2 As 139/2012 — Nejvyšší správní soud

76 A 22/2011- 39 - text 10 pokračování 76A 22/2011 76A 22/2011-39 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobce P. S., bytem P. 81, O., proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2011, č. j. KUOK 27408/2011, sp. zn. KÚOK/119370/2010/ODSH-SD/469, ve věci přestupku, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : [1] Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného, označeného v záhlaví. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Jeseník ze dne 12. 11. 2010, č. j. MJ/19494/2010, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. h) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, kterého se měl dopustit tím, že „dne 5. 3. 2010 ve 13:15 hodin na účelové komunikaci v části P. obce O., okres J., jako řidič vozidla … způsobil dopravní nehodu, když po zastavení svého vozidla v místě prudkého stoupání komunikace neučinil taková opatření, aby vozidlo nemohlo ohrozit bezpečnosti provozu a vzdálil se od vozidla. Toto vozidlo se na zledovatělém povrchu samovolně rozjelo zpět z kopce dolů, přitom zachytilo zadní částí chodce F. V. a vleklo ho. Při dopravní nehodě došlo k ublížení na zdraví F. V., nar. X. X. 2005, bytem Z. 282, který dle lékařské zprávy utrpěl otřes mozku, pohmoždění lebky, zlomeninu nosních kůstek bez posunu, brýlový hematom, oboustranné hematomy očí, mnohočetné odřeniny po těle. Technická závada nebyla na místě uplatněná jako příčina dopravní nehody. U řidiče byla provedena dechová zkouška, která vyloučila řízení vozidla pod vlivem alkoholu.“ Tímto svým jednáním žalobce porušil § 26 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. Za přestupek byly uloženy žalobci pokuta ve výši 26.000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 14 měsíců a náhrada nákladů správního řízení ve výši 1.000 Kč. [2] V žalobě uvedl žalobce, že k nehodě došlo před garáží domu žalobce a nikoli na veřejné či neveřejné komunikaci. Proto nebyl správní orgán I. stupně oprávněn tuto nehodu projednat jako dopravní přestupek. Žalobce ve správním řízení doložil, kde je vedena přístupová komunikace k domu, která byla schválena v rámci stavebního povolení při stavbě domu. Ta v daném okamžiku nebyla vzhledem k velkému množství sněhu odhrnuta. Tvrzení správních orgánů, že k nehodě došlo na „nějaké“ komunikaci, není podložené. S námitkou žalobce, že k nehodě nedošlo na komunikaci a správní orgány nejsou oprávněny věc projednávat, se správní orgány nevypořádaly. Podle žalovaného se jedná o komunikaci z důvodu neexistence závory či jiné zábrany, která by bránila návštěvníkům penzionu chodit mimo komunikaci. Žalovaný nevysvětlil, který zákon ukládá žalobci povinnost ohrazení či vymezení pozemku žalobce. Žalovaný nevzal v potaz, že v zimě lidé chodí kvůli sněhu nejkratší cestou, což je základní problém, protože žalobce vyšlapaný chodník mimo komunikaci prohrnul a přizpůsobil chůzi pro pěší. K nehodě došlo na tomto „chodníku“, nejednalo se o komunikaci, ale o část pozemku žalobce, kde žádná komunikace není vedena. Vozidlo žalobce stálo 5 m od garáže, když došlo k jeho posunu. Než žalobce stačil po vystoupení z vozidla toto zajistit či dopravit do garáže, došlo k jeho sesunu na popsaný chodník. Žalobci nesouhlasí s žalovaným, že komunikací je jakýkoli prostor, po kterém se chodí nebo jezdí. Ve stavebním řízení byla přístupová komunikace vymezena a zakreslena. Žádný vyšlapaný chodník ve sněhu nemůže být považován za komunikaci. Přestupek by musel být spáchán na komunikaci vedené v seznamu komunikací příslušného správního orgánu. Proto se podle žalobce nejednalo o dopravní nehodu podle § 47 zákona č. 361/2000 Sb. a správní orgány překročily svou pravomoc. [3] Ve vyjádření žalovaný uvedl, že žalobní námitky jsou totožné s odvolacími námitkami. Správní orgány I. i II. stupně dospěly k závěru, že se jednalo o účelovou pozemní komunikaci veřejně přístupnou a tento závěr řádně odůvodnily. Žalovaný k tomu konstatoval, že se jedná o komunikaci, sloužící k obsluze přilehlé nemovitosti. Tyto závěry prokazuje i spisový materiál. [4] Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 10. 3. 