4 Ads 176/2011 — Nejvyšší správní soud

38 Ad 64/2011- 76 - text pokračování - 13 - 38Ad 64/2011 38Ad 64/2011-76 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou v právní věci žalobkyně A. Z., zastoupené JUDr. Milanem Ostřížkem, advokátem se sídlem Moravská Ostrava, Sadová 553/8, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 376/1, dříve Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje se sídlem Ostrava 2, 28. října 117), o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25.7.2011, č.j. MSK 110760/2011, sp. zn. SOC/28881/2011/Bry 701 S15, o dávce státní sociální podpory, t a k t o: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25.7.2011 č.j. MSK 110760/2011, sp. zn. SOC/28881/2011/Bry 701 S15 s e z r u š u j e pro nezákonnost a vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení k rukám právního zástupce JUDr. Milana Ostřížka, advokáta se sídlem Sadová 553/8, Ostrava-Moravská Ostrava částku 9.922,- Kč, a to ve lhůtě do 60-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : I. Žalobkyně se žalobou ze dne 17.8.2011 domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Moravskoslezského kraje. V žalobě uvedla, že obdržela na přelomu I. a II. dekády měsíce srpna napadené rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu pro Moravskoslezský kraj, odboru sociálních věcí, sp. zn. SOC/28881/20111Bry 701 S15, čj. MSK 110760/2011 ze dne 25.7.2011, kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajská pobočka v Ostravě, referát SSP, kontaktní pracoviště Orlová tak, že povinnost žalobkyně vrátit přeplatek dávky státní podpory - rodičovského příspěvku ve výši Kč 53.200,- se stanovuje do dne 20. července 2011. Uvedla, že proti označenému rozhodnutí podává žalobu z následujících důvodů: 1) Napadené rozhodnutí vykazuje několik formálních i věcných závad, stejně tak jako zcela tendenční výklad předpisu, který navíc žalobkyně nemohla znát, když s vyplňováním předepsaných tiskopisů jí bylo pomáháno odbornou pracovnicí - referentkou Úřadu práce ČR - krajská pobočka v Ostravě, referát SSP na kontaktním pracovišti v Orlové, která byla o rodinné situaci žalobkyně úplně a beze zbytku seznámena, což vylučuje nejen uplatnění "objektivní odpovědnosti", ale zakládá domněnku vědomého poškozování žadatelů ze strany správního orgánu, který o dávce rozhoduje. 2) Napadené rozhodnutí je nutno považovat za nulitní, protože stanovuje povinnost ve lhůtě "do dne 20. července 2011", když v této době – tedy k 20. červenci 2011 nebylo ani vydáno a ani účastníkovi v tomto případě žalobkyni a povinné doručeno. Ze záhlaví napadeného rozhodnutí je zřejmé, že bylo vyhotoveno po datu 25.7.2011, tedy po době stanovené povinnosti a doručeno žalobkyni bylo až v průběhu měsíce srpna 2011, což zakládá nemožnou povinnost. 3) Napadené rozhodnutí neobsahuje informaci o možném opravném prostředku - tedy o možnosti požádat soud o přezkum dotčeného správního rozhodnutí. Informaci o tom, že proti rozhodnutí nelze podat odvolání dle ust. § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. v platném znění, je informací neúplnou. 4) Správní orgán se nezabývá tím, co žalobkyně napadala v odvolání, tj. že formuláře byly vyplňovány žadatelkou za odborné pomoci odborné referentky Úřadu práce ČR, krajská pobočka Ostrava, referát SSP, kontaktní pracoviště Orlová z informací žadatelky. Touto věcnou námitkou se odvolací orgán vůbec nevypořádal a navíc vůbec nezhodnotil a nevzal v úvahu skutečnost, že žalobkyně má trvalé bydliště v ČR, stejně tak jako její děti. Skutečnost, že se žalobkyně evidenčně zdržuje na území SR, není pro rozhodování rozhodující. Dále žalobkyně uvedla, že má za to, že právní úprava, kterou správní orgány citují pro rozhodnutí o stanovení povinnosti vrátit dávku státní podpory - rodičovského příspěvku s tím, že ČR není příslušná k výplatě rodinných dávek, je právě zaměřena obráceně a výklad žalovaného orgánu není správný, když navíc nikdo nikdy nezpochybnil trvalé bydliště žalobkyně v ČR a její vztah k ČR. Dle jejího názoru postup napadených orgánů navíc zakládá asociálním přístupem prohlubování ekonomické zvůle orgánů státní správy, které mají za následek zvyšování chudoby mladých rodin s dětmi. