, kdy nakupoval benzín za cenu s daní) neměl žádnou povinnost k prokazování skutečností podle ustanovení, na která odkazuje žalovaný – ta nelze použít na případ vracení daně z technického benzínu nakoupeného s daní. B. Rozšíření žaloby Podáním ze dne 10.10.2011 žalobce rozšířil žalobu na další rozhodnutí žalovaného, a to: 5) ze dne 8.9.2011 č.j. 3892/3-2011-13011-21, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzen platební výměr Celního úřadu Zlín ze dne 28.2.2011 č. 4/2011, jímž byl žalobci vyměřen nárok na vrácení spotřební daně za květen 2010 ve výši 0,- Kč, 6) ze dne 8.9.2011 č.j. 3892/4-2011-13011-21, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzen platební výměr Celního úřadu Zlín ze dne 28.2.2011 č. 5/2011, jímž byl žalobci vyměřen nárok na vrácení spotřební daně za červen 2010 ve výši 0,- Kč, 7) ze dne 8.9.2011 č.j. 3892/8-2011-13011-21, kterým byl zrušen platební výměr Celního úřadu Zlín ze dne 28.2.2011 č. 9/2011, jímž byl žalobci vyměřen nárok na vrácení spotřební daně za říjen 2010 ve výši 0,- Kč, a řízení zastaveno pro zjevnou nepřípustnost žalobcova podání; a 8) ze dne 8.9.2011 č.j. 3892/9-2011-13011-21, kterým byl zrušen platební výměr Celního úřadu Zlín ze dne 28.2.2011 č. 10/2011, jímž byl žalobci vyměřen nárok na vrácení spotřební daně za listopad 2010 ve výši 0,- Kč, a řízení zastaveno pro zjevnou nepřípustnost žalobcova podání; s tím, že tato rozhodnutí jsou vystavěna na stejném skutkovém i právním základě, proto vůči nim žalobce uplatňuje stejné žalobní body jako proti rozhodnutím napadeným původní žalobou. Dalším podáním ze dne 9.12.2012 žalobce rozšířil žalobu na další rozhodnutí žalovaného, a to: 9) ze dne 14.10.2011 č.j. 3892/5-2011-13011-21, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzen platební výměr Celního úřadu Zlín ze dne 28.2.2011 č. 6/2011, jímž byl žalobci vyměřen nárok na vrácení spotřební daně za červenec 2010 ve výši 0,- Kč, 10) ze dne 14.10.2011 č.j. 3892/6-2011-13011-21, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzen platební výměr Celního úřadu Zlín ze dne 28.2.2011 č. 7/2011, jímž byl žalobci vyměřen nárok na vrácení spotřební daně za srpen 2010 ve výši 0,- Kč, a 11) ze dne 14.10.2011 č.j. 3892/7-2011-13011-21, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzen platební výměr Celního úřadu Zlín ze dne 28.2.2011 č. 8/2011, jímž byl žalobci vyměřen nárok na vrácení spotřební daně za září 2010 ve výši 0,- Kč, s tím, že i tato rozhodnutí jsou vystavěna na stejném skutkovém i právním základě, proto i vůči nim žalobce uplatňuje stejné žalobní body jako proti rozhodnutím napadeným původní žalobou. Krajský soud s ohledem na totožnost žalobních bodů neshledal důvod pro nevhodnost přezkoumání všech napadených rozhodnutí žalovaného ve společném řízení, proto podle § 95 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) užitého podle § 64 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) obě změny žaloby (žalobce se na stejném skutkovém a právním základě domáhá zrušení více rozhodnutí než původní žalobou) připustil. C. Stanovisko žalovaného Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby ve znění jejích změn. Ve vyjádřeních k žalobám uvádí: a) žalobce se ve svých podáních označuje jako „PLASTSERVIS a.s.“, nikoli „PLASTSERVIS, a.s.“; v žalobě tak není označen obchodní firmou, pod níž je zapsán v obchodním rejstříku; b) žalovaný pokládá za nesprávný přístup žalobce související s tvrzením, že ust. § 56a ZSD je ustanovením speciálním k § 11 ZSD. Vrácení daně a osvobození od daně jsou dva různé instituty a neexistuje mezi nimi vztah speciality a subsidiarity. Žalovaný v napadených rozhodnutích konstatuje, že i při použití institutů uvedených ve zvláštní části ZSD je nutno respektovat i obecnou část ZSD, zde konkrétně ust. § 11 odst. 2 ZSD. V obecné části je i ust. § 13 ZSD vyžadující pro nákup benzínu bez daně zvláštní povolení, kterým však žalobce nedisponoval. Rozhodující je však závěr, že nelze vrátit daň z ostatních benzínů, pokud byly tyto užity přímo k výrobě výrobků, které nejsou předmětem daně. Ust. § 56a ZSD se podle žalovaného vztahuje jen na případy, kdy daňový subjekt použije technické benzíny pro činnost související s výrobou výrobků, jež nejsou předmětem daně, toliko nepřímo nebo při jiné podnikatelské činnosti než je taková výroba. V posuzované věci však šlo o výrobu lepidel, tzn. o účel použití, na který se vztahuje § 49 ZSD. Vzhledem k tomu, že žalobce nedisponuje potřebným povolením dle § 13 ZSD a nakoupil benzíny se spotřební daní, vztahuje se na posuzovaný případ § 11 odst. 2 ZSD, pročež se na nakoupené benzíny pohlíží, jako by byl nakoupeny za ceny bez daně; c) v případě rozhodnutí uvedených ve výčtu shora pod č. 7 a 8 žalobce nenabyl ostatní benzín