2011. [5] Ze správního spisu krajský soud ve vztahu k souzené věci a žalobním námitkám zjistil, že podle znaleckého posudku ze dne 25. 3. 2010 parkovací brzda brzdila zcela nedostatečně, příčina nebyla v lanovodech ani ovládací páce, ale pravděpodobně nebylo plně funkční brzdové ústrojí, uložené v bubnu parkovací brzdy; vozidlo mělo najeto 279.326 km a motor byl silně opotřebený, při jízdních zkouškách došlo na svahu v několika případech k tzv. převalení – kola se pootočila – zajištění vozidla proti pohybu ze svahu pouze zařazením rychlostního stupně je nedostatečné, u vozidla s opotřebovaným motorem je riziko pootočení kol vyšší; stoupání komunikace činilo 11 – 15% - na zledovatělém svahu při stoupání 11 % a vyšším dojde k sunutí vozidla i při zablokovaných kolech. Podle závěru posudku parkovací brzda vozidla nepůsobila na levé zadní kolo a na pravém zadním kole bylo působení malé, při prohlídce byla parkovací brzda neúčinná. Při zatažení ruční brzdy řidič nepozná její sníženou účinnost. Když řidič zařadí první rychlostní stupeň se zatažením brzdy a vozidlo se samovolně nerozjede, nepozná tuto závadu. Ve svahu není nikdy dostatečné pouze zařazení rychlostního stupně. Zatažení nefunkční brzdy tuto situaci nezlepšuje a automobil není dostatečně zajištěn proti samovolnému pootočení kol. Pokud je brzda účinná, je zařazení prvního rychlostního stupně a zatažení ruční brzdy dostatečným zajištěním proti otočení kol. Ve svahu pokrytém uježděným sněhem může však dojít ke skluzu i při nepohyblivých kolech, v takovém případě není vozidlo zajištěno proti samovolnému pohybu. Vozidlo mělo zimní pneumatiky, které vyhovovaly současným požadavkům i hloubkou vzorku, s výjimkou zadní nápravy, kde hloubka vzorku nedosahovala požadovaných 4 mm. Na zledovatělém sněhu se však tento nedostatek neprojeví. [6] Podle sdělení Okresního státního zastupitelství v Jeseníku ze dne 29. 4. 2010 nejde v souzené věci o přečin ublížení na zdraví z nedbalosti, ale případně o přestupek, protože nebylo zjištěno zaviněné porušení důležité zákonné povinnosti žalobcem. Podle jeho tvrzení žalobce si nebyl vědom, že by ruční brzda nefungovala, vždy při parkování zařadí první rychlostní stupeň a následně zatáhne ruční brzdu. Podle znalce při takovém postupu nelze zjistit sníženou účinnost brzdy. Na místě nehody zřejmě pro pohyb osob nebyly zjištěny stopy vozidla žalobce a není možné s určitostí konstatovat, zda se kola odvalovala či byla zablokovaná a vozidlo jelo smykem, tedy zda se vozidlo rozjelo v důsledku nedostatečné účinnosti ruční brzdy, o jejíž účinnosti řidič nevěděl, za situace, kdy vozidlo mělo dosud platnou technickou kontrolou, nebo z důvodu dodatečného nezajištění např. klíny. [7] Podle protokolu o projednání přestupku ze dne 25. 8. 2010 žalobce tvrdil, že i podle plánku Policie ČR k nehodě došlo mimo komunikaci. Toto žalobce doložil výpisem z katastru (plánkem). [8] Podle sdělení obce O. ze dne 8. 9. 2010 „v současné době probíhá ohledně příjezdové komunikace k penzionu H+P v části P. správní řízení o určení účelové komunikace. Jedná se o neveřejně přístupnou účelovou komunikaci. Tato komunikace není vedena v paspartu místních komunikací a Obec O. nezajišťuje zimní ani jinou údržbu“. [9] V napadeném rozhodnutí žalovaný vyšel ze zákonné definice a konstatoval, že jde o dopravní cestu, která má sloužit k užívání silničními a jinými vozidly a také chodci. Při posuzování, zda jde o pozemní komunikaci, je třeba vcházet především z účelu, k jakému má sloužit. Ze spisového materiálu, především fotodokumentace, je zřejmé, že k nemovitosti (penzionu, který slouží k ubytování, rekreaci osob a jejich stravování) vede ze silnice III. třídy nezpevněná komunikace, na niž je zcela volný vjezd, nijak neohraničený či uzavřený bránou nebo závorou. K užívání staveb je vždy nutné napojení na ostatní pozemní komunikace a podle zákona toto spojení se nazývá účelovou komunikací. Z povahy věci vyplývá, že komunikace mezi penzionem a komunikací III. třídy slouží nejen žalobci jako vlastníku, ale i hostům penzionu, ke kterému se dopravují i motorovými vozidly, a také vozidlům zásobování penzionu a restaurace. Proto se jedná o pozemní komunikaci, konkr