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě ze dne 8.11.2011 uvedl, že nesouhlasí s námitkami žalobkyně vyjádřenými v žalobě. Uvedl, že má za to, že jeho rozhodnutí netrpí věcnými ani formálními vadami, a že bylo vydáno v souladu s právními předpisy, jež na posuzovaný případ dopadají. K tvrzení žalobkyně ohledně nesprávného výkladu právních předpisů uvedl, že s účinností od 1.5.2010 vstoupila v platnost nová koordinační pravidla (nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009), která nahradila dosavadní koordinační úpravu v oblasti sociálního zabezpečení, zejména pak pokud se jedná o vymezení kritérií pro určení bydliště, když bydlištěm se dle úpravy platné k 1.5.2010 napříště rozumí obvyklé bydliště osoby, kde se soustředí její zájmy. Ve vztahu ke změně právní úpravy k 1.5.2010 tak bylo nutno posoudit nárok žalobkyně na dávku SSP, kdy v této souvislosti byla žalobkyně vyzvána k vyplnění příslušného formuláře, tj. formuláře označeného: “Doplňující údaje o společně posuzovaných osobách pro účely vyplácení dávek v rámci EU“. Tento formulář žalobkyně vyplnila a svým podpisem stvrdila správnost těchto údajů, a to dne 19.1.2011, kdy zároveň v tomto formuláři uvedla, že údaje o společně posuzovaných osobách uvedené v částech A a B formuláře jsou platné ke dni 24.7.2008. S ohledem na údaje uvedené v příslušném formuláři, kdy žalobkyně uvedla jako adresu bydliště SR (dle poznámky č. 3 v příslušném formuláři se bydlištěm rozumí obvyklé bydliště osoby, kde se soustředí její zájmy) kdy současně i místem výkonu výdělečné činnosti společně posuzované osoby (Z. J.) je stát EU odlišný od ČR, konkrétně zde Slovenská republika, nelze na ČR pohlížet jako stát primárně příslušný k výplatě rodinných dávek, a nelze na něj dle platných koordinačních předpisů pohlížet ani jako na stát sekundárně příslušný. Žalovaný správní orgán dovozoval, že v průběhu řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně společně se svou rodinou jako společně posuzovanými osobami nemá na území ČR bydliště ve smyslu čl. 11 nařízení č. 987/2009, a že u žalobkyně není dle nové koordinační úpravy relevantní, že je se společně posuzovanými osobami hlášena k trvalému pobytu v ČR, kdy bydliště jako kritérium pro určení sekundární příslušnosti státu k rodinným dávkám, je dle nové koordinační úpravy pojmem obsahově odlišným od pojmu trvalý pobyt osoby, tj. nejedná se napříště o ekvivalent trvalého pobytu, jak k tomu bylo přistupováno podle předchozí koordinační úpravy. Uvedl, že s účinností nové koordinační úpravy k 1.5.2010 tak žalobkyni nevzniká nárok na rodinnou dávku (v podmínkách ČR dávky státní sociální podpory – rodičovský příspěvek). U žalobkyně a jejích rodinných příslušníků došlo ke změně bydliště, ve smyslu střediska zájmů jak ho zavádí nová koordinační úprava, již před účinností nové koordinační úpravy (žalobkyně bydliště ve formuláři deklarovala již k datu 24.7.2008), nicméně až s novou koordinační úpravou bylo možno usoudit na zánik nároku na dávku, resp. na to, že s účinností nové koordinační úpravy nárok na dávku již nevzniká, když nejsou splněny podmínky nároku na dávku. S ohledem na uvedené je žalobkyně povinna vyplacenou dávku, na kterou jí nevznikl nárok dle § 62 odst. 1 vrátit. Dlužná částka ve výši 53.200,- Kč představuje součet částek, které byly žalobkyni vyplaceny od účinnosti nové koordinační úpravy. K námitce žalobkyně uvedené v žalobě , že žalovaný nezpochybnil trvalé bydliště žalobkyně v ČR, žalovaný sdělil, že nebylo toto nutno zpochybňovat, když trvalý pobyt sám o sobě, jak již bylo řečeno, nemá vliv na posouzení příslušnosti státu k rodinným dávkám a sám o sobě nezakládá nárok na rodinnou dávku podle národního právního předpisu. K námitce žalobkyně, týkající se nulity napadeného rozhodnutí se vyjádřil tak, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně stanovící povinnost žalobkyně vrátit přeplatek na dávce státní sociální podpory bylo vydáno dne 19. 5. 2011 a doručeno žalobkyni dne 30. 5. 2011, kdy splnění povinnosti bylo žalobkyni uloženo do 20. 7. 2011. Dle § 71 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře nemá odvolání odkladný účinek, žalobkyně tak byla povinna splnit povinnost uloženou rozhodnutím správního orgánu I. stupně ve lhůtě stanovené v rozhodnutí napadeném odvoláním, a to bez ohledu probíhající odvolací řízení. Vydání rozhodnutí, resp. doručení rozhodnutí žalované po lhůtě splatnosti přeplatku na dávce státní sociální podpory, kdy se nemění ani výše přeplatku a ani lhůta splatnosti, tak nemá vliv na případnou nulitu rozhodnutí tak jak ji definuje § 77 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. K námitce žalobce ohledně absence poučení o možnosti podat žalobu ve správním soudnictví uvedl, že zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (dále té